Tak se začalo dařit. Třetí koncert v devíti dnech klapl a pokaždé jsem z akce odjížděl spokojený. V případě thrashového večírku se to dalo čekat, dojem mohl zkazit jedině zvuk, což se naštěstí nestalo – naopak, sound byl celý večer v pohodě a přispěl k velmi dobrému dojmu ze všech kapel, které jsem viděl. Jedinou kaňkou výletu byl stav komunikací. Považuji tento report zároveň za petici za odvolání ministra dopravy v demisi (jde vůbec odvolat někoho v demisi???), protože stav hlavních dopravních tepen byl katastrofální. Silničáře opět překvapilo, že padal sníh, který meteorologové avizovali, kudy chodili. Ne. V Česku prostě na sněžení správy a údržby silnic nereagují, nebo zareagují druhý den, kdy už ten bordel na silnicích auta rozjezdí a je s tím polovina práce. Každopádně velký dík patří pánům řidičům, kteří mě na etapy do Berouna dopravili. (Johan)
Mráz, mráz a mráz... a zase sníh. Nevím, zda toto počasí patří k undergroundové akci, ale berounský klub s příhodným názvem Metro, který jsem navštívil poprvé, určitě ano. Klub nevelkých rozměrů se nachází ve sklepních prostorech klasického obchoďáku socialistického slohu. Po mém příchodu se zdravím se známými tvářemi, ale hlavně s kolegy z Fobie, které po delší době opět rád vidím. Hned na začátku konstatujeme, že klub vypadá dobře a vlastně již před výkopem první kapely je zde poměrně dost lidí. A to opomíjíme návštěvníky hospody nacházející se v prostorech budovy nad klubem, kteří Metro naplnili v průběhu hraní kapel na plný počet. (4horsemen)
První se na pódiu objevili plzeňští LAID TO WASTE, kteří se od všech tuzemských thrasherů odlišují a minimálně na naše poměry zní tak nějak jinak. LAID TO WASTE, stejně jako další dvě následující party, nebudou zřejmě nikdy mým top šálkem kávy, ale nemám problém uznat jejich kvality, které jsou zřejmé. Kluci svůj thrash metal, který je základem, doplňují heavy prvky, které jsem ještě jakž takž schopen přijmout, na druhou stranu chápu, že právě tohle je jedna z věcí, která společně s ječákem Zdendy (občas trpím) mnoho lidí dokáže zaujmout. LAID TO WASTE znějí zábavně, instrumentálně jsou to hrdinové, obzvlášť kytarista s blonďatou vlnou na hlavě je nesmírně šikovný, a když na konci LAID TO WASTE odpálili mou nejoblíbenější věc ze svého repertoáru „Oldschool Nostalgia“, která zní jako MOTÖRHEAD na hodně rychlejch drogách, bylo jasno, že se klukům koncert vydařil. (Coornelus)
Výkop první kapely LAID TO WASTE začal na minutu přesně a to ve 20:20. Zajímavý čas, ale protože byl dodržen, tak připomínka kolegy se stížností pokud se začne ve 21. minutě, nebyla vyslyšena (úsměv). Plzeňští LAID TO WASTE překvapili loňského roku s deskou „Mental Decay“ a nejinak tomu bylo i v Berouně. Přímočarý a uspěchaný thrash metal mě nakopl ihned v úvodu. A vlastně jsem si říkal, že nic lepšího dnes už nemůže být. I když na albu mně vadí zpěvákovo šplhání do výšek, onen jekot, který u speedmetalových kapel nemám moc rád, tak v live provedení jsem jej až tak nevnímal a plnohodnotně si užíval řezající hudbu. (4horsemen)
Začátek akce ve 20.20 byl dodržený na minutu přesně, kdy to odpálili techno-melodičtí thrasheři LAID TO WASTE. Ti disponují řadou trumfů, z nichž tím hlavním je schopnost napsat svěží písničky, dalším kytarista Vojta, který sází jeden parádní sólo-štych za druhým, třetím Zdendův vokál, který nemusí každému sedět, ale nám, starcům odkojeným speedmetalovými zpěváky, nepřijde nepatřičný, navíc kapelu odlišuje od všech na naší scéně působících. LAID TO WASTE si svou půlhodinu náležitě užili, hlavně druhý kytarista Sky působil jako utržený ze řetězu, a výsledkem bylo, i díky parádně čitelnému zvuku, skvělé vystoupení. (Johan)
Velký plus už u první vystupující kapely byl velmi čitelný zvuk. Jednotlivé nástroje byly přehledné, samozřejmě i zpěv, který byl srozumitelný. A po nejvíce jsem si to uvědomil u Pražáku KAAR. České texty tomu dopomohly určitě hodně. Ale i přesto bych se nebál tvrdit, že oproti jiným kapelám, či jiným akcím, jsem hltal slovo po slovu. Nicméně na počátku jejich produkce jsem měl oproti LTW, kteří mě chytli hned úvodními tóny, vlažnější přístup, ale s přibývajícím hracím časem a písněmi mě jejich techničtější podoba thrash metalu bavila víc a víc. „Svatej holokaust“ je čerstvé album a z něj mému uchu neunikly písně „Město hříchů“ a „Thrash a koks“, které se vloudily mezi starší kusy, jakými jsou „Antikrist“ nebo „Najít svoji pravdu“. (4horsemen)
KAAR na sobě makají, to je zřejmé, nejen z poslechu nového alba „Svatej holokaust“, ale i z live provedení. Pražané dokáží napsat přehledné a jasně strukturované písně, které mají tah na bránu a dokáží se velmi rychle dostat pod kůži. Mou výhodou byla znalost nového materiálu, který vyšel před pár dny u agilního Koníka, a pecky jako „Thrash a koks“, „Cirkus, smích & sebevražda“ nebo titulní song jsou chytře napsané věci, které donutily první pařmeny k divokému skotačení, ke kterému se připojil i Kouďák, jenž díky bezdrátové base mohl část setu strávit v kotli mezi obecenstvem. Ale užívala si to celá kapela, bylo evidentní, jak to všechny baví, oba méně zpívající pánové často řvali texty na sucho, Ozz nad bicími vlál a o každé pauze se postavil, aby ukázal svůj nezaměnitelný úbor i tělo plné tetování. (Johan)
KAAR je kapela, které nelze upřít, jak moc se zlepšila. Je na nich vidět, že je to hodně baví a že drží pohromadě a z každého koncertu je to cítit. Kapelu vidím pravidelně zhruba jednou za rok a od prvních kontaktů, kdy jsem je zvládl poslouchat maximálně tři skladby, je z toho v roce 2018 celý set. Nové album jsem ještě neslyšel, ale bylo jasné, že kvalita, která byla zřejmá na skvělém LP trojsplitu, bude minimálně zachovaná. Kluci se prezentovali thrashem, který zněl víc tradičněji než u jejich předchozích kolegů, ale nabízel spoustu záchytných míst a rozumnou práci s dynamikou. Finále obstaral song „Antikrist“, který má sice blbej název (každá metalová kapela musí mít svého antikrista?), ale je to vyloženě nakažlivá věc. KAAR předvedli dobrou práci, plus mají body navíc za práci s publikem, které jejich práci ocenilo ve větším počtu před pódiem, kde se konečně začal konat mosh a hlavně tam byl Renda. (úsměv) (Coornelus)
MURDER INC. jsou dalším příkladem kapely, která na sobě neustále maká a rychle se zlepšuje. První pokusy byly spíše úsměvné, ale byly adekvátní věku většiny členů. Ale od předchozího EP „Povolení zabíjet“ se mladíci katapultovali do tuzemské thrashové první ligy, do elitní pětky, z níž v Berouně zahráli hned čtyři zástupci (chyběla jen EXORCIZPHOBIA). Chápu, že začátek setu mohl na neznalé nové tvorby působit lehce chaoticky, já opět těžil z toho, že mi nová deska „Umlčen navěky“ dělala společnost při natírání dveří – jedna strana dveří přesně za 33 minut 33 vteřin (úsměv), a přesně tak dlouho trvá album. Album, na kterém je extrémní thrash zahrán s extrémní rychlostí, a živě to bylo snad ještě rychleji. Myslím, že rychleji už to nejde, že se MURDER INC. dostali na hranice lidských možností. Ze setu (i z alba) vyčnívala hitovka „Život jde dál“, došlo i na křest placky, jež byla polita vodkou, a ve finále museli MURDER INC. přidat. (Johan)
Vrchol večera měl přijít s domácími MURDER INC. Ty vnímám jako úplně nejnovější krev na tom našem malém písečku. Stejně jako KAAR začátky nejisté, ale píle a elán, který z kapely tryská, je katapultoval po bok ostřílenějších kapel. Kapelu znám jen z koncertů, kterých jsem v jejich společnosti moc nezažil, ale vždy mi přišli MURDER INC. celkem dobří. Ne tak v první půlce setu tohoto setu. Kapela na mě působila jako utržená ze řetězu, označení violence thrash metal bylo zcela na místě. Neznalému jejich tvorby mi přišlo prvních pět věcí jen jako jedna variace toho samého, s jasným účelem – rychlost vítězí a aby to tlačilo, což mi v daný moment přišlo málo. Naštěstí druhá polovina setu byla díky zařazení středních temp čitelnější a tím pádem zábavnější. Uznávám, že mít skladby najeté z domácího poslechu, zřejmě bych mluvil jinak, ale minimálně polovina vystoupení mi přišla dost nevýrazná a jednotvárná. (Coornelus)
Třetí v pořadí byli pánové z MURDER INC., kteří na domácí půdě strhli všechny fans. Menší circle pity i skoky z pódia dolaďovaly už tak vražednou jízdu. Po třetí písní přišel na řadu křest debutového alba „Umlčen navěky", jehož kmotry se stali thrasheři z KAAR. Řežba poté pokračovala dál, přičemž zazněla tvorba právě ze zmiňovaného alba, například skladby „IV. druh“ anebo třeba „Arcifuck“. Ke skvělé show bych opět neměl žádnou výtku... ale... tak jako před měsícem na Region festivalu v Hořovicích mě opět trochu zamrzela „absence“ vokálu, který stěží vystupoval zpoza kytarové bariéry, což bylo trochu na škodu. (4horsemen)
Thrashové běsnění završili LAHAR, kteří jasně ukázali, proč jsou bráni za nejlepší tuzemskou thrash kapelu. Divocí, přesto neustále disponující zásadními pasážemi v rámci jednotlivých songů, které vám jednoduše podlamují kolena. Když se k tomu připočte dobrá nálada před pódiem, kterou lehce kazilo holohlavé vylité individuum, a že LAHAR zahráli flák, jako je hymna „Déšť“, při které si s Johanem vždy zahrozíme a odeřveme text s Růžou (stejně tak jako v minulosti s Banánem nebo s Inym), nemůže to dopadnou tšpatně. Stejně tak to platí pro „Dva hroby“, „Řecko“, atd. a pozitivním zjištěním je, že to platilo i pro nové věci, které naneštěstí ještě nejsou studiově zaznamenány. Koncert vygradoval hardcore coverem od KRITICKÉ SITUACE „Tam kdesi za Piavou“, na který navázaly další dva tracky, které už byly lehce navíc, protože předchozí půlhodina byla totálním uragánem. Pro mě se jednalo o nejlepší koncert LAHAR od doby, kdy se za mikrofón postavil Růža, který se své role chopil velmi dobře, a že to měl extra složité nastoupit do rozjetého vlaku po dvou tak výrazných osobnostech. (Coornelus)
Nejlepší jízdu na této již tak skvělé akci předvedli zkušení LAHAR. Řežba na pódiu a masakr pod pódiem. To, co doposud předváděli fans pod pódiem, byl jen slabý odvar. Teď se moshovalo od prvního kytarového riffu až po poslední úder bicích a při kusech „Déšť“ anebo kultovním „Řecku“ se lítalo vzduchem neustále. Našel se i jedinec, co zkusil skok z pódia na prázdno (úsměv). Silná podpora fans přinutila kapelu odehrát dvojitý přídavek navíc. Mráz, mráz a zase mráz vynahradil do sytosti thrash, thrash a zase thrash. (4horsemen)
Po třech služebně mladších partách se ke slovu dostali veteráni LAHAR. A ukázali, kdo je tady králem. Parádní představení, které nabídlo pestrý thrash plný různorodých motivů, úkroky k dalším extrémním subžánrům i novější skladby mezi letitými šlágry. LAHAR to v Berouně sedlo, pod pódiem se rozpoutalo peklo, v jehož středu se točili i muzikanti z pořádající kapely, aby vzdali hold těm, kteří patří mezi jejich vzory. Po coveru od KRITICKÉ SITUACE bylo jasné, že to fanouškům nestačilo, takže došlo na další skladby, které si „Neviditelná fronta“ vykřičela. Předtím nechyběly pecky „Lebky a hnáty“, „Stý ze sta“, „Fekete Peter“ ani „Řecko“, při kterém si vždycky s chutí zařvu refrén. Parádní tečka za vydařeným večírkem. (Johan)
Celkově se jednalo o zdařilou akci, kde se k mému velkému překvapení sešlo dost lidí a sklepní prostor zaplnili v podstatě na maximum. Klub se mi moc nelíbil, za což mohla hlavně ukrutná zima, která v něm panovala. Chvílemi jsem si připadal jako flákota v mrazícím boxu. Naštěstí se zde ale podařil udělat skvělý zvuk, kdy všechny kapely zněly výborně. Pořadatelům patří dík za povedenou akci. Celkově můžu považovat svůj první výlet za muzikou do Berouna za zdařilý, což se nedá říct o cestě, jejíž úpravu silničáři, jimž solí přetékají sklady a kteří dávno dopředu věděli, že bude ze soboty na neděli zle, neřešili. (Coornelus)
