LUCIFER’S CHILD jsou dalším relativně novým pojmem na metalové scéně, pod názvem se ale skrývají pánové mající zkušenosti z ostřílených formací. Dohromady kapelu dali před třemi lety kytarista ROTTING CHRIST George Emmanuel a basák NIGHTFALL Stathis Ridis. K sobě vzali zpěváka Mariose Duponta a bubeníka Nicka Vella a loni vypustili debutové album „The Wiccan“. Jak už jméno desky naznačuje, tematicky se točí kolem pohanského náboženství Wicca. LUCIFER’S CHILD se věnují zejména jeho středověké historii, kdy ještě Wicca měla status černé magie.
Pokud zabrousíte na metal-archives pro podrobnější informace, vězte, že žánrové zařazení je tentokrát hodně mimo. S progressive black metalem nemá „The Wiccan“ nic společného. Říkal jsem si, zda nebudeme mít tu čest třeba s něčím na způsob krajanů TRANSCENDING BIZARRE?, kteří k žánru přistupují opravdu inovátorsky, ale není tomu tak ani v nejmenším. První, kdo mě po pár tónech debutovky LUCIFER’S CHILD napadl jakožto interpret k přirovnání, byli norští KHOLD, a to se asi shodneme, že zde hledat nějakou progresi by bylo mimo mísu.
Ale družina vedená mistrem Gardem byla pouze takovým prvním záchytným bodem. Značná část „The Wiccan“ se opravdu nese v intencích šlapavého black’n’rollu, KHOLD jsou ale přeci jen více ryzí a neústupní. Postupem stopáže u Řeků poznáváme oblibu i v heavy metalu, trojka „Spirits of Amenta“ lehce naťukne na notu novodobých ENSLAVED, i přes různé znatelné vzory ale lze říci, že LUCIFER’S CHILD k hudbě přistupují docela svojským způsobem.
Horší je to už se zajímavostí materiálu. Deska nemá ani čtyřicet minut a v žádném případě není problém ji doposlouchat, s hledáním atributů, které by posluchače nutily k opakovanému poslechu, už je to mnohem těžší. Částečně by takovým důvodem mohla být poměrně zdařilá kytarová práce lídra George, některé vyhrávky či sóla jsou zajímavé a velmi dobře složené. Mariosův vokál zase občas barvou nechat vzpomenout na Ihsahna. Jenže jednotlivé kompozice nepřinášejí nějaké nečekané zvraty, negradují do nějaké zničující pasáže, „The Wiccan“ je prostě jen taková příjemná poslechovka.
Zajímavý je její vývoj skrze stopáž. Zatímco prvních šest skladeb se nese v duchu již zmiňovaného black’n’rollu s občasnými výlety ke kořenům žánru, závěrečné dva songy „Lucifer’s Child“ a „Doom“ jsou výhradně doom metalovými záležitostmi. Zajímavý koncept, jako by se LUCIFER’S CHILD snažili po poměrně rozverné většině alba na konci posluchačstvo uklidnit a ukolébat, na druhou stranu mi kombinace těchto žánrů dohromady úplně nejde. Ale koneckonců proč ne.
Promo materiály hovoří o tom, že kapela se snaží o jakési propojení vlastní hudby se spirituálními tématy, dočteme se taky něco o „rituální energii“ a atmosféře… no, všechno mi to přijde trochu nadnesené. Hudebně o něčem takovém mluvit nelze, to spíše z Řecka doporučím ACHERONTAS. Ani lyrická složka ale žádné magické a okultní proklamace neobsahuje, pokud tedy za okultno nebereme těch pár latinských výkřiků. Co je zajímavé, že ve všech textech se některé sloky opakují, a to minimálně dvakrát (někde však i pětkrát, jako například v páté „King ov Hell“, a to už začíná být trochu otravné).
Produkce „The Wiccan“ je solidní, ale i tady bych si dokázal představit mnohem větší tah na branku, zejména, co se týče kytar. Navíc některé pasáže jsou o dost hlasitější oproti jiným, výrazně znatelné je to například v úvodní „Hors de Combat“. Asi to je záměr, ale nepůsobí to dobře. I zvukově je tak deska prostě průměrná, stejně jako ve všech dalších aspektech. Poslouchá se celkem dobře, ale to je bohužel vše.
Seznam skladeb:
- Hors de Combat
- A True Mayhem
- Spirits of Amenta
- He, Who Punishes and Slays
- King ov Hell
- The Wiccan
- Lucifer's Child
- Doom
Čas: 38:59
Sestava:
- Marios Dupont – zpěv
- George Emmanuel – kytara
- Stathis Ridis – basa
- Nick Vell – bicí
http://www.luciferschild.net/
http://www.darkessencerecords.no/
