Polská ENTROPIA funguje už nějakých devět let, ale já jsem o ni zakopl teprve až teď. Při bližším ohledání zjišťuju, že „Ufonaut“ je jejich teprve druhou velkou desku, což není žádné vysoké číslo. Ale počty vem čert, důležité je, jaký je výsledek. A v tomhle bodě se polská mašina ukázala ve velmi dobrém světle.
Těžko tvrdit, co jsou ENTROPIA víc. Jejich velkým umem jsou každopádně zvuky, které jsou silně negativního charakteru. Zlo, temnota a další podobná spousta nevábných slov, které vás napadnou, pasují na tuhle partu úplně s přehledem. Jsou hodně black metal, před který se vkrádá slovíčko post. Nechybí jim agresivní výplachy, bubeník se rozhodně nešetří a umí doslova vyvolat bouři. Kytary nezůstávají pozadu a kdyby mi někdo řekl, že tahle kapela je z Francie, hned tomu tvrzení uvěřím a nenapadne mě ho zpochybňovat. Asi je jasné, na co narážím. Dnes už typický disharmonický zvuk kytar blackové odnože z Francie je u polských mániček jasně slyšitelný.
Stejně jako spousta jiných se ENTROPIA kromě black metalu zhlédla i v sludge, nebo chcete-li v post metalu, někdy jsou ty mantinely hodně tenké. Těch prvků a postupů je na „Ufonaut“ celá řada a nutno zdůraznit, že kapela s nimi umí výborně zacházet. Ale co je docela podstatným a dominantním prvkem celé desky, to je její surovost. V každém tónů je cítit silná porce temné agrese. Podobné zlo mě praštilo do uší naposled u desky DRAGGED INTO SUNLIGT. Může za to i zpěvák, skrývající se jen pod písmenkem U, který svým nervním blackovým skřehotem umí nastolit stav, že už nic nikdy nebude hezké jako dřív. Jediný světlejší moment pak nabízí závěrečná „Veritas“, která v převážné části plyne v celkem přívětivých post metalových vodách a je docela slušnou tečkou na závěr. I když i ona je ke konci zprzněna black metalovou surovostí.
„Ufonaut“ je nahrávkou, která má oproti jiným spolkům jedno velké výrazné plus a tím je kompoziční vyzrálost a um vytvořit skladby náležitě pestré, přitom nepostrádající spád. Snaha nestát na místě a kompozice vypiplat k dokonalosti je jasně patrná, ale jednotlivé věci fungují pořád ještě relativně jako skladby a ne mozaika poskládaných nápadů, které se spíš než hudebním požitkem stávají skládačkou a hlavolamem. V tomhle směru působí ENTROPIA velmi zručně a je jasně slyšet, že za vytvořením téhle desky muselo být hodně práce. Propracovanost ještě zvyšuje do vyšších obrátek postava v ansáblu pojmenovaná R. Ta má na starost synťáky a když se dostanou ke slovu, je to pastva pro uši. Tady se nejedná o nástroj jen tak do počtu, ale jeho vrcholné party dokáží skladby vytáhnout do nečekaných výšin. K těm top momentů patří závěrečné gradace v páté věci „Mandala“, úžasné jsou na začátku druhé „Samsara“ a nerad bych zapomněl na to, co předvádějí v titulní „Ufonaut“. Nicméně těch vychytávek, které stojí za pozornost a znějí poměrně nekonvenčně, se na „Ufonaut“ nachází celá řada.
Moje první seznámení s polskými ENTROPIA dopadlo nad očekávání dobře. Jak to tak u podobného typu hudby bývá, je i „Ufonaut“ albem, které si zaslouží víc času. Je potřeba se prokousat tím množstvím nápadů, sžít se s poměrně syrovým zvukem, který ovšem k téhle hudební náplni perfektně pasuje a pak to do sebe vše perfektně zapadne. ENTROPIA tvoří zajímavě pojatou hudbu ve stylu post blacku v kombinaci se sludge. Pravda, poslední dobou je těch kapel na můj vkus až moc, ale když se s danou výzvou někdo další popasuje stejně tak kvalitně jako ENTROPIA, nebudu a ani nemůžu mít námitek.
Seznam skladeb:
- Fractal
- Samsara
- Ufonaut
- Apogeum
- Mandala
- Paradox
- Veritas
Čas: 45:04
Sestava:
- U – kytara, vokál
- L – bicí
- T – basa, vokál
- R – synťáky
- A – kytara
