Na otázky odpovídali:
- Michal Husák, garant kategorie Hard & heavy
- Petr Korál, garant kategorie Punk & hardcore
Kolem předávání žánrových Cen Anděl se každoročně strhne malá mela. Většinou vadí pořádající agentura, formát slavnostního večera (během kterého jsou sošky vítězným interpretům předávány), debaty se vedou nad porotami, které o držitelích žánrovek rozhodují, a samozřejmě hlavně o těch, kteří ocenění odmítnou převzít, což se v posledních dvou letech opakovalo v kategorii Punk & hardcore.
Začněme organizací Andělů. Řadě lidí leží v krku agentura Lewron, kterou považují za odpudivou a komerční a tak. Na druhou stranu je to jediná agentura, která ceny s takovým dopadem, jako jsou Andělé, pořádá; samozřejmě za tím nelze hledat nějaké dobročinné účely, ale byznys. Jak se na Lewron a vůbec pozadí Cen Anděl díváš Ty? S kým z pořadatelského týmu jsi se potkal, komunikoval, jaké z toho máš pocity?
Michal: Odkud to vzít… Byznys v tom nepochybně hraje svou roli, agentura Lewron je úzce propojená s řetězcem Bontonland a mít v portfoliu i marketingový nástroj v podobě reprezentativní ankety vůbec není od věci. Ovšem vidět hned za každou cenu to nejčernější je až moc snadné. Celkový kontext nelze přehlížet, ale myslím, že do debaty o žánrovkách nepatří ani manažerování Ewy Farne, ani někdejší produkce LEWRON ORCHESTRA (což opravdu nebyla muzika, kterou bych dokázal upřímně ocenit). Je fér zdůraznit, že když šlo v jednu dobu do tuhého, pokud je mi známo, Lešek Wronka žánrové Anděly důrazně podpořil a zajistil jim kontinuitu ve smyslu samotné existence, ale i nezávislého rozhodování. V prvních letech spolupráce, kdy Petrova punková kategorie ještě nefungovala, jsme se potkávali na organizačních schůzkách, posléze se vše ustálilo v poloze, kdy komunikaci směrem ke garantům jednotlivých kategorií kompletně obstarává šéf žánrové sekce APH Jarda Špulák, a Leška vídáme prakticky jen symbolicky na předávacích večerech, kde nikdy nevynechá příležitost dát najevo, že má respekt k práci ostatních.
Petr: Upřímně? S Leškem Wronkou jsem nikdy nejednal a nikdy se s ním nebavil ani jaksi neformálně. Párkrát jsem ho na těch předávacích večerech potkal, ale to je všechno. Pro mne je to samozřejmě tvrdý byznysmen, ale s jakousi zvláštní a pro leckoho možná nepochopitelnou potřebou dát v rámci možností (jasně, že už předem poněkud omezených možností) prostor i hudbě, kterou nejspíš vůbec neposlouchá a je mu vzdálená. Ať už je za tím cokoliv, v tomhle směru má u mne plusové body a víc ho v tuto chvíli nemíním hodnotit. Každopádně celá léta je jediným člověkem, s kým ohledně žánrových Cen Anděl komunikuji, můj dávný exkolega ze stejného hudebního časopisu Jaroslav Špulák. S nikým jiným jsem nikdy nejednal.
Spousta lidí dodnes netuší, jak vlastně výběr nominovaných v jednotlivých kategoriích funguje. Dlouhou dobu za tím viděli (a někteří možná vidí dodnes) nějakou stohlavou akademii, která o daných žánrech nic moc neví. Ono to tak i nějaký čas bylo, takže ceny dostávali KABÁTI a podobní mainstreamoví interpreti, kteří s žánry, které patří do podzemí, příliš společného neměli. Ale už několik let je to jinak. Můžeš to (naposled - úsměv) popsat?
Petr: Každá žánrová kategorie má svého tzv. garanta. Ten člověk by měl být (a troufám si říct, že všichni garanti toto kritérium naplňují) zárukou toho, že o nominovaných deskách bude rozhodovat „kolegium“ lidí, kteří se daným žánrem do hloubky zajímají a jejichž názor má váhu. Protože je to právě garant, kdo sám, na základě ryze vlastního uvážení sestavuje onu „výběrčí“ komisi, která čítá 15-25 osobností z různých magazínů, fanzinů a webzinů, kteří jsou v dotyčné sféře skutečně fundovaní.
Michal: To je teda hodně široká otázka… Abych mohl říct tři věty, ke kterým to směřuje, musím předtím uvést několik dlouhých odstavců. Ano, bylo to tak, jak říkáš, ale už je to celkem dávno, rozhodně ne jenom „několik“ let. Když se žánry ve své době začaly řešit, opravdu se oceňovalo trochu obecněji a jakoby za zásluhy, ale postupně se to kormidlo otáčelo k aktuálně relevantním počinům (přišli ENDLESS, SSOGE a jejich „slavná“ etuda…). Celá anketa vznikla těsně po revoluci, tehdy tuším pod názvem Gramy (z právně-licenčních důvodů právě s jedním M), jako aktivita tuzemské pobočky IFPI, tedy v podstatě asociace tehdejších velkých labelů. Odjakživa kolem toho byly různé problémy s výběrem hlasujících a vůbec s tím, jak dát všemu co nejdůstojnější podobu. Snad moc nepřekroutím tehdejší realitu, když si matně vybavím historky o tom, jak hlasovali pracovníci firem pro „vlastní“ alba, v akademii byla řada aktivních muzikantů, ale taky prodavačky z tehdy ještě hojných obchůdků s deskami z malých měst, které často znaly akorát Helenku V…
Seriózním pokusem o kultivaci Andělů byla éra, kdy akademii hlasujících vedl Michal Horáček. Myslím, že tehdy se zrodil i model hlasování vybraných skupin odborníků v žánrových kategoriích. Ale znovu přicházely komplikace a pro všechny, včetně pana Horáčka, po pár ročnících přišla deziluze. Ledabyle vedená žánrová sekce byla dokonce komplet rozpuštěna, pikantní tečkou se stalo při ročníku 2001 slavnostní předání ceny za folk skupině JABLKOŇ, ačkoliv ve skutečnosti získala nejvíc bodů Zuzana Navarová. Bezradná IFPI se pak rozhodla licenci na celé Anděly předat dál.
Od ročníku 2003 je tedy začala pořádat agentura Petarda a vznikl i nový tým žánrových cen pod vedením Jardy Špuláka. „Porotu“ v každé kategorii tvoří vybraní lidé z dané scény, v případě Hard & heavy se počet hlasujících ustálil lehce nad 20. V prvním kole každý uvede své tři favority za uplynulý rok, sečtu body, vzniknou nominace (tři s nejvyšším počtem bodů), ve druhém kole se z nich vybírá vítězné jméno. Jednoduchá, přehledná a za sebe říkám, že naprosto čistá, i po těch letech pořád zábavná hra… Nic víc, nic míň.
I když ses na to vlastně vůbec neptal, připadá mi vhodné teď už doříct i ten obecnější příběh okolo. S Petrem Šiškou a Petardou na začátku přišla evidentní snaha posunout Anděly na prestižnější úroveň. I když se opět děly diskutabilní věci, např. že na ceremoniálech hráli převážně kamarádi z Ostravska, tak se povedlo udělat kus práce přinejmenším při selekci akademiků. Bohužel stigma Andělů se nedařilo setřást a také Šiška časem dospěl do bodu, kdy už mu nedávalo smysl tu káru táhnout. A to jsme se přiblížili k současnosti.
S „velkými“ Anděly se mi už řadu let daří vnitřně ztotožnit stále méně. Většinou musím hodně zvažovat, pro co (a zda vůbec) v hlavních kategoriích hlasovat, a na ceremoniály nechodím. Ale to asi souvisí hlavně s osobním posluchačským vývojem a nemyslím to jako nějakou pózu vůči pořádající agentuře.
Jak ses vůbec dostal k funkci garanta? Kdo Tě oslovil, jak jsi na to reagoval? Měl jsi z toho radost, bral jsi to jako ocenění za to, co všechno ve scéně děláš, nebo jako běžnou věc, která Ti sežere nějaký čas, ale má smysl?
Petr: Já byl garantem už kdysi dávno, když žánrové ceny začaly, v kategorii Hard & heavy. Pokud si to dobře pamatuju, oslovil mě kvůli tomu Vojtěch Lindaur, který se pohyboval v nejužším kruhu tehdejších organizátorů Hudebních cen Anděl (hlavní osobou v tomto směru tenkrát byl textař Michal Horáček). „Žánrovky“ pak na nějakou dobu zmizely a když se obnovily, oslovil mě už zmiňovaný Jaroslav Špulák, abych měl pod palcem kategorii, která tam původně nebyla, tedy Punk a hardcore. Jasně, že mě to potěšilo, jasně, že to beru i jako důkaz toho, že si někdo všímá, co a jak celá léta dělám a v čem se orientuju. Ale nejsem samožer a neposírám se z toho, s prominutím. (úsměv) Jako běžnou věc to určitě neberu, ovšem zároveň mně to nepřijde jako něco až tak výjimečného. Zažil už jsem toho v hudební branži tolik, že vlastně ani nevím, co by mě ještě dokázalo vykolejit. Anděly beru jako relativní potěšení i práci zároveň.
Michal: Jak už jsem naznačil, oslovil mě Jarda Špulák, když se celý žánrový systém restartoval. Naše spolupráce má dlouholeté kořeny z Big Beng!u, neměl jsem, co rozmýšlet. Byla to pro mě „rychlá doba“, Madhouse, ceny Anděl, vzápětí přišel i metalový blok v Noci s Andělem… Nejspíš to nějak všechno souviselo se vším.
Jak jsi vybíral členy poroty? Kolik lidí v ní aktuálně je? Mění se nějak během let složení? Odmítl někdo členství? Nebylo by dobré zveřejnit jména lidí, kteří hlasují, aby to bylo průhlednější, aby každý viděl, kdo o výhercích rozhoduje? Hlasuješ taky, nebo jen sbíráš hlasy?
Michal: Snažil jsem se zapojit všechny zásadní „figury“ z tvrdě rockové branže, pokud možno napříč magazínovou i zinovou scénou. A snad se dá říct, že se to od začátku víceméně dařilo. Za ty roky se samozřejmě sestava změnila, řada výrazných osobností scénu přestala aktivně sledovat, naopak přicházejí další. Vždyť jestli dobře počítám, letos to byl už třináctý ročník, co děláme. Když se někdo loučil, bylo to převážně z toho důvodu „odcházení do ústraní“… Samozřejmě se nejednou stalo, že jsem někoho oslovil, protože jsem měl dojem, že by do výběru jeho hlas patřil, a dotyčný „odpověděl“ ignorací. To je každého věc. V této kategorii to ale není tak, že by se někdo zásadově vymezoval a okázale odmítal se paktovat s prohnilými Anděly.
Odpověď by nebyla úplná, kdybych nezmínil konzultace ohledně nových adeptů s Laďou Olivou, který má o tyhle věci odjakživa aktivní zájem, což nikoho nepřekvapí. S eventuálním zveřejněním seznamu nemám problém, není to žádná konspirace nebo tajná zednářská lóže.
Hlasuju taky, a v případě rovnosti hlasů jsem navíc dle regulí povinen rozhodnout. Ale ještě to nenastalo, i když řada ročníků byla vyrovnaná skoro až do posledního hlasu. Letos naopak HEAVING EARTH vyhráli tak jednoznačně, že jsem nakonec ani nepočítal přesně o kolik…
Petr: Porota se každý rok lehce obměňuje. Jednak někdo třeba po dvou nebo třech letech řekl, že už dál hlasovat nechce (důvody jsou různé, většinou to, že „už se na to necítí“, protože třeba změnil svoje hudební priority a punku a HC už se nevěnuje tak naplno), jednak já sám chci, aby se do hlasování zapojili nějací noví lidé, kteří scénu sledují a jejich hlas mi přijde relevantní. Letos nakonec hlasovalo 17 lidí, byť osloveno jich bylo víc. Členství v porotě mi jaksi „z ideových důvodů“ (nezájem mít cokoliv společného s cenami Anděl nebo konkrétně přímo agenturou Lewron Music) odmítlo za ta léta dost lidí, které jsem oslovil – určitě jich bylo nejméně deset. Se zveřejněním hlasujících já sám nemám problém a klidně jejich jména poskytnu, pokud to někoho zajímá. Ale už bych asi byl proti tomu, aby se zveřejňovalo i to, kdo jak konkrétně hlasoval (pro jaké skupiny, resp. alba) v 1. a 2. kole. Jestliže se nezveřejňují celé výsledky, tedy to, kdo byl druhý, třetí nebo případně čtvrtý, myslím, že by mohlo dojít k tomu, že někdo bude dodatečně napadán a sprostě popotahován (známe internet, jehož anonymita dává lidem „odvahu“!) za to, že hlasoval tak a ne onak – a to si opravdu nepřeju. Jinak já sám samo sebou taky hlasuju a můj hlas má stejnou váhu jako hlas jakéhokoliv jiného člena poroty. Pouze v případě, že by ve druhém, rozhodujícím kole došlo k rovnosti bodů na prvním až druhém místě, mám právo o vítězi rozhodnout já. To se ale ještě nikdy nestalo, třebaže výsledky bývají někdy velice těsné a zrovna letošek byl v tomto směru ukázkový – rozhodl jeden jediný hlas.
Další diskutabilní záležitostí je formát slavnostního večera. Letos myslím konečně působil snesitelně, hudební hosté pocházeli z „žánrů“, v minulosti už nějaké Anděly vesměs vyhráli, takže za to asi palec nahoru. Abych pravdu napsal, ani si to jinak nedovedu představit, leda tedy delší, protože mi přišlo, že se tak nějak spěchalo, aby už to bylo „z krku“, což je ale dáno tím, že na přenos v televizi byl vyhrazený nějaký čas... Co si o tom, jak večer probíhal, myslíš? Udělal bys něco jinak (když teď necháš stranou moderátora, ke kterému se ještě dostaneme)?
Michal: Prezentace žánrových cen je dlouhodobě kritizovaná, ať už se týče samotného vyhlášení, nebo navazující medializace výsledků. Zažili jsme formu desetivteřinových „spotů“ během hlavního večera… Oponoval bych ale tomu, že v minulosti bylo vždycky tak zle: jako šikovný tah se ve své době ukázalo vyhlašování žánrovek v rámci Noci s Andělem, kde se, myslím, taky hrálo naživo, a vůbec to podle mě bylo tak nějak nejpřirozenější prostředí pro tuto událost. Trvalo to tuším dva nebo tři ročníky, potom Noc na ČT ukončili.
Letošní vystupující nejenže „sem tam nějaké Anděly vyhráli“, oni byli přímo cíleně vybíráni jako reprezentativní vzorek vítězů posledních ročníků, bylo to stylově vyvážené, takže k tomuto výběru bych opravdu neměl výhrady.
Postřeh ohledně spěchu kvůli dané stopáži přenosu je naprosto přesný, ale tak to prostě v televizi chodí. Celkově se snažím na formátu večera vidět převážně pozitiva, hlavně po loňském roce je to velmi potěšitelný posun.
Petr: Já nevím, tohle se mi nějak nechce hodnotit. Jsem v podstatě skeptik a negativista, který už žádnou kvalitní muziku v televizi (ani na veřejnoprávních stanicích) léta neočekává a rozhodně ji tam nevyhledává, umím si ji najít sám jinde... (úsměv) Takže jediné pozitivum spatřuju v tom, že díky tomu přenosu se najde pár lidí, kteří do té doby nikdy neslyšeli třeba INSANII a začnou se po ní pídit. To neříkám jako domněnku, ale skutečně mi tohle pár lidí napsalo!
Moderátor leží v žaludku snad každému. Libor Bouček je spojovaný se světem, který s undergroundem nemá nic společného, pro řadu lidí, kteří žánrové Ceny Anděl sledují, Libor reprezentuje přesně ten styl zábavy, který z principu odmítají. Co na výběr moderátora večera říkáš? Dá se vůbec najít někdo, kdo by vyhovoval všem? Nejspíš tu není nikdo, kdo by se orientoval ve všech žánrech, ale snad by se našel někdo, kdo alespoň tak nebije do očí...
Petr: S Boučkem jsem se poprvé v životě bavil až ve chvíli, kdy jsem šel vyhlašovat svoji kategorii. Naživo v přímém přenosu. (úsměv) Neznal jsem ani otázky, které mi bude klást. Za to si částečně mohu sám, protože jsem neměl čas být v Lucerna Music Baru už odpoledne na generální zkoušce. Ovšem na druhou stranu mi bylo řečeno, že ty otázky se dozvím ještě před začátkem přenosu. Nestalo se. Stejně tak mi bylo řečeno, že prohlášení vítěze kategorie Punk & hardcore, tedy skupiny Dezinfekce, o důvodech jejich nepřítomnosti přečtu já – taky se nestalo. Prostě některé dohody neplatily a to nemám rád. Nicméně za to možná nemůže Libor Bouček. Já ho nehodnotím. Je profík, svoji práci dělá rozhodně mnohem líp než někteří jeho „andělští“ předchůdci. Neznám jeho názory na muziku a vlastně jsou mi ukradené. Stejně tak jako jsou mi lhostejné jeho zmiňované ryze komerční aktivity. Já ho za ně odsuzovat nebudu a ani nevím, proč bych to dělal. To, že mi je jeho svět poněkud vzdálený, s tím až tak nesouvisí.
Michal: Ono nejde ani tak o to, kdo by se orientoval ve všech žánrech, ale spíš kdo ustojí všechny nároky, které jsou ve hře. Pozadí celé záležitosti je mnohem širší, než jak je vnímá konkrétní fanoušek metalu nebo třeba elektronické hudby. Cílem bylo udělat profesionálně zvládnutý pořad, který se vejde do formátu vysílání. Co jsem zaslechl, Boučka nominovala Česká televize. Tedy ne že by mě to taky napřed nezarazilo, ale předsudky stranou (asi už jsem k těmhle věcem cyničtější), ve finále mi jeho pojetí nepřišlo nějak do očí bijící.
Zmíním detail, který asi podpoří tvé pochyby, ale říkám to naopak proto, abych se Libora zastal. Týden před termínem vyhlášení volala slečna z produkce, jestli budu moct dorazit na odpolední generálku. Co bych se přetvařoval, hned jsem to chtěl zasklít, ale když mi prozradila chystané otázky (Čím to je, že zrovna metalové kapely z ČR se tak úspěšně prosazují v mezinárodním měřítku?), poněkud jsem znervózněl a rozhodl jsem se, že se na tu generálku radši vypravím. Výstup jsme s Liborem probrali, vyznění upravili, projeli nanečisto a těšil jsem se, že to bude dávat smysl. Jenže pak během přenosu začalo všechno s každou další kategorií zrychlovat a můj dojem z výsledku byl poloviční… Jinými slovy, moderátor musel jet na 110 % a nakonec dokázal splnit úkol víceméně přesně na čas, ale na diváka (a nejspíš i na řadu aktérů) by vše působilo pohodověji, kdyby se tolik nemuselo tlačit na pilu.
Do očí bijí i dvě nové kategorie, které sice Jarda Špulák velebil, ale nejen mně jsou trnem v oku. Proč se pro čerta mezi žánrovkami objevila kategorie Rock & pop a proč klip roku? To podle mě jednoznačně patří k velkým cenám. Je mi jasné, že s tím nic neuděláš a nemáš na to žádný vliv, ale co si o tom myslíš?
Petr: Tady se shodneme jen z poloviny. (úsměv) Proč klip roku přešel sem, nechápu. Ale zřízení kategorie Rock & pop rozumím. Byla za tím vlastně bohulibá úvaha dát šanci kapelám, které hrají sice relativně komerční hudbu, ale tvrdší, rockovou a ve „velkých“ Andělech nemají moc šanci, protože členové akademie jsou prostě z větší části až moc popově orientovaní. Zároveň ale nemají šanci ani v žánrových, stylově jasně vyhraněných cenách, protože třeba na Hard & heavy nebo Punk & hardcore už jsou příliš málo metalové nebo punkové... a přitom dělají kvalitní muziku. To, že se v té nominované trojici skupiny tohoto typu, stojící někde na pomezí mezi „středním proudem a undergroundem“, nakonec neobjevily, je jiná věc.
Michal: Rozumím námitkám, ale smysl mi to celé dává. Kolem klipu toho vím pramálo, ale do žánrovek byl přesunut snad hlavně proto, aby o něm taky rozhodovala specializovaná porota a ne celá akademie. Zrod kategorie Rock & pop jsem mohl sledovat takříkajíc krok za krokem, a přestože se to ve výsledku dost zvrtlo, záměr vůbec nebyl špatný. Šlo o to, že v Andělech dlouhodobě zůstávaly bez šance kapely, které byly „málo drsné“ na to, aby zabodovaly v Hard & heavy nebo v Punku, ale na druhé straně neměly nárok v hlavních kategoriích – viz třeba DARK GAMBALLE, KRUCIPÜSK, COCOTTE MINUTE, SATISFUCKTION… Takže Jardu napadlo vytvořit kategorii pro tento typ řekněme „klubově-festivalového“ rocku. No jo, jenomže jak to formálně pojmenovat? Klubová scéna je nesmysl – to není žánr a svádí to mj. k taneční muzice… Rock? Ale jak k tomu přijde kultivovaný, nekomerční pop typu např. LUNO? Takže nakonec vznikl možná až zbytečně univerzální Rock & pop, což mě osobně moc nepotěšilo už kvůli loňskému dění kolem časopisů, jehož jsem byl velmi přímým účastníkem… No a ve finále se to, alespoň podle mě, moc nevyvedlo ani s nominacemi… Ale jak bys formuloval pravidlo, které hlasujícímu naznačí, že nemá hlasovat pro KABÁT nebo Davida Kollera. Kdo je ještě „žánrovkový androš“ a kdo už je moc mainstream? Vždyť v minulosti bodoval v žánrech i Dan Bárta nebo letos vystupující Ebeni… Nakonec to ocenění pro SUPPORT LESBIENS v jejich současné podobě a pozici odpovídá původnímu konceptu kategorie mnohem víc, než by se na první pohled zdálo.
Odmítnutí ceny od punkové kapely není nic nového, loni to udělala HANBA, letos DEZINFEKCE. Už se o tom taky něco napsalo, já to chápu, ale na druhou stranu mě to přijde takové... zvláštní. Nechci teď řešit, co je ještě punkové a co už ne, večer s Boučkem určitě ne, ale spíš mě napadá, jestli má ona kategorie Punk & hardcore tedy smysl, když o ocenění kapely nemají zájem? Za čtyři roky, co funguje, si ji dvě kapely vzaly, dvě ne...
Michal: A to ještě navíc jeden ročník vyhrála v souběhu s Hard & heavy INSANIA, což taky nelze považovat za úplně standardní situaci. Ale i když tohle zjevně není otázka určená pro mě, podotknu aspoň, že bych Punk & HC nerušil – když už se andělské žánrovky snaží o jakési komplexní pokrytí stylového spektra… Ono se taky časem může ukázat, že je všechno relativní, vždyť ještě před pár lety to vypadalo na skoro kompletní bojkot od hiphoperů a dneska si na to nikdo téměř nevzpomene.
Petr: Smysl podle mne určitě má. Ale pořadatelé Anděla si musí uvědomit, že zrovna toto je oblast, kde dost často nejde jen o muziku, ale také o určitý životní postoj a filozofii, a musí s tím počítat. Já osobně nikdy nikomu nebudu vyčítat, když cenu odmítne. Zároveň ale mám za to, že jejím převzetím by se nikdo nijak zásadně nezpronevěřil tomu, co dělá a hlásá. Kdyby to bylo spojeno s tím, že třeba dostane nějakou větší finanční sumu a je to přímo nebo nepřímo čímsi podmíněno, nějakou další spoluprací a „kolaborováním“ s konzumem a mainstreamem, není co řešit – jenže tak tomu vážně není.
Kdybys měl dění kolem letošních žánrových Andělů nějak shrnout, převládá u Tebe spokojenost, nebo máš k něčemu výhrady, případně nápady, jak to vylepšit, se kterými za pořadateli vyrazíš? A vládne u Tebe spokojenost s výhercem v „Tvé“ kategorii?
Petr: Řeknu to tvrdě: já sám se pořadatelům rozhodně do ničeho srát nebudu. Podnět by musel vzejít z jejich strany. Ale upřímně řečeno v tuhle chvíli nevím, jaká konkrétní doporučení bych jim měl dát. O tom bych musel nějakou dobu přemýšlet... Jinak v porovnání s tím, jak byl pojat třeba loňský žánrový Anděl, jsem rozhodně mnohem spokojenější. A komentovat výsledky? To přece nemyslíš vážně! (úsměv) Řeknu jen to, že DEZINFEKCE je pro mě důstojným vítězem a naprosto upřímně, bez jakéhokoliv pokrytectví, jí blahopřeju, i když ona sama o toho Anděla nestojí. Čemuž taky rozumím a neznamená to, že pokud zůstanu garantem téhle kategorie i do budoucna a DEZINFEKCE zase natočí skvělé album, že pro něj automaticky nebudu hlasovat, protože budu vědět, že by to byl „špatný vítěz“. Pro mě ne. (úsměv) Asi tak.
Michal: Pocity jsou vždycky pestrobarevné, pokaždé by se našlo něco na vylepšení, ale nic tak palčivého ke konkrétnímu výkřiku mě teď nenapadá. Asi by se chtělo říct, že člověka naučil loňský ročník, kdy toho bylo k řešení dost a dost. Určitě to s Jardou Špulákem ještě zpětně probereme… Ale hlavně už jsem si za ty roky u žánrovek ujasnil, že vnější forma může být všelijaká, nicméně základní smysl dělat to dál vidím (kdysi i dnes) v tom, že se snad – tu hůře, tu lépe – daří pojmenovat povedené počiny daného ročníku. Už mockrát jsem narazil na tvrzení, že právě výsledky žánrovek dodávají celým Andělům na kreditu.
S deskou HEAVING EARTH nemám ani trochu problém, i když přiznávám, že v prvním kole jsem pro ně nehlasoval. Bližší mi je přece jen blázinec v podání HELLYUM. Celkově si dovolím tvrdit, že ročník 2015 byl pro domácí Hard & heavy kategorii za poslední roky asi nejdietnější, přesto se našlo dost zajímavých nahrávek, aby se poskládala desítka do Břitvy, a ještě toho dost zůstalo pod čarou. Co by za to dali v některých jiných kategoriích Andělů, kde třeba v jednom z ročníků nejmenovaní kolegové vybírali ze sedmi titulů… Ne ze sedmi, které stály kvalitativně za ocenění, ale celkově ze sedmi vydaných!
