Dojmy Taťky Šmouly
Koncertní tříměsíční absence zapříčiněná narozením dcerušky se pomalu stávala nesnesitelnou. Její projevy inklinující k noise/coru mě sice celkem uspokojují, ale už to chtělo žánrovou obměnu. Pro takovéto osvěžení byl úterní koncert SAVIOURS jak stvořený. Turné na podporu jejich nové desky „Palace of Vision“ z loňského podzimu odstartovalo svoji evropskou část právě na Sedmičce. Album je parádní, ostatně jako celá tvorba této heavy thrash stoner grupy, tudíž moje bezútěšná nadrženost na živou muziku musela být konečně ukojena, a to právě zde. Vůz směřující do srdce Evropy je obsazen. Řídí Korek (fešák s novou módní slušivou frizúrou), v autě se dále rozvalují Pája (nebývalý fešák s rychle rostoucími loknami), Žakyn (chlap bez fousů není chlap) a já (nic nového). Cesta dobrá, pivo lahvové chladné, ideální parkování před klubem, na Sedmičce nenatřískáno, žádné strkanice, pár známých, zkrátka optimální stav.
Krátce po čtvrt na devět z pekelného zázemí vylézá na plac temné uskupení MÖRKHIMMEL. Těmto crust thrash punk/metalistům to šlape. Skvělý zvuk (v 007 žádná novinka) jen podpořil energii hudby. Pražská smečka poskládala set jednak z poslední „Černé kosy“, ale došlo i na starší punkem nasáklé skladby. Toto bohapusté vystoupení trvalo zhruba půl hodiny, ale jelikož mě dost bavilo, tak bych si i přidal. Slávek balancující na hraně pódia a chvílemi i na odposlechu, škrtící se šňůrou od mikrofonu, se zlověstnou grimasou a zkřivenými ústy odpřednášel sedm songů a zejména závěrečná píseň „Insomnia“ ze „Zloskřivce“ u mě hodně zabodovala. Škoda drobných časových prodlev mezi jednotlivými skladbami, bez nich by set měl ještě větší šťávu. Takováhle muzika se musí do lidí nasypat bez špetky oddechu. Ale jinak paráda.
SAVIOURS si u mě během více jak desetileté existence vybudovali pozici výborné, kreativně založené a přitom naprosto zabijácké kapely. Každá jejich deska je výrazově odlišná, ale přesto s charakteristickým rukopisem, zkrátka tito hoši z Kalifornie se poznají okamžitě. A proto i na Sedmičce, přestože kapela hrála zejména z nové desky „Palace of Vision“, nepůsobilo nikterak nesourodě zařazení starších věcí z předchozích alb. Vždycky se mi na nich líbila taková jednodušší riffová čitelnost, kterou ale výtečně doplňuje dokonalá souhra dvou kytar a zároveň hodně nejednotvárná a složitá rytmika. Krátce po deváté hodině Američané ukázali, jak příkladnými jsou muzikanty. Těžký materiál dávali s nezvyklou lehkostí. Kytary Austina Barbera a Sonnyho Reinhardta si bezvadně rozuměly. Navíc bylo vidět, jak je hraní baví, což oba dokazovali častými úsměvy. Rytmická sekce si se složitými party pohrávala jako by nic. Nový basák Andy Anderson valil svou linku s nekompromisní tvrdostí. Taky byla jeho absence hodně znát, když při třetí skladbě „Hell´s Floor“ přetrhl strunu. SAVIOURS nasázeli za padesát minut devět songů, kde ze starších zazněly „We Roam“, „Crete´n“, nechyběla snad jejich první vydaná věc „Circle of Servants Bodies“ z EP „Warship“ datovaná rokem vzniku 2005. Naprosto vražedně zněla „Acid Hand“ z mojí asi neoblíbenější desky „Accelerated Living“. Zbytek setu tvořil nový materiál. To byla jízda, Austin Barber se po vokálních výkonech pravidelně občerstvil pivem a douškem whisky a na přídavek, který dost neobvykle tvořil „The Mountain“ (otvírák „Palace of Vision“), se dokonce svlékl do půl těla a odhalil všudypřítomné tetování. Za zmínku ještě stojí celkem nezvyklé uspořádání kapely na pódiu, pánové totiž byli vytažení hodně dopředu, včetně bubeníka Scotta Batisteho, a hlouběji za nimi se na židli potácel tajuplný vlasáč v křiváku, třímající v ruce krabičku, z níž se linuly noisové zvuky vyplňující jednak pauzy mezi skladbami, ale také jeho kroucení knoflíkem bylo občas slyšet i jako podbarvení hudby. Za dvě minuty deset vše skončilo, já si koupil triko s motivem nového alba (to bylo tak jediné, co kapela s sebou přivezla, ani desky, nic – hanebné) a naprosto spokojen nastoupil zpáteční cestu.
Postřehy Pootavského fousáče
Časově na tom nejsem v únoru zrovna nejlépe a tak jsem musel některé akce oželet. Na druhou stranu se nejednalo o něco, co bych potřeboval nutně vidět. Snad jen PUNGENT STENCH mě trochu mrzí, i přes to, že jsem je již viděl. Strahovský kultovní stánek 007 má nabitý program a v únoru z něho jasně vyčnívala první zastávka evropského turné americké potetované sebranky SAVIOURS. Tady nebylo co řešit a krátce před sedmou večerní už míříme na kopec v MHD narvané studenty a hlavně studentkami. Žel, žádná si samozřejmě k jednomu dlouhovlasému a druhému fousatému zjevu nepřisedne a raději dál svírají bakteriemi pokryté madlo ve dveřích autobusu (smích). Klub se začíná pomalu plnit a k mé radosti je zde mnoho kamarádů a známých tváří. Po pondělním tahu v klubu Buben se sice pivu chci vyhnout, ale nakonec můj vzdor trvá asi tak půl minuty a klopím do sebe první lahvovou Plzeň.
Jako předkapela se představili domácí MÖRKHIMMEL. Tuhle partu jsem viděl mnohokrát a během posledního měsíce podruhé. Zatím stále nedošlo na premiéru druhého kytaristy Máry, ale podle slov kapely to po dopilování detailů bude brzy. MÖRKHIMMEL, ač někteří z kvarteta sužovaní virózou, nastoupili ve velkém stylu. Tak, jak je známe a jak se nám to líbí. Tradičně kvalitní zvuk na Sedmičce jen dodal sílu jejich severskému crust/punk/death metalu. Pánové zahráli vály z posledních dvou desek, např. „Insomnia“, „Na věky věků“ nebo „Zima“. Slyšet jsme mohli i novou skladbu, která se pravděpodobně objeví na chystaném splitu s pražskými doomaři THE TOWER. Na tuhle parádu se moc těším. MÖRKHIMMEL odehráli svůj klasický a chorobný set. Dobrá práce!
Máte rádi heavy, doom, thrash, punk, stoner, BLACK SABBATH nebo MOTÖRHEAD? Pak se vám budou líbit Američané SAVIOURS! Tato parta z Kalifornie si hraní na Sedmičce před velmi slušnou návštěvou užívala na 100 %. Energie měli potetovaní borci na rozdávání a servírovali do nás zajímavý a chytlavý mix výše zmíněných stylů a kapel. Trochu mi připomínali HIGH ON FIRE. To především pro pestrost v podobě střídání rychlých syrových nakládaček s pomalejšími doomovými skladbami, kde kapela dominovala chytlavými heavy riffy. SAVIOURS za necelou hodinku odehráli slušný počet věcí ze své poslední desky „Palace of Vision“ i nějaký starší materiál. Nejprve jsem nechápal, proč má kapela bicí postavené tak vpředu. Jenže v pozadí kapely seděl týpek jako vystřižený z Woodstocku a v rukou si hrál s Rubikovou kostkou (syntezátor?), díky níž propašoval do hudby SAVIOURS zajímavé efekty, které lze slyšet u starých psychedelických kapel. SAVIOURS mě bavili po všech stránkách. Konec tradičně v deset, perfektní zvuk, slušná návštěva, fajn atmosféra. Snad jen ten merch mohl být pestřejší… Velmi dobrý koncert!
Zážitky dobříšského fotbalisty
Upřímně řečeno na tuhle akci jsem jít nechtěl. SAVIOURS jsem neznal a co jsem si za tu krátkou dobu stačil nastudovat, to na mě velký dojem neudělalo. Ne snad, že by tihle američtí floutci byli úplně mimo můj obraz chápání, ale nepřišli mi nijak extra zajímaví. To, že jsem nakonec vyrazil, zlomila domácí nečekaná návštěva, velká sešlost chystajících se kamarádů a možnost vidět po dlouhé době MÖRKHIMMEL v pěti na pódiu; v neposlední řadě jsem také kalkuloval s tím, že ty SAVIOURS naživo určitě špatní nebudou.
Vcházím do klubu před osmou večerní, vítá mě hodně příjemně zaplněný klub, který si na první hvězdy večera – MÖRKHIMMEL – musí ještě chvilku počkat... což se vyplatilo. Ne, že by mě nemrzelo, že jim jejich už dva měsíce nový člen fandil z první brázdy, to mě teda mrzí dost, ale na Sedmičce byl opět spoleh na skvělý zvuk a to v kombinaci s hudbou, kterou mám rád, všechny negativní připomínky s přehledem přebíjí. Tihleti rejdaři českých deathmetalových vod (nemohl jsem si odpustit citovat promo text ke koncertu) ten večer zdecimovaní nemocemi, no... u Slávka bych ještě něco přidal, představili jednu novinku. Ta zněla jako slušný příslib věcí budoucích a tomu proklamovanému death metalu dávala dost na prdel, jednu starší a stále skvělou věc na závěr, což byla „Insomnia“, a potom víc než polovinu předloňské desky, kde se ten death/punk objevuje v široké míře. Za mě až na absenci druhé kytary a zařazení nějakého fláku ze „Zloskřivce“ navíc panovala s vystoupením velká spokojenost.
Když SAVIOURS vylezli na pódium, bylo mi jasné, že se o špatný koncert rozhodně jednat nebude. Na netradičně uspořádaném pódiu s vyluzovačem pazvuků za bubeníkovými zády se stala pro mě kapela na hodinu nečekaně pětičlennou. Oficiálně fungují ve čtyřech, ale nutno uznat, že jejich mix všech bigbítových špinavostí jim fungoval skvěle. Těžko říct, jestli jsou víc stoner, heavy nebo doom. Každopádně nejvíc byli asi MOTÖRHEAD (úsměv). Doteď si nejsem jistý, jestli čtvrtá skladba v playlistu nebyl jejich cover, nebo vlastní tvorba. SAVIOURS za necelou hodinku zahráli jak na rychlejší notu, tak i na tu pomalejší. Nechyběly ani časté výlety za metalovým hrdinstvím, i když těch sólíček bylo na mě někdy až moc, ale budiž. Při závěrečném přídavku mi na mysli samozřejmě naběhli i HIGH ON FIRE. Hudebně mi totiž přijdou SAVIOURS jako jejich hudební o něco zpomalenější mladší brácha a paralela víc než jasná se zjevila ve chvíli, když se zpěvák a kytarista Austin Barber svlíknul do půl těla, vyvalil pupek a ukázal celou pokérovanou horní polovinu těla. Sice takového charismatu jako Matt Pike tím nedocílil, ale zase vede na počet zubů.
Koncertní tříměsíční absence zapříčiněná narozením dcerušky se pomalu stávala nesnesitelnou. Její projevy inklinující k noise/coru mě sice celkem uspokojují, ale už to chtělo žánrovou obměnu. Pro takovéto osvěžení byl úterní koncert SAVIOURS jak stvořený. Turné na podporu jejich nové desky „Palace of Vision“ z loňského podzimu odstartovalo svoji evropskou část právě na Sedmičce. Album je parádní, ostatně jako celá tvorba této heavy thrash stoner grupy, tudíž moje bezútěšná nadrženost na živou muziku musela být konečně ukojena, a to právě zde. Vůz směřující do srdce Evropy je obsazen. Řídí Korek (fešák s novou módní slušivou frizúrou), v autě se dále rozvalují Pája (nebývalý fešák s rychle rostoucími loknami), Žakyn (chlap bez fousů není chlap) a já (nic nového). Cesta dobrá, pivo lahvové chladné, ideální parkování před klubem, na Sedmičce nenatřískáno, žádné strkanice, pár známých, zkrátka optimální stav.
Krátce po čtvrt na devět z pekelného zázemí vylézá na plac temné uskupení MÖRKHIMMEL. Těmto crust thrash punk/metalistům to šlape. Skvělý zvuk (v 007 žádná novinka) jen podpořil energii hudby. Pražská smečka poskládala set jednak z poslední „Černé kosy“, ale došlo i na starší punkem nasáklé skladby. Toto bohapusté vystoupení trvalo zhruba půl hodiny, ale jelikož mě dost bavilo, tak bych si i přidal. Slávek balancující na hraně pódia a chvílemi i na odposlechu, škrtící se šňůrou od mikrofonu, se zlověstnou grimasou a zkřivenými ústy odpřednášel sedm songů a zejména závěrečná píseň „Insomnia“ ze „Zloskřivce“ u mě hodně zabodovala. Škoda drobných časových prodlev mezi jednotlivými skladbami, bez nich by set měl ještě větší šťávu. Takováhle muzika se musí do lidí nasypat bez špetky oddechu. Ale jinak paráda.
SAVIOURS si u mě během více jak desetileté existence vybudovali pozici výborné, kreativně založené a přitom naprosto zabijácké kapely. Každá jejich deska je výrazově odlišná, ale přesto s charakteristickým rukopisem, zkrátka tito hoši z Kalifornie se poznají okamžitě. A proto i na Sedmičce, přestože kapela hrála zejména z nové desky „Palace of Vision“, nepůsobilo nikterak nesourodě zařazení starších věcí z předchozích alb. Vždycky se mi na nich líbila taková jednodušší riffová čitelnost, kterou ale výtečně doplňuje dokonalá souhra dvou kytar a zároveň hodně nejednotvárná a složitá rytmika. Krátce po deváté hodině Američané ukázali, jak příkladnými jsou muzikanty. Těžký materiál dávali s nezvyklou lehkostí. Kytary Austina Barbera a Sonnyho Reinhardta si bezvadně rozuměly. Navíc bylo vidět, jak je hraní baví, což oba dokazovali častými úsměvy. Rytmická sekce si se složitými party pohrávala jako by nic. Nový basák Andy Anderson valil svou linku s nekompromisní tvrdostí. Taky byla jeho absence hodně znát, když při třetí skladbě „Hell´s Floor“ přetrhl strunu. SAVIOURS nasázeli za padesát minut devět songů, kde ze starších zazněly „We Roam“, „Crete´n“, nechyběla snad jejich první vydaná věc „Circle of Servants Bodies“ z EP „Warship“ datovaná rokem vzniku 2005. Naprosto vražedně zněla „Acid Hand“ z mojí asi neoblíbenější desky „Accelerated Living“. Zbytek setu tvořil nový materiál. To byla jízda, Austin Barber se po vokálních výkonech pravidelně občerstvil pivem a douškem whisky a na přídavek, který dost neobvykle tvořil „The Mountain“ (otvírák „Palace of Vision“), se dokonce svlékl do půl těla a odhalil všudypřítomné tetování. Za zmínku ještě stojí celkem nezvyklé uspořádání kapely na pódiu, pánové totiž byli vytažení hodně dopředu, včetně bubeníka Scotta Batisteho, a hlouběji za nimi se na židli potácel tajuplný vlasáč v křiváku, třímající v ruce krabičku, z níž se linuly noisové zvuky vyplňující jednak pauzy mezi skladbami, ale také jeho kroucení knoflíkem bylo občas slyšet i jako podbarvení hudby. Za dvě minuty deset vše skončilo, já si koupil triko s motivem nového alba (to bylo tak jediné, co kapela s sebou přivezla, ani desky, nic – hanebné) a naprosto spokojen nastoupil zpáteční cestu.
Postřehy Pootavského fousáče
Časově na tom nejsem v únoru zrovna nejlépe a tak jsem musel některé akce oželet. Na druhou stranu se nejednalo o něco, co bych potřeboval nutně vidět. Snad jen PUNGENT STENCH mě trochu mrzí, i přes to, že jsem je již viděl. Strahovský kultovní stánek 007 má nabitý program a v únoru z něho jasně vyčnívala první zastávka evropského turné americké potetované sebranky SAVIOURS. Tady nebylo co řešit a krátce před sedmou večerní už míříme na kopec v MHD narvané studenty a hlavně studentkami. Žel, žádná si samozřejmě k jednomu dlouhovlasému a druhému fousatému zjevu nepřisedne a raději dál svírají bakteriemi pokryté madlo ve dveřích autobusu (smích). Klub se začíná pomalu plnit a k mé radosti je zde mnoho kamarádů a známých tváří. Po pondělním tahu v klubu Buben se sice pivu chci vyhnout, ale nakonec můj vzdor trvá asi tak půl minuty a klopím do sebe první lahvovou Plzeň.
Jako předkapela se představili domácí MÖRKHIMMEL. Tuhle partu jsem viděl mnohokrát a během posledního měsíce podruhé. Zatím stále nedošlo na premiéru druhého kytaristy Máry, ale podle slov kapely to po dopilování detailů bude brzy. MÖRKHIMMEL, ač někteří z kvarteta sužovaní virózou, nastoupili ve velkém stylu. Tak, jak je známe a jak se nám to líbí. Tradičně kvalitní zvuk na Sedmičce jen dodal sílu jejich severskému crust/punk/death metalu. Pánové zahráli vály z posledních dvou desek, např. „Insomnia“, „Na věky věků“ nebo „Zima“. Slyšet jsme mohli i novou skladbu, která se pravděpodobně objeví na chystaném splitu s pražskými doomaři THE TOWER. Na tuhle parádu se moc těším. MÖRKHIMMEL odehráli svůj klasický a chorobný set. Dobrá práce!
Máte rádi heavy, doom, thrash, punk, stoner, BLACK SABBATH nebo MOTÖRHEAD? Pak se vám budou líbit Američané SAVIOURS! Tato parta z Kalifornie si hraní na Sedmičce před velmi slušnou návštěvou užívala na 100 %. Energie měli potetovaní borci na rozdávání a servírovali do nás zajímavý a chytlavý mix výše zmíněných stylů a kapel. Trochu mi připomínali HIGH ON FIRE. To především pro pestrost v podobě střídání rychlých syrových nakládaček s pomalejšími doomovými skladbami, kde kapela dominovala chytlavými heavy riffy. SAVIOURS za necelou hodinku odehráli slušný počet věcí ze své poslední desky „Palace of Vision“ i nějaký starší materiál. Nejprve jsem nechápal, proč má kapela bicí postavené tak vpředu. Jenže v pozadí kapely seděl týpek jako vystřižený z Woodstocku a v rukou si hrál s Rubikovou kostkou (syntezátor?), díky níž propašoval do hudby SAVIOURS zajímavé efekty, které lze slyšet u starých psychedelických kapel. SAVIOURS mě bavili po všech stránkách. Konec tradičně v deset, perfektní zvuk, slušná návštěva, fajn atmosféra. Snad jen ten merch mohl být pestřejší… Velmi dobrý koncert!
Zážitky dobříšského fotbalisty
Upřímně řečeno na tuhle akci jsem jít nechtěl. SAVIOURS jsem neznal a co jsem si za tu krátkou dobu stačil nastudovat, to na mě velký dojem neudělalo. Ne snad, že by tihle američtí floutci byli úplně mimo můj obraz chápání, ale nepřišli mi nijak extra zajímaví. To, že jsem nakonec vyrazil, zlomila domácí nečekaná návštěva, velká sešlost chystajících se kamarádů a možnost vidět po dlouhé době MÖRKHIMMEL v pěti na pódiu; v neposlední řadě jsem také kalkuloval s tím, že ty SAVIOURS naživo určitě špatní nebudou.
Vcházím do klubu před osmou večerní, vítá mě hodně příjemně zaplněný klub, který si na první hvězdy večera – MÖRKHIMMEL – musí ještě chvilku počkat... což se vyplatilo. Ne, že by mě nemrzelo, že jim jejich už dva měsíce nový člen fandil z první brázdy, to mě teda mrzí dost, ale na Sedmičce byl opět spoleh na skvělý zvuk a to v kombinaci s hudbou, kterou mám rád, všechny negativní připomínky s přehledem přebíjí. Tihleti rejdaři českých deathmetalových vod (nemohl jsem si odpustit citovat promo text ke koncertu) ten večer zdecimovaní nemocemi, no... u Slávka bych ještě něco přidal, představili jednu novinku. Ta zněla jako slušný příslib věcí budoucích a tomu proklamovanému death metalu dávala dost na prdel, jednu starší a stále skvělou věc na závěr, což byla „Insomnia“, a potom víc než polovinu předloňské desky, kde se ten death/punk objevuje v široké míře. Za mě až na absenci druhé kytary a zařazení nějakého fláku ze „Zloskřivce“ navíc panovala s vystoupením velká spokojenost.
Když SAVIOURS vylezli na pódium, bylo mi jasné, že se o špatný koncert rozhodně jednat nebude. Na netradičně uspořádaném pódiu s vyluzovačem pazvuků za bubeníkovými zády se stala pro mě kapela na hodinu nečekaně pětičlennou. Oficiálně fungují ve čtyřech, ale nutno uznat, že jejich mix všech bigbítových špinavostí jim fungoval skvěle. Těžko říct, jestli jsou víc stoner, heavy nebo doom. Každopádně nejvíc byli asi MOTÖRHEAD (úsměv). Doteď si nejsem jistý, jestli čtvrtá skladba v playlistu nebyl jejich cover, nebo vlastní tvorba. SAVIOURS za necelou hodinku zahráli jak na rychlejší notu, tak i na tu pomalejší. Nechyběly ani časté výlety za metalovým hrdinstvím, i když těch sólíček bylo na mě někdy až moc, ale budiž. Při závěrečném přídavku mi na mysli samozřejmě naběhli i HIGH ON FIRE. Hudebně mi totiž přijdou SAVIOURS jako jejich hudební o něco zpomalenější mladší brácha a paralela víc než jasná se zjevila ve chvíli, když se zpěvák a kytarista Austin Barber svlíknul do půl těla, vyvalil pupek a ukázal celou pokérovanou horní polovinu těla. Sice takového charismatu jako Matt Pike tím nedocílil, ale zase vede na počet zubů.
