Fakta mluví jasně: osmnáctý rok na scéně, na pažbě 5 albových zářezů plus nějaké drobné, v rodné domovině respektovaný pojem. Ale ruku na srdce – kolik z vás při vyslovení jména UNEARTHLY ihned ví, která bije? Rád bych se mýlil, ale tipuji, že většina to zdaleka nebude. Což je trochu škoda, jelikož brazilské komando si nějaké to uznání zaslouží, což dokazuje i posledním eponymním albem „The Unearthly“, jež je sice už trochu fousatější, ale díky tomu, že ho v druhé polovině roku 2015 v digipackové a vinylové formě vydává i Metal Age Productions a též k němu rozesílá promáče, nabízí se možnost sepsat pár řádek k tomuto povedenému počinu.
A ten si pozornost určitě zaslouží. UNEARTHLY jsou často přirovnáváni k BEHEMOTH, a třebaže po hudební stránce některé styčné body lze s lehkým přimhouřením oka odsouhlasit, podobnost spíše nežli hudební je v žánrovém posunu. Tak jako Nergalova družina i parta kolem zakladatele Mictiana začala svou kariéru jako víceméně blackmetalový spolek (i když obě skupiny ho prezentovaly dost odlišným způsobem), aby po létech vývoje rozšířila své výrazivo do škatule nejčastěji nálepkované black/death. Což může být lehce zavádějící, protože každý si pod tímto souslovím může vybavovat něco naprosto odlišného. True vyznavači (h)různých špinavých obskurností, síry a blátivé temnoty asi půjdou v tomto případě o dům dál, pošmáknout by si naopak mohli ti, jenž mají v oblibě zmíněné BEHEMOTH, HATE (samozřejmě), ale třeba i KRISIUN nebo SEPULTURU z půlky devadesátých let minulého století, zkrátka extrémní metal v přijatelnější podobě s menším důrazem na ortodoxnost. Jestliže se vám výše uvedený výčet zdá podivný, poslechněte pořádně aktuální album a vsadím se, že vše výše uvedené na „The Unearthly“ uslyšíte.
Nahrávka má dvě obrovská pozitiva. Tím prvním je neoddiskutovatelná hráčská vyzrálost všech zúčastněných. Je slyšet, že muzikanti už mají něco odehrané, a i díky tomu album odsýpá jedna radost. Rychlé kytary nezapomínají kromě zběsilého vyšívání čarovat i typické blackové melodie, skladby jsou promyšlené, rytmika je pestrá v tempu splašeném i rozvážnějším, a zpěvákův hrdelní přednes vše jistí. Druhým plusem je zvuk, který první zmiňované pozitivum ještě zvýrazňuje a dává dílu pocit lehkosti. I tady je zřejmé, že UNEARTHLY nemíní hrát jen pro nejpravověrnější příznivce absolutního temna, ale že směřují svou tvorbu v rámci možností širšímu spektru posluchačů. Své udělal i mastering, který má na svědomí známý Giorgos Bokos a který svou prací v aténském Grindhouse Studiu vtiskl kapele jasně rozpoznatelnou vizitku. Jistý punc kapele dává i geografický původ, ta Brazílie je tam fakt cítit, a to nejen díky různým vsuvkám v podobě typických latinsko-amerických rytmů, schválně poslechněte např. song „Eshu“, který jasně ukazuje, v čem je u UNEARTHLY síla.
Lze tedy lehce nabýt dojmu, že vše je v naprostém pořádku, a svým způsobem je formálně skutečně vše v cajku. Osobně mám však lehký problém s tím, že „The Unearthly“ na mě po delší době působí poněkud nekomplexně a dělím ho na dvě části. Ta první končí šestým, čistě instrumentálním opusem „Chant from the Unearthly Rites“. Kdyby album končilo tímto trackem, bylo by závěrečné hodnocení rozhodně vyšší a dojem vynikající. Až po tuto stopu totiž vše šlape, jak má, nechybí atmosféra ani strhující tempo nedávající šanci k nadechnutí. Další tracky už však vyznívají poněkud rozháraně a roztahaně, často až vatovitě, zejména takové „The Dove and the Crow“ či „From Womb to Reborn“ jsem nepobral a doteď nevím, co tím chtěl autor říct. Možná šlo o skladatelskou snahu dát skladbám sofistikovanější charakter, já to ale slyším jako krok vedle a feeling první části lehce evokuje až závěrečný štych „Aisle to Everything“. Což je škoda, ale samozřejmě může jít jen o můj subjektivní pocit a leckdo to může cítit jinak.
Závěrem si neodpustím jednu „perličku“, která možná také naznačuje, kterak je to s vlivy, jenž ovlivňovaly/ovlivňují tvorbu UNEARTHLY. Na promo CD, které se mi dostalo do rukou, je jako skrytý bonus hitovka nejznámějších metalových Brazilců všech dob „We Who Are Not as Others“, která se nakonec nesměla dostat na oficiální nosič kvůli autorským právům. I přesto, že SEPULTURA v pravěké minulosti jistou dobu také nechodila pro obrácený krucifix daleko, je zřejmé, že spíše než k ortodoxnímu černému kovu mají UNEARTHLY blíže ke klasickému metalovému rouhání. Každopádně celkově jde o povedené album, a jsem si jist, že například takoví Nuclear Blast by uměli toto jméno pořádně prodat..
Seznam skladeb:
Čas: 52:11
Sestava:
http://theunearthly.com/
http://theunearthly.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/pages/Unearthly/96829882724
https://www.reverbnation.com/theunearthly
A ten si pozornost určitě zaslouží. UNEARTHLY jsou často přirovnáváni k BEHEMOTH, a třebaže po hudební stránce některé styčné body lze s lehkým přimhouřením oka odsouhlasit, podobnost spíše nežli hudební je v žánrovém posunu. Tak jako Nergalova družina i parta kolem zakladatele Mictiana začala svou kariéru jako víceméně blackmetalový spolek (i když obě skupiny ho prezentovaly dost odlišným způsobem), aby po létech vývoje rozšířila své výrazivo do škatule nejčastěji nálepkované black/death. Což může být lehce zavádějící, protože každý si pod tímto souslovím může vybavovat něco naprosto odlišného. True vyznavači (h)různých špinavých obskurností, síry a blátivé temnoty asi půjdou v tomto případě o dům dál, pošmáknout by si naopak mohli ti, jenž mají v oblibě zmíněné BEHEMOTH, HATE (samozřejmě), ale třeba i KRISIUN nebo SEPULTURU z půlky devadesátých let minulého století, zkrátka extrémní metal v přijatelnější podobě s menším důrazem na ortodoxnost. Jestliže se vám výše uvedený výčet zdá podivný, poslechněte pořádně aktuální album a vsadím se, že vše výše uvedené na „The Unearthly“ uslyšíte.
Nahrávka má dvě obrovská pozitiva. Tím prvním je neoddiskutovatelná hráčská vyzrálost všech zúčastněných. Je slyšet, že muzikanti už mají něco odehrané, a i díky tomu album odsýpá jedna radost. Rychlé kytary nezapomínají kromě zběsilého vyšívání čarovat i typické blackové melodie, skladby jsou promyšlené, rytmika je pestrá v tempu splašeném i rozvážnějším, a zpěvákův hrdelní přednes vše jistí. Druhým plusem je zvuk, který první zmiňované pozitivum ještě zvýrazňuje a dává dílu pocit lehkosti. I tady je zřejmé, že UNEARTHLY nemíní hrát jen pro nejpravověrnější příznivce absolutního temna, ale že směřují svou tvorbu v rámci možností širšímu spektru posluchačů. Své udělal i mastering, který má na svědomí známý Giorgos Bokos a který svou prací v aténském Grindhouse Studiu vtiskl kapele jasně rozpoznatelnou vizitku. Jistý punc kapele dává i geografický původ, ta Brazílie je tam fakt cítit, a to nejen díky různým vsuvkám v podobě typických latinsko-amerických rytmů, schválně poslechněte např. song „Eshu“, který jasně ukazuje, v čem je u UNEARTHLY síla.
Lze tedy lehce nabýt dojmu, že vše je v naprostém pořádku, a svým způsobem je formálně skutečně vše v cajku. Osobně mám však lehký problém s tím, že „The Unearthly“ na mě po delší době působí poněkud nekomplexně a dělím ho na dvě části. Ta první končí šestým, čistě instrumentálním opusem „Chant from the Unearthly Rites“. Kdyby album končilo tímto trackem, bylo by závěrečné hodnocení rozhodně vyšší a dojem vynikající. Až po tuto stopu totiž vše šlape, jak má, nechybí atmosféra ani strhující tempo nedávající šanci k nadechnutí. Další tracky už však vyznívají poněkud rozháraně a roztahaně, často až vatovitě, zejména takové „The Dove and the Crow“ či „From Womb to Reborn“ jsem nepobral a doteď nevím, co tím chtěl autor říct. Možná šlo o skladatelskou snahu dát skladbám sofistikovanější charakter, já to ale slyším jako krok vedle a feeling první části lehce evokuje až závěrečný štych „Aisle to Everything“. Což je škoda, ale samozřejmě může jít jen o můj subjektivní pocit a leckdo to může cítit jinak.
Závěrem si neodpustím jednu „perličku“, která možná také naznačuje, kterak je to s vlivy, jenž ovlivňovaly/ovlivňují tvorbu UNEARTHLY. Na promo CD, které se mi dostalo do rukou, je jako skrytý bonus hitovka nejznámějších metalových Brazilců všech dob „We Who Are Not as Others“, která se nakonec nesměla dostat na oficiální nosič kvůli autorským právům. I přesto, že SEPULTURA v pravěké minulosti jistou dobu také nechodila pro obrácený krucifix daleko, je zřejmé, že spíše než k ortodoxnímu černému kovu mají UNEARTHLY blíže ke klasickému metalovému rouhání. Každopádně celkově jde o povedené album, a jsem si jist, že například takoví Nuclear Blast by uměli toto jméno pořádně prodat..
Seznam skladeb:
- The Sin Offering
- The Confidence of Faith
- Eshu
- The Unearthly
- Agens Mortis
- Chant from the Unearthly Rites
- Where the Sky Bleeds in Red
- The Dove and the Crow
- From Womb to Reborn
- The Fire of Creation
- Aisle to Everything
Čas: 52:11
Sestava:
- Felipe Eregion – kytara, zpěv
- Vinnie Tyr – kytara
- M. Mictian – basa
- Braulio Drumond – bicí
http://theunearthly.com/
http://theunearthly.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/pages/Unearthly/96829882724
https://www.reverbnation.com/theunearthly
