Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
HEIDEN – Andzjel

Pátek 8.8.2014, Jaroměř – pevnost Josefov

Počasí: jako ve čtvrtek
Redakce na místě: Coornelus, Johan, Opat, Luma, Yvor, Štěpán, KubaAjz, Mařenka, Goro, Aleš, Ignor, Márty, Corbow, Manafob
Nálada: výborná, hlavně po konzumaci několika „Jégrů“
Počet nemocných: 1 (ale stav se zase zlepšil)
Hláška dne:
Muž k dívce: Kámoš dnes večer odjíždí, můžeš jít spát k nám na intr... Jen tě musím trochu varovat, máme tam jednoho takovýho...
Dívka: Kolouška?
Muž: Immortala!

V pátek ráno nemáme s Coornelusem sílu zvednout zadky a vyrazit na ISACAARUM... Ale tři odvážlivci berou nohy na ramena, nebo lépe řečeno volají taxík a vyrážejí... Za hodinu jsou zpátky. (úsměv) Dali jednu kapelu a vrátili se zase na čtyřech kolech... Plni dojmů, co bylo na první kapele lidí a jaká byla atmosféra... (Johan)

O tom, jestli jít či nejít na naše krajany z jihu Čech ISACAARUM a jejich grindsamopalovou jízdu načichlou i špetkou mého tolik oblíbeného blacku, bylo rozhodnuto již před odjezdem na Brutal. Záleželo jen na tom, jestli jedinec vstane po čtvrteční pařbě tak brzy, aby se do areálu na páteční rozjezd přesunul. Nakonec vyrazilo temnější trio naší výpravy a nutno konstatovat, že kdo dorazil, nelitoval. Jihočeská mašina to do lidí pustila s nebývalou silou a rychlostí. Smečka kolem nezaměnitelného a jedinečného frontmana Chymuse ve svém setlistu zabrousila až do roku 2001 („Bitch Brigade“ z alba „Cunt Hackers“), hrálo se i z alba „Menses Exorcism“, kdy předposlední skladba celého setu „Cock Control“ rozparádila velice slušně zaplněný prostor před stage. Ze „Shibari Kata and Other Practices“ zazněla „Shitpaintress“ a přes album „Vaseline“ a hitovku „Ladyboy Fisted“ se Jihočeši ve svém průřezu  své tvorby dostali až k loňskému albu „WhoreCraft, přičemž skladby „Queef Corps“ a „Spermafrost“ setlist zahajovaly, „Felch Me“ (skoro) půlila a jízda končila vypalovačkou „Born For Porn“, která je z celého alba asi nejvíce načichlá černotou. Kapela měla na brzké ráno velice slušný zvuk (alespoň u nás pod stage to tak bylo) a u fans více než slušnou podporu a odezvu. Jen bych se přimlouval za delší hrací čas pro mé oblíbence, zasloužili by si ho. A pak byl konec a odjezd za zbytkem naší výpravy na internát k odpočinku před další metalovou šichtou. (Immortal)

Thrash a neskutečně sálající slunce, to je kombinace, za které v poledne vystupují CRIPPER. Německá kapela z Hannoveru nepřivezla do Josefova nějaký old school, přesto se na ně dobře kouká. Pozornost přitahuje pochopitelně zpěvačka Britta Görtz, za jejíž projev by se nemusel stydět lecjaký deathový growlista. Jen mě mrzel zvuk, kde dominovaly zbytečně nabasované pasáže a obě kytary se ztrácely. Kapela hrála z nové desky „Antagonist“, která se doma poslouchá celkem dobře. Zazněly tu skladby jako „New Shadow“ nebo „Animal of Prey“ a došlo i na písničky z předešlých dvou alb, třeba „Fire Walk With Me“ a „Hysteria“. Celkový dojem – pro mě nic moc výjimečného, chyběla mi trocha té německé špinavé agrese a navíc mám pořád před očima logo kapely, které by se hodilo víc k nějaké hiphopové partičce. (Štěpán)

Nemám rád, když se dámy snaží zpívat jako chlapi. Teda především growlingem. Vždycky mám pocit, že na konci každého slova slyším nepříjemné zaječení, které mužskému zpěvu chybí. Možná právě proto jsem šel na vystoupení CRIPPER s malými rozpaky. Naštěstí jen co sympatická kočička otevřela ústa, šly mé obavy stranou. Na takový hlas už je snad potřeba mít i zbrojní pas. Chraplák, co strčí do kapsy kdejakého death chasníčka, podpořený skvělým trashovým náhulem. A jako třešnička na dortu se na vystoupení a především zpěvačku moc hezky koukalo. Krásná práce. (Luma)

Co napsat k FLESHLESS. Viděl jsem je už nespočetněkrát a vždy se jednalo o parádní zážitek. Nejinak tomu bylo dnes. Kluci mají ten svůj death/grind v malíčku a hraním se prostě baví. Dnes to navíc podpořili super zvukem a ohlasy tak byly bouřlivé. Paráda. (Yvor)

FLESHLESS  jsou českou stálicí, a proto jsme my všichni, co jsme tuto legendu českého grind/deathu již několikrát viděli, věděli, o co právě teď půjde. Jenže ouvej. Ihned po spuštění intra bylo znát, že to někdo s hlasitostí docela přepískl. Proto nezbývalo nic jiného, než vložit finanční injekci českému zdravotnictví v podobě nákupu špuntů do uší. S touto naší novou výbavičkou byl zbytek jejich setu podstatně snesitelnější. Vláďa svým zpěvem s přehledem likviduje vše, co nestihly kytary srovnat se zemí. FLESHLESS mě opět přesvědčili, že si místo, na kterém teď trhají syrové maso, po právu zaslouží. (Luma)

Cestou na OBSCURE SPHINX míjíme melodeath GRANDEXIT, co do počtu fanoušků jednoznačně největší průšvih celého Brutalu. Hrstka lidí na velkém place působila až trapně, když si člověk vzpomněl na narvaný stan na řadu kapel, musel se ptát, kde tuhle divnou partu vyhrabali a proč ji nechali hrát na velkém pódiu? Nezajímavá tak, že mohla hrát ve stanu, kam by se její fanoušci vešli pětkrát. A taková marnost hraje v jednu odpoledne, české kapely hrající v půl jedenácté přilákaly asi 100x víc lidí... (Johan)

Celkem slušně vyspaní, najezení a hlavně vyvonění vyrážíme do útrob pevnosti až na zajímavou dvojkombinaci kapel navazujících na sebe. Polské náhradníky angažované za pět minut dvanáct beru všemi deseti. Kdo si vzpomene na předloňský Brutal, tak ví, o čem mluvím. OBSCURE SPHINX sice odehráli v květnu dva koncerty v Čechách, ale kdo je nezastihl, měl možnost to napravit. Po odehrání setu bohužel cítím menší zklamání, nejzajímavější na OS byla zpěvačka Wielebna, její oděv a taneční kreace. To, co mě před dvěma lety praštilo přes ksicht a na chvíli paralyzovalo, se v pátek nedostavilo. Vadil mi zvuk kytar, které byly na můj vkus moc „mešu“ a v kombinaci s pomalými postupy, které odkazují k post hardcore kapelám, mi to celé nepřišlo tak uhrančivé a skladatelsky úrodné, jako kdysi. Dobrý set určitě, ale o tom, že by OBSCURE SPHYNX byli nějakou senzací, pochybuju. (Coornelus)

Jestli mě některá z kapel, co jsem předtím neznal, opravdu zaujala, tak to jednoznačně byli polští OBSCURE SPHINX. Už podle žánrové nálepky mi bylo jasné, že musím vydržet před pódiem podstatně déle, než u jiných uskupení. Koupil jsem si tedy jednoho zrzka a vsedě sledoval, co mi bílá paní (zpěvačka byla od hlavy k patě celá bílá) nabídne. Ze začátku šlo všechno ztuha. Hudba sice divná, ale dobře odvedená. Zpěv často falešný. Po třetí skladbě jsem měl pocit, že jsem hudbu asi pochopil a místy slyšel MADDER MORTEM a ty opravdu můžu. I white lady se rozezpívala a najednou šlo všechno hladce až do konce a ve finále jsem sám sebe musel pochválit za to, že jsem vydržel a odnesl si příjemný zážitek. (Luma)

O polských OBSCURE SPHINX se v redakčním stánku hodně mluvilo a tak jsem byl na jejich živý přednes zvědavý. Nebylo to vůbec zlé, ale pořád jsem se nemohl zbavit pocitu, že doma z CD bych si je vychutnal asi víc. Zvuk v pohodě, show taky dobrá, ale mou pozornost udrželi pouze v pasážích, kdy pořádně přitlačili na pilu. (Yvor)

Tuzemským HEIDEN jsem vystoupení na Brutalu přál už několik let a konečně to vyšlo, navíc v zajímavém čase a rovnou na velkém pódiu, což mi přišlo už od potvrzení jejich účasti jako chyba. Intimní a emotivní muzika, jakou produkují, si vyloženě říkala o třetí a menší stage. No co už. Za slunného dne působili HEIDEN zpočátku jako nazí, v první skladbě se hledalo vše a to hlavně zvukově. Postupně však forma HEIDEN kulminovala a závěrečné dvě skladby z přelomové „Dolores“ ukázaly brněnské v dobrém světle. V solidně složeném playlistu mi akorát nepasovala Sólstafirovská „Jeden“. (Coornelus)

Nesmí se na mě nikdo zlobit, ale dát HEIDEN na hlavní pódium na BA je fakt prasárna. V gumovce namísto INQUISITION, ENTHRONED, MGLA či BENEDICTION klidně, ale na hlavní určitě ne. Už jen proto, že před nimi hráli nejdřív GRANDEXIT a OBSCURE SPHINX. To znamená, že samé progresivní spolky a už toho bylo opravdu moc. Jestliže z OBSCURE SPHINX jsem byl nadšený, tak z HEIDEN to bylo přesně naopak. Během jejich setu jsem měl pocit, že jsem se ocitl na Rock For People, nebo na jiném takovémto festivalu. Na BA jezdím kvůli metalu a ne zpívánkám. Nehledě na to, že ani jednu se zmíněných kapel hrajících na béčkové scéně jsem si plně nevychutnal z důvodu těžkého přeplnění stanu. Kdežto na HEIDEN a GRANDEXIT bylo jen pár desítek lidí. (Luma)

K HEIDEN mám veskrze kladný vztah, chápu jejich vývoj a v podstatě se mi všechny nahrávky v dané době líbily, včetně aktuální „A kdybys...“. Na druhou stranu mám pocit, že v jistých kruzích je kapela  přeceňována, až tak světovou muziku netvoří a ke svým (nejspíš) vzorům SÓLSTAFIR  či ALCEST se chtě nechtě docela často (v muzice) hlásí. Ale těšil jsem se, že uvidím provedení nové desky i s živou klávesistkou Werlingou a že si to hodně užiju, protože mám všechny skladby tušené na play listu naposlouchané. A nakonec jsem si to užil, byť k dokonalosti Kverdovi a spol. leccos chybělo, včetně výraznějšího zvuku a zpěvu jistého jako na nahrávce. Nicméně postupně koncert nabíral grády a mě docela překvapovalo, že se lidi spíš vytráceli než přicházeli. Bylo vedro, muzika s ním příliš nekorespondovala a tak nejspíš škoda, že HEIDEN nezahráli na menším pódiu, kde by vyzněli o poznání zajímavěji. (Johan)

Probuzení do dalšího horkého dne nebylo úplně příjemné, modlil jsem se za alespoň malou přeháňku, mé přání však nebylo vyslyšeno. Rád bych se „kydnul“ na přírodní tribunu a sledoval třeba všechny kapely, ale to prostě nejde… A tak jsem se vydal až ve dvě hodiny na HEIDEN. Této brněnské bandě sluší spíše klubové prostředí a potvrzeno to bylo i na Brutalu. Velkým průserem byl již tolikrát zmiňovaný zvuk, HEIDEN byli neskutečně potichu a při poslechu z tribuny jsem více slyšel zvučící MORS PRINCIPUM EST na druhé stage. Kverd byl při vokálech navíc dost nejistý a často to znělo dost falešně. No, v prosinci v plzeňské Papírně to bylo o mnoho lepší. (Opat)

SKELETONWITCH předvedli i za světla dost toho okultismu, násilí a rozhodli se vyhladit vše živé a rozbít zdi do poslední cihly. Ve skladbě „Stand Fight and Die“ suše konstatuje pod plnovous zpěvák Chance Garnette „stojíte, budete bojovat, zemřete“. Když jsem tenhle kousek poslouchal, cítil jsem, jak blízký je momentální skutečnosti. Čím více mě tato pětka ničila svými nekompromisními riffy, vynalézavou melodikou a ječivými sóly, tím více se mi to líbilo. Šílený rytmus začátku songu „Beneath Death Leaves“ a výkřik se zařízl jako rezavá kudla a zase ten přechod k melodii zanechal svíravý pocit, tak tohle je zase úžasná muzika. Prostě živelnost thrash metalu mě baví a tito Američané z Ohia toho byli jasným příkladem. Jejich pustošení a boření sice trvalo jen něco přes půl hodiny, ale i to stačilo, aby zanechali nesmazatelnou stopu v paměti. SKELETONWITCH jsou schopni napráskat hodinové vystoupení jako nic, tak mě jen mrzelo, že tato kapela nedostala malinko větší prostor ve večerních hodinách, ale jinak jsem byl naprosto spokojen. Navíc mi přišlo, že zvukově se dění na obou pódiích výrazně zlepšuje, což se o prvních dvou dnech stoprocentně nedalo říci. (Štěpán)

Na SKELETONWITCH jsme si pěkně zapařili, heavy-black jak se patří. Normální zvuk konečně i na levém podiu, patrně došlo k výměně zvukaře. (KubaAjz)

Předloni mě na BA SKELETONWITCH nadchli, letos to bylo o dost rozpačitější. Blbý zvuk a moc melodických kytar, které do repertoáru téhle nejen thrash kapely přibyly, mi nedělalo dobře. Navíc to vedro... (Coornelus)

Black/thrash/deathové SKELETONWITCH si doma moc nepouštím, naživo to byla ale úplně jiná káva. Posilněni o pár oplzlých Budvarů a chutných Jägermeisterů jsme si vystoupení Američanů opravdu užívali. SKELETONWITCH svých 40 minut využili k syrové jízdě, která mě až překvapivě hodně bavila. Kapela, vyznačující se dosti pro takový žánr netypickými obaly i image, to rozbalila opravdu náramně, měla dobrý zvuk a nechala alespoň na chvíli zapomenout na to úmorné vedro. (Opat)

FLESHGOD APOCALYPSE jsou pro mě takovou diskutabilní kapelou. Jejich první počiny „Oracles“ (2009) a EP „Mafia“ (2010) byly parádní technickou death metalovou jízdou, od té doby se ale Italové vydali cestou, která mně úplně nesedí. „Agony“ (2011) bylo ještě povedené, i když už napěchované symfonickými vymoženostmi, ale na loňském „Labyrinth“ mi přišlo skoro vše špatně. Nezáživné skladby a hlavně brutálně posraný zvuk. K mé smůle se z jiných než posledních dvou jmenovaných počinů nehrálo a já měl dosti podobný dojem, jako při studiovém poslechu. Zvuk mi tedy nevadil, i když jsem použil špunty, bylo to fajn na poslech, ale nic navíc. Všechno bylo dobře zahrané, ale skladby jako takové mě prostě příliš neberou, přestože třeba klipovka „The Violation“ funguje. Na druhou stranu musím pochválit zpěvačku Veronicu Bordacchini, jež zvládala své operní party s bravurou. (Opat)

FLESHGOD APOCALYPSE bohužel nestíhám, ale dle ohlasů byli opět super. Vzpomínám si, když jsme FA před pár lety pozvali na AFOD fest jako naprosto neznámou kapelu. V paměti mi utkvěla jejich vlídnost, pohoda a skromnost. Je super sledovat jak ta kapela roste a moc to klukům přeji. (Yvor)

Jak někdy nadávám na dramaturgii, tady musím chválit. Nechat zahrát PRVNÍ HOŘE na BA byl perfektní nápad. Ti se odvděčili poněkud tvrdším setem, v asi nejlepším zvukovém hávu, jaký jsem u Berousků za celý fest slyšel, a vybrali vhodné skladby. Jejich set byl zábavný, vtipný a dokázal nás i rozezpívat... Zasekla se diskokoule, zasekla... (Coornelus)

Tohle byla má první koncertní zkušenost s PRVNÍ HOŘÍ a byla ještě o něco lepší, než  jsem čekal. PRVNÍ HOŘE totiž není jen kapela, ale stroj na zábavu. Hudba je sice důležitou součástí tohoto ansáblu, ale tou to zdaleka nekončí. PRVNÍ HOŘE, to jsou i divadelní pózy, masky, bublifuk a moře dalšího. Pokud člověk touží po kabaretu, tak PRVNÍ HOŘE nemůže nikdy zklamat. Já za sebe říkám příště zas. (Luma)

Hurá! Cirkus s klaunem v šapitó = jasný palec nahoru. Vedro nevedro, celý set PRVNÍ HOŘE dávám s úsměvem na rtu, s texty na jazyku a s občasnou taneční kreací připomínající toho pána, jak ho kousla tarantule. Převládaly skladby z „Imagenaria“, zapomenuty ale nebyly ani předchozí počiny, celé to mělo atmosféru a vůbec, pro mě jeden z nejzábavnějších koncertů letošního ročníku. (Johan)

CARNIVAL IN COAL jsou prostě šoumeni a mně ten jejich bláznivý cirkus baví. Bylo vtipné sledovat, jak zejména mladší ročníky v publiku nevěřícně kroutí hlavou nad tím, co se to z podia line za muziku. (úsměv) Každopádně parádní koncert, který mě hodně pobavil. (Yvor)

CARNIVAL IN COAL jsem vždy zbožňoval. Francouzi na svých deskách uměli skloubit neskloubitelné a ještě z toho vyjít jako vítězové. To, že zahráli na BA, bylo hodně milým zpestřením. Hudebně od black metalu k Mike Pattonovi a pořád dobře. Na pódiu uvolněně a vtipně působící muzikanti, zvukově téměř bez chyb. Jeden z nej koncertů. Nechtěl jsem si kazit vzpomínku a na druhý den je v šapitó u Berousků vynechávám. (Coornelus)

CARNIVAL IN COAL jsem nikdy neposlouchal, ale poslechl jsem staršího (tedy on je mladší, jen starší vypadá – smích) a šel se dovzdělat. A dobře jsem udělal! (Johan)

Čekačka na lepší flek pod pódiem se vyplatila. Není hitovějšího death metalu než UNLEASHED! Nechybí polévání první řady pivem (nebo vínem) z picího rohu. Tradičně na závěr nekonečná verze „Death metal victory“. Nádhera, jedna z mých top kapel festivalu. (KubaAjz)

Hammer Battalion – UNLEASHED! Skvělá švédská old school death metalová rubanice, takhle jsem si to představoval. Kapela téměř dvacet let hraje ve stejné sestavě a šlape jí to náramně, vikinská třičtvrtěhodinka utekla jako nic. Mám slabost pro švédský death a jsem rád, že jsem po GRAVE, ENTOMBED a dalších měl možnost zhlédnout také UNLEASHED. Johnny Hedlund se ukázal jako charismatický frontman, burcoval lidi k aktivitě, zejména při poslední „Death Metal Victory“ z alba „Warrior“ (1997). Jinak dostaly prostor v setlistu spíše skladby tohoto milénia – „Hammer Battalion“, „Fimbulwinter“. UNLEASHED zabíjeli! (Opat)

Byť jsem se na vystoupení KRAKOW hodně těšil, mám z něj rozporuplné pocity. Zvuk stál úplně za starou bačkoru (ostatně jako takřka celou dobu na MetalGate stage) a mám pocit, že ani samotní KRAKOW nezvolili úplně optimální play list. Bylo to takové rozvleklé, rozplizlé a bez spádu. Škoda, snad někdy příště s lepším zvukem. (Yvor)

SIX FEET UNDER mě z nahrávek nikdy příliš nezaujali a na živo mě už po druhé totálně nakopli. Budu se muset k těm nahrávkám ještě vrátit, koncert stál za to! (KubaAjz)

Je jen pár kapel, které drhnou stále dokola to samé a nikdo se nad tím ani nepozastaví. Někdy se ten rokec povede víc, jindy míň. Stejné to je i s posledním albem Američanů SIX FEET UNDER. Chris Barnes je opravdové řvoucí zvíře, ale ani naživo mě nedokázal přesvědčit o tom, že album „Unborn“ je povedeným zásekem v jejich tvorbě. Na druhou stranu je nutné dodat, že krom nových dvou kousků SIX FEET UNDER sázeli jednu pecku za druhou. Podladěné kytary kopaly šest stop hluboké jámy pro zlámané údy a Chris svým zpěvem vše precizně pohřbíval pod vrstvu zeminy. S každým songem hezky jedna lopata po druhé. Během toho všeho dokázal přesně dle svých zásad pravidelně roztáčet svou dredatou vrtuli. Pro mě vystoupení a hudba, co mě vždy baví. (Luma)

BLINDEAD jsem nepochopil. Troufnu si tvrdit, že kdyby tahle kapela ve svém žánru – post hardcore – něco znamenala, byl bych první, kdo by na ni stál v kotli. Takový lukrativní čas udělit totálně průměrné kapele – to nechápu. Je mi jasné, že se tu jednalo o krok zavděčit se našim polským sousedům, ale ani ti BLINDEAD nevynášeli do nebes. Když je na kapelu hrající na hlavním pódiu v osm večer míň lidí, než na ISACAARUM v jedenáct dopoledne, je jasné, že se někde stala chyba. (Coornelus)

Vedle GRANDEXIT průser číslo dvě. BLINDEAD. Hrstka zvědavců v osm večer!!! O chvíli později ve stanu na PUNGENT STENCH totální nával. Druhé faux pass jak kráva. Já vím, že teď se to kecá, ale podobně jsme mluvili, už když vyšel časový rozpis festu... Koho budou nějací BLINDEAD zajímat? Nakonec se na ně vyflákli i spoluobčané z jejich země, a to na Brutalu letos moc polských kapel nehrálo, z těch opravdu velkých ani jediná. (Johan)

Hned jak do akce nastoupil THE DEVIN TOWNSEND PROJECT a mě zavalila „sedmá vlna“, okamžitě jsem věděl, že tohle nemůže dopadnout špatně a bude to jízda. Dopadlo to náramně a jízda to byla nehorázná. Od úvodní „Seventh wave“ až po závěrečnou pecku „Bad devil“ jsem si užíval zábavy, geniální hudby a takřka hmatatelné pozitivní energie. Je až neuvěřitelné, kterak si Devin dokáže během chvilky omotat dav kolem prstu a ať už při putování svojí diskografií sáhne do jakéhokoliv alba, vždy je to hit. Hodně povedená byla i projekce, která ještě umocňovala hudební zážitek. Jako bonus pak neskutečně šlapající a sehraná kapela, které není těžké uvěřit, že si hraní s principálem užívá. Letošní ročník nabídl mnoho lahůdek, ale tenhle vrchol byl pro mě nejvyšší. Od tohohle šílence a hudebního chameleona jsem očekával hodně a přesně to jsem dostal. Zážitek! Co více si přát? Snad jen, aby příště Devin přivezl i Anneke. (Goro)    

THE DEVIN TOWNSEND PROJECT. Devin je prostě ďábel a hudební kouzelník. Fakt nevím, co bych napsal. Naprosto úžasné a dechberoucí vystoupení!!! (Yvor)

Před čtyřmi lety jsem promokl během dvou minut až na kůži. To bylo, když tehdy při prvních tónech vystoupení Devina Townsenda spláchl neskutečný liják pevnost. Přestože jsem obrovským přívržencem tohoto geniálního muzikanta, nevydržel jsem do konce a utekl se převléct do auta, protože neodbytná zima přebila hudební zážitek. Letos tomu bylo jinak. Večerní chládek a tedy úleva po pekelném vedru provázel hodinovou lahůdku, která se pro mě stala jednoznačným vrcholem festivalu. THE DEVIN TOWNSEND PROJECT jsem sledoval z přijatelného středu publika a co jsem okrajově zahlédl, publika nadmíru spokojeného. Zvuk skvělý, nasazení a výkon hudebníků doprovázejících „kytarového mága“ velmi dobré. Záměrně píšu kytarového mága v uvozovkách, protože Devin nepředváděl nějaké dlouhé, sugestivní nebo brilantní kytarové kousky, zato postavil svůj set na jednoduchosti, ale ten účinek!!! Nepopsatelné!!! Dynamika, vážné věci se střídají s odlehčením, průrazné songy s lehčími, mezi skladbami dokázal pobavit, rozesmát, při hraní přistupoval až ke hraně pódia a zase se vracel za mikrofon, prostě celé to bylo velice živé. A navíc je naprosto obdivuhodné, jak zvládá vokální party, bez jediné chybičky, žádné zaváhání v poloze hlasu, intenzitě projevu. Jak koncert pokračoval, skladby z „Ocean Machine“, „War“ z „Infinity“ a tak dále ve mně vybuchovaly, povznášely mě, bavily. Vynikající pak byla i doprovodná videa na středové obrazovce, třeba ke skladbě „Juular“, to jsem nevěděl, kam dřív koukat. Vzpomínám si na dávné vystoupení NEUROSIS na BA, kdy promítali vizualizace za sebe na pódiu, tak tohle bych možná momentálně velmi uvítal. Závěr obstaral skočný song „Bad Devil“ a já jasně věděl, že nic lepšího osobně neuvidím. Ještě tak, kdyby koncertně oživil STRAPPING YOUNG LAD a já je mohl vidět, tak bych byl, slovy Tarantinovy repliky z filmu Pulp Fiction, „celkem spokojenej parchant“. (Štěpán)

Asi budu za rouhače, ale DEVINA TOWNSENDA a jeho projekty doma příliš neposlouchám, není to úplně můj šálek. Na druhou stranu, naživo bych si ho ujít nenechal, když je taková příležitost na festivalu, na který jsem se vydal. A udělal jsem dobře, protože Devin mi jednoduše vyrazil dech. Holohlavý showman to rozjel na plné obrátky, takhle si představuju vystoupení headlinera! Vážně jsem nečekal, že mě Devinův koncert takto rozemele na kousíčky. Rozmanitý repertoár, ve kterém se našly jak skladby, vydané pod jménem DEVIN TOWNSEND, tak ty, které vyšly pod THE DEVIN TOWNSEND PROJECT, doplněný o příslušnou projekci na velkoplošné obrazovce vedle pódia. Energie měl Townsend na rozdávání a nejvíce mě potěšilo, jak s přehledem zvládal své vokální party. (Opat)

Nejsem žádným Devinovým obdivovatelem mimo éru STRAPPING YOUNG LAD, ale když byl na Brutalu naposledy, tak předvedl naprosto magickou a jiskřící show. S tímto očekáváním jsem šel před pódium i tentokrát. Nevím, zda-li to bylo špatným výběrem skladeb, nebo jen mou vlastní náladou, ale té magie z předešlého vystoupení na tomto festivalu se nedokázal ani dotknout. (Luma)

PUNGENT STENCH, důležitá a legendární kapela, která musela ustoupit trendy stylům okupujícím hlavní podia do stanu. Pot, hluk a žalostně málo kyslíku. Hrozně dlouho není slyšet kromě bicích téměř nic a pak to nebylo o moc lepší. Velmi těžko se v produkci dalo orientovat. Škoda, snad se mi naskytne možnost poslechnout si je někdy jindy. (KubaAjz)

Na legendární prasáky z Rakouska PUNGENT STENCH bylo ve stanu hodně plno a hodně teplo, když si vzpomenu na prázdno při BLINDEAD... Z dlouhých příprav vylezl zvuk na h...o, hlasitý a mizerný zároveň. Zvládám jenom první třetinu, protože mě bolí uši. Slyšel jsem hitovku „For God Your Soul...“ a těšil se na „Klyster Boogie“, ale jestli zazněla, netuším. Neměl jsem chuť dál týrat své uši a nohy. (Coornelus)

Po vystoupení švédských AMON AMARTH nálada v redakci velmi zhoustla a mezilidské vztahy a přátelství se naprosto zhroutily. Goro byl až k slzám dojatý z kartonových dráčků a mezi mnou a Johanem se rozpoutala velice ostrá výměna názorů. Chybělo opravdu málo, abychom si vynadali do darebáků. (smích) AMON AMARTH zahráli přesně to, co jsem od nich očekával. Chytlavý, melodický death metal s celkem solidním zvukem. Ohlas byl bouřlivý a kapela i fans si vystoupení na BA dosyta užili. K fyzické inzultaci nakonec nedošlo a tak nás nakonec knokautoval externí nepřítel – alkohol. (Yvor)

Uznávám, jsem vinen, o to víc, že mě kdysi AMON AMARTH celkem bavili. Jenže... poslední deska už mi přijde jak KABÁT. Kolovrátkové halekačky, které se mají zavděčit všem, při kterých si může každý zařvat vlezlé refrény a koukat při tom na přerostlého vousáče a hlavně kulisy, které na pódiu překážely od samého rána, jen je kryly plachty. To už jsme si říkali, že tam mají Švéďáci nějaké „překvapení“ a že to jsou draci bylo jasné až když jsme se k pódiu vypravili posmívat. Vydržel jsem půl skladby a jedno plivnutí ohně, víc na mě nikdo nemohl chtít. (Johan)

Na „Amony“ jsem zůstal vlastně jen proto, abych podržel partu. Ne že by se jednalo o špatné vystoupení, ale nějak to tak šlo mimo mě. Zvuk, světla, kulisy i vystupování značilo, že jde o velkou kapelu, ale z mé strany se vytrácela ta opravdovost. Možná je to i tím, že jsem už příliš dlouho zabředlý někde v hudebním podzemí. (Luma)

Na zelené louce se šířily zvěsti, že prý se to dějí na hlavní scéně věci doslova pohádkové. AMON AMARTH jsem nechtěl slyšet ani vteřinu, tahle kapela je mi odporná, ale zvědavost u mě zvítězila a jdu se na tu scénu podívat. Přicházíme ve chvíli, kdy dvě dračí hlavy!!!! chrlí oheň!!!! Kurva, kde to jsem? Kolikáté je století? Jsem na festivalu pro dospělé, nebo jsem jel se svýma holkama na pohádku do kina? Nechápu, nechápu... to to přišlo úplně out jen mně? Nevím, jestli se smát nebo brečet. (Coornelus)

MANES pro mne byli lákadlem, protože pro ně a podobně zaměřené spolky z jejich domoviny mám slabost. Proto jsem přivítal, že jsme si MANES mohli letos na BA užít dosyta. Jejich první vystoupení se konalo v šapitó na MetalGate stage, kde bylo pořádné dusno a vzduch se dal krájet. Ale s ohledem na kvalitu, která se odehrávala na pódiu, se to dalo vydržet a trocha toho nepohodlí se vyplatila, protože Norové nezklamali. Ať už nastavili hypnoticky klidnou tvář, nebo se do nástrojů opřeli, vždy dokázali tihle experimentátoři zaujmout, vtáhnout do děje a navodit tu správnou atmosféru. V tomto setu se hrály převážně starší kusy a mě udělaly největší radost ty z „Vilosophe“ („Diving with your hands bound“, „White devil black shroud“ a „Ende“). Skvělé vystoupení, s dobrým zvukem a příslib pro nadcházející den, kdy byl na hlavním pódiu představen rozdílný playlist. (Goro)

Z šoku, jaký mi uštědřili „Amoni“, se naštěstí vzpamatovávám docela rychle a to díky SHINING. Ti mě sice svojí poslední deskou nepřesvědčili, ale při vzpomínce na jejich „Blackjazz“ je mi vždy blaženě po těle. Norové působili jako absolutně seštelovaný ansámbl muzikantů, kteří vytvořili předešlým nešťastníkům protipól, který nemohl být víc kontrastnější. Vizuálně sladění SHINING představili svou metalovou avantgardu prošpikovanou elektronikou a saxofonem ve vrcholné formě. Uhrančivý a divoký set, který mě donutil zůstat po celou dobu (za což mohl i slušný zvuk), vyvrcholil geniální předělávkou „21st Century Schizoid Man“. Jedno z top 3 vystoupení celého BA. (Coornelus)

Co by byl BA bez severské scény, ale tentokrát volím zcela něco jiného než black nebo death. Jméno SHINING jsem znal pouze s The před názvem a to je thrash z Holandska, o SHINING z Norska jsem donedávna neměl ani potuchu. Něco jsem doma poslechl, líbilo se mi to, a tak se dostali do mého festlistu. Kombinace kytar, bicích, syntezátoru a dechových nástrojů, tedy hlavně saxofonu, mi přišla dostatečně avantgardní, jak už předesílala charakteristika v programu. SHINING se zformovali v roce 1999 v Oslu jako instrumentální jazzové těleso, ale časem a vývojem přitvrzovali, měnili se v kapelu těžkého kovu, ale zůstali věrni počátečním jazzovým vlivům, což je znát na rytmické harmonii charakteristické pro tento žánr. Tak tomu bylo i před páteční půlnocí v Josefově. Jasnou jedničkou na pódiu byl zpěvák, kytarista a saxofonista Jørgenem Munkeby. Během sedmi skladeb odkládal kytaru, prohýbal se u dechového nástroje, vrčel i zpíval do mikrofonu, no parádní, pestrý a asi hodně náročný výkon. Nicméně zbytek kapely fungoval taky hodně dobře a zvládnutí této kombinace musel být pro zvukaře těžký úkol. Zvukově složité skladby jako „I Won´t Forget“ nebo „Blackjazz Rebels“ a i další vyzněly přes veškerou nástrojovou a rytmickou chaotičnost čitelně. Celkově hodnotím tento norský kvintet pozitivně, absolutně jsem se nenudil a musím říci, že mě hodně bavila hudební i vizuální stránka jejich setu. (Štěpán)

Něco po jedenácté se vydávám k šapitó, kde se měly v budoucích několika desítkách minut konat dvě black metalové seance. Tou první z nich byla show belgických satanistů ENTHRONED, na kterou jsem se z pátečního programu těšil nejvíce. Jejich nová deska „Sovereigns“ mne absolutně rozsekala, nával mrazivých riffů a šíleně rychlých bicích mě prostě dostal. Zvukovka Belgičanů se trochu protáhla, pak už pětice v čele s kazatelem Nornagestem vysolila skladbu „Of Shrines and Sovereigns“ a já byl v absolutním transu. Miluju tu prostřední pasáž!! A co bylo od počátku nejpodivuhodnější – na třetí scéně jsme se dočkali vysoce kvalitního zvuku. Kurva, to byl nářez… Kromě zmiňované pecky zahráli ENTHRONED například „Nonus Sacramentvm – Obsidium“, „The Edge of Agony“ nebo na závěr „Rion Riorrim“ z „Pentagrammatonu“. Dostal jsem to, co jsem očekával – pořádnou dávku zla a satanismu. (Opat)

ENTHRONED byli jednou z kapel, která měla společné tři věci s dalšími třemi kapelami. Tedy to, že jsem se na ni těšil, hrála v gumovce a nic jsem přes ten nátřesk lidí neviděl. Opět jedna podpásovka od pořadatelů. (Luma)

Pokud jsem se těšil na ENTHRONED  a nic jsem z jejich vystoupení neměl, tak u BROKEN HOPE to bylo přesně naopak. Tedy taky jsem se těšil, ale na rozdíl od prvně jmenovaných jsem dostal pořádnou porci drtivého death metalu jak se patří. Pánové sázeli jednu lepší skladbu než druhou a já se cítil jako v ráji. Poslední nadšení dnešního dne, rychle šup do spacáku a koma. (Luma)

BROKEN HOPE, jeden z nejlepších koncertů celého BA. Nejlepší zvuk, brutal death metalový masakr, který nedal vydechnout. I když se čas už přehoupl přes půlnoc, cítím se náhle dobitý energií a celý koncert „Zlomené naděje“ jsem propařil! (KubaAjz)

Před MGŁOU jsem si odběhl pro dávku malinovky a zaslechl jsem alespoň pár minut amerických death metalistů BROKEN HOPE. Co si budeme povídat, pěkně mě sralo, že se takové kapely kryjí. Každopádně, MGŁU jsem viděl v březnu v pražské Chmelnici a tehdy se jednalo o hodně povedený set, nejinak tomu bylo v Jaroměři. Bohužel, než jsem se vrátil k šapitó, bylo naprosto narvané, tudíž jsem vystoupení polské smečky sledoval z velké dálky. Nemohl jsem si jej tedy užít naplno, což mě mrzelo, protože to zase znělo skvěle. MGŁA hraje na poněkud atmosferičtější notu, než-li předcházející ENTHRONED, zaměřuje se na táhlé kytarové melodie, není to až taková sypačka. Zazněly hned čtyři fláky z poslední „With Hearts Toward None“ a čím jiným by mohl koncert končit, než závěrečnou „sedmičkou“ právě z tohoto počinu. Pro mě velice povedený závěr pátečního harmonogramu. (Opat)

Byl jsem odhodlaný COMBICHRIST držet všechny palce, přece jen, takovéhle úchylnosti a odbočky jsou vždy v metalovém světě vítané. Loni jsem úplně propadl ATARI TEENAGE RIOT, letos jsem vsázel na COMBICHRIST... a ono nic. Což o to, vizuál byl v pořádku. Basák transka správně pobuřoval, ale ta hudba mi nedávala smyslu. (Coornelus)

Mám rád řeckou scénu a ze všech řeckých kapel mám nejraději NIGHTFALL. Sice už začínala úřadovat únava a spánek se domáhal svého práva, ale o odchodu nemohla být ani řeč, protože příležitost spatřit NIGHTFALL v našich končinách už se nemusí opakovat. A i kdyby měli zahrát pouze „Ishtar“ z mé nejoblíbenější fošny „Athenian echoes“ (kterou samozřejmě zahráli), stálo by to za to. Jejich black/death obsahující melodie tolik typické pro řecké kapely neměl chybu. Ale potěšila i rocková vypalovačka „Lesbian show“ ze stejnojmenné desky. Snad jen drobná připomínka. V některých chvílích by se hodila druhá kytara. Škoda jen, že s ohledem na pokročilou hodinu už jejich počínání sledoval značně prořídlý dav (no, dav…). Pro mne příjemné zakončení pátečního programu. (Goro)

Noční čekání na proklamované poslední vystoupení RADIOLOKÁTOR jsem si šel zatemnit funebráckým doomem německých WORSHIP. Naštěstí v šapitó nebylo moc lidí, tak jsem dobře viděl a zvuk byl na poměry tohoto pódia výborný. V přepomalých, dlouhých, táhlých skladbách se střídaly čisté zvuky doprovázené jemným hlasem s nesmírně agresivními výpady, které mě ze záhrobní letargie vyrvaly, napružily a donutily si zarvat pěsti do spánků. Kapela je v Německu nečekaně ohromně populární, s krátkou přestávkou hraje šestnáct let a mezi řadou splitů má úvodní demo a dvě plnohodnotné desky. Právě z dema zazněly dvě skladby „Whispering Gloom“ a „Worship“, kterými své vystoupení uzavřeli. Jim pak předcházely tři songy z novější tvorby. Vše zahrané velmi čistě, přesvědčivě, opravdová otevřená rakev, tlení a rozklad. Nechat se zabít a ještě uctívat vraha. Kapela přesvědčila, že pohled dopředu neexistuje, že není úniku, že bolest je znovuzrozena, že realitou je smrt. Tento zkázyplný set mi do festivalu zapadl a nelitoval jsem únavy ani absence spánku, tam někde v Postmortálii na spánek bude času dost. (Štěpán)

Zhlédnout WORSHIP nebyl úplně dobrý nápad, ale co s načatým večerem, že? Strejdové šli do hajan, ale já jsem pod vlivem „Jégrů“ a kafe kupodivu čilý a tak dávám funerálisty z předních řad. Zvukově naprosto v pořádku, ale nedaří se mi naladit na tu správnou vlnu a zůstávám před branami světa WORSHIP. Nebylo to špatné, ale nemělo to sílu mě uhranout. (Coornelus)

Stejně pitomý nápad vydržet do tří do rána, jako jsem měl já, mělo i dost thrashers. Džísky natlačené vepředu... je tady RADIOLOKÁTOR. Zvuk až moc nahlas, takže když Iny mluvil mezi skladbami, rozuměl jsem každé druhé slovo. Hudebně opět geniální. První půlka setu patřila vlastním skladbám, druhá pak nezbytným coverům. Když zazněl „Protest“, dosáhl kotel svého vrcholu. Circle pit okolo sloupu, který držel stan, byl mocný. Konec setu už ale vyloženě vyhlížím, protože nohy odmítly spolupracovat, ale nejsem v tom sám. Pohled na totálně unaveného kolegu Štěpána mi dodal trochu sil (úsměv). (Coornelus)

Fotky: Ignor

Mařenčina galerie

Zveřejněno: 14. 08. 2014
Přečteno:
3332 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

15. 08. 2014 19:16 napsal/a KubaAjz
Kabát
Pořád schánim zádovou nášivku Kabát - Má jí motorvou...
15. 08. 2014 18:45 napsal/a Peťan
Amon Amarth ala Kabát
tohle Johanovo přirovnání je trefné. S tím rozdílem, že od Kabátů mě na základce bavil Orgasmus a Má jí motorovou, od Amonů mě nikdy nebavilo nic a když jsem je 2x omylem viděl naživo, přišlo mi to jako parodie na cirkus.... ale když se to někomu líbí...
15. 08. 2014 17:45 napsal/a dwave
AMON AMARTH
Za hodnocení AMON AMARTH nevím zda se mám smát nebo brečet. S největší pravděpodobností k smíchu mi přijde ten člověk, co to hodnocení napsal, případně i celý tento web.
15. 08. 2014 16:59 napsal/a KubaAjz
brutal
taky sem si na brutal vzpoměl, zrovna dneska když sem v práci omylem rozkopl mraveniště...
15. 08. 2014 13:27 napsal/a Brute
GrandExit + Blindead
Respektuji názory všech, co napíšou recenzi, přesto mi to nedá a přijde mi kritika kapel GrandExit a Blindead až moc ostrá. Obě kapely pro mě byly výborný, příjemným překvapením, měli velmi dobrý zvuk. GrandExit jsem neznal a musím říct, že se jedná o velmi propracovaný progresivní death metal, hned jsem si šel koupit CD. Blindead jsem znal, mám jejich poslední desku, jejich koncert byl pro mě jeden z vrcholů celého festu, výborný zvuk, výkon muzikantů, taková ta správná atmosféra. Pro mě předčili i zážitky z koncertů Amorphis, Anathemy a Katatonii na předcházejících ročnících. Takže za mě spokojenost, ale chápu co člověk to názor.