„Dobrý den, já bych prosil deset deka deathu a kilo thrashe,“ říkám v pultovém obchodě prodavačce s černě namalovanýma očima, vlasy pod zadek a vytetovanou velkou lebkou na předloktí. „Měla bych tady pro vás čerstvé SEPRAVATION z dovozu, to víte Británie, tam za to umí vzít.“ Chvilku jsem poslouchal, pak kývnul na znamení souhlasu a myslel si něco o tom, že mladé kapely by se měly podporovat. Datum založení téhle smečky je uváděn v roce 2011 a během své krátké působnosti ve vodách smrti stvořili stejnojmenné promo v roce 2012. Tento památný rok bylo také dáno ve známost, že kapela to myslí vážně a pro účely propagace vydala ještě energické EP „Ritual Abuse“.
Podle fotek lze tušit, že se tito mladíci vzhlédli ve staré thrashové a deathové škole. Hraje se zde energicky a s nadšením. Většinou se struny drtí se zuřivostí vyhladovělých a pořádně vzteklých psů. Sem tam vyleze na povrch nějaká ta melodie pro chvíle oddechu, ale spíše se seká o sto šest. Některé songy jsou si navzájem docela podobné a ani po nějakém čase není lehké je rozlišit od sebe. Pokud bych se pokusil vystopovat vlivy, které zde slyším, bylo by jich opravdu mnoho. Chvílemi se ocitáme někde v království, ve kterém kdysi vládli MORBID ANGEL, DEATH, SADISTIC INTENT, pak se přesuneme o kousek dál k POSSESSED nebo MASTER a nakonec zazní chvilkové výjezdy ve stylu DESTRUCTION, EXODUS, SADUS, DARK ANGEL, DEMOLITION HAMMER či dokonce staré METALLICY. Musím ale zmínit i techničtější party jako CYNIC či OBSCURA. Zkrátka, těch vzorů a předloh si SEPRAVATION vzali velké množství. Všechno to zamíchali a uvařili z toho vcelku chutný koktejl.
Přemýšlel jsem, čím bych vás pro poslech téhle smečky navnadil. V dnešní době, kdy se konzumuje hudba po galonech, by měla mít každá kapela něco, čím je jiná, odlišná a co je hodno posluchačova ucha. Tady bych se přimlouval za to, že byste si mohli tento mix old schoolových postupů s modernějším zvukem a nápady zkusit řekněme při jízdě v autě. Nejsem sice z těch, kdo by se stával za volantem neřízenou střelou (spíše musím připomínat rozvážného jezdce na motorce Harley Davidson), ale při řazení do rytmu desky „Consumed“ jsem si sem tam nějakou tu bezpečnější zatáčku rád „střihnul“ rychleji. Líbí se mi, že jsou zde šílené řezničiny stlačeny jako vzduch v papiňáku. Chvílemi mám opravdu pocit, že mi to všechno v ruce bouchne.
SEPRAVATION se určitě nemají na svém debutu za co stydět. Naopak, kdyby každá kapela přistupovala ke svým prvotinám s podobnou pečlivostí, dobře si ošetřila zvuk (Cellar Studio Řím) a nezanedbala i vcelku vkusný obal (Raúl Gonzáles), bylo by na světě o mnoho krásněji (smích). Na první death/thrashovou ligu to ještě sice není, ale nakročeno mají pánové velmi dobře. Těším se na další desku a doufám, že to bude opět pořádný nářez. Album, ve kterém se divokost potkává s melodií a spolu tvoří dohromady doslova smrtící směs. Za mě spokojenost a velký příslib do budoucna.
Seznam skladeb:
- Divine Devastation
- Servants of Suffering
- Ascension of Agony
- Sarcophagal Chamber
- Dreams
- Slave to the Grave
- In Torment They Burn
- Sea of Thoughts
- Postmortem Lividity
- Between Two Worlds
Čas: 39:46
Sestava:
- Jamie Wintle – bicí
- Ian Aston – kytara
- Joss Farrington – kytara
- Lluc Tupman – zpěv, basa
http://seprevation.bandcamp.com/
http://www.facebook.com/Seprevation
http://www.reverbnation.com/seprevation
http://www.youtube.com/user/seprevation
http://www.last.fm/music/Seprevation
