FEROCITY – The Sovereign

Po vypití některých druhů alkoholu, louhu nebo dokonce kyseliny se dostavují pocity v podobě polykání hřebíků. Žaludek už není váš přítel a střeva si začínají žít vlastním životem. Nová deska dánských death metalistů FEROCITY je drsná jako prožitek z ochutnávání skelné vaty. Dostavují se podobně šílené chvilky plné morbidní poezie. Jejich klasicky pojatý death metal je notně protkán modernějšími melodickými vlivy. Na své si tak přijdou nejen příznivci drsných záležitostí, ale i posluchači, kteří se bez nějaké té volnější chvilky neobejdou. Jakmile se mi CD rozeznělo v přehrávači, ihned mě napadli jejich krajané DAWN OF DEMISE. Možná je to způsob uchopení muziky jako takové nebo mají podobné postupy, riffy, nevím, ale nejednou jsem si na ně vzpomněl. A pokud jsem na začátku hovořil o pojídání a zapíjení nechutných věcí, deska jako celek na mě také působí poněkud špatně stravitelným dojmem. Album jsem byl schopen do sebe dostávat jen po částech, neskutečně pomalu a mnohokrát jsem odcházel s tím, že raději žádnou recenzi psát nebudu. Nakonec jsem se ale vrátil, nedalo mi to, zavřel jsem oči a vše jsem zhltl najednou.

Bohužel mi pak nebylo úplně nejlépe. Deska sice obsahuje spoustu nezbytných záležitostí k tomu, aby mě oslovila, ale je několik věcí, které mě vyloženě nedělaly dobře. Jednak mi není sympatický hlas pana Kaspera, ten celou dobu v podstatě jen vrčí stejným způsobem, ale hlavně mi přijdou riffy a některé momenty na desce natolik známé, že jsem vždy již dopředu věděl, co mohu očekávat. Nahrávka jako by byla složena ze střípků poskládaných z různých jiných, dávno zahraných desek. Tady se vezme kousek melodického metalu jak vystřiženého ze starých IN FLAMES, doplníme špetku DARK TRANQUILLITY a vše dochutíme brutálním death metalem. To by ani tak nevadilo, spousta kapel to dneska provozuje hodně podobně, ale jako celek je vše natolik roztříštěné, že mívám problémy se vůbec prokousat ke zdárnému konci. Jako muzikanti jsou pánové samozřejmě výteční, produkce přesně odpovídající dnešním nejmodernějším trendům, akorát té originality se příliš nedostává.

Kdo ale hledá, své si na „The Sovereign“ určitě najde. Deska má svoje zvláštní kouzlo, to nezastírám. Dokonce dovedu pochopit, že spousta posluchačů bude nadšena a jejich hodnocení se budou bodově dotýkat velmi vysokých čísel. Pro mě jsou ale FEROCITY jedněmi z mnoha, kteří táhnou těžkou káru death metalu dál sice se vztyčenou hlavou, hrdě a s chutí, ale chybí jim něco navíc, co by je posunulo do první ligy. Možná je to určitý chaos, který sice velmi připomíná dnešní dobu, ale na mě působí ne zrovna přitažlivě. Vše je příliš „bombastické“, dotažené k perfektní „dokonalosti“. Tedy, vlastně jednu připomínku bych měl. Když už si kapela dá takovou práci se vcelku povedeným bookletem, zvukem, produkcí a já nevím čím vším, proč je problém vložit texty? Osobně mi jen úryvky a popis toho, co se v songu „odehrává“, jednoduše nestačí. Ale abych pořád jen nekritizoval. „The Sovereign“ je velice pestré, vkusné, milé (což je u death metalu hrozné slovo) album, které by se mohlo stát první deskou do té doby death metalem nepolíbeného posluchače. Ta vstřícnost je chvílemi až nakažlivá.

FEROCITY jsou velmi zajímavý úkaz. Co jsem si totiž sehnal a poslechl i minulou desku z roku 2009 („Cocoon of Denial“), tak dříve pánové hráli trošku něco jiného. Tam jsem zaznamenal dokonce i metalcorové chvilky, které mi nedělaly vůbec dobře. Letošní album je o několik řádů výše než to předchozí. Notně se přitvrdilo, více se growluje a vůbec vládne o hodně lepší a drsnější atmosféra. Bohužel ani ta snaha, která se sice samozřejmě cení, není dostatečná pro to, abych se vůbec někdy k této nahrávce vracel. Není zde totiž nic, co by mi dělalo radost. Pořád se sice pohybujeme nad průměrem většinové produkce, ale je to jen o kousek. Ani skvělý producent, dokonalá a pečlivá příprava nemůže nahradit nápady, kterých na „The Sovereign“ bohužel zrovna moc není. Nebo lépe řečeno, já jsem je tam nenašel. Každopádně vy, kdo máte podobný styl rádi, neházejte hned flintu do žita. Určitě jim dejte šanci a uslyšíte sami. Obyčejná, lehce nadprůměrná deska bez jakéhokoliv jiskření

Seznam skladeb:

1. …and the Rest is Silence
2. Chain of Command
3. Human Game
4. Son of Sam
5. XIIth Legion
6. Abrupt Desolation
7. The Sovereign
8. Blind Disciple
9. No Rest for the Wicked
10. Blood Trophy

Čas: 40:55

Sestava:

• Kasper Wendelboe – zpěv
• Allan T. Poulsen – kytara
• Peter Nordahn - kytara
• Lars Ole Bogel – basa, kytara
• Nikolaj Kjaergaard – bicí

https://www.facebook.com/Ferocity666
https://myspace.com/ferocitydk
http://www.deepsend.com/