Od Maidnů jsem nastydlej, jak zákon káže. Chrchlám a kašlu, jako bych vykouřil kartáč těžkých marlborek denně. Thrashportér stále s prasklou hlavou v opravě. Půjčujeme si osobák, modrého Peugeota, který sice jezdí parádně, ale vnitřek smrdí jak psí útulek. Oprašujeme stan Husky, který mamka vyhrála v nějaké soutěži v supermarketu. Vstupenka v předprodeji vyšla na nějakých 65 eur, což je za takovou náramnou sestavičku více než příznivá cena. Cesta poměrně dlouhá, 560 km. Tam 7 hodin. Cesta zpátky 9 hodin. Přiznám se bez mučení, únava už na mě zanechává patrné stopy. Takovýto festivalo-cestovatelský maratón opravdu není pro každého. Ale s trochou vůle jde všechno v klidu zvládnout.
Čtvrtek 8.8.2013
Budíček zvoní ve 4:30 ráno. Balení, nakládání do auta a v 6 odjíždíme z domu. Ve městě nabíráme Lukáše, který jede s námi. V půl sedmé opouštíme Budějovice. Cesta utíká poměrně rychle, stavíme jen párkrát na záchod a kafe. V 13:40 jsme ve Schlotheimu. Party san probíhá na letišti, takže se držíme směrovek Airport. Vjíždíme do krátké kolony aut. Nad branou do kempu vlají vlajky států, ze kterých pocházejí účinkující kapely. Díky GUTALAX tedy i česká. Mimochodem, na festivalu bylo víc Japonců než Čechů, což bereme spíše jako pozitivum. Platíme 10 eur za vstup do kempu. Ochranka prohledává auto. Jsou zakázané skleněné lahve a agregáty, což je super a kemp je tak o 80 % tišší. Taky jsou zakázané NS motivy, jakož to i nášivky a trička NS kapel, za což patří od nás pořadatelům obrovský respekt. Pár black metalistů to však vyřešilo jednoduše tak, že si na svých džískách páskou přelepili „závadné“ kapely. Kemp už je natřískaný k prasknutí. Systém parkování nikdo neřídí, a přesto všichni parkují v přehledných řadách. Najdeme místo nějakých 500 metrů od vstupní brány. Cesta až před podium je záležitostí nějakých 5 minut. Rozbíjíme tábor a zabydlujeme se. Jdeme si pro pásku. Fronta na 5 minut. Areál je zatím uzavřený. Otvírá se až hodinu před začátkem první kapely. Důkladná šacovačka, sem se nic pod bundou nepronese. Valíme voči, div nám nevypadnou z důlků. Obrovský plac. Určitě největší počet prodejních stánků, co jsme kdy viděli. Stánků s jídlem a pouťovými kravinkami je jen poskromnu, drtivě převažují krámky s muzikou, jak na vinylech, tak na cd, a hadry. Dokonce i second-hand s raritními vinyly a odpovídajícími cenami. Namátkou originální pressy CORONER za 40 eur, BULDOZER za 50 eur atd. Velké podium obklopené betonem, žádné bahno nehrozí. Odpočinková zóna s trávníkem. Měl bych ale i dva podstatné mínusy. Pitná voda je pouze mimo areál, asi 2 minuty od vstupní brány. První dva dny nás pouštěli s kelímkem vody, poslední den už nás z nepochopitelných důvodů nechtěli s vodou pustit dovnitř. Teploty byly kolem dvaceti stupňů, takže se to dalo vydržet. Ale kdyby bylo vedro a musel bych stále z areálu vybíhat napít se ven, bylo by to velmi nepohodlné. Druhé mínus dávám za málo záchodů. Pánské pisoáry byly ještě dostačující, ale u dívčích záchodů se často tvořili dlouhé fronty. V kempu byly pouze placené toalety, půl eura za jedno použití, nebo 7 eur na celý festival, včetně přístupu do sprchy. Ale protože záchody měli v kempu, kde bylo snad 15 - 20 tisíc lidí (můj odhad, berte s rezervou), jen dvě stanoviště, byly dlouhé fronty něco, s čím musíte počítat. Zas na druhou stranu, já jsem každé ráno chodil konat potřebu do křovisek mimo kemp. Měl jsem soukromí, nemusel jsem stát frontu a hlavně to bylo zadarmo. Ale pojďme k tomu nejdůležitějšímu a to je muzika.
Dnes se hraje pouze na hlavním podiu. V půl páté festival zahajují Švédi BOMBS OF HADES. Fouká silný vítr proti podiu, což kvalitě zvuku příliš nepřidává. Ale jdeme co nejblíže to jde a čím jsme blíž, tím je zvuk lepší. BOMBS OF HADES se vytasili s prvotřídním old school death metalem (ono 80 % kapel tady hraje old school). Na rozjezd více než dobrá kapelka. Následuje německý black metal FARSOT, není to vyloženě mimo můj záběr, ale zas na druhou stranu ani nic, co bych si nemohl nechat ujít, a tak se jdeme přiobléct a nasvačit do auta. Kvůli frontě u vstupu nestíháme prvních pár minut DENIAL OF GOD. Naštěstí to bylo jediné zdržení, které nás u vstupu potkalo. Další vcházení do areálu už bylo tak říkajíc plynulé. Na podiu mají naaranžované náhrobky, svícny a jiné funerální propriety. Zpěvák v kněžském hábitu, všichni mají warpaintig, ale přesto mi přijdou spíše veselí než děsiví. A to nevím, jestli je dobře, když vezmu v potaz, že hrají pohřební black. ALCEST jsou pro mě moc ukňouraní a málo metal, takže je vnímám pouze jako kulisu k prohrabávaní se deskami. Přítomnost tolika dister s vinyly je naprostá katastrofa pro moje finance. Na příští ročník si musím vzít na útratu nejméně 1000 euro (smích). Na DESTRÖYER 666 jsem byl hodně zvědav a rozhodně mě nezklamali. Black-thrash podobného ražení jako předvádí třeba AURA NOIR. Kotel pod podiem už se hustě zaplňuje, není se čemu divit, na vystoupení se chystá legenda norského black metalu CARPATHIAN FOREST. Vidím je poprvé, nějaké nahrávky jsem poslouchal, takže vím, co mám čekat. Syrový black s místy až punkovými postupy, zpěvák, který oplývá nadhledem a sám sebe nebere smrtelně vážně a k tomu správná evil image. Super, bavilo to, klidně bych vyrazil i na nějaký sólo koncert. Dnešní vydařený večer nám uzavírají staří známí LEGION OF THE DAMNED, užil jsem si je stejně, ne-li ještě víc, jak před týdnem ve Slovinsku. Pěkně protřepat hlavu na dobrou noc. Tvrdý thrash a mosh! Mám je rád, hned bych si je dal zas! Jdeme na kutě, ve stanu máme reaktivní pohodlí, ale spaní v thrashportéru je k nezaplacení. Naši sousedi ob stan vedle hlasitě souloží. Cpu si špunty do uší a za chvíli spím jak dudek.
Pátek 9.8.2013
Ráno se budím kolem osmé. Cítím se hrozně, nevyspalý, nachlazený, s ukrutnou bolestí hlavy. Nasazuji léčbu brufenem a kávou. Za chvíli se jakž takž rozhýbu, jo budu fungovat, ale bude to náročné. Mařenka jde do sprchy, což je na delší dobu. Vrací se asi za 2 hodiny. Je půl dvanácté a nejvyšší čas vyrazit do areálu. Dnešní den zahajují jihočeští goregrindeři GUTALAX. Diváci pod podiem začínají mávat barevnými stuhami a je vidět, že je jejich taneční goregrind baví. Dáváme několik prvních songů a jdeme do dister. Neseme nákup do auta a rychle se vracíme a dostáváme se až pod podium. Další kapelou jsou totiž švédští thrashers DR.LIVING DEAD. Zaplavuje nás salva chytlavých riffů, spoustu songů si pamatuji, nahrávky jsem pečlivě poslouchal. Ty masky bych klidně oželel, ale vlastně proč ne. Tohle vystoupení bylo plné energie a moc mě bavilo! Následující GRAVEYARD jsme viděli nedávno na OEF, takže víme, do čeho jdeme. Švédský styl death metalu ze Španělska. Stejně jak minule, zabijácký set. Mařenka si jde odpočinout. Já zůstávám, abych viděl Japonce COFFINS. Pomalý doom-death. Zpěvák si na začátku setu otevírá láhev Jacka Danielse, ze které celý koncert neúnavně popíjí. COFFINS jsou ukázkovým příkladem toho, že i s pomalou muzikou se dají lámat skály. Jdu se najíst do auta. Žádné dlouhé otálení, hned se zase vracíme na GRAND SUPREME BLOOD COURT. O téhle sebrance se asi nečastěji mluví jako o „té třetí kapele Martina Van Drunena“. Když Peťa v souvislosti s vystoupením DESTRUCTION v Ostravě psal, že Schmier je jeho nejoblíbenější frontman, tak můj nejoblíbenější frontman je určitě Martin Van Drunen (a Láďa Křížek, samozřejmě). V publiku to vře, sem tam se ozývá vlčí zavytí, napodobujíc Martinův charakteristický vokál nebo někdo samovolně skanduje „ Martin, Martin“. GSBC více méně pokračují tam, kde ASPHYX a HAIL OF BULLETS skončili. Death metal, death metal a death metal. Koupili jsme si desku, jinak to prostě nešlo. Dneska se prvně hraje i na druhé stage ve stanu. Zvuk je tu, řekl bych, snad i lepší než venku, ale velkou nevýhodou je prach, který vzduchem víří, byť se ani neodehrává žádný mosh. Vždy se překrývá prvních a posledních 5 minut setu kapely na druhé stage s kapelami na hlavním podiu. První kapelou, kterou zde vidíme, jsou WOUND. Německý crustem podbarvený death metal. Venku navazují ANAAL NATHRAKH, kterým prostě nemůžu přijít na chuť. Sledujeme pouze vsedě z relaxační zóny. Přesouváme se opět na druhou stage, kde zbrojí do boje DESERTED FEAR. Jejich debutové album mě naprosto usadilo do (houpacího) křesla. Stan je narvaný k prasknutí, vzduch je nedýchatelný, takže sledujeme pouze z venku z rohu otevřeného stanu. Super, mile rád bych si je zopakoval. Jdeme kouknout na VOMITORY, kteří jedou rozlučkové turné. Vloni na OEF mě docela bavili. Dnes se mi taky líbí, ale srdce mi to netrhá. PRIMORDIAL jsem si skvěle užil ve Slovinsku, dnes už jsem vyždímaný jako hadr na podlahu, takže kousek dávám v kotli, ale zbytek setu zhlédnu vsedě z dálky. Hrneme se pod podium, chceme být co nejblíže. Dostáváme se asi do 3. řady na levé straně. UNLEASHED, jedna z mých srdečních záležitostí. Stejně jako na Metaldays mě rozsekávají na malinké Kubíčky. Chvílemi div při máchání hlavou neomdlím. Death metal victory! Dáváme si večeři v areálu a koukáme ještě na DYING FETUS, kteří mě posledně neskonale bavili. I dnes hrají s mistrným umem, ale únava už mi nedovoluje si je naplno užít, snad jindy. Ještě hrají HYPOCRISY, normálně bych si je klidně poslechl, ale dnes dávám přednost spánku. Ach, jak slabošské.
Sobota 10.8.2013
Budíme se v 7 ráno. Mařenka jde do sprchy, já se ještě jen tak bezcílně povaluji ve stanu. Dáváme si snídani a pomalu se chystáme do areálu. Naše cesty se na chvilku rozdělují, Mařenka jde na WC a já jdu do křovisek před kemp. Scházíme se až ve stanu malé stage. Dnešní den zahajují v deset hodin trochu atypičtí pro tento festival, psychobilly BONSAI KITTEN. Celému ansáblu velí maličká, ale rozhodně nepřehlédnutelná rozverná zpěvačka. Kapele nechybí ani kontrabas. Bubeník hraje na úplný základ bicích bez přechodů. Na jeden song si dokonce místo paliček vzal do rukou kosti (přehnaně velké makety stehenních kostí) a celou píseň s nimi odehrál. Kapela hraje neuvěřitelné 2 hodiny a po celou dobu zpěvačka neúnavně skotačí. Příjemné netradiční rozehřátí na den plný metalu. Venkovní scénu dnes otvírají nadějní mladící SKELETAL REMAINS z USA. Určitě jedno z největších překvapení festivalu, ortodoxní old school death metal. K tomu jako třešnička na dortu výborný zpěvák, jehož hlas je někde mezi Martinem Van Drunenem a Johnem Tardym! Následující doomaře PROCESSION sleduji pouze z povzdálí, napadá mě přirovnání ke CANDLEMASS. Na doom-death HOODED MENACE jdu kouknout pěkně zblízka, ale nenakopli mě tolik jako na OEF, přece jen za světla to není ono. Tohle je hudba do deštivých temnot nočních hodin. Opět těžce doléhá únava, ale zatínáme zuby a zůstáváme na švédský death metal DEMONICAL, kteří jsou u nás myslím už celkem známí. Mají nového, o generaci mladšího kytaristu, který ovšem hraje, jako by s nimi hrál odjakživa. Super, na podzim v Plzni si je nenecháme ujít. Mařenka si jde odpočinout do stanu. Já zůstávám na black metal TSJUDER. Stejně zábavné vystoupení, jaké jsem viděl ve Slovinsku, nelituji, že jsem zůstal. Jdu na sváču do auta. Mařenka zůstává nabírat síly, i já bych si moc rád na chvilku lehnul, ale prostě mi to nedá a musím jít hned zas zpátky. A dobře jsem udělal. Dostávám se do první řady ve stanu na druhé stage. Přichází evil black-thrash ERAZOR. Zpěvák vlítne na podium s krumpáčem na rameni, s kterým vzápětí třískne o zem a chopí se mikrofonu. Na konci setu si zas krumpáč odnese. Všem fanouškům raných SODOM a AURA NOIR vřele doporučuji. Lituji, že už mám v kapse jen 2,5 eura, hned bych si koupil desku. Pagan black HELRUNAR na hlavním podiu mě nijak zvlášť neoslovili, a tak se vracím znovu do první řady do stanu, kde to za chvilku odpalují deathmetaloví DEATHRONATION. Připojuje se i Mařenka, kterou pouštím před sebe. Muzikanti polití krví produkují špičkový, hrubý a neotesaný old school. Koukáme, že DESASTER začali o několik minut dřív, ale DEATHRONATION jsme prostě museli dát do konce, zasloužili si to! DESASTER mají obrovský ohlas u publika, svůj black-thrash valí už od roku 1988. Doma jsem nějaké nahrávky poslouchal, ale nenadchli mě tolik, jako naživo. Takhle by možná zněli IRON MAIDEN, kdyby chtěli hrát black metal. Přetahují o nějakých 10 minut svůj určený čas. Na úplný závěr kapela spouští začátek skladby „Countess Bathory“ od VENOM. Publikum začne jásat, ale DESASTER po úvodním riffu na publikum vystrkují prostředníčky a se smíchem opouští podium. Nastává nezvykle táhlá pauza. Z nejistoty nás vyvádí moderátor, který sděluje, že auto IMPALED NAZARENE je kaput, ale že už prý jsou na místě. Takže začínají s půlhodinovým zpožděním a časový harmonogram od teď přestává platit. Čekací pauzu zkracujeme kebabem. Několik prvních songů IMPALED NAZARENE dáváme vsedě a musím uznat, že valili mnohem lépe, než co jsem je viděl na OEF. Crustem načichlý black metal, však je všichni znáte. Kvůli časovému skluzu ovšem dochází k překrývání se s ATTIC na malé stage. Moc dlouho se nerozhoduji a mířím na ATTIC. Kapela, která svojí tvorbou vzdává hold MERCYFUL FATE a KING DIAMNOD. Asi nejvíc narvaný stan a já se jen divím, proč tahle banda nehraje na hlavním podiu. Kapela by měla být personálně propojená s ERAZOR, kteří vystupovali o pár hodin dříve. Pokud vám nevadí (mně určitě nevadí) kapely, které nestydatě kopírují a vykrádají jiné, zkuste si je pustit. Rychle ze stanu ven a hurá pod podium ulovit co nejlepší flek na DESTRUCTION. Únava už dosahuje závratných výšek, ale zatínám zuby a vychutnávám si jedno z nej vystoupení, co jsem od DESTRUCTION zažil. Třičtvrtěhodinový set nedává vydechnout a Schmier a jeho parta sází jeden osvědčený hit za druhým. V programu následují KORPIKLAANI, z čehož máme nepokrytou radost a opouštíme areál a míříme do stanu nabrat trochu sil. Nařizujeme budíka a nějakých 30-40 minut spíme. Spánek přišel vhod, ale už není čas otálet, musíme se rychle vrátit. Poslední dvě kapely se jmenují CARCASS a VENOM. Na CARCASS se dostáváme až úplně pod podium, pod pravé reproduktory. Mařenka zůstává u hrazení a já se vydávám více do středu a jsem cca v páté řadě. CARCASS předčili moje očekávání. Nebál bych se říct, že to bylo až zkurveně dobré! Hodně se hraje z „Necroticism“, což je jedno z mých nejoblíbenějších deathmetalových alb vůbec. Obrovská spokojenost. V moshpitu se dokonce vynořují štafle, ze kterých několik mosherů skáče do lidí, nakonec jim však ochranka jejich hračku zabavuje. Na VENOM si hezky zabíráme místečko u hrazení. Sice z našeho pohledu nevidíme na bubeníka, ale vše ostatní budeme mít z první ruky. A je to tady, přichází Cronos se svým vysoko položeným čelem a úplný prazáklad veškerého tvrdého metalu VENOM. Četl jsem o tom, že na živo sázejí zejména na staré hitovky a dnes tomu rozhodně není jinak. Zaznívají všechny stěžejní hity a na rozloučenou na závěr dávají i jeden song z novinkového alba. Celé vystoupení provází mohutná ohnivá show. Chvěju se dojetím ještě teď, splnil se nám velký sen a viděli jsme konečně VENOM živě. Na letošek měli VENOM naplánovaných pouho pouhých 5 koncertů. Ve Finsku, USA, Španělsku, Belgii a v Německu na Party san. Jsem šťastný, že jsme mohli být u toho! Nabiti doživotními zážitky jdeme na kutě. Zítra nás čeká dlouhá cesta domů. Party san je přece jen trošku z ruky, ale bezpochyby, stálo to za to! Na příští ročník už jsou potvrzení OBITUARY, tak snad nebude nic stát v cestě a my zas vyrazíme!
Fotky: Mařenka
Celé fotoalbum
Čtvrtek 8.8.2013
Budíček zvoní ve 4:30 ráno. Balení, nakládání do auta a v 6 odjíždíme z domu. Ve městě nabíráme Lukáše, který jede s námi. V půl sedmé opouštíme Budějovice. Cesta utíká poměrně rychle, stavíme jen párkrát na záchod a kafe. V 13:40 jsme ve Schlotheimu. Party san probíhá na letišti, takže se držíme směrovek Airport. Vjíždíme do krátké kolony aut. Nad branou do kempu vlají vlajky států, ze kterých pocházejí účinkující kapely. Díky GUTALAX tedy i česká. Mimochodem, na festivalu bylo víc Japonců než Čechů, což bereme spíše jako pozitivum. Platíme 10 eur za vstup do kempu. Ochranka prohledává auto. Jsou zakázané skleněné lahve a agregáty, což je super a kemp je tak o 80 % tišší. Taky jsou zakázané NS motivy, jakož to i nášivky a trička NS kapel, za což patří od nás pořadatelům obrovský respekt. Pár black metalistů to však vyřešilo jednoduše tak, že si na svých džískách páskou přelepili „závadné“ kapely. Kemp už je natřískaný k prasknutí. Systém parkování nikdo neřídí, a přesto všichni parkují v přehledných řadách. Najdeme místo nějakých 500 metrů od vstupní brány. Cesta až před podium je záležitostí nějakých 5 minut. Rozbíjíme tábor a zabydlujeme se. Jdeme si pro pásku. Fronta na 5 minut. Areál je zatím uzavřený. Otvírá se až hodinu před začátkem první kapely. Důkladná šacovačka, sem se nic pod bundou nepronese. Valíme voči, div nám nevypadnou z důlků. Obrovský plac. Určitě největší počet prodejních stánků, co jsme kdy viděli. Stánků s jídlem a pouťovými kravinkami je jen poskromnu, drtivě převažují krámky s muzikou, jak na vinylech, tak na cd, a hadry. Dokonce i second-hand s raritními vinyly a odpovídajícími cenami. Namátkou originální pressy CORONER za 40 eur, BULDOZER za 50 eur atd. Velké podium obklopené betonem, žádné bahno nehrozí. Odpočinková zóna s trávníkem. Měl bych ale i dva podstatné mínusy. Pitná voda je pouze mimo areál, asi 2 minuty od vstupní brány. První dva dny nás pouštěli s kelímkem vody, poslední den už nás z nepochopitelných důvodů nechtěli s vodou pustit dovnitř. Teploty byly kolem dvaceti stupňů, takže se to dalo vydržet. Ale kdyby bylo vedro a musel bych stále z areálu vybíhat napít se ven, bylo by to velmi nepohodlné. Druhé mínus dávám za málo záchodů. Pánské pisoáry byly ještě dostačující, ale u dívčích záchodů se často tvořili dlouhé fronty. V kempu byly pouze placené toalety, půl eura za jedno použití, nebo 7 eur na celý festival, včetně přístupu do sprchy. Ale protože záchody měli v kempu, kde bylo snad 15 - 20 tisíc lidí (můj odhad, berte s rezervou), jen dvě stanoviště, byly dlouhé fronty něco, s čím musíte počítat. Zas na druhou stranu, já jsem každé ráno chodil konat potřebu do křovisek mimo kemp. Měl jsem soukromí, nemusel jsem stát frontu a hlavně to bylo zadarmo. Ale pojďme k tomu nejdůležitějšímu a to je muzika.
Dnes se hraje pouze na hlavním podiu. V půl páté festival zahajují Švédi BOMBS OF HADES. Fouká silný vítr proti podiu, což kvalitě zvuku příliš nepřidává. Ale jdeme co nejblíže to jde a čím jsme blíž, tím je zvuk lepší. BOMBS OF HADES se vytasili s prvotřídním old school death metalem (ono 80 % kapel tady hraje old school). Na rozjezd více než dobrá kapelka. Následuje německý black metal FARSOT, není to vyloženě mimo můj záběr, ale zas na druhou stranu ani nic, co bych si nemohl nechat ujít, a tak se jdeme přiobléct a nasvačit do auta. Kvůli frontě u vstupu nestíháme prvních pár minut DENIAL OF GOD. Naštěstí to bylo jediné zdržení, které nás u vstupu potkalo. Další vcházení do areálu už bylo tak říkajíc plynulé. Na podiu mají naaranžované náhrobky, svícny a jiné funerální propriety. Zpěvák v kněžském hábitu, všichni mají warpaintig, ale přesto mi přijdou spíše veselí než děsiví. A to nevím, jestli je dobře, když vezmu v potaz, že hrají pohřební black. ALCEST jsou pro mě moc ukňouraní a málo metal, takže je vnímám pouze jako kulisu k prohrabávaní se deskami. Přítomnost tolika dister s vinyly je naprostá katastrofa pro moje finance. Na příští ročník si musím vzít na útratu nejméně 1000 euro (smích). Na DESTRÖYER 666 jsem byl hodně zvědav a rozhodně mě nezklamali. Black-thrash podobného ražení jako předvádí třeba AURA NOIR. Kotel pod podiem už se hustě zaplňuje, není se čemu divit, na vystoupení se chystá legenda norského black metalu CARPATHIAN FOREST. Vidím je poprvé, nějaké nahrávky jsem poslouchal, takže vím, co mám čekat. Syrový black s místy až punkovými postupy, zpěvák, který oplývá nadhledem a sám sebe nebere smrtelně vážně a k tomu správná evil image. Super, bavilo to, klidně bych vyrazil i na nějaký sólo koncert. Dnešní vydařený večer nám uzavírají staří známí LEGION OF THE DAMNED, užil jsem si je stejně, ne-li ještě víc, jak před týdnem ve Slovinsku. Pěkně protřepat hlavu na dobrou noc. Tvrdý thrash a mosh! Mám je rád, hned bych si je dal zas! Jdeme na kutě, ve stanu máme reaktivní pohodlí, ale spaní v thrashportéru je k nezaplacení. Naši sousedi ob stan vedle hlasitě souloží. Cpu si špunty do uší a za chvíli spím jak dudek.
Pátek 9.8.2013
Ráno se budím kolem osmé. Cítím se hrozně, nevyspalý, nachlazený, s ukrutnou bolestí hlavy. Nasazuji léčbu brufenem a kávou. Za chvíli se jakž takž rozhýbu, jo budu fungovat, ale bude to náročné. Mařenka jde do sprchy, což je na delší dobu. Vrací se asi za 2 hodiny. Je půl dvanácté a nejvyšší čas vyrazit do areálu. Dnešní den zahajují jihočeští goregrindeři GUTALAX. Diváci pod podiem začínají mávat barevnými stuhami a je vidět, že je jejich taneční goregrind baví. Dáváme několik prvních songů a jdeme do dister. Neseme nákup do auta a rychle se vracíme a dostáváme se až pod podium. Další kapelou jsou totiž švédští thrashers DR.LIVING DEAD. Zaplavuje nás salva chytlavých riffů, spoustu songů si pamatuji, nahrávky jsem pečlivě poslouchal. Ty masky bych klidně oželel, ale vlastně proč ne. Tohle vystoupení bylo plné energie a moc mě bavilo! Následující GRAVEYARD jsme viděli nedávno na OEF, takže víme, do čeho jdeme. Švédský styl death metalu ze Španělska. Stejně jak minule, zabijácký set. Mařenka si jde odpočinout. Já zůstávám, abych viděl Japonce COFFINS. Pomalý doom-death. Zpěvák si na začátku setu otevírá láhev Jacka Danielse, ze které celý koncert neúnavně popíjí. COFFINS jsou ukázkovým příkladem toho, že i s pomalou muzikou se dají lámat skály. Jdu se najíst do auta. Žádné dlouhé otálení, hned se zase vracíme na GRAND SUPREME BLOOD COURT. O téhle sebrance se asi nečastěji mluví jako o „té třetí kapele Martina Van Drunena“. Když Peťa v souvislosti s vystoupením DESTRUCTION v Ostravě psal, že Schmier je jeho nejoblíbenější frontman, tak můj nejoblíbenější frontman je určitě Martin Van Drunen (a Láďa Křížek, samozřejmě). V publiku to vře, sem tam se ozývá vlčí zavytí, napodobujíc Martinův charakteristický vokál nebo někdo samovolně skanduje „ Martin, Martin“. GSBC více méně pokračují tam, kde ASPHYX a HAIL OF BULLETS skončili. Death metal, death metal a death metal. Koupili jsme si desku, jinak to prostě nešlo. Dneska se prvně hraje i na druhé stage ve stanu. Zvuk je tu, řekl bych, snad i lepší než venku, ale velkou nevýhodou je prach, který vzduchem víří, byť se ani neodehrává žádný mosh. Vždy se překrývá prvních a posledních 5 minut setu kapely na druhé stage s kapelami na hlavním podiu. První kapelou, kterou zde vidíme, jsou WOUND. Německý crustem podbarvený death metal. Venku navazují ANAAL NATHRAKH, kterým prostě nemůžu přijít na chuť. Sledujeme pouze vsedě z relaxační zóny. Přesouváme se opět na druhou stage, kde zbrojí do boje DESERTED FEAR. Jejich debutové album mě naprosto usadilo do (houpacího) křesla. Stan je narvaný k prasknutí, vzduch je nedýchatelný, takže sledujeme pouze z venku z rohu otevřeného stanu. Super, mile rád bych si je zopakoval. Jdeme kouknout na VOMITORY, kteří jedou rozlučkové turné. Vloni na OEF mě docela bavili. Dnes se mi taky líbí, ale srdce mi to netrhá. PRIMORDIAL jsem si skvěle užil ve Slovinsku, dnes už jsem vyždímaný jako hadr na podlahu, takže kousek dávám v kotli, ale zbytek setu zhlédnu vsedě z dálky. Hrneme se pod podium, chceme být co nejblíže. Dostáváme se asi do 3. řady na levé straně. UNLEASHED, jedna z mých srdečních záležitostí. Stejně jako na Metaldays mě rozsekávají na malinké Kubíčky. Chvílemi div při máchání hlavou neomdlím. Death metal victory! Dáváme si večeři v areálu a koukáme ještě na DYING FETUS, kteří mě posledně neskonale bavili. I dnes hrají s mistrným umem, ale únava už mi nedovoluje si je naplno užít, snad jindy. Ještě hrají HYPOCRISY, normálně bych si je klidně poslechl, ale dnes dávám přednost spánku. Ach, jak slabošské.
Sobota 10.8.2013
Budíme se v 7 ráno. Mařenka jde do sprchy, já se ještě jen tak bezcílně povaluji ve stanu. Dáváme si snídani a pomalu se chystáme do areálu. Naše cesty se na chvilku rozdělují, Mařenka jde na WC a já jdu do křovisek před kemp. Scházíme se až ve stanu malé stage. Dnešní den zahajují v deset hodin trochu atypičtí pro tento festival, psychobilly BONSAI KITTEN. Celému ansáblu velí maličká, ale rozhodně nepřehlédnutelná rozverná zpěvačka. Kapele nechybí ani kontrabas. Bubeník hraje na úplný základ bicích bez přechodů. Na jeden song si dokonce místo paliček vzal do rukou kosti (přehnaně velké makety stehenních kostí) a celou píseň s nimi odehrál. Kapela hraje neuvěřitelné 2 hodiny a po celou dobu zpěvačka neúnavně skotačí. Příjemné netradiční rozehřátí na den plný metalu. Venkovní scénu dnes otvírají nadějní mladící SKELETAL REMAINS z USA. Určitě jedno z největších překvapení festivalu, ortodoxní old school death metal. K tomu jako třešnička na dortu výborný zpěvák, jehož hlas je někde mezi Martinem Van Drunenem a Johnem Tardym! Následující doomaře PROCESSION sleduji pouze z povzdálí, napadá mě přirovnání ke CANDLEMASS. Na doom-death HOODED MENACE jdu kouknout pěkně zblízka, ale nenakopli mě tolik jako na OEF, přece jen za světla to není ono. Tohle je hudba do deštivých temnot nočních hodin. Opět těžce doléhá únava, ale zatínáme zuby a zůstáváme na švédský death metal DEMONICAL, kteří jsou u nás myslím už celkem známí. Mají nového, o generaci mladšího kytaristu, který ovšem hraje, jako by s nimi hrál odjakživa. Super, na podzim v Plzni si je nenecháme ujít. Mařenka si jde odpočinout do stanu. Já zůstávám na black metal TSJUDER. Stejně zábavné vystoupení, jaké jsem viděl ve Slovinsku, nelituji, že jsem zůstal. Jdu na sváču do auta. Mařenka zůstává nabírat síly, i já bych si moc rád na chvilku lehnul, ale prostě mi to nedá a musím jít hned zas zpátky. A dobře jsem udělal. Dostávám se do první řady ve stanu na druhé stage. Přichází evil black-thrash ERAZOR. Zpěvák vlítne na podium s krumpáčem na rameni, s kterým vzápětí třískne o zem a chopí se mikrofonu. Na konci setu si zas krumpáč odnese. Všem fanouškům raných SODOM a AURA NOIR vřele doporučuji. Lituji, že už mám v kapse jen 2,5 eura, hned bych si koupil desku. Pagan black HELRUNAR na hlavním podiu mě nijak zvlášť neoslovili, a tak se vracím znovu do první řady do stanu, kde to za chvilku odpalují deathmetaloví DEATHRONATION. Připojuje se i Mařenka, kterou pouštím před sebe. Muzikanti polití krví produkují špičkový, hrubý a neotesaný old school. Koukáme, že DESASTER začali o několik minut dřív, ale DEATHRONATION jsme prostě museli dát do konce, zasloužili si to! DESASTER mají obrovský ohlas u publika, svůj black-thrash valí už od roku 1988. Doma jsem nějaké nahrávky poslouchal, ale nenadchli mě tolik, jako naživo. Takhle by možná zněli IRON MAIDEN, kdyby chtěli hrát black metal. Přetahují o nějakých 10 minut svůj určený čas. Na úplný závěr kapela spouští začátek skladby „Countess Bathory“ od VENOM. Publikum začne jásat, ale DESASTER po úvodním riffu na publikum vystrkují prostředníčky a se smíchem opouští podium. Nastává nezvykle táhlá pauza. Z nejistoty nás vyvádí moderátor, který sděluje, že auto IMPALED NAZARENE je kaput, ale že už prý jsou na místě. Takže začínají s půlhodinovým zpožděním a časový harmonogram od teď přestává platit. Čekací pauzu zkracujeme kebabem. Několik prvních songů IMPALED NAZARENE dáváme vsedě a musím uznat, že valili mnohem lépe, než co jsem je viděl na OEF. Crustem načichlý black metal, však je všichni znáte. Kvůli časovému skluzu ovšem dochází k překrývání se s ATTIC na malé stage. Moc dlouho se nerozhoduji a mířím na ATTIC. Kapela, která svojí tvorbou vzdává hold MERCYFUL FATE a KING DIAMNOD. Asi nejvíc narvaný stan a já se jen divím, proč tahle banda nehraje na hlavním podiu. Kapela by měla být personálně propojená s ERAZOR, kteří vystupovali o pár hodin dříve. Pokud vám nevadí (mně určitě nevadí) kapely, které nestydatě kopírují a vykrádají jiné, zkuste si je pustit. Rychle ze stanu ven a hurá pod podium ulovit co nejlepší flek na DESTRUCTION. Únava už dosahuje závratných výšek, ale zatínám zuby a vychutnávám si jedno z nej vystoupení, co jsem od DESTRUCTION zažil. Třičtvrtěhodinový set nedává vydechnout a Schmier a jeho parta sází jeden osvědčený hit za druhým. V programu následují KORPIKLAANI, z čehož máme nepokrytou radost a opouštíme areál a míříme do stanu nabrat trochu sil. Nařizujeme budíka a nějakých 30-40 minut spíme. Spánek přišel vhod, ale už není čas otálet, musíme se rychle vrátit. Poslední dvě kapely se jmenují CARCASS a VENOM. Na CARCASS se dostáváme až úplně pod podium, pod pravé reproduktory. Mařenka zůstává u hrazení a já se vydávám více do středu a jsem cca v páté řadě. CARCASS předčili moje očekávání. Nebál bych se říct, že to bylo až zkurveně dobré! Hodně se hraje z „Necroticism“, což je jedno z mých nejoblíbenějších deathmetalových alb vůbec. Obrovská spokojenost. V moshpitu se dokonce vynořují štafle, ze kterých několik mosherů skáče do lidí, nakonec jim však ochranka jejich hračku zabavuje. Na VENOM si hezky zabíráme místečko u hrazení. Sice z našeho pohledu nevidíme na bubeníka, ale vše ostatní budeme mít z první ruky. A je to tady, přichází Cronos se svým vysoko položeným čelem a úplný prazáklad veškerého tvrdého metalu VENOM. Četl jsem o tom, že na živo sázejí zejména na staré hitovky a dnes tomu rozhodně není jinak. Zaznívají všechny stěžejní hity a na rozloučenou na závěr dávají i jeden song z novinkového alba. Celé vystoupení provází mohutná ohnivá show. Chvěju se dojetím ještě teď, splnil se nám velký sen a viděli jsme konečně VENOM živě. Na letošek měli VENOM naplánovaných pouho pouhých 5 koncertů. Ve Finsku, USA, Španělsku, Belgii a v Německu na Party san. Jsem šťastný, že jsme mohli být u toho! Nabiti doživotními zážitky jdeme na kutě. Zítra nás čeká dlouhá cesta domů. Party san je přece jen trošku z ruky, ale bezpochyby, stálo to za to! Na příští ročník už jsou potvrzení OBITUARY, tak snad nebude nic stát v cestě a my zas vyrazíme!
Fotky: Mařenka
Celé fotoalbum
