27.5. – přelet do Mexico city, přesun do Pachucy, následující koncert a afterparty
Probouzím se po cca 2 hodinách tvrdého spánku a cítím se mnohem líp. Je kolem půl šesté, pomalu se připravujeme na odbavení. To probíhá celkem bez problémů, klasika, boty dolů, otázky na kytary atd., ale jinak cajk. Máme čas, takže nacházíme náš gate a opět rozbíjíme stanoviště. Do odletu jsou ještě skoro 2 hodiny, tak zevlujeme s Wokatým po letištní hale a nakonec si dáváme vynikající ostrá kuřecí křídla. Čas do odletu uběhl jako nic a za chvíli už nás vítají příjemné mexické letušky.
Let probíhá bez problémů a po 4,5 hodinách přistáváme v jednom z největších měst světa, Mexico city. Odbavení bez problémů, výměna peněz a už nás vítají Humberto a Saul z Cadaver productions, vzápětí se objevují i Javier a Nestor, první z nich se s Humbertem podílí na organizaci celýho tour, Nestor má svoji kapelu a celý týden s náma byl jako merch guy od distra Cadaver productions. Děláme fotky na uvítanou (jednu posíláme i do Monterrey, kde máme druhý den hrát a kde místní fans nevěří, že opravdu dorazíme:)). Jsme celkem překvapeni, že není moc teplo, tak 20-22 °C. Není se však moc co divit, Mexico city leží 2000 metrů nad mořem, takže se ani moc nedal čekat nějakej pařák.
Jsme nasoukáni do dodávky a rovnou se vydáváme na cestu do našeho prvního cíle, města Pachuca, kde hrajeme náš první gig. První dojmy z Mexika jsou spíše rozpačité, projíždíme hlavně chudinské čtvrti, obrovská smetiště, špinavé ulice a všechno to nemá konce, jedeme snad hodinu a jsme stále v Mexico city, je to fakt síla. Nakonec se dostáváme do volné krajiny a po cca 2 hodinách jsme na místě.
Tedy ne na místě, ale v Pachuce na autobusáku a voláme promotérovi, který nás za půl hoďku vyzvedává. Přijíždíme do klubu, kde se bude hrát. Tedy do klubu… velká vykachlovaná místnost s brutální ozvěnou. Vzpomněl jsem si, jak mi Jarda z PERFECITIZEN kdysi vyprávěl, jak ještě s ALIENATION MENTAL kdysi v Belgii hráli na bejvalých jatkách. Tohle zas taková trága není, ale i tak to bude síla. Na místě už je spousta fans, podepisujeme plakáty, vstupenky, fotíme se s každým, kdo chce. Mezitím rozbalujeme merch, ale moc iluze si neděláme. Od AHUMADA (byli v Mexiku už vloni) a GUTALAXU (letos) jsme slyšeli, že to asi žádná sláva nebude, že než trika a CD se spíš prodají placky a nášivky. Nakonec to bylo přesně naopak, ale to předbíhám.
Je ale už 8 hodin večer a zvukař nikde. V tom se objevuje a není jím nikdo jiný než starý známý Antimo, bývalý zásadní člen mexických DISGORGE, velmi populárních i u nás. Nazvučeno je velmi rychle a už začíná hrát jedna z předkapel, jejíž jméno jsem zapomněl, jen vím, že hráli samý covery a že zvuk byl příšernej. Kromě A.G. a nás je na akci ještě dalších asi 6 kapel, před námi hrají 4, pak my a A.G, potom zbytek. Naštěstí koncert má spád, kapely se rychle střídají a v 22:30 jdeme s INGRO na plac.
Tak jo, tohle je pro nás první gig v Mexiku. Lidi jedou od začátku o 106, zvuk je celkem v pohodě, a my si koncert užíváme. Dáváme našich 35 minut a je vymalováno. AHUMADO jde hned po nás (takhle to bylo po celej zbytek tour) a je hned vidět, na koho hlavně dneska lidi přišli. Masakr od samýho začátku, lidi znají songy, reagují na každou skladbu a kotel je to neskutečnej. Došlo na všechny zásadní hity, při “Absťáku“ barák málem spadl. AHUMADO prostě vítězí a má publikum v hrsti! Co se týká ostatních kapel, poukázal bych na dvě. PORNO INFANTIL jsou známi i z OEF a i když jejich masakrózní bordel je na mě trochu moc, odehrávají fajn set a jsou to super lidi. Druhá kapela je CANDIDA ALBICANS, s nimiž se kluci z A.G. setkali už minulý rok. V klasické 4členné sestavě hrnou hopsavý gore grind, což by hlavně v Mexiku nebylo nic zvláštního. Ne úplně tradiční je ale skutečnost, že mikrofon a bicí obsluhují 2 osoby něžného pohlaví a zvláště Abigail za mikrofonem produkuje takovej kanál, že by z toho spoustě mužských vokalistů slezly vlasy! Časem jsme zjistili, že ani tohle není v Mexiku nějak velká vzácnost, obvyklé jsou i čistě dívčí kapely hrající tu nejchorobnější muziku!
Po skončení koncertu následuje další focení a podepisování, k večeři dostáváme chilli tacos (je to docela v pohodě, nebo že bych měl takovej hlad:)???) a stále máme dost piva, Pandro z PORNO INFANTIL donesl i ganju, od promotéra dnešní akce jsme dostali úžasnou láhev Tequilly, kterou ihned načínáme. Party se pomalu protahuje, minulou noc jsme skoro nespali (já akorát ty 2 hodiny na letišti), je čas si jít alespoň na chvíli odpočinout. Zítra nás čeká 1000 km na sever do Monterrey a je třeba nabrat trochu sil. Balíme merch (prodej žádná sláva, ale čekal jsem to horší), bereme zbytek piva, házíme věci jen tak na sebe a odjíždíme spát. Jsem tuhej dřív, než stačím říct borůvkovej koláč, ale je to jen na chvíli. Za chvíli jsme na hotelu…
28.5. – brutální přejezd do Monterrey a večerní koncert
To jsem si ale naběh! Probouzím se, koukám na čas (7:30) a zjišťuju, že nejsme na hotelu, ale v dodávce na cestě do Monterrey. Je to jasný. Humberto & spol. usoudili, že bude lepší vyrazit hned po koncertě, přece jen do Monterrey je to štreka. To je všechno pochopitelný, akorát nám to chlapci nějak zapomněli oznámit. Překvapeni jsme všichni, já jsem malinko rozhozenej, únava je fakt velká, čekal jsem aspoň trochu odpočinku. Na sobě mám svou cestovní tašku a nahoře propocený věci ze včerejšího koncertu. Chvíli trvá, než se proberu a pochopím, jak se věci mají. Pak se s tím smířím, stejně mic nic jinýho nezbývá:).
Co napsat o cestě? Sedíme nasáčkovaní v dodávce, je nás celkem 11 a žádný velký pohodlí to určitě není. Pod nohama máme Beheritovo berle, k němu se totiž nevejdou, má pod nohama nějaký pneumatiky:). Projíždíme krajinou, která se postupně mění ze savany v poušť. Dost mi to tady připomíná krajinu v kultovním Tarantinově filmu “From Dusk Til Dawn“. Teplota je stále vyšší. Klimatizace v dodávce je stále brutálnější. Sem tam nějaká zastávka na občerstvení a záchod. Pospávání, četba, pospávání, muzika, pospávání. Ale hlavně asi 4x nás staví federálové se zbraněma, kontrolují auto a hledají drogy. Není se čemu divit, míříme do nebezpečné oblasti. Sever Mexika je doslova prolezlý drogovými kartely, vláda tady moc velké slovo nemá (narozdíl od mafie), úředníci jsou zkorumpovaní, krevní msta je tady běžná záležitost. Saul říkal, že oběti s usekanýma hlavama tady nejsou nic neobvyklýho. No super, asi bude lepší se držet pohromadě.
Do Monterrey přijíždíme kolem čtvrté odpolední, nacházíme hotel a hned se jdeme ubytovat. Je vedro jak v peci, takže venkovní bazén v nás vzbuzuje výbuch nadšení. To trvá pouze do doby, než zjistíme, že voda vypadá, jako by se do ní někdo vymočil. Díky, nemusím mít všechno:). Jinak hotel není žádnej zázrak, dokonce nám to s Robem připomnělo náš oblíbený “krysí“ hotel v Indonésii. Vůbec to ale neřešíme, rychle sprchu a spát aspoň do těch 8 hodin, než nás kluci vezmou do klubu.
3 hoďky spánku bodly a kolem půl deváté jsme už v klubu Montezuma. Celkem pěknej prostor s vysokým pódiem, kde před bicíma není místo na stojan s mikrofonem. Neva, s tím si poradíme. Lidí je tady už cca 100 a dost se zajímají o náš merch, což nás moc těší. Kolem půl desátý se začíná hrát. Dneska jsou 3 support bandy, z nichž si pamatuju hlavně BRUTAL PIG. 2 chlapíci (kytara + buben) a opět křehká dívčina za mikrofonem. No, křehká. To co z ní lezlo, moc křehce neznělo, takovej kanál jsem dlouho neslyšel. A když děvenka v jednom songu přidala velice autentické erotické vzdychání, měla publikum i nás na své straně:)! Další 2 kapely si moc nepamatuju, asi proto, že mě ani jedna moc nezaujala, ale obě hrály umca umca goregrind řízlej s brutal deathem.
My místo kapel žasneme nad krásou místních dívek, z nichž mnohé by strčily do kapsy leckterou nafintěnou missku. Včera v Pachuce to bylo to samý, masakr. Opět děláme spoustu fotek a podepisujeme se, kde se dá. Trochu nás vyděsí Wokatýho příhoda, kdy šel na cigáro ven před klub s pivem v ruce a byl zadržen a kontrolován policejní hlídkou. Normálně, ruce na kapotu, prohledávání, jako ve filmech:). Nebýt dívčiny z klubu, která si celé věci všimla a policistům vše vysvětlila, nevím, jak by to dopadlo… Wokatej se vrací trochu vyděšenej, ale šťastnej, že je na svobodě:).
Kolem jedenácté jdeme s INGROWING na věc. Koncert je v poho, lidi po dvou rozehřívacích skladbách začínají reagovat a výsledkem je fajn setík. Na AHUMADO je bordel už během zvukovky, to bude asi pěknej mazec! No jo, lidi jsou rádi, že kluci konečně dorazili. Měli tady hrát i minulej rok, ale kvůli poruše auta museli svou účast zrušit. Proto to včerejší posílání fotky, že jsme dorazili:). Během jejich vystoupení se strhává totální vražednej moshpit, kde jde fakt o zdraví. Vrcholem je, když bubeník od BRUTAL PIG vyleze na pódium, skočí a dopadne obličejem rovnou na schody k pódiu. Naštěstí krom rozbitýho xichtu se snad celkem nic nestalo a týpek odchází po svých. AHUMADO masakruje a lidi si koncert maximálně užívají.
Po koncertě si dáváme pivko u našeho stánku s merchem, ještě prodáváme celkem dost triček i CD. Hlavně AHUMADO už skoro nemá co prodávat, většinu triček dovezených z Evropy prodali ve Státech. Naštěstí se dobře prodávají tour trika. Seznamujeme se s holkama z kapely SPIT ON YOUR GRAVE, což je death/grind kapela z Monterrey a jejich kytaristka je naší velkou fanynkou. Děláme další fotky, popíjíme další pivka, ale čas se už naplnil a únava nás kosí. Zítra se přesouváme do Toluky, což je ještě o něco delší přejezd, než jsme absolvovali dneska. Máme se na co těšit, je třeba asi odpočinout. Na party dnes není ani nálada ani energie, kolem třetí jsme na hotelu a rychle spát. V 8 hodin už máme sraz na recepci.
29.5. – ještě brutálnější přejezd Monterrey –Toluca, problémy s dodávkou, pozdní koncert v Toluce
V 7 hodin lezeme z postele, sprcha, hygiena a v osm jsme všichni připraveni k odjezdu. Tedy, aspoň pokud se jedná o českou část výpravy. Kluci mexický asi přece jen trochu pařili, takže přicházejí až na devátou. Kupujeme snídani a v 9:30 jsme už na cestě. Ta probíhá celkem dobře (až na to, že pánové nemůžou najít správnej směr z Monterrey. Motáme se kolem města snad hodinu. GPS tady asi není moc běžná záležitost:)) a příjemně odsýpá. Nálada v dodávce je hned mnohem lepší. Sem tam nás zase zastaví a kontrolují federálové, ale není to už tak často jako včera, když jsme jeli do Monterrey. Po cestě zastavujeme na luxusní oběd a konečně taky máme možnost ochutnat nějaký mexický speciality. Vše probíhá bez problémů, kolem šesté večerní nám Humberto oznamuje, že jsme 300 km od Toluky. Paráda, v 10 jsme tam!
Zastavujeme na pumpě, vysypat písek, nakoupit pití, ale když se snažíme rozjet, dodávka nestartuje. Nakonec zjišťujeme, že jde o problém s alternátorem. Co teď? Kluci volají pomoc a během půl hodiny je tady auto, vyskákali 2 maníci a vyměnili baterku, abysme se aspoň dostali do servisu. Ten je asi 40 km daleko, naštěstí naším směrem. Tam čekáme další 2 hodiny na opravu, která je nakonec úspěšná a dodávka až do konce tour šlape jako hodinky. Bohužel ale nabíráme velkej časovej skluz, a přestože na to Javier šlape, v Toluce jsme až v jednu ráno. Přijíždíme na místo koncertu, kde na nás fans čekají, super!
Klubík je malinkej, v poschodí a rovnou jde hrát gore kapela SEMEN, kde Saul zastává místo za mikrofonem. Jejich set se mi líbí, je to masakr, trochu jako DISGORGE, žádný umca umca, prostě pořádnej mazec! Mimochodem kluci hrají cover song od ISACAARUM “Arts Of Farts“:). Po nich jdeme my s INGRO, ale já osobně si koncert moc neužívám. Únava, nevyspalost a stres posledních hodin si vybírají svou daň. Navíc jsem pěkně nachcípanej, teplotní rozdíly (v Toluce je tak 10 °C), navíc ta klimatizace v dodávce, to vše mi dává pěkně zabrat. Trochu mě začíná zlobit hlas, chtělo by to vyléčit tequillou:)! Jinak set v Toluce je vydařenej, nově zařazujeme do setlistu song “Ground Subzero“, kterej má velkej úspěch. Trochu to zkracujeme, už je dost pozdě, ať tady nejsme do rána. Jaký je však moje překvapení, když po skončení našeho vystoupení zvukař začíná balit cajky. Říkám mu, že jde hrát ještě jedna kapela, ale on jen zavrtí hlavou. Překvapeni jsou všichni, kluci z A.G. jen nechápavě kroutí hlavama, stejně jako všichni ostatní. Prostě akce byla jen do dvou hodin, ale opět jsme se nic nedozvěděli předem, až když je pozdě. Tohle nám místní promotér měl říct… Fans skandují AHUMADO, AHUMADO, ale vše je marný, marný, marný… Očekávám problémy, ale fans to berou celkem v pohodě a po několika desítkách fotek a podpisů se jich většina rozchází domů.
Na místě zůstáváme s klukama a holkama z PORNO INFANTIL a CANDIDA ALBICANS (obě kapely opět hrály na týhle akci), s nimiž si dáváme pivka, tequillu a špeka. Všichni jsme ale bez nálady, táhneme se sem 1200 km a nakonec si jedna z hlavních kapel ani nezahraje? Merch jsme ani nevytahovali, nemělo to cenu a nebylo ani na poslední chvíli kam ho dát. Do toho přichází Saul s informací, že nejedeme na hotel, ale rovnou do San Luís Potosí, kde hrajeme zítra další koncert a tam až půjdeme na hotel. Jdou na nás mrákoty. Po tom všem cestovat ještě dalších 400 km??? Řekli jsme, že ani náhodou.
Jdeme s Robem za Humbertem a Javierem a kategoricky odmítáme někam ještě jezdit. Nakonec se dohodneme a odjíždíme na hotel. Ten je celkem fajn, bereme 4 místnosti a dáváme si v 10 sraz na recepci. Mě už špatná nálada doslova likviduje, dostávám ještě nějaký pochmurný smsky z Čech, který celou situaci ještě zhoršují. Výsledkem je můj výbuch vzteku a konflikt s Robem na hotelu. Když trochu vychladnu, následně mě celá situace velice mrzí a Robovi se omlouvám. Je čas jít spát a trochu si odpočinout, nabrat síly a nevidět celej svět tak tragicky…
Pokračování...
Probouzím se po cca 2 hodinách tvrdého spánku a cítím se mnohem líp. Je kolem půl šesté, pomalu se připravujeme na odbavení. To probíhá celkem bez problémů, klasika, boty dolů, otázky na kytary atd., ale jinak cajk. Máme čas, takže nacházíme náš gate a opět rozbíjíme stanoviště. Do odletu jsou ještě skoro 2 hodiny, tak zevlujeme s Wokatým po letištní hale a nakonec si dáváme vynikající ostrá kuřecí křídla. Čas do odletu uběhl jako nic a za chvíli už nás vítají příjemné mexické letušky.
Let probíhá bez problémů a po 4,5 hodinách přistáváme v jednom z největších měst světa, Mexico city. Odbavení bez problémů, výměna peněz a už nás vítají Humberto a Saul z Cadaver productions, vzápětí se objevují i Javier a Nestor, první z nich se s Humbertem podílí na organizaci celýho tour, Nestor má svoji kapelu a celý týden s náma byl jako merch guy od distra Cadaver productions. Děláme fotky na uvítanou (jednu posíláme i do Monterrey, kde máme druhý den hrát a kde místní fans nevěří, že opravdu dorazíme:)). Jsme celkem překvapeni, že není moc teplo, tak 20-22 °C. Není se však moc co divit, Mexico city leží 2000 metrů nad mořem, takže se ani moc nedal čekat nějakej pařák.
Jsme nasoukáni do dodávky a rovnou se vydáváme na cestu do našeho prvního cíle, města Pachuca, kde hrajeme náš první gig. První dojmy z Mexika jsou spíše rozpačité, projíždíme hlavně chudinské čtvrti, obrovská smetiště, špinavé ulice a všechno to nemá konce, jedeme snad hodinu a jsme stále v Mexico city, je to fakt síla. Nakonec se dostáváme do volné krajiny a po cca 2 hodinách jsme na místě.
Tedy ne na místě, ale v Pachuce na autobusáku a voláme promotérovi, který nás za půl hoďku vyzvedává. Přijíždíme do klubu, kde se bude hrát. Tedy do klubu… velká vykachlovaná místnost s brutální ozvěnou. Vzpomněl jsem si, jak mi Jarda z PERFECITIZEN kdysi vyprávěl, jak ještě s ALIENATION MENTAL kdysi v Belgii hráli na bejvalých jatkách. Tohle zas taková trága není, ale i tak to bude síla. Na místě už je spousta fans, podepisujeme plakáty, vstupenky, fotíme se s každým, kdo chce. Mezitím rozbalujeme merch, ale moc iluze si neděláme. Od AHUMADA (byli v Mexiku už vloni) a GUTALAXU (letos) jsme slyšeli, že to asi žádná sláva nebude, že než trika a CD se spíš prodají placky a nášivky. Nakonec to bylo přesně naopak, ale to předbíhám.
Je ale už 8 hodin večer a zvukař nikde. V tom se objevuje a není jím nikdo jiný než starý známý Antimo, bývalý zásadní člen mexických DISGORGE, velmi populárních i u nás. Nazvučeno je velmi rychle a už začíná hrát jedna z předkapel, jejíž jméno jsem zapomněl, jen vím, že hráli samý covery a že zvuk byl příšernej. Kromě A.G. a nás je na akci ještě dalších asi 6 kapel, před námi hrají 4, pak my a A.G, potom zbytek. Naštěstí koncert má spád, kapely se rychle střídají a v 22:30 jdeme s INGRO na plac.
Tak jo, tohle je pro nás první gig v Mexiku. Lidi jedou od začátku o 106, zvuk je celkem v pohodě, a my si koncert užíváme. Dáváme našich 35 minut a je vymalováno. AHUMADO jde hned po nás (takhle to bylo po celej zbytek tour) a je hned vidět, na koho hlavně dneska lidi přišli. Masakr od samýho začátku, lidi znají songy, reagují na každou skladbu a kotel je to neskutečnej. Došlo na všechny zásadní hity, při “Absťáku“ barák málem spadl. AHUMADO prostě vítězí a má publikum v hrsti! Co se týká ostatních kapel, poukázal bych na dvě. PORNO INFANTIL jsou známi i z OEF a i když jejich masakrózní bordel je na mě trochu moc, odehrávají fajn set a jsou to super lidi. Druhá kapela je CANDIDA ALBICANS, s nimiž se kluci z A.G. setkali už minulý rok. V klasické 4členné sestavě hrnou hopsavý gore grind, což by hlavně v Mexiku nebylo nic zvláštního. Ne úplně tradiční je ale skutečnost, že mikrofon a bicí obsluhují 2 osoby něžného pohlaví a zvláště Abigail za mikrofonem produkuje takovej kanál, že by z toho spoustě mužských vokalistů slezly vlasy! Časem jsme zjistili, že ani tohle není v Mexiku nějak velká vzácnost, obvyklé jsou i čistě dívčí kapely hrající tu nejchorobnější muziku!
Po skončení koncertu následuje další focení a podepisování, k večeři dostáváme chilli tacos (je to docela v pohodě, nebo že bych měl takovej hlad:)???) a stále máme dost piva, Pandro z PORNO INFANTIL donesl i ganju, od promotéra dnešní akce jsme dostali úžasnou láhev Tequilly, kterou ihned načínáme. Party se pomalu protahuje, minulou noc jsme skoro nespali (já akorát ty 2 hodiny na letišti), je čas si jít alespoň na chvíli odpočinout. Zítra nás čeká 1000 km na sever do Monterrey a je třeba nabrat trochu sil. Balíme merch (prodej žádná sláva, ale čekal jsem to horší), bereme zbytek piva, házíme věci jen tak na sebe a odjíždíme spát. Jsem tuhej dřív, než stačím říct borůvkovej koláč, ale je to jen na chvíli. Za chvíli jsme na hotelu…
28.5. – brutální přejezd do Monterrey a večerní koncert
To jsem si ale naběh! Probouzím se, koukám na čas (7:30) a zjišťuju, že nejsme na hotelu, ale v dodávce na cestě do Monterrey. Je to jasný. Humberto & spol. usoudili, že bude lepší vyrazit hned po koncertě, přece jen do Monterrey je to štreka. To je všechno pochopitelný, akorát nám to chlapci nějak zapomněli oznámit. Překvapeni jsme všichni, já jsem malinko rozhozenej, únava je fakt velká, čekal jsem aspoň trochu odpočinku. Na sobě mám svou cestovní tašku a nahoře propocený věci ze včerejšího koncertu. Chvíli trvá, než se proberu a pochopím, jak se věci mají. Pak se s tím smířím, stejně mic nic jinýho nezbývá:).
Co napsat o cestě? Sedíme nasáčkovaní v dodávce, je nás celkem 11 a žádný velký pohodlí to určitě není. Pod nohama máme Beheritovo berle, k němu se totiž nevejdou, má pod nohama nějaký pneumatiky:). Projíždíme krajinou, která se postupně mění ze savany v poušť. Dost mi to tady připomíná krajinu v kultovním Tarantinově filmu “From Dusk Til Dawn“. Teplota je stále vyšší. Klimatizace v dodávce je stále brutálnější. Sem tam nějaká zastávka na občerstvení a záchod. Pospávání, četba, pospávání, muzika, pospávání. Ale hlavně asi 4x nás staví federálové se zbraněma, kontrolují auto a hledají drogy. Není se čemu divit, míříme do nebezpečné oblasti. Sever Mexika je doslova prolezlý drogovými kartely, vláda tady moc velké slovo nemá (narozdíl od mafie), úředníci jsou zkorumpovaní, krevní msta je tady běžná záležitost. Saul říkal, že oběti s usekanýma hlavama tady nejsou nic neobvyklýho. No super, asi bude lepší se držet pohromadě.
Do Monterrey přijíždíme kolem čtvrté odpolední, nacházíme hotel a hned se jdeme ubytovat. Je vedro jak v peci, takže venkovní bazén v nás vzbuzuje výbuch nadšení. To trvá pouze do doby, než zjistíme, že voda vypadá, jako by se do ní někdo vymočil. Díky, nemusím mít všechno:). Jinak hotel není žádnej zázrak, dokonce nám to s Robem připomnělo náš oblíbený “krysí“ hotel v Indonésii. Vůbec to ale neřešíme, rychle sprchu a spát aspoň do těch 8 hodin, než nás kluci vezmou do klubu.
3 hoďky spánku bodly a kolem půl deváté jsme už v klubu Montezuma. Celkem pěknej prostor s vysokým pódiem, kde před bicíma není místo na stojan s mikrofonem. Neva, s tím si poradíme. Lidí je tady už cca 100 a dost se zajímají o náš merch, což nás moc těší. Kolem půl desátý se začíná hrát. Dneska jsou 3 support bandy, z nichž si pamatuju hlavně BRUTAL PIG. 2 chlapíci (kytara + buben) a opět křehká dívčina za mikrofonem. No, křehká. To co z ní lezlo, moc křehce neznělo, takovej kanál jsem dlouho neslyšel. A když děvenka v jednom songu přidala velice autentické erotické vzdychání, měla publikum i nás na své straně:)! Další 2 kapely si moc nepamatuju, asi proto, že mě ani jedna moc nezaujala, ale obě hrály umca umca goregrind řízlej s brutal deathem.
My místo kapel žasneme nad krásou místních dívek, z nichž mnohé by strčily do kapsy leckterou nafintěnou missku. Včera v Pachuce to bylo to samý, masakr. Opět děláme spoustu fotek a podepisujeme se, kde se dá. Trochu nás vyděsí Wokatýho příhoda, kdy šel na cigáro ven před klub s pivem v ruce a byl zadržen a kontrolován policejní hlídkou. Normálně, ruce na kapotu, prohledávání, jako ve filmech:). Nebýt dívčiny z klubu, která si celé věci všimla a policistům vše vysvětlila, nevím, jak by to dopadlo… Wokatej se vrací trochu vyděšenej, ale šťastnej, že je na svobodě:).
Kolem jedenácté jdeme s INGROWING na věc. Koncert je v poho, lidi po dvou rozehřívacích skladbách začínají reagovat a výsledkem je fajn setík. Na AHUMADO je bordel už během zvukovky, to bude asi pěknej mazec! No jo, lidi jsou rádi, že kluci konečně dorazili. Měli tady hrát i minulej rok, ale kvůli poruše auta museli svou účast zrušit. Proto to včerejší posílání fotky, že jsme dorazili:). Během jejich vystoupení se strhává totální vražednej moshpit, kde jde fakt o zdraví. Vrcholem je, když bubeník od BRUTAL PIG vyleze na pódium, skočí a dopadne obličejem rovnou na schody k pódiu. Naštěstí krom rozbitýho xichtu se snad celkem nic nestalo a týpek odchází po svých. AHUMADO masakruje a lidi si koncert maximálně užívají.
Po koncertě si dáváme pivko u našeho stánku s merchem, ještě prodáváme celkem dost triček i CD. Hlavně AHUMADO už skoro nemá co prodávat, většinu triček dovezených z Evropy prodali ve Státech. Naštěstí se dobře prodávají tour trika. Seznamujeme se s holkama z kapely SPIT ON YOUR GRAVE, což je death/grind kapela z Monterrey a jejich kytaristka je naší velkou fanynkou. Děláme další fotky, popíjíme další pivka, ale čas se už naplnil a únava nás kosí. Zítra se přesouváme do Toluky, což je ještě o něco delší přejezd, než jsme absolvovali dneska. Máme se na co těšit, je třeba asi odpočinout. Na party dnes není ani nálada ani energie, kolem třetí jsme na hotelu a rychle spát. V 8 hodin už máme sraz na recepci.
29.5. – ještě brutálnější přejezd Monterrey –Toluca, problémy s dodávkou, pozdní koncert v Toluce
V 7 hodin lezeme z postele, sprcha, hygiena a v osm jsme všichni připraveni k odjezdu. Tedy, aspoň pokud se jedná o českou část výpravy. Kluci mexický asi přece jen trochu pařili, takže přicházejí až na devátou. Kupujeme snídani a v 9:30 jsme už na cestě. Ta probíhá celkem dobře (až na to, že pánové nemůžou najít správnej směr z Monterrey. Motáme se kolem města snad hodinu. GPS tady asi není moc běžná záležitost:)) a příjemně odsýpá. Nálada v dodávce je hned mnohem lepší. Sem tam nás zase zastaví a kontrolují federálové, ale není to už tak často jako včera, když jsme jeli do Monterrey. Po cestě zastavujeme na luxusní oběd a konečně taky máme možnost ochutnat nějaký mexický speciality. Vše probíhá bez problémů, kolem šesté večerní nám Humberto oznamuje, že jsme 300 km od Toluky. Paráda, v 10 jsme tam!
Zastavujeme na pumpě, vysypat písek, nakoupit pití, ale když se snažíme rozjet, dodávka nestartuje. Nakonec zjišťujeme, že jde o problém s alternátorem. Co teď? Kluci volají pomoc a během půl hodiny je tady auto, vyskákali 2 maníci a vyměnili baterku, abysme se aspoň dostali do servisu. Ten je asi 40 km daleko, naštěstí naším směrem. Tam čekáme další 2 hodiny na opravu, která je nakonec úspěšná a dodávka až do konce tour šlape jako hodinky. Bohužel ale nabíráme velkej časovej skluz, a přestože na to Javier šlape, v Toluce jsme až v jednu ráno. Přijíždíme na místo koncertu, kde na nás fans čekají, super!
Klubík je malinkej, v poschodí a rovnou jde hrát gore kapela SEMEN, kde Saul zastává místo za mikrofonem. Jejich set se mi líbí, je to masakr, trochu jako DISGORGE, žádný umca umca, prostě pořádnej mazec! Mimochodem kluci hrají cover song od ISACAARUM “Arts Of Farts“:). Po nich jdeme my s INGRO, ale já osobně si koncert moc neužívám. Únava, nevyspalost a stres posledních hodin si vybírají svou daň. Navíc jsem pěkně nachcípanej, teplotní rozdíly (v Toluce je tak 10 °C), navíc ta klimatizace v dodávce, to vše mi dává pěkně zabrat. Trochu mě začíná zlobit hlas, chtělo by to vyléčit tequillou:)! Jinak set v Toluce je vydařenej, nově zařazujeme do setlistu song “Ground Subzero“, kterej má velkej úspěch. Trochu to zkracujeme, už je dost pozdě, ať tady nejsme do rána. Jaký je však moje překvapení, když po skončení našeho vystoupení zvukař začíná balit cajky. Říkám mu, že jde hrát ještě jedna kapela, ale on jen zavrtí hlavou. Překvapeni jsou všichni, kluci z A.G. jen nechápavě kroutí hlavama, stejně jako všichni ostatní. Prostě akce byla jen do dvou hodin, ale opět jsme se nic nedozvěděli předem, až když je pozdě. Tohle nám místní promotér měl říct… Fans skandují AHUMADO, AHUMADO, ale vše je marný, marný, marný… Očekávám problémy, ale fans to berou celkem v pohodě a po několika desítkách fotek a podpisů se jich většina rozchází domů.
Na místě zůstáváme s klukama a holkama z PORNO INFANTIL a CANDIDA ALBICANS (obě kapely opět hrály na týhle akci), s nimiž si dáváme pivka, tequillu a špeka. Všichni jsme ale bez nálady, táhneme se sem 1200 km a nakonec si jedna z hlavních kapel ani nezahraje? Merch jsme ani nevytahovali, nemělo to cenu a nebylo ani na poslední chvíli kam ho dát. Do toho přichází Saul s informací, že nejedeme na hotel, ale rovnou do San Luís Potosí, kde hrajeme zítra další koncert a tam až půjdeme na hotel. Jdou na nás mrákoty. Po tom všem cestovat ještě dalších 400 km??? Řekli jsme, že ani náhodou.
Jdeme s Robem za Humbertem a Javierem a kategoricky odmítáme někam ještě jezdit. Nakonec se dohodneme a odjíždíme na hotel. Ten je celkem fajn, bereme 4 místnosti a dáváme si v 10 sraz na recepci. Mě už špatná nálada doslova likviduje, dostávám ještě nějaký pochmurný smsky z Čech, který celou situaci ještě zhoršují. Výsledkem je můj výbuch vzteku a konflikt s Robem na hotelu. Když trochu vychladnu, následně mě celá situace velice mrzí a Robovi se omlouvám. Je čas jít spát a trochu si odpočinout, nabrat síly a nevidět celej svět tak tragicky…
Pokračování...
V tištěné podobě vyšlo v Buryzone č. 19.
