Doby, kdy jsem jako malé smrádě vyznával pouze ortodoxní thrash metal, jsou sice dávno pryč, ale když jsem se dozvěděl, že páteční večer bude patřit v Plzni právě tomuto stylu, nešlo odolat, krev je prostě krev a tu nevyměníte (nebo vyměníte, ale bude vás to sakra mrzet). Sice jsem se marně pokoušel narvat do staré džísky (musela se hrozně srazit, přece jsem nemohl přibrat 20 kilo, ne? (smích)). Tak jsem alespoň nostalgicky zašustil mezi prsty starými nášivkami SLAYER, SODOM, KREATOR, DESTRUCTION a spousty dalších, díky nimž ještě vůbec tahle prastará vesta držela pohromadě, a vyrazil nejdříve do naší oblíbené hospody U Ševců, kde proběhly s kolegou Barťasem nezbytné přípravy. Jako třeba pokec o posledních vydaných albech (tohle vám stejně žádný internet nevynahradí), totální, nadšené a k dokonalosti dohnané bezbřehé chlemtání piva a dvojhlasné oblíbené nadávání na „ty debily všude kolem.“ (smích). Lehce před osmou hodinou byla nálada („vysmátí jak moderátoři ranních zpráv ve všech současných rádiích“) i hladina alkoholu v naší krvi přesně naladěná na thrash metal. Večírek mohl začít!
Zajímavá je jedna věc. Od vstupu do klubu až do pozdních nočních hodin jsem měl hubu od ucha k uchu, až jsem měl chvílemi strach, že si ji roztrhnu nebo že mě chytne křeč. Jednoduše, pořád jsem se smál, potkával lidi, kecal. Tak je to správné a tak to má správně být. Je to takový bonus za to, že jsme neseděli doma, ale zvedli zadek a šli na to. A co si budeme povídat, příliš nás nebylo. Něco jsem zaslechl o pětačtyřiceti platících (snad je to pravda). Což na Plzeň, pátek a thrash metal není zrovna moc. Ale asi byli lidé vyčerpaní z Metalfestu.
Hned při prvních tónech jsem dostal pořádnou facku od HELLOCAUSTOR. Pánové odkojení žateckým chmelem a starými SODOM to do nás rovnou rvali pod tlakem. Úžasnej zpěvák, jehož průpovídky mezi jednotlivými songy si asi budu dlouho pamatovat. Řezalo to pořádně. Hrálo se pořádně od podlahy tak, jak to mám rád. Dokonce jsme s Barťasem předvedli pár našich oblíbených tanečních kreací. To nebylo vystoupení, to byl rozjetej buldozer. Stará německá škola v českém provedení. Nevím, co dodat víc. Snad jen, že se přidávalo a celý set provázel (a vlastně i celý večer) velmi dobrý zvuk. Zkrátka a jednoduše. Byl to totální nářez a moje thrashové srdce mělo sice co dělat, aby občas z toho náporu nevynechávalo, ale jinak jen skákalo radostí. Takhle bych si to nějak představoval.
KILL! KILL! KILL! nastoupili jako druzí pánové na holení. Jejich thrash byl chvílemi kombinovaný s lehkými náznaky metalcore (tento styl přímo… nemám rád). Nebylo jich moc a tak mě to vůbec nerušilo od jinak velice povedeného vystoupení. Na kapele bylo vidět, že se od březnového DEADLY STORM ještě víc sehráli (mělo to větší tlak). Měli pod pódiem spoustu známých a kamarádů, kteří přišli podpořit. Muselo se také přidávat a pokud bych měl někoho vyzdvihnout, tak to byl zpěvák (Vlčák, jinak PANYCHIDA). Na pódiu se odehrávalo totální inferno. Všichni muzikanti si to vyloženě přijeli užít. Nejsem zrovna znalec jejich tvorby, ale tento výstup mě přesvědčil, abych se po kapele více poohlédnul. Chci novou desku! Teď hned! A vůbec, měli jste tam být. Kill! Kill! Kill!
1000 BOMBS spustili svůj nálet jako poslední. Na jaře v Božkově jsem je viděl na jejich premiérovém vystoupení a pokud bych měl srovnávat, tak v pátek to mělo větší grády. Bylo velice příjemné vidět muzikanty TROLLECH bez těch jejich paintů na obličeji (smích – alespoň jsem konečně viděl, jak vypadají). Jejich tvorba je přesně moje krevní skupina. Rezavý, pavučinami protkaný thrash metal, ve kterém se potkávají jak německá, tak americká thrashová škola. Všichni jsme řvali jak prokoplí a to pořád dokola: „Bombyyyy, bombyyy!“ A pány ve slušivých kšiltovkách (smích), které se mohou s klidem stát jejich poznávacím znamením, jakoby tyhle opilé výkřiky poháněly k ještě větším výkonům. Museli také přidávat (respektive hrálo se znovu, protože ještě nemají tolik materiálu). Stejně jako u KILL! KILL! KILL! se těším, až jim vyjde cd. Velmi se mi líbila práce pana bubeníka a krásně byly „zpracovány“ i dvojzpěvy. A mě nezbývá nic jiného, než opět smeknout pomyslný klobouk (nebo v tomto případě spíše kšiltovku). Byla to pořádná thrashová jízda, na to vemte jed! Kopalo to velice pěkně. Takže za mě potřetí palce nahoru.
Co říci závěrem? Pro mě osobně to byl velice příjemně strávený večer se známými, kamarády a hlavně parádní muzikou (mimochodem také velice dobrá organizace celé akce, která probíhala v pohodové atmosféře). Odcházel jsem s hlavou doslova narvanou thrash metalovými riffy. Obzvlášť song od 1000 BOMBS „Piece is Dead“ jsem nedovedl dostat z tý svý alkoholem unavený kebule ještě celou sobotu. Víc takových koncertů, víc takových akcí. Skvělý alkoholově společensko thrashový večírek!
Fotky: Ignor
