10 DOTAZŮ PRO REDAKTORY FOBIA ZINE II - Část 1.
V roce 2009 se prostřednictvím 10 otázek představila tehdejší redakce. Ale uplynuly tři roky a redakce se mezitím hodně změnila. takže je na čase, aby o sobě promluvily nové duše... Pořadí není podle "důležitosti", ale podle toho, v jaké pořádí dáma a pánové poslali své odpovědi... (úsměv)
Co tě přivedlo k metalu a pamatuješ si na svou první zkušenost s tímto stylem?
Louluk:
K metalu jsem se dostal postupným vývojem od punku. Zároveň i přes kamarády, kteří ho poslouchali. Chtěl jsem už trochu víc akordů a složitější hudbu. První zkušenosti byly okolo kapel Cradle of Filth, Canibal Corpse či Törr. Líbila se mi rychlost a tvrdost této hudby.
Sir:
Bráchové měli doma kazety GnR, Metalliky a Helloween, na těch jsem byl odkojen. Někdy v roce 1996 si táta, jinak posluchač rockové hudby, přinesl domů první CD Theatre of Tragedy a už to jelo – totálně jsem té nahrávce propadl…
Niviat:
Už odmalička jsem vyrůstala pod vlivem rockové muziky, kterou poslouchal táta dvacet čtyři hodin denně. Postupně jsem se od Progressu, Synkop a Olympicu dostala ke stěžejním kapelám metalu jako Judas Priest, Iron Maiden, Black Sabbath… To mi bylo patnáct let, takže už to nějaký ten pátek bude. Mojí první zkušeností s tímto stylem bylo zhlédnutí několika live DVD Iron Maiden, které mě utvrdily v tom, že nastal čas utéct k black a death metalu. J))
4horsemen:
Začalo to u Elvise. Rodiče měli kazetu (mám ji schovanou), kterou si koupili v Bulharsku, jednoduše nazvanou Rock and roll. Písničky se mi moc líbily. Další taková zásadní nahrávka byla od The Beatles. Pamatuji si, že tam byly písně Back in the U.S.S.R. a Ob-La-Di, Ob-La-Da. Otec mi tenkrát říkal, že prý s ní opatrně nebo to už nesežene… Tak jasně, páska se zašmodrchala v kazeťáku a já jí ještě šikovně vymotal a přetrhl … J.
První kroky k metalu byly na zakládce v sedmičce, osmičce (1987/8). Po škole jsme šli parta kluků ke spolužákovi domů a ten hned ohulil nahlas hifi věž (co tatík pořídil v Tuzexu) a pokud si po těch letech vzpomínám, tak to byla Metallica. Pamatuji si na jeho babičku, která hned křičela, co že to tu zase řve, ať to vypne. Zeď v jeho pokoji byla plná plakátů, líbila se mi loga kapel, které uměl nakreslit. Metallica – červené logo nebo obal Master of Puppets bylo super. Prohlížel jsem si fotky z Metal Hammeru… Ale pořádně mi to ještě nic neříkalo. Konzumoval jsem jen to, co bylo tenkrát běžně v televizi a v rádiu.
Ten pravý metalový krok jsem udělal až na střední škole, kde kamarád pouštěl pořád dokola kazetu, kde na áčku bylo Kill 'Em All a na béčku Ride the Lightning. Ty vypalující riffy mě okouzlily, sjížděly jsme kazetu v jednom kuse. K tomu přibyl Master of Puppets a na druhé straně No Prayer for the Dying od Iron Maiden, Blind Guardian - Tales from the Twilight World a Bruce Dickinson - Tattooed Millionaire, Metallica – …And Justice for All a Helloween – Walls of Jericho. To jsou první nahrané kazety, které jsem dostal a mám je samozřejmě pořád schované. Na škole hodně jel Arakain, Vitacit, Titanic, Törr… Pamatuji si, jak jeden spolužák pouštěl nějakou koncertní nahrávku, kde se mi líbil Lupič Willy… taky trošku jiný pohled než jsem znal Schelingera z televize z dob minulých. V Praze se objevila půjčovna CD a už to šlo ráz na ráz. Samozřejmě i originální kousky musely být, pamatuji si, že někdy poté, co vyšlo černé album Metalliky, tak jsem na hlaváku v Praze koupil všechny řadovky Metalliky doposud vydané najednou…
Mikael:
K metalu mě vlastně přivedl jeden kámoš, který mi v roce 1986 půjčil kazetu, na které bylo stočeno album „Walls Of Jericho“ od německých Helloween, což pro mě tenkrát v podstatě byla i první větší zkušenost s tímto stylem, do té doby jsem byl spíše posluchačem rockových či bigbítových skupin.
Dave:
K rockové muzice jsem se úplně na začátku dostal od táty. Začínal jsem na klasikách jako Rammstein, Red Hot Chilli Peppers, Linkin Park a podobně. K metalu jsem poprvé přičichl v prváku na střední. Přivedl mě k němu kamarád (Swarm z Arch Of Hell), který mě pustil Children of Bodom. V tom roce (2007) jsme jeli na Masters Of Rock a tam jsem metalu propadl úplně.
Opat:
Začalo to už v útlém dětství, doma často hrály kazety a alba Black Sabbath, Arakainu, Ozzyho, Accept atd. Když mi bylo tak 9, následovaly počiny power metalových kapel, takže v přehrávači často jeli Edguy, Hammerfall, Helloween nebo Gamma Ray. Asi o tři roky později táta domů přinesl album „Nymphetamine“ od Cradle of Filth a to mne přivedlo na tu „tvrdší vlnu“. Tak od 15 je pro mě hlavním žánrem black metal, popřípadě death metal.
Tomáš:
V jednom chytrém článku jsem kdysi četl, že hudební vkus jedince je určován tím, co slyší v raných letech života – takže by se dalo říci, že to bylo tátovo protáčení kazet s klasickým rockem… na druhou stranu si pamatuji, že někdy v 16, 17 letech jsem se od kamarádky dozvěděl o „úžasné skupině, která hraje tak trošku fantasy hudbu, ale má tam kytary a tak“ – aneb jak jsem poznal Nightwish :-) – pak se to už nabalovalo, přecházel jsem k tvrdším a progresivnějším subžánrům, zabrousil jsem do metalové/rockové historie, začal chodit na koncerty...
Coornelus:
Abych byl upřímný, tak mi slovo metal nevoní. Když se řekne metal, představím si džísku, trvalou na hlavě, pivní pupek a vidle. Sice je ten můj úvod mimo mísu, ale potřeboval jsem se ke slovu metal vyjádřit (úsměv). Sám o sobě tvrdím, že jsem posluchačem tvrdší muziky a čertů. Takže já jsem začínal vnímat muziku přes rockové kapely, které poslouchal doma táta (Doors, Hendrix, Zappa, atd.). Potom jsem přirozeně chtěl poslouchat něco současného a zasáhla mě silně vlna grunge (RHCHP, Nirvana, Pearl Jam, atd.), no a odsud to bylo blízko ke kapelám typu Waltari, Faith No More, kteří geniálním způsobem kloubili styly. Dál to šlo rychle, Fear Factory, Ministry, Cradle Of Filth, Insania atd., no a to mě baví dodnes, a vlastně jsem v té době i zamrznul, protože desky z devadesátých let patří do mého zlatého fondu.
Veenia:
Vždycky jsem měl blíž k tvrdším žánrům, ale když ke mně kámoš někdy v osmičce na základce přinesl zřejmě Cryptopsy nebo něco podobně našláplýho, dal jsem od toho ruce pryč. Pak jsem ho jednou u nás nechal, aby teda pustil něco svýho, a jakmile jsem zaslechl Follow the Reaper od Children, byl jsem jejichJ Půjčil jsem si od něj CD, kde byla vypálená alba Hatebreeder a Something Wild a vydržel jsem ho – nekecám - nepřetržitě poslouchat kolem dokola asi čtvrt roku. Pak k tomu ještě přibylo Once sent From the Golden Hall od Amon Amarth a Principle Of Evil Made Flesh od Cradle Of Filth a tyhle tři desky jsem si cpal do hlavy jednu za druhou skoro rok. Pak jsem přišel na střední, kde jsem se seznámil s jednim zaběhlejším metalákem a už to šlo samo:) desky přibejvaly a oblíbený styly se měnily (úsměv)
Asphyx:
Před 24 lety v roce 1988 mi přinesl bratránek přehraný demo Vyznání smrti od Debustrolu. Jelikož pocházím z Mladé Boleslavi a byl to na rozdíl od Sabathů, Purplů apod., které poslouchali rodiče, pořádnej náhul, propadl jsem thrashi. Pak se sháněly polský kazety, jezdilo se k jednomu klukovi přes celý město, aby mi nahrál pásky. Pak revoluce a dlouhý cesty na koncerty. Skvělá parta a skvělá muzika. Pak přišla deathová vlna a smetla mě ještě víc. Tedy, ve svých 13 letech jsem byl proklet a drží mě to dodnes.
V roce 2009 se prostřednictvím 10 otázek představila tehdejší redakce. Ale uplynuly tři roky a redakce se mezitím hodně změnila. takže je na čase, aby o sobě promluvily nové duše... Pořadí není podle "důležitosti", ale podle toho, v jaké pořádí dáma a pánové poslali své odpovědi... (úsměv)
Co tě přivedlo k metalu a pamatuješ si na svou první zkušenost s tímto stylem?
Louluk:
K metalu jsem se dostal postupným vývojem od punku. Zároveň i přes kamarády, kteří ho poslouchali. Chtěl jsem už trochu víc akordů a složitější hudbu. První zkušenosti byly okolo kapel Cradle of Filth, Canibal Corpse či Törr. Líbila se mi rychlost a tvrdost této hudby.
Sir:
Bráchové měli doma kazety GnR, Metalliky a Helloween, na těch jsem byl odkojen. Někdy v roce 1996 si táta, jinak posluchač rockové hudby, přinesl domů první CD Theatre of Tragedy a už to jelo – totálně jsem té nahrávce propadl…
Niviat:
Už odmalička jsem vyrůstala pod vlivem rockové muziky, kterou poslouchal táta dvacet čtyři hodin denně. Postupně jsem se od Progressu, Synkop a Olympicu dostala ke stěžejním kapelám metalu jako Judas Priest, Iron Maiden, Black Sabbath… To mi bylo patnáct let, takže už to nějaký ten pátek bude. Mojí první zkušeností s tímto stylem bylo zhlédnutí několika live DVD Iron Maiden, které mě utvrdily v tom, že nastal čas utéct k black a death metalu. J))
4horsemen:
Začalo to u Elvise. Rodiče měli kazetu (mám ji schovanou), kterou si koupili v Bulharsku, jednoduše nazvanou Rock and roll. Písničky se mi moc líbily. Další taková zásadní nahrávka byla od The Beatles. Pamatuji si, že tam byly písně Back in the U.S.S.R. a Ob-La-Di, Ob-La-Da. Otec mi tenkrát říkal, že prý s ní opatrně nebo to už nesežene… Tak jasně, páska se zašmodrchala v kazeťáku a já jí ještě šikovně vymotal a přetrhl … J.
První kroky k metalu byly na zakládce v sedmičce, osmičce (1987/8). Po škole jsme šli parta kluků ke spolužákovi domů a ten hned ohulil nahlas hifi věž (co tatík pořídil v Tuzexu) a pokud si po těch letech vzpomínám, tak to byla Metallica. Pamatuji si na jeho babičku, která hned křičela, co že to tu zase řve, ať to vypne. Zeď v jeho pokoji byla plná plakátů, líbila se mi loga kapel, které uměl nakreslit. Metallica – červené logo nebo obal Master of Puppets bylo super. Prohlížel jsem si fotky z Metal Hammeru… Ale pořádně mi to ještě nic neříkalo. Konzumoval jsem jen to, co bylo tenkrát běžně v televizi a v rádiu.
Ten pravý metalový krok jsem udělal až na střední škole, kde kamarád pouštěl pořád dokola kazetu, kde na áčku bylo Kill 'Em All a na béčku Ride the Lightning. Ty vypalující riffy mě okouzlily, sjížděly jsme kazetu v jednom kuse. K tomu přibyl Master of Puppets a na druhé straně No Prayer for the Dying od Iron Maiden, Blind Guardian - Tales from the Twilight World a Bruce Dickinson - Tattooed Millionaire, Metallica – …And Justice for All a Helloween – Walls of Jericho. To jsou první nahrané kazety, které jsem dostal a mám je samozřejmě pořád schované. Na škole hodně jel Arakain, Vitacit, Titanic, Törr… Pamatuji si, jak jeden spolužák pouštěl nějakou koncertní nahrávku, kde se mi líbil Lupič Willy… taky trošku jiný pohled než jsem znal Schelingera z televize z dob minulých. V Praze se objevila půjčovna CD a už to šlo ráz na ráz. Samozřejmě i originální kousky musely být, pamatuji si, že někdy poté, co vyšlo černé album Metalliky, tak jsem na hlaváku v Praze koupil všechny řadovky Metalliky doposud vydané najednou…
Mikael:
K metalu mě vlastně přivedl jeden kámoš, který mi v roce 1986 půjčil kazetu, na které bylo stočeno album „Walls Of Jericho“ od německých Helloween, což pro mě tenkrát v podstatě byla i první větší zkušenost s tímto stylem, do té doby jsem byl spíše posluchačem rockových či bigbítových skupin.
Dave:
K rockové muzice jsem se úplně na začátku dostal od táty. Začínal jsem na klasikách jako Rammstein, Red Hot Chilli Peppers, Linkin Park a podobně. K metalu jsem poprvé přičichl v prváku na střední. Přivedl mě k němu kamarád (Swarm z Arch Of Hell), který mě pustil Children of Bodom. V tom roce (2007) jsme jeli na Masters Of Rock a tam jsem metalu propadl úplně.
Opat:
Začalo to už v útlém dětství, doma často hrály kazety a alba Black Sabbath, Arakainu, Ozzyho, Accept atd. Když mi bylo tak 9, následovaly počiny power metalových kapel, takže v přehrávači často jeli Edguy, Hammerfall, Helloween nebo Gamma Ray. Asi o tři roky později táta domů přinesl album „Nymphetamine“ od Cradle of Filth a to mne přivedlo na tu „tvrdší vlnu“. Tak od 15 je pro mě hlavním žánrem black metal, popřípadě death metal.
Tomáš:
V jednom chytrém článku jsem kdysi četl, že hudební vkus jedince je určován tím, co slyší v raných letech života – takže by se dalo říci, že to bylo tátovo protáčení kazet s klasickým rockem… na druhou stranu si pamatuji, že někdy v 16, 17 letech jsem se od kamarádky dozvěděl o „úžasné skupině, která hraje tak trošku fantasy hudbu, ale má tam kytary a tak“ – aneb jak jsem poznal Nightwish :-) – pak se to už nabalovalo, přecházel jsem k tvrdším a progresivnějším subžánrům, zabrousil jsem do metalové/rockové historie, začal chodit na koncerty...
Coornelus:
Abych byl upřímný, tak mi slovo metal nevoní. Když se řekne metal, představím si džísku, trvalou na hlavě, pivní pupek a vidle. Sice je ten můj úvod mimo mísu, ale potřeboval jsem se ke slovu metal vyjádřit (úsměv). Sám o sobě tvrdím, že jsem posluchačem tvrdší muziky a čertů. Takže já jsem začínal vnímat muziku přes rockové kapely, které poslouchal doma táta (Doors, Hendrix, Zappa, atd.). Potom jsem přirozeně chtěl poslouchat něco současného a zasáhla mě silně vlna grunge (RHCHP, Nirvana, Pearl Jam, atd.), no a odsud to bylo blízko ke kapelám typu Waltari, Faith No More, kteří geniálním způsobem kloubili styly. Dál to šlo rychle, Fear Factory, Ministry, Cradle Of Filth, Insania atd., no a to mě baví dodnes, a vlastně jsem v té době i zamrznul, protože desky z devadesátých let patří do mého zlatého fondu.
Veenia:
Vždycky jsem měl blíž k tvrdším žánrům, ale když ke mně kámoš někdy v osmičce na základce přinesl zřejmě Cryptopsy nebo něco podobně našláplýho, dal jsem od toho ruce pryč. Pak jsem ho jednou u nás nechal, aby teda pustil něco svýho, a jakmile jsem zaslechl Follow the Reaper od Children, byl jsem jejichJ Půjčil jsem si od něj CD, kde byla vypálená alba Hatebreeder a Something Wild a vydržel jsem ho – nekecám - nepřetržitě poslouchat kolem dokola asi čtvrt roku. Pak k tomu ještě přibylo Once sent From the Golden Hall od Amon Amarth a Principle Of Evil Made Flesh od Cradle Of Filth a tyhle tři desky jsem si cpal do hlavy jednu za druhou skoro rok. Pak jsem přišel na střední, kde jsem se seznámil s jednim zaběhlejším metalákem a už to šlo samo:) desky přibejvaly a oblíbený styly se měnily (úsměv)
Asphyx:
Před 24 lety v roce 1988 mi přinesl bratránek přehraný demo Vyznání smrti od Debustrolu. Jelikož pocházím z Mladé Boleslavi a byl to na rozdíl od Sabathů, Purplů apod., které poslouchali rodiče, pořádnej náhul, propadl jsem thrashi. Pak se sháněly polský kazety, jezdilo se k jednomu klukovi přes celý město, aby mi nahrál pásky. Pak revoluce a dlouhý cesty na koncerty. Skvělá parta a skvělá muzika. Pak přišla deathová vlna a smetla mě ještě víc. Tedy, ve svých 13 letech jsem byl proklet a drží mě to dodnes.
