1. 5. 201210 DOTAZŮ PRO REDAKTORY FOBIA ZINE II - Část 1.

10 DOTAZŮ PRO REDAKTORY FOBIA ZINE II - Část 1.

V roce 2009 se prostřednictvím 10 otázek představila tehdejší redakce. Ale uplynuly tři roky a redakce se mezitím hodně změnila. takže je na čase, aby o sobě promluvily nové duše... Pořadí není podle "důležitosti", ale podle toho, v jaké pořádí dáma a pánové poslali své odpovědi... (úsměv)

Co tě přivedlo k metalu a pamatuješ si na svou první zkušenost s tímto stylem?

Louluk:
K metalu jsem se dostal postupným vývojem od punku. Zároveň i přes kamarády, kteří ho poslouchali. Chtěl jsem už trochu víc akordů a složitější hudbu. První zkušenosti byly okolo kapel Cradle of Filth, Canibal Corpse či Törr. Líbila se mi rychlost a tvrdost této hudby.

Sir:
Bráchové měli doma kazety GnR, Metalliky a Helloween, na těch jsem byl odkojen. Někdy v roce 1996 si táta, jinak posluchač rockové hudby, přinesl domů první CD Theatre of Tragedy a už to jelo – totálně jsem té nahrávce propadl…

Niviat:
Už odmalička jsem vyrůstala pod vlivem rockové muziky, kterou poslouchal táta dvacet čtyři hodin denně. Postupně jsem se od Progressu, Synkop a Olympicu dostala ke stěžejním kapelám metalu jako Judas Priest, Iron Maiden, Black Sabbath… To mi bylo patnáct let, takže už to nějaký ten pátek bude. Mojí první zkušeností s tímto stylem bylo zhlédnutí několika live DVD Iron Maiden, které mě utvrdily v tom, že nastal čas utéct k black a death metalu. J))

4horsemen:
Začalo to u Elvise. Rodiče měli kazetu (mám ji schovanou), kterou si koupili v Bulharsku, jednoduše nazvanou Rock and roll. Písničky se mi moc líbily. Další taková zásadní nahrávka byla od The Beatles. Pamatuji si, že tam byly písně Back in the U.S.S.R. a Ob-La-Di, Ob-La-Da. Otec mi tenkrát říkal, že prý s ní opatrně nebo to už nesežene… Tak jasně, páska se zašmodrchala v kazeťáku a já jí ještě šikovně vymotal a přetrhl … J.
První kroky k metalu byly na zakládce v sedmičce, osmičce (1987/8). Po škole jsme šli parta kluků ke spolužákovi domů a ten hned ohulil nahlas hifi věž (co tatík pořídil v Tuzexu) a pokud si po těch letech vzpomínám, tak to byla Metallica. Pamatuji si na jeho babičku, která hned křičela, co že to tu zase řve, ať to vypne. Zeď v jeho pokoji byla plná plakátů, líbila se mi loga kapel, které uměl nakreslit. Metallica – červené logo nebo obal Master of Puppets bylo super. Prohlížel jsem si fotky z Metal Hammeru… Ale pořádně mi to ještě nic neříkalo. Konzumoval jsem jen to, co bylo tenkrát běžně v televizi a v rádiu.
Ten pravý metalový krok jsem udělal až na střední škole, kde kamarád pouštěl pořád dokola kazetu, kde na áčku bylo Kill 'Em All a na béčku Ride the Lightning. Ty vypalující riffy mě okouzlily, sjížděly jsme kazetu v jednom kuse. K tomu přibyl Master of Puppets a na druhé straně No Prayer for the Dying od Iron Maiden, Blind Guardian - Tales from the Twilight World a Bruce Dickinson - Tattooed Millionaire, Metallica – …And Justice for All a Helloween – Walls of Jericho. To jsou první nahrané kazety, které jsem dostal a mám je samozřejmě pořád schované. Na škole hodně jel Arakain, Vitacit, Titanic, Törr… Pamatuji si, jak jeden spolužák pouštěl nějakou koncertní nahrávku, kde se mi líbil Lupič Willy… taky trošku jiný pohled než jsem znal Schelingera z televize z dob minulých. V Praze se objevila půjčovna CD a už to šlo ráz na ráz. Samozřejmě i originální kousky musely být, pamatuji si, že někdy poté, co vyšlo černé album Metalliky, tak jsem na hlaváku v Praze koupil všechny řadovky Metalliky doposud vydané najednou…

Mikael:
K metalu mě vlastně přivedl jeden kámoš, který mi v roce 1986 půjčil kazetu, na které bylo stočeno album „Walls Of Jericho“ od německých Helloween, což pro mě tenkrát v podstatě byla i první větší zkušenost s tímto stylem, do té doby jsem