23.2.2012 byla do KC Vltavská pozvána až nezvykle nabušená sestava. Slovo dalo slovo, agentury si plácly, Full of Hate Tour se rozeběhlo na plné obrátky a s ním i účinkující formace, které by vidět pospolu chtěl alespoň jednou v životě snad každý. Ale vezměme to po pořádku.
Oficiální start akce byl naplánován na 17:00 s tím, že bude dostatek času na aklimatizaci (čti: vypití co největšího množství piva a tvrdého ještě před začátkem akce, pokud možno uvnitř prostor) v klubu pro příchozí, okouknutí stánku s merch (nápisy Nuclear Blast neslibovaly kdovíco a skutečně, klasické: tričko 500,- mikina 1000,- bylo ten večer standardem). Tedy jsem raději protentokrát polkl naprázdno, vypil nějaký ten plechový škopek (kelímkové pivo již nevedu, po mých zkušenostech z posledních akcí by si jej v objektu dal jen šílenec) a připravoval se na první zahřívače, kterými nebyli nikdo jiný než samotní NEXUS INFERIS.
Že vám jejich jméno nic neříká? Žádný strach, mně také ne. Ono ani nebylo moc o co stát, jejich „future metal“, jak sami členové svůj styl označují, byl dosti nemastnou neslanou (industrial – to ale s obrovskou rezervou) black/deathovou snahou o cosi, navíc image kapely, kdy se zpěvák a jeden z kytaristů schovávají za obyčejné horor papundekel masky, nedával ve snaze o futuristic metal žádný smysl. Ani poměrně početný dav, jenž se v tu chvíli (mohlo být něco po půl šesté) pomalu ale jistě scházel, nebyl z vystoupení nějak zvlášť odvařený. Pánové zahráli nějaký ten vál z jejich debutového alba „A Vision of the Final Earth“, ale řekl bych, že bylo každému dosti jedno, z čeho a co formace hrála, jelikož na tuhle bandu se v ten večer určitě nepřišlo.
To druhá banda v pořadí, jež celý několikahodinový maraton vlastně již oficiálně odstartovala, totiž řečtí thrash metaloví maniaci SUICIDAL ANGELS měli u publika podstatně větší úspěch. Svým přímočarým thrash metalem ála Slayer, na jejichž klasická alba samozřejmě kvalitou ani zdaleka nedosahují, chladivý mok konzumující návštěvníky jistě potěšili, jejich tvorba je jako stvořená k tomu nezávazně si vymlátit hlavu u těžce groovy pasáží, sekaných riffů a desítek kil, jež se z reproduktorů valily vlastně nepřetržitě. Co mne však fascinovalo více, byl poměrně libový zvuk, troufám si dokonce tvrdit, že společně s následující smečkou měli právě Angels nejlepší nazvučení večera, vyrovnané, nezatížené přemírou basového bordelu a jiných piškuntálií.
Co se setu týče, zahráli jak obligátní kus „Bleeding Holocaust“ z předposlední řadovky „Dead Again“, dále „Face of God“ ze zatím poslední, letošní desky „Bloodbath“ a při závěrečné „Moshing Crew“ požádali Sebevražední Andělé přítomné o místo, aby se mohl uprostřed kotle uspořádat nefalšovaný circle pit. Ten byl nakonec poměrně decentní, ale i tak, jednoznačně bandu potěšil a přítomné koncertní skákaly a tanečkáře spolehlivě zabavil.
Následovala další půlhodinová pauza na přestavbu pódia, přičemž mne poměrně překvapilo, vlivem ztráty programu ze zřetele, že místo LOTD nad pódiem povlávala plachta MISERY INDEX (ano, každá kapela měla ten večer svou vlastní plachtu, což je vždycky fajn). Právě na Misery jsem vlastně přišel, to ostatní pro mne byla jen omáčka okolo, některá vydařenější, jiná méně. A vzhledem k tomu, že americká death/grindová formace hraje stále z posledního, dle mého názoru velevydařeného kousku „Heirs to Thievery - http://www.fobiazine.net/article/4011/misery-index---heirs-to-thievery/), bylo se na co dívat a co poslouchat. Navíc, jelikož mám tuto bandu naposlouchánu ze všech zúčastněných nejvíce, jsem si jist, že se tento večer hrálo převážně právě z posledního alba. Zazněly jak „Embracing Extinction“, „The Carrion Call“, na „Traitors“ si Misery vlastně odskočili jen při „Partisans of Grief“ a závěrečné „Traitors“, jinak další vály „The Seventh Cavalry“, „Heirs to Thievery“, „You Lose“, „ The Spectator“ či „The Illuminaught“ – to vše je nová nahrávka a je jasné, že smečka v čele s Jasonem Nethertonem dobře ví, jak svůj nový materiál předložit. Výtečné coreové groovy riffy, zběsilé trigger bicí, podivné mollové kytarové výstřelky v pomalejších uvolňovačkách. Super, super, super a vůbec nelituji toho stání hnedle u kotle, byl to ohromný zážitek. A pro mne vlastně vrchol celého večera.
Oproti Misery jsou totiž speciálně LEGION OF THE DAMNED naprostá nuda. Jasně, pouze subjektivně, ale stejně monotónně, jako na mne působí jejich zvláště poslední vylouhované řadovky – právě tak i jejich živá prezentace. Je úplně jedno, jestli sáhnou na debut „Malevolent Rapture“ (vály „Legion of the Damned“, „Malevolent Rapture“,“ Taste of the Whip“), či na některé novější řadovky („Sons of the Jackal“, „Cult of the Dead“), kromě skutečně výborné „Pray And Suffer“ jsou jejich výplody v posledních letech přehráváním již přehraného a ve výsledku – to, světe div se, již tolik zábavné není. Ani dav vůkol se tolik nebavil, jako při Misery, což je pochopitelné, groove sice LOTD mají také, ale kromě znatelně horšího zvuku (přebasováno), je jedna jejich skladba skutečně jako druhá a posluchač se v průběhu takřka hodinového setu musí chtě nechtě „zatoulat“. Jinak po formální stránce vystoupení zcela v pořádku, jen trochu originality a snahy o svěží přístup k vlastnímu již poněkud vyčpělému materiálu a zpusobu skládání by to chtělo. Což osobně speciálně u téhle smečky vnímám jako utopické přání.
Po dalších cca 50-ti minutách čekání (téměř dvojnásobku oproti ostatním dosavadním bandám - Nergal si holt v metalu potrpí nejen na „tyjátr“ – viz. článek v předposledním Pařátu, ale asi i na hvězdné manýry) se jeviště konečně rozjasnilo kužely světla, ty v cigaretovým kouřem nasáklém vzduchu obkreslily kruhy a zastavily se nad příchozími. Těmi nebyl nikdo jiný, než členové polského black/deathového „zázraku“ BEHEMOTH. U nich je sice image podřízeno naprosto vše, ovšem pokud na všech svých štacích předvedli to, co tento večer, lze jim jejich pozér přístup do značné míry odpustit. Pánové za zvuků epického intra přišli a již spustili „Ov Fire And The Void“ z poslední fošny „Evangelion“, přičemž již během první skladby jsem postřehl jistou Nergalovu únavu, která po prodělané nemoci ještě stále s jeho tělesnou schránkou cloumá. Pokračovalo se kouskem z „Demigod“ a hned titulní, pánové jakoby se přímo vyžívali v modrých světlech, jimž čas od času suplovaly bílé záblesky. Když Adam uváděl třetí song v pořadí, sice „Moonspell Rites“, trochu mne, přiznám se, mrazilo.
Dav se očividně bavil, což bylo dost nasnadě, měl jsem tu možnost se bavit hned s několika příchozími a většina jich ten večer přišla právě na Behemoth. Pánové přiložili do kotle a tak sálem zazněly „The Thousand Plagues I Witness“ (Pandemonic Incantations) , nezapomněli samozřejmě ani na obligátní hitovku „Slaves Shall Serve“. Perfektní způsob, jak strávit dobrou hodinku, to vám povím.
Pak pánové uklidili nástroje a do vybouřených fans se mohlo rozeznít poslední peklo večera, sice death metaloví otci žánru, resp. jedni z jeho největších popularizátorů, NY borci CANNIBAL CORPSE a jelikož opět s reportem mocně přetahuji, tak jen ve zkratce: „Evisceration Plague“, „Demented Aggression“, „I Cum Blood“, „Fucked With a Knife“, „Priests of Sodom“, prostě hrnuli to do fans jako zamlada, „Corpsegrinder“ tentokrát nechal svou obsesi World Of Warcraft doma, a vůbec, ačkoliv rozhodně nepatřím mezi jejich vyznavače, postarali se o příjemné zakončení večera, kterému dominovala mosh thrashová atmosféra i black/deathové okultismy, poměrně kvalitní zvuk (na klub, v němž se vlastně mini festival odehrával, velmi solidní), mínusy byly pro objekt již tradiční – ohavné pivo (plechovkové v polovině večera na dobrou hodinku něco došlo), fronta na WC, slušné vedro v sále a mnou poprvé otestovaný gumový povrch, jenž se vlivem vylitých piv stal celkem zajímavým lepidlem. A samozřejmě nezapomínejme na naprostou absenci odpadkových košů, ale co, tým, zodpovědný za úklid svou práci miluje.
Tak, to by bylo pár postřehů z našlapané akce, kdybych měl nějak hodnotit, jak kapelky bavily, tak jednoznačně v pořadí MISERY INDEX, BEHEMOTH, SUICIDAL ANGELS (kupodivu), CANNIBAL CORPSE, LEGION OF THE DAMNED, NEXUS INFERIS.
Setlisty prosím tentokrát nechtějte, nebo report přeteče ven z obrazovky. Děkuji za pochopení.
P.S.: Dovolím si udělat nevyžádanou reklamu na fotoalbum (rajče) uživatele Asphyx, jelikož mé fotky vlivem osvětlení nejsou nic moc. odkaz
Oficiální start akce byl naplánován na 17:00 s tím, že bude dostatek času na aklimatizaci (čti: vypití co největšího množství piva a tvrdého ještě před začátkem akce, pokud možno uvnitř prostor) v klubu pro příchozí, okouknutí stánku s merch (nápisy Nuclear Blast neslibovaly kdovíco a skutečně, klasické: tričko 500,- mikina 1000,- bylo ten večer standardem). Tedy jsem raději protentokrát polkl naprázdno, vypil nějaký ten plechový škopek (kelímkové pivo již nevedu, po mých zkušenostech z posledních akcí by si jej v objektu dal jen šílenec) a připravoval se na první zahřívače, kterými nebyli nikdo jiný než samotní NEXUS INFERIS.
Že vám jejich jméno nic neříká? Žádný strach, mně také ne. Ono ani nebylo moc o co stát, jejich „future metal“, jak sami členové svůj styl označují, byl dosti nemastnou neslanou (industrial – to ale s obrovskou rezervou) black/deathovou snahou o cosi, navíc image kapely, kdy se zpěvák a jeden z kytaristů schovávají za obyčejné horor papundekel masky, nedával ve snaze o futuristic metal žádný smysl. Ani poměrně početný dav, jenž se v tu chvíli (mohlo být něco po půl šesté) pomalu ale jistě scházel, nebyl z vystoupení nějak zvlášť odvařený. Pánové zahráli nějaký ten vál z jejich debutového alba „A Vision of the Final Earth“, ale řekl bych, že bylo každému dosti jedno, z čeho a co formace hrála, jelikož na tuhle bandu se v ten večer určitě nepřišlo.
To druhá banda v pořadí, jež celý několikahodinový maraton vlastně již oficiálně odstartovala, totiž řečtí thrash metaloví maniaci SUICIDAL ANGELS měli u publika podstatně větší úspěch. Svým přímočarým thrash metalem ála Slayer, na jejichž klasická alba samozřejmě kvalitou ani zdaleka nedosahují, chladivý mok konzumující návštěvníky jistě potěšili, jejich tvorba je jako stvořená k tomu nezávazně si vymlátit hlavu u těžce groovy pasáží, sekaných riffů a desítek kil, jež se z reproduktorů valily vlastně nepřetržitě. Co mne však fascinovalo více, byl poměrně libový zvuk, troufám si dokonce tvrdit, že společně s následující smečkou měli právě Angels nejlepší nazvučení večera, vyrovnané, nezatížené přemírou basového bordelu a jiných piškuntálií.
Co se setu týče, zahráli jak obligátní kus „Bleeding Holocaust“ z předposlední řadovky „Dead Again“, dále „Face of God“ ze zatím poslední, letošní desky „Bloodbath“ a při závěrečné „Moshing Crew“ požádali Sebevražední Andělé přítomné o místo, aby se mohl uprostřed kotle uspořádat nefalšovaný circle pit. Ten byl nakonec poměrně decentní, ale i tak, jednoznačně bandu potěšil a přítomné koncertní skákaly a tanečkáře spolehlivě zabavil.
Následovala další půlhodinová pauza na přestavbu pódia, přičemž mne poměrně překvapilo, vlivem ztráty programu ze zřetele, že místo LOTD nad pódiem povlávala plachta MISERY INDEX (ano, každá kapela měla ten večer svou vlastní plachtu, což je vždycky fajn). Právě na Misery jsem vlastně přišel, to ostatní pro mne byla jen omáčka okolo, některá vydařenější, jiná méně. A vzhledem k tomu, že americká death/grindová formace hraje stále z posledního, dle mého názoru velevydařeného kousku „Heirs to Thievery - http://www.fobiazine.net/article/4011/misery-index---heirs-to-thievery/), bylo se na co dívat a co poslouchat. Navíc, jelikož mám tuto bandu naposlouchánu ze všech zúčastněných nejvíce, jsem si jist, že se tento večer hrálo převážně právě z posledního alba. Zazněly jak „Embracing Extinction“, „The Carrion Call“, na „Traitors“ si Misery vlastně odskočili jen při „Partisans of Grief“ a závěrečné „Traitors“, jinak další vály „The Seventh Cavalry“, „Heirs to Thievery“, „You Lose“, „ The Spectator“ či „The Illuminaught“ – to vše je nová nahrávka a je jasné, že smečka v čele s Jasonem Nethertonem dobře ví, jak svůj nový materiál předložit. Výtečné coreové groovy riffy, zběsilé trigger bicí, podivné mollové kytarové výstřelky v pomalejších uvolňovačkách. Super, super, super a vůbec nelituji toho stání hnedle u kotle, byl to ohromný zážitek. A pro mne vlastně vrchol celého večera.
Oproti Misery jsou totiž speciálně LEGION OF THE DAMNED naprostá nuda. Jasně, pouze subjektivně, ale stejně monotónně, jako na mne působí jejich zvláště poslední vylouhované řadovky – právě tak i jejich živá prezentace. Je úplně jedno, jestli sáhnou na debut „Malevolent Rapture“ (vály „Legion of the Damned“, „Malevolent Rapture“,“ Taste of the Whip“), či na některé novější řadovky („Sons of the Jackal“, „Cult of the Dead“), kromě skutečně výborné „Pray And Suffer“ jsou jejich výplody v posledních letech přehráváním již přehraného a ve výsledku – to, světe div se, již tolik zábavné není. Ani dav vůkol se tolik nebavil, jako při Misery, což je pochopitelné, groove sice LOTD mají také, ale kromě znatelně horšího zvuku (přebasováno), je jedna jejich skladba skutečně jako druhá a posluchač se v průběhu takřka hodinového setu musí chtě nechtě „zatoulat“. Jinak po formální stránce vystoupení zcela v pořádku, jen trochu originality a snahy o svěží přístup k vlastnímu již poněkud vyčpělému materiálu a zpusobu skládání by to chtělo. Což osobně speciálně u téhle smečky vnímám jako utopické přání.
Po dalších cca 50-ti minutách čekání (téměř dvojnásobku oproti ostatním dosavadním bandám - Nergal si holt v metalu potrpí nejen na „tyjátr“ – viz. článek v předposledním Pařátu, ale asi i na hvězdné manýry) se jeviště konečně rozjasnilo kužely světla, ty v cigaretovým kouřem nasáklém vzduchu obkreslily kruhy a zastavily se nad příchozími. Těmi nebyl nikdo jiný, než členové polského black/deathového „zázraku“ BEHEMOTH. U nich je sice image podřízeno naprosto vše, ovšem pokud na všech svých štacích předvedli to, co tento večer, lze jim jejich pozér přístup do značné míry odpustit. Pánové za zvuků epického intra přišli a již spustili „Ov Fire And The Void“ z poslední fošny „Evangelion“, přičemž již během první skladby jsem postřehl jistou Nergalovu únavu, která po prodělané nemoci ještě stále s jeho tělesnou schránkou cloumá. Pokračovalo se kouskem z „Demigod“ a hned titulní, pánové jakoby se přímo vyžívali v modrých světlech, jimž čas od času suplovaly bílé záblesky. Když Adam uváděl třetí song v pořadí, sice „Moonspell Rites“, trochu mne, přiznám se, mrazilo.
Dav se očividně bavil, což bylo dost nasnadě, měl jsem tu možnost se bavit hned s několika příchozími a většina jich ten večer přišla právě na Behemoth. Pánové přiložili do kotle a tak sálem zazněly „The Thousand Plagues I Witness“ (Pandemonic Incantations) , nezapomněli samozřejmě ani na obligátní hitovku „Slaves Shall Serve“. Perfektní způsob, jak strávit dobrou hodinku, to vám povím.
Pak pánové uklidili nástroje a do vybouřených fans se mohlo rozeznít poslední peklo večera, sice death metaloví otci žánru, resp. jedni z jeho největších popularizátorů, NY borci CANNIBAL CORPSE a jelikož opět s reportem mocně přetahuji, tak jen ve zkratce: „Evisceration Plague“, „Demented Aggression“, „I Cum Blood“, „Fucked With a Knife“, „Priests of Sodom“, prostě hrnuli to do fans jako zamlada, „Corpsegrinder“ tentokrát nechal svou obsesi World Of Warcraft doma, a vůbec, ačkoliv rozhodně nepatřím mezi jejich vyznavače, postarali se o příjemné zakončení večera, kterému dominovala mosh thrashová atmosféra i black/deathové okultismy, poměrně kvalitní zvuk (na klub, v němž se vlastně mini festival odehrával, velmi solidní), mínusy byly pro objekt již tradiční – ohavné pivo (plechovkové v polovině večera na dobrou hodinku něco došlo), fronta na WC, slušné vedro v sále a mnou poprvé otestovaný gumový povrch, jenž se vlivem vylitých piv stal celkem zajímavým lepidlem. A samozřejmě nezapomínejme na naprostou absenci odpadkových košů, ale co, tým, zodpovědný za úklid svou práci miluje.
Tak, to by bylo pár postřehů z našlapané akce, kdybych měl nějak hodnotit, jak kapelky bavily, tak jednoznačně v pořadí MISERY INDEX, BEHEMOTH, SUICIDAL ANGELS (kupodivu), CANNIBAL CORPSE, LEGION OF THE DAMNED, NEXUS INFERIS.
Setlisty prosím tentokrát nechtějte, nebo report přeteče ven z obrazovky. Děkuji za pochopení.
P.S.: Dovolím si udělat nevyžádanou reklamu na fotoalbum (rajče) uživatele Asphyx, jelikož mé fotky vlivem osvětlení nejsou nic moc. odkaz
