Blatneská hospoda Na Vinici je pro Mortifilii takovým domovským přístavem. Sušická úderka zde pravidelně pořádá akce a tentokrát plakáty slibovaly hodně zajímavé startovní pole – vedle pořádající Mortparty se měli představit Trollech, Cuttered Flesh, Promises a Pentagon. Leč člověk míní a příroda mění... Trollech a CF museli svá vystoupení odříci. To mělo za následek posunutí začátku až někam k 22. hodině.
První na pódium vyskákali Klatováci Promises, kteří se momentálně snaží propagovat novinkové (a podle mě velice podařené) album In The Pharmacy. Od začátku setu jim byl nakloněn zvukař, takže vynikly veškeré nástroje i finesy, kterými se nový materiál jen hemží. Metal, rock i pop, chytlavé pasáže i kapka deprese, expresivní vokál a spousta pěkných sól. Z nových skladeb potěšily hlavně My Journey, Beyond The Circles nebo Pacify Its Denial, zazněla i uvolněná Sanitas Animae. Výlet do minulosti obstaralo zhruba pět skladeb, všechny pochopitelně z minulého, takřka osm let starého, alba Flight To Fall. V mých uších to ale aktuální tvorba vyhrála před historickou minimálně o koňskou délku.
Číslo dvě si pro tentokrát vylosovali českobudějovičtí nezmaři Pentagon. Ty jsem snad neviděl dvakrát za sebou ve stejné sestavě – a ejhle, je tu zase změna - mometálně jsou Pentagon jen ve třech a usilovně hledají druhého kytaristu. Veškerá kytarová práce zbývá na předáka a zpěváka Hynka, a jde mu to věru dobře. I Pentagoni mě potěšili, došlo na letité fláky Jump In The Fire či In Memory, závěr patřil tradičnímu „těžkému“ Psychu. Potud všechno OK, ale jednu výtku si neodpustím. Mířím k doprovodnému hlasu, neboli zpěvu basáka, který tu a tam Hynka doplnil tak nějak hodně podivně, no prostě mi to vůbec nesedělo a přišlo takové nucené, nedotažené a zbytečné. A abych nezapomněl na bicmena, to byla radost koukat, jak jej to bavilo a jak to dával bez ostychu najevo, navíc jeho výkon byl precizní jak zákon káže.
Mortifilia přišla na řadu až po půlnoci, ale žádná únava na kapele znát nebyla. Pánové sázeli jeden flák za druhým, konečně už také zaznělo požehnaně skladeb z připraveného alba Embrace, které prý vyjde co nevidět. Mě samozřejmě více zaujaly staré ohrané songy typu Jeruzalémský masakr trnovou korunou, eh, tedy Christhunt či Just Funny Day, nechyběla ani titulka z minulého alba Redemption, protože je mám naposlouchané. Nové skladby slibují, že Mortifilia se bude i nadále držet svého melodického a agresivního death metalu se spoustou vyhrávek a sól, s hrdelním murmurem a s razatní rytmikou. Jedinou muškou na vystoupení byl trochu horší zvuk, než měly dvě předchozí kapely.
Nu, kolem jedné popůlnnoční je konec, těch zhruba padesát příchozích je snad spokojeno, já tedy spokojen jsem a můj věrný spolucestovatel David jakbysmet.
