Vznik kopřivnické kapely NEKOLA, za níž stojí především Michal Burget, který dříve působil v kapele NIERIKA, se datuje k roku 2015. Po třech letech jakéhosi hledání vyšlo první album „Nekologie“ (digitálně a na kazetách). Na něj pak navazuje album druhé, které vyšlo digitálně 22. listopadu 2020. A 5. února 2021, díky předobjednávkám fanoušků a malému labelu Kachnička Entertainment (za nímž stojí Sedlo z kapely DRUTTY), spatřila pošmournost chladných dnů i vinylová verze.
LP rozjíždí poklidná „Vejdi“, na níž navazuje skladba „Dvě slunce“. Ta je taková pohodově ambientní, vyklidněná v downtempu, na elektronické podklady jsou nenásilně nabaleny střednětempé bicí, zasněná kytara a především krásně civilní hlasový projev zpěvačky Marie Jalůvkové, doplněný o dechové nástroje. Ovšem po tomhle až popovém úvodu přichází (můj osobní) vrchol desky v podání podmanivého „Krále snů“ s geniálním kytarovým motivem (sakra, co mi ten riff připomíná?), který začíná charismatickým monologem Radovana Lukavského z pohádky O houslích krále snů (1987). Ostatně NEKOLA si už dříve vypůjčovali různé samply z domácí kinematografie.
Na konci všech dnů přichází král snů, záclony se zavlní. Král snů tiše přichází, na ruby vše přehází, mé sny však nikdy nesplní. Na konci všech dnů přichází král snů, usínám jak na trní. Pak vynoří se oni – Lidémoni, strachem pokoj zaplní.
Ne jinak je tomu na druhé straně v „Ještěstí“. Opět zasněná a pohodová hudba jen tak pro relaxaci, která zároveň dokáže nabídnout energii. Zde se výrazněji projeví právě pozoun, který je celou skladbou příjemně prostoupen. Tato hudba je těžko uchopitelná a ponurá. Zároveň tajemná, stejně jako vše, co se nachází ve staré části města plné křivolakých uliček, temných zákoutí a průchodů. Přesto závěrečná „Do duhy“, hrající si se zvuky, nabízí jistou naději, že sychravý podzim jednou skončí, vysvitne slunce a stíny se začnou zkracovat.
Smutno mi i veselo je, co bylo mé, už není moje. Sklenice jsou vypité, zrcadlo je rozbité. Smutno mi i veselo je, už světlo teče do pokoje. Jen lidémoni zpovzdálí jako by mě volali…
I když LP obsahuje jako přílohu download kód a výtisk Kopřivnických novin, v nichž je celá jedna strana věnována rozhovoru s kapelou, chybí mi zde příloha textová. Protože, co si budeme povídat, i ty texty stojí za přečtení. Jestliže se na debutu dotýkaly vesmíru, nyní je konceptem vesmír vnitřní a duševní svět. Ač jsou napsány abstraktně, každý si v nich určitě najde něco svého.
Album „Lidémoni“ navazuje na to předešlé a rozvíjí to nejlepší z něj. Ubylo vyloženě elektronických pasáží, zato se plně rozvinula jakási zasněnost. Ta necelá půlhodina se opravdu příjemně poslouchá a na jejích kvalitách nic nemění fakt, že se koncepčně (electronic, ambient, alternative) moc nehodí do tohoto média. Za mě je to prostě hodně povedená deska.
Seznam skladeb:
- Vejdi
- Dvě slunce
- Král snů
- Ještěstí
- Do duhy
Čas: 27:39
Sestava:
- Marie Jalůvková – zpěv, baskytara
- Tomáš Kocián – programování, syntezátory
- Michal Burget – syntezátory, klarinety, aerophon, flétny
Hosté:
- Tom Neuwerth – bicí
- Zbyněk Machetanz – kytary
- Martin Galia – pozouny
