Když mi před pár týdny Johan psal, že do redakce přišlo CD německé hard 'n' heavy legendy BONFIRE a dotázal se mě, zda ho chci na recenzi, raději jsem se pohledem ujistil, že apríla bylo o dva dny dříve. Ale žert to opravdu nebyl, páně Mártymu vážně dorazilo do schránky aktuální album téhle skupiny původem z Ingolstadtu. To, že BONFIRE sklízeli největší úspěchy se svou muzikou především někdy na přelomu 80. a 90. let a pak jejich popularita začala lehce uvadat nebo se stala spíše takovou proměnlivou (stejně tak, jako u spousty dalších hvězd z tohoto období), to je docela známá věc. Ale že by na tom byla kapela momentálně zas až tak zle, že svou nahrávku v podobě krásně zpracovaného digipacku posílá i do webzinů velikosti Fobie, to jsem opravdu netušil. (smích) Docela by mě zajímalo, kolik dalších hudebních periodik v ČR její zásilku ještě dostalo nebo zda si ke své prezentaci v naší malé zemičce vybrali pouze nás. Každopádně by si spousta našich skupin mohla vzít z BONFIRE příklad, co se prezentace nahrávky týče. Pro mě je to stále velké překvapení, pokud tato pro mě osobně legenda a pořád kapela velkého jména, neváhá poslat fyzický nosič z Německa do webzinu z Čech, jehož návštěvnost není zas až tak masivní. Naproti tomu, když vezmu některé domácí partičky fungující pro pár lidí, které nás ohledně své, mnohdy ne právě úplně kvalitní tvorby odkazují na Youtube, Bandzone nebo taky někam...., jen aby náhodou nemusely obětovat jedno CD, které jim pak stejně leží doma, protože ho nikdo nechce, tak je to opravdu hodně velký rozdíl. Holt jiný kraj, jiný mrav. (úsměv)
Přiznám se, že ačkoliv mám ve svém archivu několik CD BONFIRE, tak nějakým detailním znalcem jejich minulosti úplně nejsem, takže pro zájemce o jejich historii jsem si alespoň pár základních informací musel vyhledat na internetu. Kořeny kapely sahají až do roku 1972, kdy vznikl její přímý předchůdce, spolek s názvem CACUMEN (vydali dvě alba), v němž působil i kytarista a skladatel Hans Ziller, který jako jediný funguje v kapele do dnešních dnů, i když i on v minulosti tuto partu opustil a věnoval se uskupení s názvem EZ LIVIN‘. Většina současných členů nastoupila do skupiny v roce 2015, jako poslední pak v létě loňského roku přišel zpěvák Alexx Stahl. Jako BONFIRE debutovali pánové už v roce 1986 albem „Dont Touch The Light“. Toliko krátký výlet do historie, zbývá jen dodat, že nová deska pojmenovaná „Byte The Bullet“ je první řadovkou aktuálního složení kapely a jestli jsem to dobře spočítal, tak v celkovém pořadí se jedná o její šestnáctý řadový počin.
Na CD se nachází dohromady 14 věcí, z čehož jedna je taková nehudební blbinka, v níž se kdosi snaží správně vyslovovat slůvko „Friedensreich“, dále jeden bonus v podobě znovu nahrané starší skladby „Sweet Obsession“, původně uveřejněné na desce „Fireworks“ z roku 1987 a též jedna na motivy tradicionálu vytvořená instrumentálka s výstižným názvem „Instrumetal“. V dalších nových písních už své pěvecké umění naplno předvádí současný vokalista Alexx, který mě utvrzuje v přesvědčení, že když principál Ziller přivedl k BONFIRE právě jeho, byla to opravdu výborná volba. Bez větších problémů totiž zvládá jak nízké, tak vyšší pasáže a jeho hlas, mnohdy podpořený sbory, výborně sedí nejen do rychlých vypalovaček typu „Powet Train“, „Praying For A Miracle“ nebo „Reach For The Sky“, ale i do pomalých kousků, jimiž jsou „Lonely Nights“ či „Without You“. To, že hlavním motorem a duší kapely je kytarista Hans Ziller, už jsem v podstatě zmínil několikrát, ten ve spojení s druhým kytaristou Frankem Paném vytváří další důležitý opěrný bod skupiny, jenž výrazným způsobem podporuje i rytmická sekce, kterou tvoří americký basák Ronnie Parkes a bubeník Tim Breideband. I přesto, že v současném obsazení BONFIRE nepůsobí stálý hráč na klávesové nástroje, tak vyjma jedné výjimky nalezneme klapky v každé skladbě na CD. Řekl bych, že tento nástroj je výrazným zpestřením a obohacením jednotlivých písní a jeho zařazení má v současném repertoáru kapely své jasné opodstatnění. Na desku klávesy nahráli hostující muzikanti Paul Morris (ex–RAINBOW, OVER THE RAINBOW, 9 songů) a Fredrik Bergh (BLOODBOUND, 3 kousky). A když už jsem u těch hostů, tak v roli doprovodných vokalistů se představili Alessandro Del Vechio (HARDLINE, VOODOO CIRCLE) a Mike Gerhold (STEVEN STEALER BAND), bonusovku „Sweet Obsession“ potom nabubnoval Harry Reischmann (GREGORIAN).
Materiál byl natočený ve studiích Flatliners v domovském Ingolstadtu, mix a mastering obstaral Tom Müller, produkci si vzal na starost sám kapelník Hans. V úvodu už jsem zmínil, že digipack je velmi hezky zpracovaný, výjimkou není ani samotný booklet, který přináší nejen fotografie hlavních protagonistů, ale i veškeré texty a další doplňující informace, včetně opravdu bohaté děkovačky.
Zajímavostí, žel spíše takovou smutnou, je skutečnost, že album je věnováno hned dvěma lidem, kteří už mezi námi nejsou. Jedním z nich je Silvia Adams, o níž jsem však nic bližšího nezjistil, tím druhým pak bývalý kytarista BONFIRE Horst Maier – Thorn, který zemřel těsně před vydáním CD, v únoru letošního roku.
I přesto, že, jak už jsem napsal, hlavní mozek kapely, opakovaně zmiňovaný Hans Ziller, působí na scéně v podstatě 45 roků, což je vážně úctyhodné číslo, stále má se svou muzikou a kapelou fanouškům co říci. Pakliže BONFIRE budou v příštích letech předvádět stejnou kvalitu, jakou se prezentují na této desce, tak věřím tomu, že na jevištích vydrží ještě spoustu dalších sezón.
Seznam skladeb:
- Power Train
- Stand Up For Rock
- Praying For A Miracle
- Some Kind A Evil
- Lonely Nights
- Byte The Bullet
- Locomotive Breath
- Reach For The Sky
- Sweet Surrender
- Friedensreich
- Instrumetal
- Toor Far From Heaven
- Without You
- Sweet Obsession (bonus)
Čas: 63:32
Sestava:
- Hans Ziller – sólová kytara, sbory
- Alexx Stahl – zpěv
- Ronnie Parkes – baskytara, sbory
- Frank Pané – kytara, sbory
- Tim Breideband – bicí, sbory
Hosté:
- Paul Morris – klávesy
- Fredrik Bergh – klávesy
- Alessandro Del Vechio – sbory
- Mike Gerhold – sbory
- Harry Reischmann – bicí (14)
