Tak tohle je debut jako hrom! Fanoušci moderního metalu zbystřete slechy, protože mladý kvintet ze země tří korunek bere scénu střemhlavým útokem a moc bych se divil, kdyby nezatnuli své kyberneticko ? metalové drápy i do vašeho tělíčka. Burn The Flags je dílem u kterého hned poznáte původ vzniku. Takhle se zatím hraje výhradně na severu Evropy. Zároveň ukazuje, jaký dopad má (měla) tvorba stylových inovátorů Meshuggah. By Night nejsou v současnosti jedinou kapelou, která z jejich odkazu těží a rozvíjí ho tošku jiným směrem. Jsou stejně útoční, podobně techničtí, ale rytmika není tak chaotická (nebo chirurgicky přesná?), takže zatímco u slavnějších kolegů dá práci zapamatovat si pár taktů a chce to naposlouchat, Burn The Flags je mnohem přístupnější, melodičtější (čistý zpěv ale nezazní) a řekněme méně posluchačsky náročné, takže po pár rotacích v diskmanu už jednotlivé skladby pořádně duní v palici. Morseovkové kytary společně s bubny a basou tvoří divoce pulsující organismus, který stíná jednu hlavu za druhou v divokém tempu, aby je v pomalejších pasážích rozkopal na kusy a zadupal do země. Výjimkou je předposlední, poloakustická At The End of The Day, která Apocalypticky pohladí a připraví ušiska na finální masáž. Díky stopáži album jede (vyzdvihovat nějaké skladby nemá cenu, všechny jsou parádní) a rádi si ho poslechnete celé několikrát za sebou. Příjemně ostrý je i řev frontmana Adriana Westina, jež dotváří celkovou hudební mozaiku k dokonalosti. Jednoduše řečeno By Night umě smíchali esence mnoha moderních stylů, přidali kopec vlastní invence, to vše v čistém zvuku, který navozuje atmosféru rozbořené továrny budoucnosti. Absolutní trefa do černého a nejlepší deska, která letos vyšla. Myslím, že o By Night v příštích měsících (letech) hodně uslyšíme...
Čas: 35:45
Seznam skladeb:
1. Between The Lines
2. Part of Perfection
3. One and The Same
4. Raise Your Voice
5. Completed
6. Behind In Silence
7. Unseen Opression
8. At The End of The Day
9. Dead Or Confused
