Po loňské první nadšené návštěvě německého festivalu Stormcrusher bylo jasné, že ani letos nebudeme chybět. Během zimy se postupně plnil line-up a výsledkem byla opět jedinečná sestava kapel, které jsou především mixem heavy, thrash a death metalu. Drtivá většina z 25 kapel vycházela ze škatulky „old school“ a mezi největší lákadla patřili např. ASPHYX, MANILLA ROAD, IRON ANGEL, DARKNESS, EXUMER, STALLION a řada dalších kapel, které v Česku asi jen tak neuvidíte. Přesně něco pro nás (úsměv). Minulý rok naše expanze čítala 9 hlav, tentokrát jsme na jaře objednali lupeny jen Žakyn, Pája a já. A zhruba od konce května Stormcrusher festival hlásil vyprodáno. Letos poprvé byla akce třídenní, přičemž čtvrteční program se odehrával v klubíku ve vesničce Weiden, cca 20 km od hlavního centra dění.
Pracovní záhul byl konečně za mnou a čtvrteční ráno nás přivítalo krásným letním počasím. Rychle balím vše potřebné a nepotřebné a vyrážím do Písku na sraz se Žakynem a Pájou. Krátce po půl dvanácté už uháníme směr Plzeň a Rozvadov. Po cestě probíhá debata o všem možném i nemožném, dáváme jednu zastávku na pumpě před hranicemi a pak už míříme do cíle. Bez bloudění jsme našli Salute Rockclub. Dorazili jsme něco málo po druhé hodině odpolední a tak se zde teprve otevírá. Pořadatel, kterého si pamatujeme z loňska, je dobře naladěný a pobaví se nad naším brzkým příjezdem. Dáváme Radegasta z našich zásob a za opravdu důkladného dohledu místního šerifa (projel ke klubu a zpět za 20 minut asi osmkrát) odcházíme na obhlídku okolí. Weiden je malá vesnice a tak se kolem kostela vracíme zase zpět, kecáme, popíjíme a cítíme, že nám Radek začíná trochu stoupat do hlav (úsměv). Schází se první džísky a my neustále vychvalujeme prostory. Parádní klub na vesnici, s krásnou zahrádkou, oploceným areálem, příjemným personálem a prostorami pro cca 250 lidí. Potkáváme známé tváře, které na festivalech v Německu vídáme pravidelně. Zvlášť pohodové je vždy setkání s kluky z Iron Forces HMFC z Norimberku.
Vstup není v ceně festivalu a tak platíme 10 Euro při vstupu do klubu. Za tu sestavu je to parádní cena. Večer otevírají RISING STORM. Kapela hrající klasický rock mě podle očekávání nijak nenadchne, ale ani neurazí. Poslechneme si jeden song a jdeme ven. To na následující thrashery ANTIPEEWEE jsem byl dost zvědavý. Klub se solidně zaplnil a bavorská parta, která má na kontě dvě velké desky, to rozjela ve velkém stylu. Thrash metal říznutý crossoverem mě chvílemi bavil, ale místy to bylo na můj vkus moc moderní. Ano, bylo to ve stylu MUNICIPAL WASTE a kapele to šlape dobře. Jenže těch čtyřicet minut bylo na můj vkus prostě hodně. Kdyby to kluci a slečna namlátili za pětadvacet minut, byl by výsledný efekt koncertu mnohem lepší. Takhle pro mě ANTIPEEWEE spadli do šedého průměru.
Zato norimberští DEATHRONATION mě naprosto rozsekali svým zničujícím death metalem. Čtveřice vyznávající starou školu death metalu musela bavit snad každého. Chorobný vokál a skvělé kytary si mě získaly hned při první skladbě a do konce setu jsem se královsky bavil. Chvílemi to byla Amerika, pak zase svižnější severská jízda s patřičnou dávkou temnoty. Bez kompromisů, bez keců, bez zbytečností. Skvělý set. Doufám, že budu mít ještě možnost DEATHRONATION vidět.
A zase do úplně jiných vod. SPELLBOUND pro mě byli neznámou kapelou, kterou jsem si jen letmo pustil před odjezdem. A vím, že to byla chyba. Tohle totiž byl naprosto excelentní koncert pro vyznavače staré METALLICY nebo XENTRIX. Thrash metal načichlý heavíkem a protkaný melodickými riffy mi otevřel hubu dokořán. Tohle jsem opravdu nečekal. SPELLBOUND během svého setu oprášili roky zapomenuté postupy, které dnes už hraje opravdu jen málokdo. Zatraceně poctivý metal se vším, co k němu patří. Je skvělé objevovat nové kapely, které vás dostanou do kolen. SPELLBOUND se to díky tomuto koncertu maximálně povedlo. Doporučuji všem!
Po dalším pivku byla nálada ještě lepší a tak jsme si Pájou parádně zapařili na mnou dost očekávaný heavy metal IRON KOBRA. Klasický osmdesátkový heavík plný chytlavých riffů, kytarových sól a čistého vokálu mě bavil od začátku do konce. Narvaný klub řádil a společně s frontmanem zpíval všechny skladby, ze kterých vyčnívaly pecky „Metal Rebel“ a „Heavy Metal Generation“. To jsme se slušně vyřvali i my. Možná, že pro někoho může být IRON KOBRA příliš „true heavy“, ale já mám tohle metalové klišé hodně rád. Koncert byl slušný kvapík, atmosféra vynikající. Tohle jsem si maximálně užil!
Vrchol večera přišel s heavy/speedmetalovou partou STALLION. Tihle kluci vtrhli na pódium v totální osmdesátkové image a všemu vládnul zpěvák Paul svým charismatem a parádním ječákem. Roky prověřené postupy a riffy uchopili STALLION po svém a sázeli jeden vál za druhým. Uragán, který v mém opilém a unaveném těle našel dostatek sil na to, abych si pořádně vyklepal palici. STALLION jsou na scéně teprve tři roky, ale šlape jim to jako ostříleným kapelám. A při skladbách „Canadian Steele“, „Heavy Metal Rock´n Roll“, „Rise and Ride“ nebo „Watch Out“ mi bylo jasné, že metal v klasické podobě jen tak nezemře. STALLION jsou kapelou, která má neskutečnou energii. V kombinaci s výborným zvukem, kterým v klubu disponovala každá kapela, se jednalo o jedinečný set s nevídanou energií. Učebnicový heavy/speed metal splňující ty nejpřísnější kritéria. Okamžitě po konci STALLION vyrážíme k autu, spacáky rozbalujeme na trávě vedle a já během vteřiny usínám. Další dva dny nás čeká pěkně náročný a atraktivní program. Vyrazit už na čtvrteční večírek ale byla skvělá volba!
