Po velmi dlouhé odmlce o sobě dává vědět hořovická death metalová úderka In Articulo Mortis, a sice v poněkud okleštěném počtu. Ze staré sestavy zůstal jen Richard Abraham (kytara, zpěv), který k sobě přibral Jardu Pelána (baskytara, zpěv). Třetím do party je Zoom MRT-3, neboli automatický bubeník.
První, co vás na tomhle demáči praští do očí, je obal. Nejdřív jsem byl překvapenej, co se v roce 2005 může objevit za hrůzu, pak jsem usoudil, že to je legrace. Pravda je ale jiná, prý se jako jedná o kresby od neprávem odsouzeného nešťastníka, o kterém pojednává skladba The Last Dialogue. Na titulce moment ze soudní síně, uvnitř přeloženého listu kresby cel, k tomu rukou psané informace nehezkým rukopisem, navíc s několika do očí bijícíma chybama. Nápad možná neotřelý, provedení horší.
Ač jsem zastáncem pěkných a na informace bohatých bookletů, u demáčů na pálených nosičích nejsou až tak důležité. Důležitá je muzika, protože demo by mělo jednak na kapelu upozornit, jednak by mohlo vést k podpisu smlouvy na oficiální CD. Tohle je ale spíše případ první, po zhruba 7 letech pauzy všem sdělit ?Jsme zpátky!?. Nahrávka totiž postrádá několik důležitých věcí. Tou první je zvuk, který je pořízený ve skušebně (jak praví obal) a té zkušebně taky odpovídá. Není to sice hluková koule, ale není to samozřejmě ani zabijácký sound, který death metal žádá. Druhým problémem jsou naprogramované bicí. Je mi jasný, že kvalitní bicmeni nerostou na stromech, ale na místě velitele kapely bych věnoval hledání živého tlučmistra maximální energii. Třetí ne snad vyloženou slabinou, ale rozhodně ani silnou stránkou, je samotná hudba. Ta na deathmetalovém poli nepřináší nic nového.
Když si zmiňované nedostatky odmyslím, tak přecejen najdu v tvorbě IAM některé momenty, které do budoucna dávají naději. Tím prvním je instrumentální zručnost obou živých členů kapely, kteří už mají nějaký čas hraní za sebou. Druhým potom využití obou členů coby zpěváků ? sice hraje prim jeden z hlasů, ale chvílemi jej doplňuje i druhý. Každopádně mi více pasuje ta srozumitelnější poloha zpěvu (hlavně ve třetí skladbě), které je při troše dobré vůle rozumět více než poloze zahuhlané. Za hudebně nejpovedenější považují skladbu s trošku trendovým (nebo spíše post ? trendovým) názvem God Is Dead. Ta jede v rychlém tempu, má nemalý hitový potenciál, přehlednou strukturu, výrazný refrén a pěkné sólíčko uprostřed. Na koncertech musí zaručeně zabírat. Ostatní tři kusy kvalit tohoto fláku nedosahují, ale nejsou ani špatné ? prostě klasický detík, který ničím nepřekvapí, ničím neurazí. Průměr.
Čas: 16:46
Seznam skladeb:
1. The Face
2. The Last Dialogue
3. God Is Dead
4. Suffering
