KRUCIPÜSK – Tintili Vantili

Původně liberecký, ale teď už asi spíše pražský KRUCIPÜSK připravil své desáté řadové album, na jehož obalu členové kapely zaujímají místo na podstavci sochy svatého Václava. Na jiném obrázku zapalují siluetu postavy z minulého alba „Boombay“, jež tehdy vyšlo pouhý jeden rok po předchozí desce, nabízelo nezvykle rozvláčné kompozice či nepříliš zdařilé odlehčené experimenty a celkově působilo dojmem, že se pánové soustředí více na obalovou stylizaci a méně na samotnou hudbu. To vše v míře hovořící pro nelibý titul nejslabšího alba souboru.

Novinka zdá se být zjevným návratem k vlastní tvrděrockové či crossoverové prapodstatě, v níž se prvky rocku, metalu, punku či hardcoru, ovšem bez známek ortodoxní příchylnosti k většině těchto škatulek, prolínají do žánrově neurčité směsi. Přes jednoznačně rockové znění však nejde o žádnou soustavnou palbu, neboť pestře si počínající kytarista, velmi často střídající ostřejší i jemnější znění, je schopen i jemných náznaků jazzu či jiných vybočení, čímž dobře prospívá poměrně barevnému, nenudícímu a proto i příjemně se poslouchajícímu výsledku.

Hned úvodní „Aeronehet“ je totální hitovka na první poslech, jejíž naprosto jednoduše znějící, jenže nesmírně pádný a úderný riff se skvěle a funkčně doplňuje se slokami i hřmotnějším refrénem. Kdo by toužil po něčem ještě rozjetějším, může si dopřát vzpomínky na staré časy budící a vokálně svěží „Žádný čáry“, ostřejší „Čest práci“ a hlavně v rámci alba největší a místy až thrashmetalově útočící řežbu „HerrGott“, kterou mile zpestřuje i naprosto přesně zapadající hostující dětský hlas. Neméně dobře ale dopadají i spíše pomalejší, hutnější a nepatrně temnější kompozice „Demencia bambína“, „Bohoslužba“ a „Memento Morále“. Závěr náleží podivně laděné a nesourodě členité titulní skladbě „Tintili Vantili“, kde se střídá hospodské halekání, tvrdý rock, jakési šumění, výkřiky a bubínky, což však působí zajímavěji než finální balady z minulých desek.

Texty Tomáše Hajíčka se jako tradičně pohybují na hranici srozumitelnosti, zatímco když na adresu politiků spustí nijak nemaskované hudrování „tak si tam seděj, do židlí prděj, dokola melou, melou, melou, prdlajs věděj“, může to působit jednoduše a přízemně, ale možná je to lepší než si nemyslet nic. Jinde se pro změnu tak často opakují debilně zkomolená slůvka „pohodex, klídex“, až to působí trapně, ale kdo si jimi bude řídit, ten ostatní texty vstřebá dobře.

„Omlouváme se za zvýšenou hladinu hluku z důvodu sešlosti,“ praví obal, přestože za tuto desku se pánové omlouvat nemusejí. Ačkoli jasně vrcholná éra druhého až pátého alba zůstává nepřekonána, toto dílko za poslední dekádu patří rozhodně k jejich lepším.

Seznam skladeb:

1. Aeronehet
2. La Muerte
3. Žádný čáry
4. Demencia bambína
5. Čest práci
6. Bohoslužba
7. Krucinál vejlet
8. HerrGott
9. Memento Morále
10. Pohodex
11. Tintili Vantili

Čas: 43:17

Sestava:

• Tomáš Hajíček – zpěv, perkuse
• Jarmut Gabriel – kytara
• Jirka Zika – baskytara
• Vojta Douda – bicí, perkuse

www.krucipusk.cz