Kam ty lidi na ty názvy chodí? Kapela si říká Žabí Majer, jak na tohle přišli nevím. Podle předáka party, který si říká Žabák, bych tipnul, že původ názvu vězí právě v té přezdívce a třeba se Žabák jmenuje Majer? Album se jmenuje člověkomlejnek, co si pod tím představit? Možnosti jsou asi dvě ? buď mašinka na maso, která je jediným motivem bookletu nebo stav společnosti, která člověka ?semele?.
Jak už jsem naznačil, booklet zdobí jen ta mašinka, a to nejen na titulce, ale také uvnitř jsou její součástky. Vskutku netradiční proprietka na hudebním poli, navíc s drobným opomenutím. Z mašinky na přední straně totiž chybí jeden šroubeček, kterej drží kličku na šnekovici. Jinak booklet obsahuje texty (ne všechny ? chybí od skladeb 10, 11 a 14), děkovačku (úchvatná věta: Žabákovy speciální díky patří skoromanželce MRTVÉ KRYSE) a sestava: Žabák (kytara, zpěv), Dep (kytara, vokál ? už dal kapele vale), Zlato (basa, vokál) a Snaha (bycí nástroje ? to není na kuli z češtiny pro mě, ale pro tvůrce bookletu; ale nespíš to je legrace).
Ona tahle parta je asi hodně veselá, soudě podle textů. Ty bych mohl rozdělit do několika skupin. V té první jsou vážnější sociálně kritická slova (Máme co jsme chtěli, Divný věci, Stůj). V dalších textech už vévodí vtipnější poloha - v druhé skupině klasické téma holky (Dál jdu sám, O hajném..., Holky), v třetí kravinky střílející si ze školy (Škola), techařů (Technopárty), nevím z čeho (nesrozumitelná slova v Hijo de puta) či ze sebe sama (Žabí Majer), ve čtvrté se vzdává hold slovenské punkové scéně přelomu 80. a 90. let (jestli se nepletu, tak song Keby bolo je ovlivněn kapelama typu Slobodná Európa, Zóna A, Extip) a úplně se vymyká song fandící poslednímu týmu letošní extraligy ledního hokeje ? Jihlavě.
Hudební styl, kterému se obojživelníci věnujou, bych označil jako melodický neopunk. Svižné, melodické skladby s jednoduchou stavbou a hitovými refrény ale rozhodně netrpí syndromem nudy. Spíš naopak, deska pěkně odsejpá a pro příznivce výše uvedeného stylu určitě bude příjemným překvapením. Úvodní Dál jdu sám je typická rychlá neopunkovka se srandičkou v úvodu, melodický zpěv Žabáka podporují back vokály. Ve dvojce se lehce přitvrzuje ? až skoro k hácéčku. Až někam k regae směřuje úvod třetí skladby, ale v druhé půlce už se zase jede po punkové koleji. U Příšery se nemůžu ubránit dojmu, že se hoši inspirovali u Wohnoutu, refrén jako by vypadl z Wohnoutích hitovek a barva zpěvu jakbysmet. U sedmičky jsem se při prvním poslechu lekl, začíná totiž nefalšovaným technem (navíc hodně slabým), ale po navození atmosféry hrůzy zvané Technopárty se to láme zpátky do správných mezí. Holky mají blízko k pop punku či love punku ? až na některý slovní obraty je to takovej zamilovanej cajdáček s expresívním zpěvem. Zvuk je taky v pohodě (studio B & B Audio, Jámy u Žďáru nad Sázavou), na punk až překvapivě, všechny nástroje jsou lehce čitelné.
Takže teď už nezbývá než si vybrat z možností velícího Žabáka, který v posledním veselém songu nabízí dvě alternativy: milujte mě ? nenáviďte, stejně mě to baví. A že ho to baví, to je z nahrávky evidentně patrné.
Čas: 40:12
Seznam skladeb:
1. Dál jdu sám
2. Máme co jsme chtěli
3. O hajném, houbičkách a holčičkách
4. Divný věci
5. Příšera
6. Škola
7. Technopárty
8. Keby bolo
9. Holky
10. Hijo de puta
11. HC Dukla
12. Konec světa
13. Stůj
14. Žabí Majer
