Turné roku, desetiletí? To bylo to první, co mě napadlo při potvrzení Deathcrusher tour 2015, které se stalo svátkem pro všechny příznivce extrémní hudby. Nevím, kdy se u nás v rámci turné objevila takto silná a navíc i rozmanitá sestava. CARCASS, OBITUARY, NAPALM DEATH a VOIVOD – čtyři kapely v jeden večer na jednom místě a každá parta ve mně zanechala silnou stopu. V podstatě všechny čtyři kapely mohou za to, že poslouchám metalovou hudbu v extrémní podobě.
Den D, čtvrtek, čekání je u konce. Do centra Prahy vyrážím s předstihem. Vyzvedáváme na nádraží Andreje a Patrika, kteří to sem valí ze Slovenska a stíháme i jedno ultra hnusný pivo v jakémsi „rock klubu“ přímo naproti hale Folimanka. S příchodem k hale je definitivně potvrzeno, že dnes bude skutečně natřískáno. Potkávám mraky kamarádů a známých tváří, žel s nikým dlouze nepokecám. Nevýhoda těchto monster akcí. Do haly jdeme krátce před sedmou, všude je narváno k prasknutí. Výběr místa pořadatelé jednoduše nezvládli. Chápu, že nájem je ve Folimance asi o dost levnější než např. v malé sportovce, ale celý večer jsem si připadal, jako narvanej v dobytčáku. Hala je uzpůsobená pouze na počet lidí na tribuně, ale ne na zaplněnou plochu. Tvoří se tak neskutečné fronty, tlačenice, ale především je v celé hale absolutně nedýchatelno a horko. Ventilace jednoduše nestíhala. Když k tomu připočtete hnusnej a vodovej Budvar za 40 Kč a smrad z prdících lidí v kotli, připadal jsem si jak na Brutalu. A tohle já fakt nemám rád. Organizačně se tedy za mě jednalo o šlápnutí vedle a tak pojďme raději na kapely…
Tak nějak mi uniklo, že celý večer otevírá kapela HEROD. Tu jsem prošvihl, ale když si je zpětně pouštím, vůbec mi to nevadilo. Krátce po sedmé pak nastoupila kanadská legenda VOIVOD. Trochu smutné, že tihle sympaťáci, ke kterým kdysi vzhlíželi i headlineři dnešního večera, hrají první, ale je jasné, že v jejich případě se jedná o hudbu pro vyhraněné publikum. Já byl vždycky fanoušek VOIVOD a ani tentokrát mě nezklamali. Kousek od pódia byl zvuk strašně nařvaný, ale setlist a nasazení kapely jednoznačně přebily nedostatky. Instrumentálně skvěle zahrané a celý výkon podtrhl nezastavitelný frontman Snake, který běhal po pódiu jako smyslů zbavený, smál se na celé kolo, ale především mu to zpívalo jako kdysi. Čtyřicetiminutový set obsahoval hitovky jako „Ripping Headaches“, „Tribal Convictions“, „Overreaction“ nebo nový song ze splitka s NAPALM DEATH „Forever Mountain“. V závěru došlo na tradiční skandování a poctu zesnulému kytaristovi Piggymu a VOIVOD své vystoupení uzavřeli nejstarší skladbou „Voivod“, která svým punkovým feelingem rozhýbala většinu kotle. VOIVOD buď miluješ nebo nenávidíš. A já zastávám první variantu!
Ani nevím, kolikrát jsem již viděl NAPALM DEATH. Anglický Birmingham dal světu několik jedinečných kapel a tihle borci jsou jednou z nich. Tentokrát bez Mitche Harrise v sestavě, ale stále se stejným nasazením. Barney lítá po pódiu, řve tak, že hlasivky normálního člověka by už dávno vypověděly poslušnost. Vedle stojící Shane Enbury pokyvuje svou mohutnou proplešatělou řepou a celí NAPALM DEATH sypou jeden válec za druhým. Žádné delší pauzy, zničit a vypadnout. Zvuk není moc dobrý. Ono nazvučit tento „chaos“ není nic jednoduchého, ovšem už jsem NAPALM DEATH zažil ve většině případů s lepším a čitelnějším zvukem. A to se prosím jednalo o mnohem menší prostory, než jakými je Folimanka. NAPALM DEATH vsadili na průřez svojí bohatou tvorbou. Nechyběly samozřejmě skladby z nového alba „Apex Predator – Easy Meat“, ale největší ohlas jako vždy sklidily čistokrevné grindovky z osmdesátých let. I já mám tohle období u NAPALM DEATH nejradši a s krátkými, ale o to více intenzivními vypalovačkami jsem okamžitě ožil. „Scum“, „Deceiver“, „Your Suffer“, „Social Sterility“ nebo „Suffer the Children“ byly vrcholem setu NAPALM DEATH. Čtveřice opět nezklamala. Respekt!
A pro změnu další legenda. Tentokrát smrtícího řemesla zvaného death metal. OBITUARY jsou moje srdeční záležitost a vůbec mi nevadilo, že jen letos je vidím už potřetí. Ačkoliv tentokrát zážitek nedosáhl výšin koncertu OBITUARY letos na Obscenu a ani jejich lednového koncertu ve Futuru, stálo to za to. Pětice kolem bratrů Tardyových představila svůj chorobný kolovrat smrti v plné kráse. Jen ten zvuk tentokrát tolik nezabíjel a i při tolik známých riffech docházelo nečitelnosti nástrojů. Škoda, protože jinak by OBITUARY nad ostatními vynikali o třídu. Tahle to bylo jen o kousek. Nicméně vokál Johna Tardyho mě semlel jako vždy a s ním i dobře postavený setlist. Velký prostor dostaly hlavně první dvě desky a s nimi nesmrtelné klasiky „´Til Death“, „Bloodsoaked“, „Intoxicated“, „Dying“, „Find the Arise“ a samozřejmě „Slowly We Rot“. Došlo i na věci z posledního zářezu „Inked in Blood“. OBITUARY jsou tou nejlepší reklamou na americký old school death metal. Přišli, všechno zválcovali a se vztyčenou hlavou zase odešli. Žádné pózy, žádná gesta, žádné přemlouvání. Jen radost ze hry a preciznost po všech stránkách. Vítězové večera!
Hlavní headlinery CARCASS mám rád od pravěkých grindových začátků, až po skvělá devadesátková alba. Poslední návratová řadovka „Surgical Steel“ mě po čase přestala bavit a tak jsem ke koncertu vzhlížel s malou obavou. Angláni však nastoupili se sebevědomím hodného headlinerům a nějaké pochybnosti okamžitě smetli z pódia. Pravdou je, že CARCASS již dávno nepředstavují extrémní kapelu a mě iritující roztleskávání lidí, jako u nějakého power metalu, mě v tom pouze utvrdilo. Když CARCASS hráli, tak ale bylo vše v pořádku. Prvotřídní a lehce rozpoznatelný death metal s jedinečným rukopisem a spoustou melodií musel bavit. Dokonce i poslední tvorba kapely mě naživo chytla a to je důležité. Zvuk znovu nebyl ideální a s dobrou náladou vystupující Jeff Walker nebyl místy slyšet a vokál byl utopený. Největšího ohlasu podle očekávání dosáhli CARCASS se skladbami „Corporal Jigsore Quandary“, „Incarnated Solvent Abuse“, „Buried Dreams“ a „Heartwork“. Mě osobně potěšil blok skladeb „Captive Bolt Pistol“, „Genital Grinder“, „Exhume to Consume“ a „Reek Of Putrefaction“. Kult, který nikdy neomrzí! CARCASS stáli za to! Škoda jen toho horšího zvuku, jinak mohl být zážitek ještě lepší.
Deathcrusher tour se stalo jednoznačně zážitkem pro fans všech čtyř zúčastněných kapel a já jsem rád, že i Praha byla na seznamu zastávek. Celkový dojem mi kazí horší zvuk (u akce takového rozměru bych čekal lepší) a zmíněná organizace a prostory. Zkrátka není každý den posvícení. Návštěvy ale rozhodně nelituji. Vždyť CARCASS, OBITUARY, NAPALM DEATH a VOIVOD na jednom místě jen tak neuvidím. Plusem pak byl brzký konec akce. Po půl dvanácté jsme tak mohli v klidu zajít s Růžou a Lenčou na pivko a pokec, který v přeplněných prostorech Folimanky nebyl možný.
Fotky: Syky
Sykyho galerie a videa
Ignorův fotoreport
