Německý death metal s výraznými prvky doomu (DROWNED) a řecká black/thrashová mašinerie s punkovou živočišností (RAVENCULT). Takovou podobu měl první březnový večer v pražském klubu Exit-us. Jako support vystoupili domácí NARCHOST.
Při příchodu několik málo minut před osmou hodinou, kdy měla předkapela započít své vystoupení, jsem byl trochu zaskočen nízkým počtem návštěvníků. Nějaké dvě desítky. Postupem doby se ještě několik lidí dostavilo a nakonec se účast možná blížila tak 40-45 lidem. Je škoda, že si v neděli do Prahy nenašlo cestu více lidí, neb minimálně zrovna DROWNED nejsou častým návštěvníkem České republiky.
Harmonogram se po celý večer vcelku dodržoval (± 20 minut), takže NARCHOST odstartovali chvilku po osmé. V listopadu jsem tuto bandu viděl ještě jakožto trio s programovanými bicími, tentokrát s kapelou vystoupil nový bubeník Lazar. A změna byla ohromně znát. I když tam byly jisté rezervy, bylo to určitě lepší, než s tehdy téměř neslyšitelným automatem. Celkově mi přišlo, že se za těch pár měsíců celkem sehrála, přestože to celé stále působilo trochu amatérsky. Kytarová práce mi často přijde inspirovaná GORGOROTH za Gaahlovy éry, něco tomu ale stále chybí. Pózy zpěváka Lorda Enthermonttha navíc působí spíše komicky, nežli opravdu zle, jak tomu je zamýšleno. Přesto byl znát viditelný posun od minulého roku a navíc měli NARCHOST paradoxně asi nejlepší zvuk večera.
Nastal čas morbidních vizí a chrámů plných muk, nastal čas řeckých RAVENCULT. Očekával jsem pořádnou špinavost a té se mi také dostalo. Se vší úctou k NARCHOST, kteří se také škatulkují do black/thrashe – takhle má tato kombinace vypadat. Rubanice od začátku do konce, punkem načichlé kompozice a energie prýštící z pódia mezi pár desítek lidí, z nichž někteří se jali rozjet menší kotel. Žádné velké pauzy mezi skladbami, Linos vždy maximálně uvedl song a jelo se dál. Tvorba RAVENCULT je ovlivněna starými CELTIC FROST či prvními deskami BATHORY, ale Řekové se snaží o rychlejší pojetí staroškolsky znějících riffů.
Nejvíc mě na celém vystoupení Atéňanů zaujal bubeník J. – to je teda zloun, jak se patří! S neustále nasraným obličejem řezal do své soupravy bez jakéhokoli soucitu, přesto velmi přesně. Takhle si představuji black metalového bicmana! Není divu, že je to jeden z nejvyužívanějších řeckých bubeníků (pro příklad působí dále v DEPHOSPHORUS, DODSFERD, PROFANE PRAYER nebo THOU ART LORD). Jen škoda, že vlastní zvukař kapely to úplně nezvládl a zážitek občas rušilo všemožné vazbení. Přesto to byl velký mazec!
Na pódiu se potemnělo, slabá modrá světla byla doplněna o svícen a závěrečná okultní death/doomová seance mohla začít. DROWNED existují už od roku 1992, debutové řadové album ale vydali až loni v podobě „Idola Specus“, což je dílo velice povedené. Vystoupení od začátku působilo ponuře, tak, jak je to žádoucí. Je zřejmé, že německé trio hrálo zejména ze zmiňované placky, zejména skladba „Gnomon“ mě potěšila. Výraznou roli hrál kytarista Tlmnn se svojí chrastivě znějící kráskou, jež hraje jasnou hlavní roli v hudbě DROWNED.
Asi se zase někde dozvím, že jsem debilní audiofil a že si neumím užívat tu atmosféru, ale bohužel jsem ani u DROWNED se zvukem úplně spokojen nebyl. Bylo to prostě moc nahlas… a zejména pak, když Tlmnn přidal volume při sólech a melodiích. Je to škoda, nevynikly tak všechny nuance v hudbě berlínské trojice. O nesrozumitelnosti vokálu jak u DROWNED, tak u RAVENCULT nemluvě. Přesto mám znovu pozitivní dojmy, DROWNED mě už z desky hodně bavili a naživo svoji kvalitu jedině potvrdili. Škoda jen, že v závěru už jsem byl trochu vyčerpaný…
Díky Ondrovi, že do Prahy tuto zajímavou dvojici dotáhl, Exhaling Spirits MMXV Tour výborně odstartovala koncerty nabitý březen.
Fotky: Ignor
Při příchodu několik málo minut před osmou hodinou, kdy měla předkapela započít své vystoupení, jsem byl trochu zaskočen nízkým počtem návštěvníků. Nějaké dvě desítky. Postupem doby se ještě několik lidí dostavilo a nakonec se účast možná blížila tak 40-45 lidem. Je škoda, že si v neděli do Prahy nenašlo cestu více lidí, neb minimálně zrovna DROWNED nejsou častým návštěvníkem České republiky.
Harmonogram se po celý večer vcelku dodržoval (± 20 minut), takže NARCHOST odstartovali chvilku po osmé. V listopadu jsem tuto bandu viděl ještě jakožto trio s programovanými bicími, tentokrát s kapelou vystoupil nový bubeník Lazar. A změna byla ohromně znát. I když tam byly jisté rezervy, bylo to určitě lepší, než s tehdy téměř neslyšitelným automatem. Celkově mi přišlo, že se za těch pár měsíců celkem sehrála, přestože to celé stále působilo trochu amatérsky. Kytarová práce mi často přijde inspirovaná GORGOROTH za Gaahlovy éry, něco tomu ale stále chybí. Pózy zpěváka Lorda Enthermonttha navíc působí spíše komicky, nežli opravdu zle, jak tomu je zamýšleno. Přesto byl znát viditelný posun od minulého roku a navíc měli NARCHOST paradoxně asi nejlepší zvuk večera.
Nastal čas morbidních vizí a chrámů plných muk, nastal čas řeckých RAVENCULT. Očekával jsem pořádnou špinavost a té se mi také dostalo. Se vší úctou k NARCHOST, kteří se také škatulkují do black/thrashe – takhle má tato kombinace vypadat. Rubanice od začátku do konce, punkem načichlé kompozice a energie prýštící z pódia mezi pár desítek lidí, z nichž někteří se jali rozjet menší kotel. Žádné velké pauzy mezi skladbami, Linos vždy maximálně uvedl song a jelo se dál. Tvorba RAVENCULT je ovlivněna starými CELTIC FROST či prvními deskami BATHORY, ale Řekové se snaží o rychlejší pojetí staroškolsky znějících riffů.
Nejvíc mě na celém vystoupení Atéňanů zaujal bubeník J. – to je teda zloun, jak se patří! S neustále nasraným obličejem řezal do své soupravy bez jakéhokoli soucitu, přesto velmi přesně. Takhle si představuji black metalového bicmana! Není divu, že je to jeden z nejvyužívanějších řeckých bubeníků (pro příklad působí dále v DEPHOSPHORUS, DODSFERD, PROFANE PRAYER nebo THOU ART LORD). Jen škoda, že vlastní zvukař kapely to úplně nezvládl a zážitek občas rušilo všemožné vazbení. Přesto to byl velký mazec!
Na pódiu se potemnělo, slabá modrá světla byla doplněna o svícen a závěrečná okultní death/doomová seance mohla začít. DROWNED existují už od roku 1992, debutové řadové album ale vydali až loni v podobě „Idola Specus“, což je dílo velice povedené. Vystoupení od začátku působilo ponuře, tak, jak je to žádoucí. Je zřejmé, že německé trio hrálo zejména ze zmiňované placky, zejména skladba „Gnomon“ mě potěšila. Výraznou roli hrál kytarista Tlmnn se svojí chrastivě znějící kráskou, jež hraje jasnou hlavní roli v hudbě DROWNED.
Asi se zase někde dozvím, že jsem debilní audiofil a že si neumím užívat tu atmosféru, ale bohužel jsem ani u DROWNED se zvukem úplně spokojen nebyl. Bylo to prostě moc nahlas… a zejména pak, když Tlmnn přidal volume při sólech a melodiích. Je to škoda, nevynikly tak všechny nuance v hudbě berlínské trojice. O nesrozumitelnosti vokálu jak u DROWNED, tak u RAVENCULT nemluvě. Přesto mám znovu pozitivní dojmy, DROWNED mě už z desky hodně bavili a naživo svoji kvalitu jedině potvrdili. Škoda jen, že v závěru už jsem byl trochu vyčerpaný…
Díky Ondrovi, že do Prahy tuto zajímavou dvojici dotáhl, Exhaling Spirits MMXV Tour výborně odstartovala koncerty nabitý březen.
Fotky: Ignor
