Představovat Tarju Turunen metalové komunitě se podobá snaze hledat povětší dávky invence u drtivé většiny zajetých metalových kapel - tedy zbytečnost sama. Klasicky trénovaná (nikoliv operní) diva má k naší zemi zřejmě nadstandardní vztah. Vůbec první show turné k aktuální desce "Colours In the Dark" se odehrála před necelým rokem v Olomouci, pro Českou republiku si ve svém nabitém rozvrhu našla čas i letos - mezi festivalovými vystoupeními a latinskoamerickým turné - a dokonce dvakrát. Počítám-li správně, šlo o Tarjinu šestnáctou (!) show v Česku; více jich zahrála už jen v rodném Finsku a v Německu a Rusku, zemích s řádově vyšším obyvatel. Každoroční servírování hudebních kompozic finské Argentinky zachraňuje od úpadku ke stereotypu pravidelné vydávání nových desek a především obměna měst, ve kterých Turunen vystupuje.
Lehká dysfunkce orientačního smyslu autora reportáže stála za neúčástí na vystoupení první předkapely, tuzemských FREE FALL. Krátce po zpracování akreditačního procesu otevírali svůj progresivně laděný set italští HOLLOW HAZE. Nedávné odstavení (pře)angažovaného zpěváka Fabia Lioneho (RHAPSODY OF FIRE, ANGRA, VISION DIVINE) vyřešila kapela "výpůjčkou" vokalisty Fabia Dessiho ze spřátelených ARTHEMIS. Ač se nasazení kvartetu mohlo směle rovnat pozdějšímu výkonu hlavní hvězdy večera, takřka nulová odezva publika dávala kapele jasně na srozuměnou, kdo je středem zájmu několikatisícového davu. Výkon čtveřice - postavený zejména na posledním albu "Countdown To Revenge" - byl bezchybný, chladné přijetí vzalo ale kapele pověstný vítr z plachet a odválo počáteční zapálení hudebníků pryč.
Obligátní opona, provázející úvod Tarjiných vystoupení od počátků její sólové kariéry, padla chvíli před desátou za doprovodu úvodní "In For Kill". Skladba, silně zatěžkaná orchestrálními party, slouží jako dobrý odpichovací bod pro našlapanou koncertní produkci, stejně bych ale na Tarjině místě upřednostil pro úvod spíše skladbu z aktuální studiovky "Coulours In the Dark". Vůbec celá první půle koncertu byla soustředěna především okolo prvních dvou desek; potěšila "Dark Star", ve které se o mužský zpěv postaral navrátivší se baskytarista Kevin Chown. Agresivněji laděnou "Ciarán's Well" z debutu vystřídala singlová "Falling Awake"; kytarové sólo, na desce v režii Joea Satrianiho, přetavil s osobitou interpretací Tarjin dvorní kytarista Alex Scholpp.
Blok skladeb, věnovaný loňské desce, započala kompozice "Never Enough", rozšířená o instrumentální část s napůl spontánní improvizační výplní; podobnou úlohu na minulém turné plnila "Little Lies". Kapela měla možnost nové písně pilovat během desítek koncertů, byla proto při jejich interpretaci o několik řádů jistější, než rok nazpět v Olomouci. Tarjiny hlasové kvality netřeba komentovat, kvalitní technika zpěvu (díky koncertní atmosféře možná i lepší, než na nahrávkách) je v případě skandinávské zpěvačky standardem. Pardubický koncert, oproti olomouckému, byl rozšířen o dvě kompozice - "Deliverance", v úplném závěru potom TARJA hladovému publiku předhodila "Over The Hills and Far Away". Co se výběru písní NIGHTWISH týče, inspiruje se zpěvačka poslední dobou odkazem Šalamounovým. Přestože v přídavcích dává k dobru kousky, které v dobách její minulé kapely slavily úspěch, nejedná se často o původní tvorbu Tuomase Holopainena. V Třinci den předtím byl za asistence Fabia Dessiho předveden Fantom opery, pro pardubickou show k mému zklamání zvolila Turunen provařenou klasiku "Wish I Had an Angel". Vrcholem takřka dvouhodinového koncertu byla famózní "Medusa"; ostatně v recenzi půl roku nazpět jsem psal, že tahle píseň je nejlepší baladou, pod kterou se kdy TARJA svým hlasem podepsala. Její živé provedení je dechberoucí.
Ostatně, na další zastávku v českých zemích bychom neměli dle dosavadních zkušeností čekat dlouho. Festivalové soupisky příštích ročníků věhlasných akcí se plní a hádal bych, že na jedné z nich bude zářit Tarjino jméno v soupisu headlinerů...
Fotka: Seanínel, další fotky budou doplněny.
Lehká dysfunkce orientačního smyslu autora reportáže stála za neúčástí na vystoupení první předkapely, tuzemských FREE FALL. Krátce po zpracování akreditačního procesu otevírali svůj progresivně laděný set italští HOLLOW HAZE. Nedávné odstavení (pře)angažovaného zpěváka Fabia Lioneho (RHAPSODY OF FIRE, ANGRA, VISION DIVINE) vyřešila kapela "výpůjčkou" vokalisty Fabia Dessiho ze spřátelených ARTHEMIS. Ač se nasazení kvartetu mohlo směle rovnat pozdějšímu výkonu hlavní hvězdy večera, takřka nulová odezva publika dávala kapele jasně na srozuměnou, kdo je středem zájmu několikatisícového davu. Výkon čtveřice - postavený zejména na posledním albu "Countdown To Revenge" - byl bezchybný, chladné přijetí vzalo ale kapele pověstný vítr z plachet a odválo počáteční zapálení hudebníků pryč.
Obligátní opona, provázející úvod Tarjiných vystoupení od počátků její sólové kariéry, padla chvíli před desátou za doprovodu úvodní "In For Kill". Skladba, silně zatěžkaná orchestrálními party, slouží jako dobrý odpichovací bod pro našlapanou koncertní produkci, stejně bych ale na Tarjině místě upřednostil pro úvod spíše skladbu z aktuální studiovky "Coulours In the Dark". Vůbec celá první půle koncertu byla soustředěna především okolo prvních dvou desek; potěšila "Dark Star", ve které se o mužský zpěv postaral navrátivší se baskytarista Kevin Chown. Agresivněji laděnou "Ciarán's Well" z debutu vystřídala singlová "Falling Awake"; kytarové sólo, na desce v režii Joea Satrianiho, přetavil s osobitou interpretací Tarjin dvorní kytarista Alex Scholpp.
Blok skladeb, věnovaný loňské desce, započala kompozice "Never Enough", rozšířená o instrumentální část s napůl spontánní improvizační výplní; podobnou úlohu na minulém turné plnila "Little Lies". Kapela měla možnost nové písně pilovat během desítek koncertů, byla proto při jejich interpretaci o několik řádů jistější, než rok nazpět v Olomouci. Tarjiny hlasové kvality netřeba komentovat, kvalitní technika zpěvu (díky koncertní atmosféře možná i lepší, než na nahrávkách) je v případě skandinávské zpěvačky standardem. Pardubický koncert, oproti olomouckému, byl rozšířen o dvě kompozice - "Deliverance", v úplném závěru potom TARJA hladovému publiku předhodila "Over The Hills and Far Away". Co se výběru písní NIGHTWISH týče, inspiruje se zpěvačka poslední dobou odkazem Šalamounovým. Přestože v přídavcích dává k dobru kousky, které v dobách její minulé kapely slavily úspěch, nejedná se často o původní tvorbu Tuomase Holopainena. V Třinci den předtím byl za asistence Fabia Dessiho předveden Fantom opery, pro pardubickou show k mému zklamání zvolila Turunen provařenou klasiku "Wish I Had an Angel". Vrcholem takřka dvouhodinového koncertu byla famózní "Medusa"; ostatně v recenzi půl roku nazpět jsem psal, že tahle píseň je nejlepší baladou, pod kterou se kdy TARJA svým hlasem podepsala. Její živé provedení je dechberoucí.
Ostatně, na další zastávku v českých zemích bychom neměli dle dosavadních zkušeností čekat dlouho. Festivalové soupisky příštích ročníků věhlasných akcí se plní a hádal bych, že na jedné z nich bude zářit Tarjino jméno v soupisu headlinerů...
Fotka: Seanínel, další fotky budou doplněny.
