EVANGELIST – Doominicanes

Příznivci CANDLEMASS, zbystřete! Zatímco na novou desku Švédů si ještě budete muset nějaký ten pátek počkat, v mezičase o sobě dali vědět krakovští EVANGELIST se svým druhým počinem „Doominicanes“, který vydali u české firmy Doomentia Records.

Že se Poláci, kterým se zatím daří svá jména držet v utajení a nevystupují ani pod žádnými pseudonymy, silně inspirovali ve švédské doom metalové legendě, sami nepopírají. Věta v bookletu promo alba „you’re dealing with pros here and not simple imitators“ je ale dosti spekulativní. Ať už jde o hudební kompozice nebo vokální zabarvení, CANDLEMASS z „Doominicanes“ prostě čiší.

Pokud s tímto faktem nemáte problém, věřím, že si album užijete. Osobně jsem tak na pomezí, vůbec mi nevadí, když se kapela někde inspiruje a vlivy jsou v její hudbě slyšitelné, co také lze pořád vymýšlet nového. Zde je to však prostě moc okaté a všech pět skladeb, zabírajících plochu téměř ¾ hodiny, je možná dobře myšlenou poctou, zároveň však zavání vykrádačkou. „Doominicanes“ celkově nezní vůbec špatně, není pochyb o tom, že muzikanti nejsou žádní nezkušení zajíci, dokud však nepřijdou s alespoň minimálním vlastním rukopisem, těžko se zapíšou hlouběji do myslí doom metalových fanatiků.

V podstatě celé album se nese v podobném tempu, tedy valivém, bez nějakého více odsýpajícího momentu. Napadá mne, že kdyby EVANGELIST táhlé kompozice proložili alespoň jednou skladbou ve stylu candlemasské „Black Dwarf“, desce by se hned lépe dýchalo. Takhle se o vzrušení stará především kytarista s povedenými, promyšlenými sóly, melodiemi, které jednoduše baví.

Kromě těch patří k nejvýraznějším aspektům „Doominicanes“ jednoznačně vokál. Znovu se na mysl vkrádá srovnání s CANDLEMASS. Ne až tak třeba s Messiahem Marcolinem, jehož hlas je jednoduše nezaměnitelný, ani Roberta Loweho úplně zpěv neevokuje. Nejblíže má jasně k Johanu Längquistovi, jehož hlas je zaznamenán na debutovce Švédů „Epicus Doomus Metallicus“.

Ač proti umu vokalisty EVANGELIST nemohu říci křivého slova, postupem času se začíná přeci jen trochu zajídat. V podstatě po celou stopáž se drží jedné linie, možná kromě ječáků v závěrečném dvanáctiminutovém eposu „Militis Fidelis Deus“. A třeba ve čtyřce „To Praise, To Bless, To Preach“ už neustálé opakování refrénu poňouká k přeskočení na další skladbu. Větší variabilita a dramatičnost vokálů by „Doominicanes“ prospěla.

Recenze asi dosud zní poněkud negativně, ale jak jsem již uvedl: deska se neposlouchá vůbec špatně, jen to všechno už člověk někde slyšel. Zvukově je to naprosto v pořádku, pěkný zvuk kytar, bicí výrazné, basa dostála též potřebného prostoru. Například v „Pain and Rapture“ příjemně podkresluje sólo, výrazná je i na startu „Deadspeak“, která na první poslech zaujme sice jednoduchým, ale úderným riffem. Trochu zbytečné mi přijde protahování alba na úplném konci, kde má prostor právě pouze čtyř?-/pěti?-strunka.

Textová náplň alba, jak už může název kapely i počinu naznačit, se značně nekriticky věnuje náboženství. Jasně, proč by také nemohla… na některých black metalových plackách běžně můžeme slyšet neustálé vzývání Satana atd. EVANGELIST to neberu, nebudu to kritizovat, na mě je tam ale toho „Lord have mercy upon us“, „Thank you, oh Lord“, „Hallelujah“ trochu příliš.

Jsou tedy asi dvě možnosti. Zejména pokud jste sběratelé všeho, co nese nálepku epic doom metal, dejte EVANGELIST šanci. Jestliže hledáte něco, co vás obohatí o nové hudební zážitky, bez „Doominicanes“ se obejdete.

Seznam skladeb: