Ani nevím proč, ale ENTHRONED jsem z ničeho nic přestal sledovat, a proto není divu, že mi utekly hned tři nahrávky od těchto Belgičanů. Nebýt jedné malinké náhody, mohlo by se stát, že by mi ušla i tahle poslední s názvem Obsidium. Ono to vlastně s tou novinku není zase až tak žhavé. Obsidium je krapánek fousatější počin, protože vyšlo už v prvním čtvrtletí loňského roku, ale podle toho, co jsem se dočetl, se stále jedná o aktuální věc.
Tito Belgičané nejsou na extrémní scéně ničím novým. Jejich existence se datuje někdy na začátek devadesátých let minulého století a dá se říct, že se od té doby nijak zvlášť nezměnili. Někdo sice může namítnout, že jejich první dema a některá řadová cd jsou přímočařejší a tím pádem i pravější (mluvíme - li o žánru). Podle mě je jejich hudba stále jen stokrát zrychlený a mnohem více řezavější rock and roll a ty změny na deskách jsou dány duchem doby, ve které vznikaly. Stejně takový je i materiál na Obsidium, syrový, našlapaný, divoký a ostrý jako řezníkův nůž, ale i přes všechny tyhle aspekty tam stále slyším ten starý dobrý rokec. Především první a druhá skladba je tímto prazákladem rockové muziky načichlá až běda a každý satanáš, kroužící okolo se špetkou dobrého vkusu, se na tohle musí chtě nechtě chytnout. Ale pěkně popořádku.
Celé cd je jako vystřižené s blackmetalové příručky. Nechybí řezavé kytary a po pořádném nátěru nastoupí klidnější kytarová pasáž, ze které se všechno dostane opět do nejvyšších otáček. Nornagest mučí hasivky v každé skladbě stejně tak divoce jako kytaru, aby nálada na celé nahrávce zůstávala chladná a mrazivá jako ruská zima. Nechybí ani klasické frázování a někdy i bezbožné šeptání, které přidává na už tak dosti napjaté atmosféře. Od začátku až do posledního tónu jde z hudby ENTHRONED cítit absolutní blasfemie a nečistota. Člověk má při poslechu Obsidium napjatou každou buňku a dá se říct, že chladnost těch zvukových vibrací vstřebávají všechny póry v těle.
Jedna skladba je krapánek jiná a vybočuje z celého konceptu a tou je poslední počin nesoucí název Thy Blight Vacuum. Tahle věc se nese ve střednětempém až pomalém duchu a podle všeho se může zdát, že jde ne o poslední kousek na desce, ale o poslední kus kapely vůbec. Když utichnou poslední tóny téhle skladby, člověk se cítí naprosto vymlácený a totálně vyždímaný a ještě nějakou chvíli nechápe, co že se to vlastně stalo.
Jediná věc, která mi na nahrávce trochu vadí, je její zvuk. Vím, že žijeme ve 21. století a že je dnes standard mít všechny nástroje pěkně vyvážené, ale ruku na srdce... Black metal je hlavně o rychlosti a syrovosti, a proto mu nikdy nemůže uškodit trošku toho špinavého zvuku.
I když se nejedná o hudbu, která by vás posadila na prdel už při prvních tónech, tak se můžu vsadit, že to možná bude trvat trochu déle, ale nakonec vás na tu prdel přeci jenom dostane. Proto dávám 8bodů.
Seznam skladeb:
Čas: 40:00
Sestava:
http://www.enthroned.be/
http://www.agoniarecords.com/
Tito Belgičané nejsou na extrémní scéně ničím novým. Jejich existence se datuje někdy na začátek devadesátých let minulého století a dá se říct, že se od té doby nijak zvlášť nezměnili. Někdo sice může namítnout, že jejich první dema a některá řadová cd jsou přímočařejší a tím pádem i pravější (mluvíme - li o žánru). Podle mě je jejich hudba stále jen stokrát zrychlený a mnohem více řezavější rock and roll a ty změny na deskách jsou dány duchem doby, ve které vznikaly. Stejně takový je i materiál na Obsidium, syrový, našlapaný, divoký a ostrý jako řezníkův nůž, ale i přes všechny tyhle aspekty tam stále slyším ten starý dobrý rokec. Především první a druhá skladba je tímto prazákladem rockové muziky načichlá až běda a každý satanáš, kroužící okolo se špetkou dobrého vkusu, se na tohle musí chtě nechtě chytnout. Ale pěkně popořádku.
Celé cd je jako vystřižené s blackmetalové příručky. Nechybí řezavé kytary a po pořádném nátěru nastoupí klidnější kytarová pasáž, ze které se všechno dostane opět do nejvyšších otáček. Nornagest mučí hasivky v každé skladbě stejně tak divoce jako kytaru, aby nálada na celé nahrávce zůstávala chladná a mrazivá jako ruská zima. Nechybí ani klasické frázování a někdy i bezbožné šeptání, které přidává na už tak dosti napjaté atmosféře. Od začátku až do posledního tónu jde z hudby ENTHRONED cítit absolutní blasfemie a nečistota. Člověk má při poslechu Obsidium napjatou každou buňku a dá se říct, že chladnost těch zvukových vibrací vstřebávají všechny póry v těle.
Jedna skladba je krapánek jiná a vybočuje z celého konceptu a tou je poslední počin nesoucí název Thy Blight Vacuum. Tahle věc se nese ve střednětempém až pomalém duchu a podle všeho se může zdát, že jde ne o poslední kousek na desce, ale o poslední kus kapely vůbec. Když utichnou poslední tóny téhle skladby, člověk se cítí naprosto vymlácený a totálně vyždímaný a ještě nějakou chvíli nechápe, co že se to vlastně stalo.
Jediná věc, která mi na nahrávce trochu vadí, je její zvuk. Vím, že žijeme ve 21. století a že je dnes standard mít všechny nástroje pěkně vyvážené, ale ruku na srdce... Black metal je hlavně o rychlosti a syrovosti, a proto mu nikdy nemůže uškodit trošku toho špinavého zvuku.
I když se nejedná o hudbu, která by vás posadila na prdel už při prvních tónech, tak se můžu vsadit, že to možná bude trvat trochu déle, ale nakonec vás na tu prdel přeci jenom dostane. Proto dávám 8bodů.
Seznam skladeb:
- Sepulchred Within Opaque Slumber
- Nonus Sacramentvm - Obsidium
- Horns Alfame
- Deathmoor
- Oblivious Shades
- The Final Architect
- Petraolevm Salvia
- Oracle Ov Void
- Thy Blight Vacuum
Čas: 40:00
Sestava:
- Neraath – kytara
- Nornagest – kytara, zpěv
- Garghuf – bicí
- Phorgath – baskytara
http://www.enthroned.be/
http://www.agoniarecords.com/
