Britští Evile mě dostali hned, když jsem je poprvé viděl v době vydání debutu Enter the Grave na Brutal Assaultu. Když na podporu třetího alba Five Serpent´s Teeth hráli v Modré Vopici, nebylo co řešit. Tedy až na místo konání. Sice mám osobní kontakt s kapelou v klubu mnohem radši než než velké haly, ale ohledně Evile ve Vopici jsem měl vzhledem k velikosti klubu tak trochu obavy, že jim budu sedět na bubnu… Nicméně moje obavy z návštěvnosti se ukázaly opět jako mírně přehnané a potvrdilo se to, že v pořádajících Obscure mají mnohem střízlivější odhad. Klub byl zaplněn akorát, plno, ale dalo se v klidu hýbat, prostě ideální stav.
Po osmé na pódiu přistála veselá parta ze Švédska. DR. LIVING DEAD, tedy čtyři maníci s gumovými lebkami na hlavách, mající na kontě eponymní album, předvedli mix old school thrash punku v duchu Suicidal Tendencies. Retro poprvé. Pohodová zábava, která mě ale ke konci už začínala trochu nudit. Přece jenom takoví Municipal Waste mají větší tah na branku.
Druhá banda v pořadí byli PORTRAIT, rovněž Švédové. Tentokrát zase (netradičně) osmdesátky a Mercyful Fate/King Diamond. Podlíčené oči, kůže, pyramidy, černé elasťáky, kotníkáče. Retro podruhé. Kytarista má na sobě dokonce stylově tričko se starým motivem Törr. Hudebně poměrně nápaditý hevík s velkým vlivem zmíněných kapel. Bohužel, to, co se mi zdálo už při poslechu jejich aktuálního alba Crimen Laesae Majestatis Divinae, totiž že zpěv občas tahá za uši, se potvrdilo i naživo. Zpěvák mi zněl spíš jako King Diamond třetí kategorie a moc to nezachránil ani ten čtvrtmetrový obrácený kříž na jeho hrudi. Podotýkám, že Kinga i Mercyful Fate mám rád.
A retro potřetí, EVILE. Vše je zapomenuto a začíná thrashový očistec. Stará Metallica se mísí se Slayer, to vše důkladně zaevilováno. Jízdu z nové desky Evile prokládají staré fláky jako Thrasher nebo Infected Nation. Bratři Drakové tvoří s usměvavým basákem Joelem Grahamem, který nahradil zesnulého sympaťáka Mikea Alexandera, a mlátičkou Benem Carterem v zádech neskutečné kombo. Vopice nebo gorila, bylo jim fakt jedno, kde hrají, hlavně to muselo ven. A v kotli to také jen vřelo. Prostě kdybyste chtěli vědět, jak to někdy z kraje osmdesátek vypadalo na koncertech Metallicy nebo Slayer, zkuste zajít na Evile.
Omluvte kvalitu fotek, ve Vopici bývá docela tma a nechtěl jsem nikomu blýskat z metru do očí víc, než bylo nutno…
