Čerstvým vánkem do stojatých promotérských vod brněnského undergroundu by mohla být nově vzniklá agentura STAY FRESH. Ta v předposlední říjnový den uspořádala vypečenou akci s názvem Massacre in da Clinique. Ta by měla mít ještě dvě pokračování, a nedělní koncert v klubu Muzak byl jejich prologem. Zároveň byl večer pojatý jako pre-halloweenská párty, a tak se celý event nesl v tématickém duchu. A ruku na srdce, tématických akcí je jako šafránu. Proto byla tato show něčím výjimečným. Několikátou českou zastávku tu měl rakouský tandem INARCADIA a SEEDS OF BLOOD. Všechny české koncerty s nimi odehráli AT 8 ON THE PING PONG TABLE, kteří nechyběli ani v Brně. Doplnili je ještě DESPERATE TIMES a CINZANA BIANCA.
Večer odstartovali DESPERATE TIMES. Ti se těšili přiměřenému počtu přihlížejících. Přiměřenému vzhledem k nedělnímu večeru a brzké večerní hodině. Chlapy jsem dříve neznal a rozhodně nemůžu říct že by se jednalo o něco nudného nebo nezajímavého. Zajímavý je už jejich žánr kterému říkají death-folk. Dříve bylo zpestřením do hudby vmísit nějaká vysoce technická sóla, ale troufám si tvrdit že teď je to už zase naopak. Ve všudypřítomné spleti technických kapel je příjemné poslechnout si něco přímočarého a jednoduššího na poslech. Pojem jednoduchost ale prosím berte s rezervou, pořád to byl kvalitní death s mnoha vyhrávkami a breakdowny. Kapelu táhl hluboký hlas zpěváka Romana Šťulíka, příjemně posazené kytary a přesné bicí. Padl na ně černý petr s nepříjemnou první pozicí v line-upu, ale na kvalitě koncertu jim to neubralo. Přestože se na ně zatím nestrhl žádný velký kotel, Desperate Times byli příjemným otvírákem.
Druhá kapelka v pořadí, domácí CINZANA BIANCA, už je evergreenem brněnské scény, a tak to také pod pódiem vypadalo. Od začátku se vytvořil mosh, sice jen o cca třech lidech, ale hlavně okruh přihlížejících se rapidně zvedl. Vystoupení Cinzany bylo na Muzaku poznamenané zraněním kytaristy Childyho, který nemohl být přítomen. Na jeho postu se představil Motorak z kapely Mincing Fury. Ten se celý set Cinzany naučil za pouhý jeden den, což je obdivuhodné. Jinak se sestava kapely nezměnila a tak předvedli tradičně parádní show, hlavně duo zpěváků Martin a Lipo. Ti se opět doplňovali. Martin se svým hlubším hlasem a Lipo zase spíše jako screamer. Druhý jmenovaný v současné době pomáhá kapele Astronaut On A Cloud s nahráváním jejich EP, které vyjde již za několik dní. Cinzana Bianca zvedla laťku brutality s drtivými písněmi 'Black Poppy' nebo 'Cinzana Bianca'. Nechyběly věci 'We Can't (Weekend) Play Heavy Metal' nebo jedna z novějších 'Italian Roulette Isn't as Risky and Violent as the Russian'. Včetně kluků z Cinzany jsme si odpočinuli při klasické baladě 'Nevoní mi...' a show Cinzany byla rázem u konce. Takovéto koncerty nikdy neomrzí.
Následoval čas pro hosty z Rakouska. Nejprve se představila death-corová formace SEEDS OF BLOOD. Sympatická parta z Mattersburgu funguje teprve necelé tři roky a chystají se vydat svoje debutové album. Brněnská zastávka byla již několikátá v pořadí a kapela se zatím těšila velké oblibě. To platilo i v Muzaku, kdy se bez větších výzev vytvořil skromný moshpit. Krotitel mikrofonu, Stefan, disponuje hlubokým growlem který dělá hudbu Seeds Of Blood jedinečnou. Střídá ho ale i s výše položeným growlem aby nepropadla do stereotypu. Kapela si koncert evidentně užívala, mezi muzikanty probíhaly nonstop všelijaké vtípky. Bylo vidět, že je to baví a to je dobře. Hudba plná breakdownů a nečekaných kytarových peripetií vnesla do večera další formu zábavy, totiž divočení v kotli. Osobně považuji vystoupení Seeds Of Blood za jedno z nejvydařenějších klubových výkonů co se deathcoru týče. Skvěle jsem si zapařil a závěrečná skvělá pecka 'First Shore' mě dostala do kolen. Určitě se chlapům podívejte na zoubek a nenechte si je ujít, až se zase vrátí. Mohlo by to být už na konci zimy nebo na jaře.
Předposlední kapelou byli další Rakušané, tentokrát z Linze. INARCADIA byla v Muzaku tou největší hvězdou, dá-li se tomu tak říct. Kapela už sdílela pódium s mnoha velkými kapelami svého žánru a lze je považovat za nastupující generaci metalcorové branže. O kapele se mluví jako o mladých Architects, a s tímto tvrzením mi nezbývá než souhlasit. Kluci přeladili na podstatně rychlejší strunu a z houpavého deathcoru jsme rázem přešli na rychlý, energický metal/hardcore. Screamer Andreas dopuje mašinu rychlým zpěvem, který si přímo říká o nějaké divadýlko pod pódiem. Bohužel, paření chtivých lidí tento večer nebylo mnoho a většina byla unavená z předchozího vystoupení. Přesto na Inarcadii úplně mrtvo nebylo, což dodávalo kapele energii k velmi živé a zábavné show. Pětičlenná grupa má za sebou vydání alba 'Among Mere Mortals' a s touto výbornou plackou teď objíždí Evropu. Svoji porci rozdali i v Brně a písněmi 'City of Mine' nebo 'Cold Hearts Cold World' srovnali Muzak se zemí. Tyto a další krátké, ale velmi řízné a impulzivní pecky vás chytnou. Musím ale narovinu říct, že Inarcadia mě nebavila tolik, jako Seeds Of Blood, kteří byli jednoduše skvělí. Ale fanoušci rychlejšího metalcoru si určitě pochutnají.
Večer uzavřeli hraví AT8ONTHEPINGPONGTABLE až z dalekých Horažďovic. Pozdní hodina a unavené publikum jim práci vůbec neusnadnilo. Na druhou stranu už jejich útrobami proteklo více alkoholu, tak se to ve výsledku možná vynulovalo. Pingpongáči vytvářejí zajímavý mix deathcoru a alternativního death metalu, kterému stále přihlíželo na desítky přítomných. Zpěvák Radek Štěpán ze sebe dokáže vysoukat neskutečně hluboký growl, který místy přechází až do prasátka. Hluboký vokál pak zasadí do dlouhých breakdownů a je na světě naprosto neuvěřitelná hudba. Breakdowny, kdy jsme dřeli o podlahu i bradou, dávají kapele punc výjimečnosti. V opačném případě jsme slyšeli propracovaný alternativní death metal se spoustou vyhrávek, všechno pohánějící Dan Macoun svou dunící dvoušlapkou. O kapele At 8 On The Ping Pong Table jsem slyšel chválu už v minulosti, ale nečekal jsem, že to bude až taková paráda. Máme v Česku skutečné klenoty, proto choďte na akce ať je poznáte a podpoříte!
První massacre a první koncert agentury Stay Fresh dle mého názoru vyšel velmi dobře. Bohužel mu ale škodil nepříliš vstřícný termín. V neděli totiž moc lidí na koncerty nechodí. Buď jak buď, šlo hlavně o koncepci a složení kapel, které pořadatelé namíchali znamenitě a dost možná začali vytvářet trochu jiné hudební akce, než jsme zvyklí. Po celý večer se po klubu procházely sexy sestřičky, doktor, chirurg a dokonce i pacient. Halloweenská idea se sice moc nevyvedla, ale tématický feeling tam byl. Ať už zmíním gumové rukavice a injekční stříkačky na každém stole, nebo právě pořadatelé v kostýmech s rouškami. Snad se příští massacre účastnicky vyvede lépe, organizátoři by si to zasloužili.
Večer odstartovali DESPERATE TIMES. Ti se těšili přiměřenému počtu přihlížejících. Přiměřenému vzhledem k nedělnímu večeru a brzké večerní hodině. Chlapy jsem dříve neznal a rozhodně nemůžu říct že by se jednalo o něco nudného nebo nezajímavého. Zajímavý je už jejich žánr kterému říkají death-folk. Dříve bylo zpestřením do hudby vmísit nějaká vysoce technická sóla, ale troufám si tvrdit že teď je to už zase naopak. Ve všudypřítomné spleti technických kapel je příjemné poslechnout si něco přímočarého a jednoduššího na poslech. Pojem jednoduchost ale prosím berte s rezervou, pořád to byl kvalitní death s mnoha vyhrávkami a breakdowny. Kapelu táhl hluboký hlas zpěváka Romana Šťulíka, příjemně posazené kytary a přesné bicí. Padl na ně černý petr s nepříjemnou první pozicí v line-upu, ale na kvalitě koncertu jim to neubralo. Přestože se na ně zatím nestrhl žádný velký kotel, Desperate Times byli příjemným otvírákem.
Druhá kapelka v pořadí, domácí CINZANA BIANCA, už je evergreenem brněnské scény, a tak to také pod pódiem vypadalo. Od začátku se vytvořil mosh, sice jen o cca třech lidech, ale hlavně okruh přihlížejících se rapidně zvedl. Vystoupení Cinzany bylo na Muzaku poznamenané zraněním kytaristy Childyho, který nemohl být přítomen. Na jeho postu se představil Motorak z kapely Mincing Fury. Ten se celý set Cinzany naučil za pouhý jeden den, což je obdivuhodné. Jinak se sestava kapely nezměnila a tak předvedli tradičně parádní show, hlavně duo zpěváků Martin a Lipo. Ti se opět doplňovali. Martin se svým hlubším hlasem a Lipo zase spíše jako screamer. Druhý jmenovaný v současné době pomáhá kapele Astronaut On A Cloud s nahráváním jejich EP, které vyjde již za několik dní. Cinzana Bianca zvedla laťku brutality s drtivými písněmi 'Black Poppy' nebo 'Cinzana Bianca'. Nechyběly věci 'We Can't (Weekend) Play Heavy Metal' nebo jedna z novějších 'Italian Roulette Isn't as Risky and Violent as the Russian'. Včetně kluků z Cinzany jsme si odpočinuli při klasické baladě 'Nevoní mi...' a show Cinzany byla rázem u konce. Takovéto koncerty nikdy neomrzí.
Následoval čas pro hosty z Rakouska. Nejprve se představila death-corová formace SEEDS OF BLOOD. Sympatická parta z Mattersburgu funguje teprve necelé tři roky a chystají se vydat svoje debutové album. Brněnská zastávka byla již několikátá v pořadí a kapela se zatím těšila velké oblibě. To platilo i v Muzaku, kdy se bez větších výzev vytvořil skromný moshpit. Krotitel mikrofonu, Stefan, disponuje hlubokým growlem který dělá hudbu Seeds Of Blood jedinečnou. Střídá ho ale i s výše položeným growlem aby nepropadla do stereotypu. Kapela si koncert evidentně užívala, mezi muzikanty probíhaly nonstop všelijaké vtípky. Bylo vidět, že je to baví a to je dobře. Hudba plná breakdownů a nečekaných kytarových peripetií vnesla do večera další formu zábavy, totiž divočení v kotli. Osobně považuji vystoupení Seeds Of Blood za jedno z nejvydařenějších klubových výkonů co se deathcoru týče. Skvěle jsem si zapařil a závěrečná skvělá pecka 'First Shore' mě dostala do kolen. Určitě se chlapům podívejte na zoubek a nenechte si je ujít, až se zase vrátí. Mohlo by to být už na konci zimy nebo na jaře.
Předposlední kapelou byli další Rakušané, tentokrát z Linze. INARCADIA byla v Muzaku tou největší hvězdou, dá-li se tomu tak říct. Kapela už sdílela pódium s mnoha velkými kapelami svého žánru a lze je považovat za nastupující generaci metalcorové branže. O kapele se mluví jako o mladých Architects, a s tímto tvrzením mi nezbývá než souhlasit. Kluci přeladili na podstatně rychlejší strunu a z houpavého deathcoru jsme rázem přešli na rychlý, energický metal/hardcore. Screamer Andreas dopuje mašinu rychlým zpěvem, který si přímo říká o nějaké divadýlko pod pódiem. Bohužel, paření chtivých lidí tento večer nebylo mnoho a většina byla unavená z předchozího vystoupení. Přesto na Inarcadii úplně mrtvo nebylo, což dodávalo kapele energii k velmi živé a zábavné show. Pětičlenná grupa má za sebou vydání alba 'Among Mere Mortals' a s touto výbornou plackou teď objíždí Evropu. Svoji porci rozdali i v Brně a písněmi 'City of Mine' nebo 'Cold Hearts Cold World' srovnali Muzak se zemí. Tyto a další krátké, ale velmi řízné a impulzivní pecky vás chytnou. Musím ale narovinu říct, že Inarcadia mě nebavila tolik, jako Seeds Of Blood, kteří byli jednoduše skvělí. Ale fanoušci rychlejšího metalcoru si určitě pochutnají.
Večer uzavřeli hraví AT8ONTHEPINGPONGTABLE až z dalekých Horažďovic. Pozdní hodina a unavené publikum jim práci vůbec neusnadnilo. Na druhou stranu už jejich útrobami proteklo více alkoholu, tak se to ve výsledku možná vynulovalo. Pingpongáči vytvářejí zajímavý mix deathcoru a alternativního death metalu, kterému stále přihlíželo na desítky přítomných. Zpěvák Radek Štěpán ze sebe dokáže vysoukat neskutečně hluboký growl, který místy přechází až do prasátka. Hluboký vokál pak zasadí do dlouhých breakdownů a je na světě naprosto neuvěřitelná hudba. Breakdowny, kdy jsme dřeli o podlahu i bradou, dávají kapele punc výjimečnosti. V opačném případě jsme slyšeli propracovaný alternativní death metal se spoustou vyhrávek, všechno pohánějící Dan Macoun svou dunící dvoušlapkou. O kapele At 8 On The Ping Pong Table jsem slyšel chválu už v minulosti, ale nečekal jsem, že to bude až taková paráda. Máme v Česku skutečné klenoty, proto choďte na akce ať je poznáte a podpoříte!
První massacre a první koncert agentury Stay Fresh dle mého názoru vyšel velmi dobře. Bohužel mu ale škodil nepříliš vstřícný termín. V neděli totiž moc lidí na koncerty nechodí. Buď jak buď, šlo hlavně o koncepci a složení kapel, které pořadatelé namíchali znamenitě a dost možná začali vytvářet trochu jiné hudební akce, než jsme zvyklí. Po celý večer se po klubu procházely sexy sestřičky, doktor, chirurg a dokonce i pacient. Halloweenská idea se sice moc nevyvedla, ale tématický feeling tam byl. Ať už zmíním gumové rukavice a injekční stříkačky na každém stole, nebo právě pořadatelé v kostýmech s rouškami. Snad se příští massacre účastnicky vyvede lépe, organizátoři by si to zasloužili.
