Sobotní extrémně studený a propršený večer odstartovali finští industrial metaloví TURMION KÄTILÖT. Kapela funguje od roku 2003 a přestože už má na kontě čtyři alba, turné s Pain je vůbec prvním evropským, které kapela absolvuje. A každá nová, resp. neznámá kapela je přirovnávaná k těm velkým. Turmion Kätilöt dostali přívlastek finští Rammstein. To z důvodu enormního používání kláves a nevídané energie, kterou jejich hudba obsahuje. Kromě toho sází ještě na jeden vizuální prvek. A tím je kontroverze. Vymyslet něco, co tu ještě nebylo je prakticky nemožné. Krvavý warpaint, ostny na rukou, podmalované oči, mrtvolně bílé obličeje. To už nikoho nepřekvapí. Troufám si ale tvrdit, že všechny překvapil zpěvák Spellgoth. Na vystoupení si oblékl jen něco jako pásek a potrhané tygrované legíny. A to bylo vše. Byl potetovaný od hlavy až k patě, a to i na svých intimních místech. A jestli si myslíte že se za to styděl, jste na omylu. A tak jsme mohli třicet minut koukat na jeho sexistické pohyby téměř v rouše Adamově. Co se hudby týče, jednalo se o skvělý industriální metal s démonickými hlasy obou vokálistů, drtivé energie a ke všemu vše ve finštině. Oba předváděli skvělou show a Spellgoth si občas skočil zapařit i mezi lidi. Zazněli pecky 'U.S.C.H!', 'Pirun Nyrkki' a na závěr vynikající 'Minä Määrään'. Po koncertě jsem se bavil se Spellgothem a říkal mi, že ve Finsku mají tak trochu nálepku jako Finská kopie Rammstein. Dodal ale, že jim to nevadí. Jim to může jen pomoci. Myslím, že Turmion Kätilöt jsou čerstvým vítrem ve stojatých vodách světového metalu. Časem by mohli způsobit i vlnu Tsunami, tak si je hlídejte.
Před devátou začali svůj set ENGEL. Melodický metal se před Pain moc nehodil, ale švédská sebranka z Gothenburgu s přehledem klub rozdováděla. Hned zkraje jejich show už byl problém dostat se do předních řad, které opanovaly fanoušci dnešní hvězdy. Engel v loňském roce vydali album 'Threnody', z kterého zazněla většina písní. Podpořili jej výběrem z čtyři roky starého 'Absolute Designs', z kterého musím zmínit song 'Propaganda'. Zpěvák Magnus Klavborn byl z přeplněného zlínského sálu nadšený a užíval si to plnými doušky. Hudba Engel je energická, melodická a naživo funguje. Zejména musím pochválit basovou linku. Mít tak výraznou baskytaru v metalové kapele se jen tak nevidí (neslyší). Jinak ale nijak nevybočuje od desítek podobných.
Nečekaně brzy po skončení Engel pódium obsadili čtyři LCD obrazovky, obrovské bicí a PAIN. Peter se spoluhráči přišli naprosto ležérním způsobem, jako kdyby si spletli pokoj a spustili hned úvodní píseň z nového alba 'Let Me Out'. S čekáním na první velkou pecku to nepřeháněli a hned jako druhá zazněla 'Dancing With the Dead'. Hned zkraje koncertu bylo jasné, že to bude velkolepé. Zvuk jako víno, krásně zřetelné Peterovy vokály, energie klukům nechyběla a při chytlavosti jejich písní a obsazenosti klubu nemohl tento večer skončit špatně. Kapela vybrala skvělý průřezový setlist, kdy hráli ze všech svých alb. Přičemž z novinky 'You Only Live Twice' hráli pouze zlomek písní. Kromě úvodní 'Let Me Out' ještě perfektní 'Dirty Woman' hned zkraje koncertu, v polovině neméně dobrou 'Great Pretender', k závěru pak 'Feed The Demon'. Nemohly chybět ani pecky 'Psalms of Extinction', 'Nailed to the Ground', 'I'm Going In' nebo 'Monkey Bussines'. Song 'Have a Drink on Me' Peter uvedl jako píseň o lásce a akoholu, což pojal jako takové malé kázání ať pijeme s mírou. Bylo velice působivé sledovat jak opravdu narvaný klub takříkajíc hraje s kapelou. Nespecifikovatelná chemie mezi muzikanty (v tomto případě tedy spíš hlavně Peterem) a publikem fungovala dokonale. Atmosféra v Masters of Rock Café byla hutná a napětí před každou písní se dalo krájet. Jak jinak tento večer mohl vygradovat lépe než závěrečnou genialitou 'Shut Your Mouth'. V momentě, kdy se na obrazovkách objevil klip k této písni, všichni vybuchli nadšením. Přestože věděli, že to je poslední píseň večera. Peter nás nechal odzpívat první sloku a pak se této písně ujal už sám. Včetně refrénu, který byl naživo prostě dokonalý. Stejně jako celý song. Ještě několik vteřin po jeho konci jsme vyzpívávali tolik známé klávesové party a Peter neskrýval nadšení. Bohužel, žádný přídavek se nekonal a tak naše industriání dobrodružství skončilo. Jak jsem již zmiňoval, setlist byl vybraný velmi dobře. Přesto zamrzela absence skvělé, ač krátké písně 'Bye/Die'. Tu si tuzemští fanoušci mohli vychutnat před několika lety v Praze, kdy Pain podporovali Nightwish při jednom z posledních koncertů staré éry. Naživo to musel být nářez. Buď jak buď, Pain předvedli skvělou show a nebylo si nač stěžovat.
Po delší době jsem opět zažil koncert v naplněném klubu. Samozřejmě je to jak pro kapelu, tak pro fanoušky obrovská vzpruha a koncert hned vyzní velkolepěji. Bylo příjemné vidět, že i u nás jsme schopni naplnit klub. V dnešní době kdy je ve střední Evropě obrovské množství koncertů, a člověk nemůže být všude. Pain ale táhli a určitě tomu pomohl i víkendový termín. Myslím, že po všech stránkách vydařený večer.
