Začala další klubová koncertní sezóna, která, zdá se, bude z pohledu fanouška řádně nabita. Sobota večer patřila Favál Music Festu a to v pořadí již třetímu ročníku, který přivezl nejen dvě zahraniční kapely, ale také špičku naší tuzemské scény. To však ještě nikdo netušil, že tento večer neskončí zrovna velkou slávou...
Dle avizovaného programu pořadatelů jsem vcházela do klubu přesně v šest hodin večer a vyfasovala jako každý číslo do tomboly, kterou si losovaly samy jednotlivé kapely a také welcome drink pro prvních padesát příchozích. Následovalo uvelebení se na jednom z gaučů a očekávání začátku programu. Prvním z nemilých překvapení bylo zranění bubeníka metalcorových Shatter z Jablonné nad Orlicí, které nahradila kapela The Truth Is Out There. Jako by snad osud nepřál tomuto festivalu, porucha auta, které vezlo tuto náhradu zapříčinila posunutí celého programu večera.
Brněnští ASTRONAUT ON A CLOUD vpluli na pódium něco málo po sedmé večerní a přinesli říznou porci svého death post hardcoru. Kapela v čele s poměrně drobným frontmanem to ze začátku pořádně rozbalila, jeho hlasový font byl opravdu obdivuhodný a celý projev byl doplněn o pozoruhodné čisté pasáže. I dobrý hlasový rozsah zde nesmí být opomenut. Užít jsme si také mohli covery od Enter Shikari a Asking Alexandria... Škoda jen těch technických potíží s kytarou, jinak to byl skvělý otvírák této akce. Stále se nějak nedostavovaly ty hordy lidí do klubu...
Po krátkém zvučení a přípravě dekorace naskotačila na scénu první ze dvou zahraničních návštěv. ALL FACES DOWN dorazili z hlavního města Rakouska se svým opravdu velice líbivým, ale nevtíravým mixem mezi post hardcorem, metalcorem a punk rockem. Kapela fungující něco málo přes rok přivezla s sebou do Brna skvělou náladu a charismatické vystoupení, které dokázalo přilákat většinu návštěvníků. Proběhla také první z mnoha wall of death večera, kterou si řídil zpěvák Georg Messner. V hlavě mi však ještě dlouho bude znít jejich skladba Face the Truth, kterou jsem nemohla dostat z hlavy již při poslechu na myspace a teď se definitivně usadila v mozku po tomto vystoupení.
Třetí v pořadí se představili BETHRAYER z Kojetína, s kterými jsem se seznámila poprvé na albu Tribute to Debustrol, kde se ujali skladby Umučená. Této bandě dominuje zvuk dvou sedmistrunných kytar a úderně sekaný zvuk bicích doplněný surovým zpěvem dotvářejícím kompletní zvuk jejich thrashcore, groove metalu. I když nejsem zrovna příznivcem podobné hudby, nemohla jsem odolat pohupování a podupávání do rytmu, který mě strhl a najednou jsem koukala, že se mi to opravdu líbí. Pařilo se opravdu hodně, davu hudby chtivých však bezesporu dominovala po velkou část večera dáma nad dámy, která předváděla směsici různých tanečních prvků a stala se středem pozornosti, tedy alespoň té mé.
Dalším brněnským zástupcem byli SIC.ENGINE šeptající nám do ucha svoji porci emo metalu, či tzv. violence – crossoveru, jak sami uvádí na svém bandzone profilu. Tuto partu rozhodně snadno identifikujete podle originálního dress codu, který vypadá jako po gangsterském masakru. Další velkou dominantou a bezesporu úžasným obohacením jsou dva zpěváci. Ficy se svým charakteristickým hlasem postaral o zpěvy a řev, mrazivým doplněním pak bylo screamo v podání dreDa. Rozhodně nebylo poznat, že nedávno došlo k odchodu dvou členů, nově příchozí do kapely zapadli a já si jejich vystoupení s mnoha dalšími opravdu užila. Pódiová show byla jen třešničkou na dortu propracovanému hudebnímu konceptu. Pánové opravdu vědí, co se lidem líbí...
Poznávacím znamením kšiltovky na hlavách... rapcore z Jihlavy v podání STRAIGHT, aneb Favál Music Fest představuje další náplň večera. Tato parta úderně rázných chlapíků rozpohybovala klub v jiných rytmech než předchozí skupiny. Jelikož tenhle styl mým uším příliš nelahodí, věnovala jsem se aktivitám jiného typu a hudbu vnímala jen jako kulisu.
Vrcholem večera byla návštěva až z daleké Brazílie. Ze Sao Paula zavítala do našich končin PAURA bušící do nás svůj hardcore, čeští fanoušci měli možnost tuto skupinu vidět v naší domovině již dvakrát. Hned po prvních tónech mi bylo jasné, že za bicími sedí největší hvězda večera. Pro posluchače zatížené na dokonalý zvuk a přesné, rázné údery nastaly hotové orgie, člověk kolikrát nevěřil vlastním očím ani uším. Po hudební stránce to byl dokonalý nářez, škoda jen, že odešla většina návštěvníků. Všichni, kdo nezůstali, mohou jen litovat. Zpěvák i přesto předváděl skvělou práci s publikem a nakonec všechny požádal o společné foto na památku.
To už se nám však pozvolna přiblížila druhá hodina raní a v klubu prakticky nikdo nezůstal. Dorazila však poslední hvězda večera, kvůli které se posunul celý program. THE TRUTH IS OUT THERE k nám zavítali ze Studénky/Fulneku a takto nad ránem nám do hlavy nahustili svůj mathcore říznutý elektronikou. Zrodil se další neopakovatelný zážitek večera. Ač unavena, vydržela jsem do konce a odcházela z úžasně schizofrenním pocitem, který mi naservírovala tato parta v čele s Hanzim (ex-Crashpoint!). Marně jsem přemýšlela, zda jsem někdy slyšela něco tak pozoruhodného a pocit dosud nepoznaného stále přetrvává...
Favál Music Fest dospěl ke svému konci a zanechal dojem na všech, co se nakonec dostavili. Litovat mohou jen ti, kteří tuto akci vynechali a že jich bylo nejspíše hodně. Takto obsazená akce si takovou malou návštěvnost opravdu nezasloužila. Tak jen doufejme, že to pořadatele neodradilo a nám věrným a novým nadšencům přichystají další podobně nabitý ročník.
Fotografie: Martin Matuška
Dle avizovaného programu pořadatelů jsem vcházela do klubu přesně v šest hodin večer a vyfasovala jako každý číslo do tomboly, kterou si losovaly samy jednotlivé kapely a také welcome drink pro prvních padesát příchozích. Následovalo uvelebení se na jednom z gaučů a očekávání začátku programu. Prvním z nemilých překvapení bylo zranění bubeníka metalcorových Shatter z Jablonné nad Orlicí, které nahradila kapela The Truth Is Out There. Jako by snad osud nepřál tomuto festivalu, porucha auta, které vezlo tuto náhradu zapříčinila posunutí celého programu večera.
Brněnští ASTRONAUT ON A CLOUD vpluli na pódium něco málo po sedmé večerní a přinesli říznou porci svého death post hardcoru. Kapela v čele s poměrně drobným frontmanem to ze začátku pořádně rozbalila, jeho hlasový font byl opravdu obdivuhodný a celý projev byl doplněn o pozoruhodné čisté pasáže. I dobrý hlasový rozsah zde nesmí být opomenut. Užít jsme si také mohli covery od Enter Shikari a Asking Alexandria... Škoda jen těch technických potíží s kytarou, jinak to byl skvělý otvírák této akce. Stále se nějak nedostavovaly ty hordy lidí do klubu...
Po krátkém zvučení a přípravě dekorace naskotačila na scénu první ze dvou zahraničních návštěv. ALL FACES DOWN dorazili z hlavního města Rakouska se svým opravdu velice líbivým, ale nevtíravým mixem mezi post hardcorem, metalcorem a punk rockem. Kapela fungující něco málo přes rok přivezla s sebou do Brna skvělou náladu a charismatické vystoupení, které dokázalo přilákat většinu návštěvníků. Proběhla také první z mnoha wall of death večera, kterou si řídil zpěvák Georg Messner. V hlavě mi však ještě dlouho bude znít jejich skladba Face the Truth, kterou jsem nemohla dostat z hlavy již při poslechu na myspace a teď se definitivně usadila v mozku po tomto vystoupení.
Třetí v pořadí se představili BETHRAYER z Kojetína, s kterými jsem se seznámila poprvé na albu Tribute to Debustrol, kde se ujali skladby Umučená. Této bandě dominuje zvuk dvou sedmistrunných kytar a úderně sekaný zvuk bicích doplněný surovým zpěvem dotvářejícím kompletní zvuk jejich thrashcore, groove metalu. I když nejsem zrovna příznivcem podobné hudby, nemohla jsem odolat pohupování a podupávání do rytmu, který mě strhl a najednou jsem koukala, že se mi to opravdu líbí. Pařilo se opravdu hodně, davu hudby chtivých však bezesporu dominovala po velkou část večera dáma nad dámy, která předváděla směsici různých tanečních prvků a stala se středem pozornosti, tedy alespoň té mé.
Dalším brněnským zástupcem byli SIC.ENGINE šeptající nám do ucha svoji porci emo metalu, či tzv. violence – crossoveru, jak sami uvádí na svém bandzone profilu. Tuto partu rozhodně snadno identifikujete podle originálního dress codu, který vypadá jako po gangsterském masakru. Další velkou dominantou a bezesporu úžasným obohacením jsou dva zpěváci. Ficy se svým charakteristickým hlasem postaral o zpěvy a řev, mrazivým doplněním pak bylo screamo v podání dreDa. Rozhodně nebylo poznat, že nedávno došlo k odchodu dvou členů, nově příchozí do kapely zapadli a já si jejich vystoupení s mnoha dalšími opravdu užila. Pódiová show byla jen třešničkou na dortu propracovanému hudebnímu konceptu. Pánové opravdu vědí, co se lidem líbí...
Poznávacím znamením kšiltovky na hlavách... rapcore z Jihlavy v podání STRAIGHT, aneb Favál Music Fest představuje další náplň večera. Tato parta úderně rázných chlapíků rozpohybovala klub v jiných rytmech než předchozí skupiny. Jelikož tenhle styl mým uším příliš nelahodí, věnovala jsem se aktivitám jiného typu a hudbu vnímala jen jako kulisu.
Vrcholem večera byla návštěva až z daleké Brazílie. Ze Sao Paula zavítala do našich končin PAURA bušící do nás svůj hardcore, čeští fanoušci měli možnost tuto skupinu vidět v naší domovině již dvakrát. Hned po prvních tónech mi bylo jasné, že za bicími sedí největší hvězda večera. Pro posluchače zatížené na dokonalý zvuk a přesné, rázné údery nastaly hotové orgie, člověk kolikrát nevěřil vlastním očím ani uším. Po hudební stránce to byl dokonalý nářez, škoda jen, že odešla většina návštěvníků. Všichni, kdo nezůstali, mohou jen litovat. Zpěvák i přesto předváděl skvělou práci s publikem a nakonec všechny požádal o společné foto na památku.
To už se nám však pozvolna přiblížila druhá hodina raní a v klubu prakticky nikdo nezůstal. Dorazila však poslední hvězda večera, kvůli které se posunul celý program. THE TRUTH IS OUT THERE k nám zavítali ze Studénky/Fulneku a takto nad ránem nám do hlavy nahustili svůj mathcore říznutý elektronikou. Zrodil se další neopakovatelný zážitek večera. Ač unavena, vydržela jsem do konce a odcházela z úžasně schizofrenním pocitem, který mi naservírovala tato parta v čele s Hanzim (ex-Crashpoint!). Marně jsem přemýšlela, zda jsem někdy slyšela něco tak pozoruhodného a pocit dosud nepoznaného stále přetrvává...
Favál Music Fest dospěl ke svému konci a zanechal dojem na všech, co se nakonec dostavili. Litovat mohou jen ti, kteří tuto akci vynechali a že jich bylo nejspíše hodně. Takto obsazená akce si takovou malou návštěvnost opravdu nezasloužila. Tak jen doufejme, že to pořadatele neodradilo a nám věrným a novým nadšencům přichystají další podobně nabitý ročník.
Fotografie: Martin Matuška
