Musím se přiznat, že metalovou scénu už téměř nesleduji, ani naší, ani zahraniční. Na druhou stranu musím říci, že i v této stáji mám své koně, o které se zajímám. A u nás mezi ně patří právě COLP, kteří se mi zapsali do paměti už od prvních demosnímků, jelikož hrají zajímavou muziku a tak nějak po svém. Jsou to velice zruční muzikanti, což hrálo a hraje velkou úlohu v jejich hudbě (ale to přece v každé hudbě). Tak abych se dostal k tomu podstatnému a tím je přiblížení disku Submissive. Když jsem si přečetl recenzi na tenhle kotouč v jednom časopise, tak jsem vůbec netušil, s čím novým asi tak Colp vyrukovali na posluchače možná i proto, že jsem je dlouho neslyšel ani na živo. Nicméně CD jsem si obstaral a nedočkavě čekal, co na mě z beden vyběhne. A už od začátku je jasné, že to Colp hrnou. Kapela nám postupně houstne a houstne a na povrch nyní vylézá to, co v nich ostatně vždy bylo, jenom schované za trošku složitější aranžmá a instrumentální výkony, než tomu je nyní. V žádném případě nechci říkat, že deska je jednoduchá a přímočará, ale mám pocit, že všech 12 skladeb je více celistvějších a vše je více dotažené do konce, než tomu bylo dříve. A co teprve zvuk, ten se také posunul od předešlé desky Paralysis o kus dále. Je to větší maso, ale proč také ne, když kapela samotná také přitvrdila. Jinak je to deska, na které budete objevovat její taje na druhý, na třetí poslech. Nečekejte žádné nosné melodie, i když takový song se na desce taky najde, je jím Merge Into Darkness, možná proto na něj kapela natočila klip, aby to nahustila lidem do hlavy. Ovšem mým favoritem je Fuck The Parents, ta se do vás zakousne a nepustí. Když to mám celkově zhodnotit, tak na mě deska Submissive působí hodně kvalitním dojmem v tomto ranku hudby a své posluchače si musí určitě najít. A do budoucna jsem zvědav, kam povedou další kroky Colp, ale zřejmě to budou dál valit v trash/core vodách a budou ještě hustší. A nebo nás čeká nějaké překvápko...
