Z umístění koncertu Mayhem na Chmelnici jsem měl ohledně přeplněnosti z počátku trošku obavy, ale nakonec se tato volba ukázala jako skvělá. V klubu bylo lidí tak akorát a atmosféra skvělá.
Koncert otvírali maďarští I Divine. Jejich experimentálnější black metal doplněný o hru na pozoun dokázal diváky zaujmout. Jako rozehřívák příjemné.
Druzí vystoupili Italové Guru of Darkness a na rozdíl od I Divine se u GOD žádné experimenty nekonaly. Kapela nastoupila s old school black metalem a tomu odpovídala i pódiová prezentace, zejména frontman Tsade působil dostatečně šíleně. Jeho projev sice někoho nemusel bavit, ale řekl bych, že svými grimasami nebo věšením se na šňůře od mikrofonu dokáže zaujmout. Kapela má zatím na kontě dvě dlouhohrající alba, Journey to Destiny a loňské Mater Meretrix a myslím, že vidět je naživo v menším klubu je docela zážitek.
Třetí kapela v pořadí, slovinští Noctiferia, mi naopak dramaturgicky příliš nesedla. Neříkám, že se jejich melodický industriální black nedal poslouchat, ale určitě jsem jej nemusel mít mezi Guru of Darkness a Mayhem. Na rozdíl od řady spokojených fanoušků jsem měl celou dobu pocit trochu cizorodého prvku. Po přestávce už nastoupili všemi očekávaní Mayhem, tentokrát v pětičlenné sestavě, kdy základní trojici Atillu, Necrobutchera a Hellhammera doplňovali další dva pódioví hráči. Chvíli jsem si na to zvykal, Blasphemer byl přece jen s Mayhem nějaký ten pátek, ale při výkonu kapely jsem na to poměrně brzy zapoměl. Červeně nasvícenému infernu na pódiu dominoval Attila se svou šílenou maskou umrlce a oprátkou, se kterou si od úvodní Pagan Fears neustále pohrával. Velmi sugestivní projev a samozřejmě také skvělý vokální výkon. Hellhammera sice nebylo za bicími, netradičně umístěnými na levé straně pódia, příliš vidět, ale přeslechnout ho člověk jednoduše nemohl. Po Pagan Fears následoval celou průřez kariérou, zazněly klasiky jako Deathcrush, Carnage nebo Freezing Moon, ale nezapomínalo se ani na novější tvorbu. Pro mě osobně nastal vrchol koncertu při De Mysteriis Dom Sathanas, z Attilova vokálního projevu běhal mráz po zádech. Opravdu silný zážitek.
