Pokud jsme tu nedávno měli tu čest s úchylnými Grind-O-Matic, představiteli netradičního francouzského pohledu na pošahaný grind, maníci z Infest, taktéž Frantíci, naopak ukazují dramaticky odlišnou scenérii - a sice obraz naprosté grindové klasiky. Jejich debut „Feel the Rage“ z roku 2007 mne osobně pravda nechal trochu chladným, ale bylo dobré sledovat, jak si kapela s tak neoriginálním názvem (jen ve Francii jich je metalových nejmíň kolem 4) pomalu, ale jistě klestí cestu grindovým undergroundem.
Již při pohledu na povedený booklet, jenž se jednomu minimálně na pár dní zaryje do mysli, spatříme, že štychy na placce mají povětšinou kolem jedné minuty stopáže. Rozhodně plus, krátký grind=správný grind, a jako by to snad Infest chtěli potvrdit, rovnou na úvod vysypou z rukávu ultra groovy vypalovačku „Peace, Love Freedom & Flowers“, ve které si vokalista Bud zahraje na chrliče Barneyho, jeho chrčivé harsh/growly sviští vzduchem (rozhodně barvou připomenou americké drtiče Misery Index v dobách „Retaliate“), riffy se pak pohybují ve vodách grindu, hardcoreu a old school death metalu. Nic nového pod sluncem, neurvalé, předpotopní punkové postupy, čistá produkce, kterou se občas úspěšně daří zabordelit masivními perkusemi bicmana Sheua, jenž blastuje o sto šest. Brutální, rychlé, neurvalé – a také rozhodně dobré.
Po prvním poslechu toho ve vás mnoho nezůstane, Infest vás jednoduše přežvýkají a po těch 30 minutách trvání jejich grindového kolotoče zase vyplivnou, ovšem trpělivost je odměněna a po několika dalších ponořeních mezi drážky nahrávky si skladbu po skladbě naposloucháte a zjistíte…inu, že je to dobré. Amerika již objevena byla, Infest jakoby se pouze na škuneru projížděli kdesi v okolních vodách, a veselili se s povolnými děvčaty a, popíjejíce rum. Kubánský.
Věru nabušený hc/grind ze staré školy se vším, co k němu patří. S, ve valné většině, povedenými melodiemi, solidní kytarovou prací, která si nikam zbytečně necpe, v několika válech až neuvěřitelně dobře technicky zvládnutými bicími party (How Many Minds), nerušivým vokálem příjemným na poslech (pro příznivce grindového štěkotu pochopitelně) a citlivě nazvučenou, jasně čitelnou basou. Dočkáme se půlminutových skladeb, dočkáme se dvouminutovek, ale nic naplat, Infest to tentokrát už opravdu vzali za správný konec, a ačkoliv to není nic, co zboří zažitá pravidla škatule a posune žánr kamsi dál, je to zábava. Taková, že tentokrát volím 8.
Cože fakt? Jednoznačně. Objektivně tak o stupínek za letošním překvapením číslo 2 (Inzest).. Tímto gratuluji Metal Age Productions k dobře se vyvíjejícímu stájovému oři a grindu chtivým příznivcům bez obav doporučuji.
Čas: 29:51
Již při pohledu na povedený booklet, jenž se jednomu minimálně na pár dní zaryje do mysli, spatříme, že štychy na placce mají povětšinou kolem jedné minuty stopáže. Rozhodně plus, krátký grind=správný grind, a jako by to snad Infest chtěli potvrdit, rovnou na úvod vysypou z rukávu ultra groovy vypalovačku „Peace, Love Freedom & Flowers“, ve které si vokalista Bud zahraje na chrliče Barneyho, jeho chrčivé harsh/growly sviští vzduchem (rozhodně barvou připomenou americké drtiče Misery Index v dobách „Retaliate“), riffy se pak pohybují ve vodách grindu, hardcoreu a old school death metalu. Nic nového pod sluncem, neurvalé, předpotopní punkové postupy, čistá produkce, kterou se občas úspěšně daří zabordelit masivními perkusemi bicmana Sheua, jenž blastuje o sto šest. Brutální, rychlé, neurvalé – a také rozhodně dobré.
Po prvním poslechu toho ve vás mnoho nezůstane, Infest vás jednoduše přežvýkají a po těch 30 minutách trvání jejich grindového kolotoče zase vyplivnou, ovšem trpělivost je odměněna a po několika dalších ponořeních mezi drážky nahrávky si skladbu po skladbě naposloucháte a zjistíte…inu, že je to dobré. Amerika již objevena byla, Infest jakoby se pouze na škuneru projížděli kdesi v okolních vodách, a veselili se s povolnými děvčaty a, popíjejíce rum. Kubánský.
Věru nabušený hc/grind ze staré školy se vším, co k němu patří. S, ve valné většině, povedenými melodiemi, solidní kytarovou prací, která si nikam zbytečně necpe, v několika válech až neuvěřitelně dobře technicky zvládnutými bicími party (How Many Minds), nerušivým vokálem příjemným na poslech (pro příznivce grindového štěkotu pochopitelně) a citlivě nazvučenou, jasně čitelnou basou. Dočkáme se půlminutových skladeb, dočkáme se dvouminutovek, ale nic naplat, Infest to tentokrát už opravdu vzali za správný konec, a ačkoliv to není nic, co zboří zažitá pravidla škatule a posune žánr kamsi dál, je to zábava. Taková, že tentokrát volím 8.
Cože fakt? Jednoznačně. Objektivně tak o stupínek za letošním překvapením číslo 2 (Inzest).. Tímto gratuluji Metal Age Productions k dobře se vyvíjejícímu stájovému oři a grindu chtivým příznivcům bez obav doporučuji.
Čas: 29:51
Seznam skladeb:
- Peace Love Freedom and Flowers
- Murphy's Law
- I Ate a Bin
- Identical Bodies
- 20th Century Fucks
- How Many Minds
- Greatest [S]Hits
- Future is for Us
- Could Anybody Answer ?
- 100% Malin
- Paberse Matao
- This Song is Called
- The Slyness of Repercution
- C2h5O5
- Playboy Square
- Moshroom
- Shoot the Pope
- Mr Polkak
- Rent a Wife
- Polype
