Ihned, jakmile jsem spatřil tak trochu tanečně laděný obal německé kapely Emil Bulls a byl společnostni Drakkar a SONY Music varován, že CD je watermarkováno a běda mi, jak ho někam budu uploadovat, jsem se s pocitem naprosté důvěry ze strany zasílajících jal poslouchat tu božskou manu, jíž je nejspíše hudba alternativně – metalové formace Emil Bulls. Ihned jednička „Hear Comes The Fire“ připomene časy industriálně – thrash metalových nářezů Ministry, se zkresleným vokálem Christopha von Freydorfa, energickými kytarami, jež vytvářejí neproniknutelnou hradbu thrashujícího alternativního bordelu. Takhle nějak má vypadat správný otevírák, který ví, kdy na chvilku zpomalit, ale jinak se po celou dobu chová jako zpěněný býk, který se vrhá za toreadorem do plamenů. Tohle je tedy na alternativu ostré jako břitva, správně zahulený, takřka southern metalový zvuk kytar navíc vše posunuje do spráných kolejí, kdy je vám doslova ustřelena palice. Trochu překvapí jasný německý akcent zpěváka při citování latinského textu v mezihře, celkem jsem si vzpomněl na ramštajny. Ale i tak mne otevírák dostal a ačkoliv jsem čekal pěkný průser, naopak, byl jsem vcelku překvapen, jak brutálně se do toho kluci v distribuci SONY Music ještě umí opřít.
Pokud jednička byla naprostou najebávkou, která nenechala posluchače vydechnout, dvojka „When God Was Sleeping“ se dostává někam do vln v současné době oblíbeného emo rocku a několikrát mi připomněla francouzské rovněž alternativce Watcha, kdy vokály jsou téměř totožné. Dobré chorusy, říkám si za pochodu.
Trojka „Architects of My Apocalypse“ uvodními sladkobolnými zpěvy připomenou vokál zpěváka a skladatele Roxette, aby se skladba po několika vteřinách zlomila do popového refrénu, jenž jistě zduří bradavky všem přítomným posluchačkám. Není divu, že Emil Bulls slavili na Rock Am Ring úspěchy, jelikož tohle je ideální pop rock/metal k pivečku s občasnými tanečky holek v podprsenkách. Asi takový dojem na vás tato Blink 182idní skladba udělá. Letní festival, pívo, pohodička. Ale ve výsledku umělé až na půdu a pro mne nepříliš přínosné. Čtyřka „Ad Infinitum“ jakoby se chtěla vrátit k brutálnější poloze kapely a servíruje atmosférické riffy, společně s groovy spodkem. V druhé polovině valchovačky se navíc kytaristá blýskne vcelku dobrým sólem (v rámci stylu) a vy nechápete, jak rozmanití Emil Bulls mohou být. Hodně.
Rozhodně mohu s klidným srdcem doporučit album Phoenix na cesty, jelikož členové kapely nejsou žádnými troškaři a ačkoliv jejich předchozí, album, „The Black Path“, vyšlo před pouhým rokem, mladíci šlápli do pedálů a tak se na novince vyskytuje rovnou 13 songů s celkovou stopáží kolem 51 minut. Dost slušný výkon, avšak v rámci alternativy celkem standartní. Album je lehounké na poslech, lehce zapamatovatelné, stadiónové, leč, nerad to přiznávám, kvalitní. Kvalitní muzikantskými výkony, které sice nevyzařují žádnou auru geniality, ale v rámci možností předvádějí maximum. Pokud vás pak nějaká skladba náhodou znudí, není problém přepnout na další, Emil Bulls mají vždy v rukávu něco, co vás zaujme. Pokud tedy šílíte po moderním, melodickém stoner/alternative rock – metalu, bude „Fénix“ tím pravým stvořením pro vás.
Nic po vás nechce a něco nabízí. Klidný, poslech, občas narušovaný celkem solidními, leč v refrénech jemnými nakopávkami ( sedmička „The Storm Comes In“), o kterých by se takovým Slipknot v současné době mohlo jen zdát. Prostě brutální sonická hradba, která je často střídána emo mezihrami a mezizpěvy, aby vás poté opět nakopla do zadku strhujícím, do země zadupávajícím riffem. Sakra, jsem z toho zmaten.
Délka a celková nekonzistence alba mne zaráží, sem tam je zvuk Emil Bulls až brutální, ovšem povětšinou se jedná o bravíčkovou kapelu dospívajícím holkám na stěnu.
V rámci objektivity s přihlédnutím k tomu, že CD poslouchám v době recenze poprvé a naposledy, musím uznat, že „Phoenix“ opravdu není žádným propadákem, ba naopak. Pokud čekáte na nové Guano Apes, či cokoliv jiného z alternativy a chcete si čekání zkrátit skutečně pořádnou náloží kvalitní populární muziky, máte možnost. Akorát tedy, pozor na watermarky :)
Čas: 51:50
Pokud jednička byla naprostou najebávkou, která nenechala posluchače vydechnout, dvojka „When God Was Sleeping“ se dostává někam do vln v současné době oblíbeného emo rocku a několikrát mi připomněla francouzské rovněž alternativce Watcha, kdy vokály jsou téměř totožné. Dobré chorusy, říkám si za pochodu.
Trojka „Architects of My Apocalypse“ uvodními sladkobolnými zpěvy připomenou vokál zpěváka a skladatele Roxette, aby se skladba po několika vteřinách zlomila do popového refrénu, jenž jistě zduří bradavky všem přítomným posluchačkám. Není divu, že Emil Bulls slavili na Rock Am Ring úspěchy, jelikož tohle je ideální pop rock/metal k pivečku s občasnými tanečky holek v podprsenkách. Asi takový dojem na vás tato Blink 182idní skladba udělá. Letní festival, pívo, pohodička. Ale ve výsledku umělé až na půdu a pro mne nepříliš přínosné. Čtyřka „Ad Infinitum“ jakoby se chtěla vrátit k brutálnější poloze kapely a servíruje atmosférické riffy, společně s groovy spodkem. V druhé polovině valchovačky se navíc kytaristá blýskne vcelku dobrým sólem (v rámci stylu) a vy nechápete, jak rozmanití Emil Bulls mohou být. Hodně.
Rozhodně mohu s klidným srdcem doporučit album Phoenix na cesty, jelikož členové kapely nejsou žádnými troškaři a ačkoliv jejich předchozí, album, „The Black Path“, vyšlo před pouhým rokem, mladíci šlápli do pedálů a tak se na novince vyskytuje rovnou 13 songů s celkovou stopáží kolem 51 minut. Dost slušný výkon, avšak v rámci alternativy celkem standartní. Album je lehounké na poslech, lehce zapamatovatelné, stadiónové, leč, nerad to přiznávám, kvalitní. Kvalitní muzikantskými výkony, které sice nevyzařují žádnou auru geniality, ale v rámci možností předvádějí maximum. Pokud vás pak nějaká skladba náhodou znudí, není problém přepnout na další, Emil Bulls mají vždy v rukávu něco, co vás zaujme. Pokud tedy šílíte po moderním, melodickém stoner/alternative rock – metalu, bude „Fénix“ tím pravým stvořením pro vás.
Nic po vás nechce a něco nabízí. Klidný, poslech, občas narušovaný celkem solidními, leč v refrénech jemnými nakopávkami ( sedmička „The Storm Comes In“), o kterých by se takovým Slipknot v současné době mohlo jen zdát. Prostě brutální sonická hradba, která je často střídána emo mezihrami a mezizpěvy, aby vás poté opět nakopla do zadku strhujícím, do země zadupávajícím riffem. Sakra, jsem z toho zmaten.
Délka a celková nekonzistence alba mne zaráží, sem tam je zvuk Emil Bulls až brutální, ovšem povětšinou se jedná o bravíčkovou kapelu dospívajícím holkám na stěnu.
V rámci objektivity s přihlédnutím k tomu, že CD poslouchám v době recenze poprvé a naposledy, musím uznat, že „Phoenix“ opravdu není žádným propadákem, ba naopak. Pokud čekáte na nové Guano Apes, či cokoliv jiného z alternativy a chcete si čekání zkrátit skutečně pořádnou náloží kvalitní populární muziky, máte možnost. Akorát tedy, pozor na watermarky :)
Čas: 51:50
Seznam skladeb:
- Here Comes The Fire
- When God Was Sleeping
- The Architects Of My Apocalypse
- Ad Infinitum
- Triumph And Disaster
- Man Overboard! - The Dark Hour of Reason
- The Storm Comes In
- Time
- Nothing In This World
- Infecting The Program
- It's High Time
- Son Of The Morning
- I Don't Belong Here
