Vždy, když se mi do mých nenechavých pařátů dostane nějaká melodicko – death metalová kapela z Itálie, mé zřejmě kovové srdce nadšeně zaplesá. Je pravda, že právě italské borce v tomto ranku většinou obdivuji a když jsem úplnou náhodou narazil na pětici mladíků z města Pistoia Chaos Core, smečku zrozenou v roce 2002, byl jsem velice zvědav, s čím na svém debutu „Born in Silence“ přijde. S kvalitním tech melodeathem, chtělo by se ihned dodat. A opravdu, po krátkém úvodním ruchovém intermezzu to do nás chlapi nahulí ve velkém stylu, se všemi moderními kudrlinkami, ovšem zároveň se držíc prachem zavátých riffů legendárních smrtonošů Death.
Výborné vyhrávky, doteky akustické kytary v samplech, silné a přitom zatraceně povědomé growly vokalisty Davida Bonacchiho, perfektní technická souhra Diega Gavazziho a Marca Ferra. Parádní otevírák uvolňuje místo pokračujícímu modernímu death metalu. „Links“ jsou parádní ukázkou toho, jak to vypadá, když se vše dokonale sladí dohromady. Nejen staré, ale i nové postupy dohromady tvoří geniální mixturu techniky, dobrých nápadů a neustálé jízdy vpřed. Nestane se, aby vás Chaos Core byť jen na chvíli nechali plácat na místě, neustále vás vlivem skvělých kytarových pasáží ženou po pláních jejich hudebních impresí a běda vám, jak na chvíli vypustíte.
Následující „The Alkemist“ je schopným melodickým útvarem, jenž kreslí jeden obrazec za druhým, nechává vás v němém úžasu nad muzikantskými výkony, které sice nejsou zrovna ultra technické, ale – jednoduše to vše skvěle ladí dohromady, Italové opět dokazují, že technicky jsou jejich undergroundové kapely na zatraceně dobré úrovni.
„Tormento“, další track, ressurectován z dřívějších demo snímků této bandy, je jako buldozer. Neprostupná hradba kytar, zajímavý, trochu chladně znějící vokál, groove je střídán s Schuldinerovými postupy, slabě nazvučená basa a bicí by dle mého také ještě něco málo snesly. Jistě, kopáky jsou zvládnuty vcelku obstojně, trochu mdle na mne působí zvuk perkusí, hlavně činelů. No, kapela je prozatím unsigned, tak uvidíme, co bude dál.
Škoda snad jen trochu přehnané stopáže, téměř tři čtvrtě hodiny je na tento styl muziky opravdu hodně a po čase vás Chaos Core přestanou bavit tak, jako na začátku. Naštěstí kapela dokáže vykouzlit dostatek kvalitních riffů, vyhrávek a navazujících sól, abyste zůstali v pohodě a album si užili. Přesně to si říkám ve druhé půlce pětky „Cages Of Bitter Words“, kdy sami autoři vytuší již trochu únavnou první polovinu a skladbu ozvláštní zatraceně povedeným „vybrnkávaným“ slidem s ultra melodickými, pomalými „kopulačními“ vyhrávkami. „Sakra, tohle mne opravdu baví,“ říkám si v duchu. Šestka „Fifth Sun“ kolem jen prosvištěla a plna vynikajících vyhrávek a všemožných posunů kamkoliv mne utvrdila v mém prvním dojmu. Chaos Core zkrátka umí a nechápu, kam na to ti Italové chodí. Nestává se mi často, abych po prvním poslechu ihned hodnotil sakra vysoko (naposledy snad u Sol Asunder), ale tohle je opravdu schopná nahrávka, jež bude bavit příznivce jak starých, tak nových postupů. Pravda, rozhodně na druhou stranu nelze tvrdit, že je úplně pro každého a musí na ni být nálada, ale pokud vás baví inovativní death metal s občasnými thrashovými elementy, jenž je zároveň hluboko zakořeněn v nové i staré škole, je „Born in Silence“ albem pro vás. A vlastně i pro mne..
Nejlepší skladby: Skoro všechny..
Čas: 44:15
Následující „The Alkemist“ je schopným melodickým útvarem, jenž kreslí jeden obrazec za druhým, nechává vás v němém úžasu nad muzikantskými výkony, které sice nejsou zrovna ultra technické, ale – jednoduše to vše skvěle ladí dohromady, Italové opět dokazují, že technicky jsou jejich undergroundové kapely na zatraceně dobré úrovni.
„Tormento“, další track, ressurectován z dřívějších demo snímků této bandy, je jako buldozer. Neprostupná hradba kytar, zajímavý, trochu chladně znějící vokál, groove je střídán s Schuldinerovými postupy, slabě nazvučená basa a bicí by dle mého také ještě něco málo snesly. Jistě, kopáky jsou zvládnuty vcelku obstojně, trochu mdle na mne působí zvuk perkusí, hlavně činelů. No, kapela je prozatím unsigned, tak uvidíme, co bude dál.
Škoda snad jen trochu přehnané stopáže, téměř tři čtvrtě hodiny je na tento styl muziky opravdu hodně a po čase vás Chaos Core přestanou bavit tak, jako na začátku. Naštěstí kapela dokáže vykouzlit dostatek kvalitních riffů, vyhrávek a navazujících sól, abyste zůstali v pohodě a album si užili. Přesně to si říkám ve druhé půlce pětky „Cages Of Bitter Words“, kdy sami autoři vytuší již trochu únavnou první polovinu a skladbu ozvláštní zatraceně povedeným „vybrnkávaným“ slidem s ultra melodickými, pomalými „kopulačními“ vyhrávkami. „Sakra, tohle mne opravdu baví,“ říkám si v duchu. Šestka „Fifth Sun“ kolem jen prosvištěla a plna vynikajících vyhrávek a všemožných posunů kamkoliv mne utvrdila v mém prvním dojmu. Chaos Core zkrátka umí a nechápu, kam na to ti Italové chodí. Nestává se mi často, abych po prvním poslechu ihned hodnotil sakra vysoko (naposledy snad u Sol Asunder), ale tohle je opravdu schopná nahrávka, jež bude bavit příznivce jak starých, tak nových postupů. Pravda, rozhodně na druhou stranu nelze tvrdit, že je úplně pro každého a musí na ni být nálada, ale pokud vás baví inovativní death metal s občasnými thrashovými elementy, jenž je zároveň hluboko zakořeněn v nové i staré škole, je „Born in Silence“ albem pro vás. A vlastně i pro mne..
Nejlepší skladby: Skoro všechny..
Čas: 44:15
Seznam skladeb:
- Lust for Pain
- Links
- The Alchemist
- Tormento
- Cages of Bitter Words
- Fifth Sun
- Amon Ra
- Waning Picture
- Destiny Machine
- The Fog
