Ale ale, parta hejsků od Budějic si na nás zase brousí drápy! Tři roky uběhly od šlehy „Cloned & Enforced“ a Ingrowing jsou zpět s porcí rychlého, neústupného grinding deathu, aby všem těm mladým sebrankám ukázali, že stará škola pořád vládne. A to si pište, že vládne. Old school nabouchávací grind ve stylu starých Nasum či Rotten Sound, klasický zatěžkávající skřekot, blastující bicí a všude přítomné znechucení z té společenské špíny vůkol. Ani se chlapcům nedivím, že to i po letech valí pořád ve stejném stylu, jelikož stejně jako jejich styl, se ani ta společnost ani v nejmenším nezměnila. A nezmění.
Občas si sebranka odskočí od rychlých náklepů, k pomalejším breakům, aby si na těchto svých zastávkách nabrala plné hrsti death metalu ze staré školy a poté zase drtí. Vlakin to má v hrdle pořád seštelované stejně parádně, jeho snadno rozpoznatelný growling/screaming rozetne vzduch, mezitím co oba kytaristé drtí starými, prachem zavátými punk/death metalovými riffy. Inu že grind? Přesně tak!
Výhodou nasraného, naléhavého grindu Ingrowing je v tomto případě také kratší stopáže, jelikož právě MCD jsou tím pravým pro kapelu jejich formátu. 16 a půl minuty, sedm songů, co víc si přát. Koneckonců, déle už by to byla nuda, při těchto číslech se však tah na branku „Aetherpartus“ nikde neztrácí ani nedrobí, typicky dobrá produkce, aranže a sehranost kapely hrají Budějičákům do karet. Slyším snad ducha Mieszka, vznášejícího se ve skřecích při pětce „Escapology“? Či jejich typický, přemýšlivý styl? Jen houšť a více takových skladeb, šrapnel je to parádní a jeho dotyk na sluchovodech bolí jako pořádné pohlazení dvanácti ocasou kočkou. Možná jsem se i trochu přepočítal, když nad tím tak přemýšlím.
Moje kalkulace jsou ovšem v případě nového MCD Ingrowing doufám správné. Parádní porce grindu z té nejstarší školy, s odkazy na mentory žánru (NP podmínkou) potěší a „Aetherpartus“ je dalším důkazem, že starý grind rozhodně nepatří do starého železa. A ani Ingrowing. Protentokrát jim vše sedlo přesně tak, jak potřebovali a my se tak můžeme těšit z další vynikající kolovrátkově – grindové mini desky v českém podání.
Nakonec si dáme padesáti sekundový cover Nasum „Cut to Fit“ z EP „Domedagen“, vydaného léta páně 1994. To nám ten čas letí.. A tím se toto příjemné setkání uzavírá, já smekám pánové a házím osmičku!
Občas si sebranka odskočí od rychlých náklepů, k pomalejším breakům, aby si na těchto svých zastávkách nabrala plné hrsti death metalu ze staré školy a poté zase drtí. Vlakin to má v hrdle pořád seštelované stejně parádně, jeho snadno rozpoznatelný growling/screaming rozetne vzduch, mezitím co oba kytaristé drtí starými, prachem zavátými punk/death metalovými riffy. Inu že grind? Přesně tak!
Výhodou nasraného, naléhavého grindu Ingrowing je v tomto případě také kratší stopáže, jelikož právě MCD jsou tím pravým pro kapelu jejich formátu. 16 a půl minuty, sedm songů, co víc si přát. Koneckonců, déle už by to byla nuda, při těchto číslech se však tah na branku „Aetherpartus“ nikde neztrácí ani nedrobí, typicky dobrá produkce, aranže a sehranost kapely hrají Budějičákům do karet. Slyším snad ducha Mieszka, vznášejícího se ve skřecích při pětce „Escapology“? Či jejich typický, přemýšlivý styl? Jen houšť a více takových skladeb, šrapnel je to parádní a jeho dotyk na sluchovodech bolí jako pořádné pohlazení dvanácti ocasou kočkou. Možná jsem se i trochu přepočítal, když nad tím tak přemýšlím.
Moje kalkulace jsou ovšem v případě nového MCD Ingrowing doufám správné. Parádní porce grindu z té nejstarší školy, s odkazy na mentory žánru (NP podmínkou) potěší a „Aetherpartus“ je dalším důkazem, že starý grind rozhodně nepatří do starého železa. A ani Ingrowing. Protentokrát jim vše sedlo přesně tak, jak potřebovali a my se tak můžeme těšit z další vynikající kolovrátkově – grindové mini desky v českém podání.
Nakonec si dáme padesáti sekundový cover Nasum „Cut to Fit“ z EP „Domedagen“, vydaného léta páně 1994. To nám ten čas letí.. A tím se toto příjemné setkání uzavírá, já smekám pánové a házím osmičku!
Aktuální EP zastihlo Ingrowing ve výtečné formě. Opět pekelně rychlí, nekompromisní, brutální a plně vystačující. V krátké chvíli dokážou vystihnout podstatu grind corového běsnění vysoké kvality, pročež jsou především v našich kuloárech ceněni a žádáni. 6 vlastních válů a cover Nasum v jednom balení má velmi dobrý, průrazný a čitelný zvuk. V groove detonacích dvojky "Derelict" a ob kolegyně "Nonnative Arousal" by sice zasluhovali dražší sound, ale toho si snad ani nepovšimnete. EP má takový spád, že se ani nenadějete a ticho po pěšině. V hlavách ovšem nezůstane prázdno. Songy zní podmanivě a konkrétně, bez zbytečného bordelu. Ingrowing odlišuje od jiných především vokál. Vlakin využívá kromě murmuru mnohem vyšší jekořev, v němž docílil zajímavé hlasové polohy: v porovnání s předchozími počiny především čistší, naléhavější a - světe div se - melodičtější. Materiál slupnete jako jednohubku, přitom se jen nepeláší. Naopak, chlapi přes všechnu hbitost sestavují výživný, nápaditý výsledek, který opravdu jede a má koule jako sviňa. Cover "Cut To Fit" mohli klidně vypustit, zato vypomáhajícího Jurgen (UPRISE) by se mohli držet; parádní škopky. "Aetherpartus" vřele doporučuji! Tady se nespletete. 9/10 (Skořepa)
Čas: 16:34
Čas: 16:34
Seznam skladeb:
- Ante Portas Vitae
- Derelict
- Safezone
- Nonnative Arousal
- Escapology
- Aetherpartus
- Cut to Fit (Nasum-Cover)
