SEPTIC FLESH - Sumerian Daemons

Nic objevného nikomu asi nepovím, když řeknu, že mne (stejně jako hromadu kolegů) nová deska SEPTIC FLESH vyrazila dech. Tohle jsem po určitě ne špatném, ale hodně zmelodičtěném a experimentálním albu ?Revolution DNA? opravdu nečekal. Samotný obal a hororově laděný design placky leccos naznačuje. O nic míň strašidelněji nepůsobí ani monstrózní sbory v intru ?Behold?The Land Of Promise?. A to je jen úvod. Z rozjezdu ?Unbeliever? jsem totiž nepochopil zhola nic. Kostilámající sypanice, brutální zvuk a hlavně Spirosův návrat k hromovému growlingu?nádhera. Jako za starých časů. Epochu revoluce DNA zase připomínají různé samplované zvuky, dodávající novince moderní vyznění i přes relativní návrat k barbarské brutalitě. Postupně se do hudby začleňují i mocné sbory, které celou desku tak hezky načaly. Jemnější melodie, i když stále ve zvukovém krunýři tvrdém jako žula, se dostávají ke slovu až v následné překrásné pocitovce ?Virtues Of The Beast?. Nezaměnitelný cit pro melodiku těchto Řeků je neskutečně svojský a ať mění SEPTIC FLESH zvuk a tvář své tvorby jak chtějí, tak melodie je dělají nezaměnitelnými. Velký prostor dostává i Natalie Rasoulis, coby vůdce sborů, jak v jemnějších částech desky, tak v gradacích butálnějších šleh, jako je ?Faust?. ?When All Is None? je pro zachování pestrosti opět o něco klidnější, ale zato obsahuje nádherné melodie a harmonie. Závěr skladby je pro mne geniálním a sugestivním vrcholem alba. A to je následován atmosférou nočního mlhavého hřbitova v úvodu ?Red Code Cult? a snad nejbrutálnějším výjezdem na albu. Emoce se vám budou valit každým pórem těla. Já marně hledám spodní čelist na zemi ještě teď. Symfonie starobylých démonických kultů smetá co se jí postaví do cesty. ?Dark River? by zase klidně s jiným zvukem a vokály mohla figurovat na ?Revolution DNA? a přináší další kolekci melodičtějších nápadů. Mocný zvuk vytvořený ve studiu Fredman však vše drží při sobě a jak tyhle melodické věci, tak brutální záseky jako z časů ?Mystic Places Of Dawn? tvoří sourodý a kompaktní celek. Navíc celým albem proplouvá Natalie se svými sbory a dodává tak skladbám další společný element. Na melodickou vlnu předchozí věci volně navazuje i ?Magic Loves Infinity?. Ta je navíc hodně okořeněna i modernějšími postupy, které se setkávají s nečistou a zlou aurou dávných časů. ?Sumerian Daemon? je věren svému názvu přeci jen zase temnějšího a zlověstnějšího ražení, což kvituji s povděkem hehe. Opravdu mě polévá horko, když si znovu uvědomím tu sílu nového matroše SEPTIC FLESH. Pradávné východní vlivy v ?Mechanical Babylon? se doplňují se samply a společně tvoří další útok na vaše nitro zaplněné starověkým odkazem jedovaté melancholie a nenávistného odhodlání. ?Infernal Sun? a začátek ?The Watchers? přináší trochu odlehčení, neboť mají silné stigma uvolněnosti z dob ?Revolution DNA?. Ovšem ještě v průběhu druhé zmiňované přichází zlom a to jasně dokazuje, jek mají tentokrát kluci všechno pevně v rukou a umně míchají vše co umí v jeden monstrózní drahokam. Závěr alba v podobě ?Shapeshifter? začíná v duchu intra, tentokrát ve spojení s elektronikou a vrcholí v monstrózní hrůzné symfonii, tvořící důstojný závěr alba, které se nerodí každý den. SEPTIC FLESH překročili svůj stín.