Mexičtí DISGORGE na nás útočí svou směsicí death / grindu se svým třetím řadovým albem ?Necrholocaust?. Správně, ne ?NecrOholocaust?, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale ?Necrholocaust?. Proč právě tento název, to fakt nevim, ale co vim, je to, že se mi tadle muzika fakt zalíbila. I když jistou výhradu bych měl ? a to k nezvyklému (teda aspoň pro mě nezvyklému) použití intra a outra a také několika podobných úvodů u pár skladeb - nevim, nevim, ale zdá se mi že trochu přebrali, páč zněj spíš až moc blackově. No ale k tomu jak zní celé album ? je zde celkem osm písní, které vám asi nedají moc klidu. Je to mišmaš death / grindu ve stylu osmdesátých let (jak tvrdí sama skupina) a dobře jim to odsejpá. Na to, že počet členů kapely jest čtyři minus jeden (to jako, že jsou tři, čtyři nikdy nebyli, ale chtěl sem to napsat, tak nějak hezky:-)), tak dělaj obstojnej bordel. Ve stálém složení: Antimo: basa + zpěv, Willy: bicí a Edd : kytary (i když se objevily jakési fámy o neshodách, skupina je rezolutně popírá ? viz. jejich oficiální web), se rozjíždí obsedantní rej po krvi a vnitřnostech. Názvy písní jako ?Touha po výkalech?, či ?Vroucí zvratky proudí mými žilami? vám jasně dají najevo jak že to tyhle pánové vidí s texty o lásce :-) Vokál je dokonale odblitý a brutálně zastřený přívalem krve linoucím se ze zpěvákových úst, kterýžto ještě musí dávat base na frak. Taktéž bicí mašírují jako krumpáče dopadající na lebky malejch dětí a kytarista si s tim moc hlavu rovněž nezatěžuje ? rychle a brutálně ženoucí muzika, vás strhává do víru toho nejpokleslejšího hudebního žánru (který mi všichni metalheads milujeme). Stopáž je něco okolo 34 minut a věřte mi, že toto album si ihned po prvním dohrání pustíte znovu, no a pokud ne, tak je to vaše chyba.
