Když jsem se dozvěděl, že Shindy přiveze do Prahy tyto satanáše, mé srdce zaplesalo. Ovšem to už je hodně dlouho, mezi tím jsem na to stihl zapomenout a kdyby mi to jistý hodný člověk nepřipomněl, v klidu bych si žil dál v blahé představě, že někdy přijedou Satyricon... Každopádně vše dopadlo dobře a navíc jsem byl v Abatonu tak brzo, že jsem ještě stačil prohlédnout distra apod. Ale dost už řečí a rychle k tomu, jaké to vlastně bylo.
Jako první přišli na řadu Finové Insomnium. S touto kapelou jsem se setkal poprvé a musím přiznat, že jsem byl příjemně překvapen. Hudebně vycházejí ze švédského, melodického death metalu, který umě kloubí s pasážemi skoro až jak od nových Children Of Bodom a na druhou stranu do feelingu jak starší Katatonia. Jednoduše hodně kytarových vyhrávek a houpavé rytmy. Lidí bylo již na Insomnium jako máku a to hlavní zdaleka nepřišlo.
Druhou atrakcí tohoto večera byli přeci jen o krapet známější, norští satani, Keep Of Kalessin. Narovinu, i přes velmi špatný zvuk (Inomnium měli zvuk výtečný) mě tato „vymejvárna mozku“ totálně dostala. Velice, velice originální black metal, který sice jede jak tornádo, ale nezapomíná se zde na vkusná zpomalení a hlavně na kytarová sóla. Mimo skvělého bouchače to byl právě kytarista, který mě tolik zaujal. Bylo jasně vidět, že tento sympatický bubák nevychází při svém hraní pouze z black metalu, ale kombinuje zde vlivy o dost širšího spektra hudby. Keep Of Kalessin vyšlo nedávno nové album Armada a jak reakce lidí, tak profesionální výkony na podiu jasně ukazovaly, že tato kapela má našlápnuto hodně vysoko.
Půlhodinová pauza, sál narvaný, všichni zajati v dychtivém očekávání jediného... black metalového kultu, norů Satyra a Frosta – SATYRICON. Světla se konečně zhasínají a začíná intro, za svitu černých svíček na podiu, kde jen probleskuje velká plachta na které je motiv z nové desky „Now, Diabolical“. Světla se rosvicejí a na podium vstupuje jeden z nejuznávanejších metalových bubeníků, pan Frost. A hned za ním ostatní najatí hudebníci (dvě kytary, basa, klávesy). Zahajují pomalým songem „The Pentagram Burns“ a teprve v této chvíli přichází hlavní mozek – Satyr. Chopí se svého mikrofonu na ozdobném stojánku a publikum šílí... Hned jako druhou zařadili titulní věc novinky – „Now, Diabolical“ a já se musim omluvit za svou recenzi tohoto alba, kde jsem ho pěkně zkritizoval, teprve na koncertě mi došlo, že jsem to album jednoduše nepochopil. Na živo to znělo neskutečně vitálně a aktuálně. Vystoupení Satyricon bylo přinejmenším dech beroucí. Něco přes sedm set lidí v sále nemohlo být zklamáno. Já osobně jsem byl v sedmém nebi, čekal jsem hodně, ale tohle předčilo vše... Když to srovnám s Dimmu Borgir a Mayhem na Brutalu, obě kapely by se měly jít zahrabat. Ovšem abych nemluvil jen o novinkovém cd, na koncertě kapela samozřejmě nemohla zapomenout i na další alba, jako „The Shadowthrone“ a hlavně nesmrtelnou klasiku „Nemesis Divina“. Právě z tohoto alba byl odehrán poslední přídavek, který si zřejmě přál celý Abaton a řev: „Mother North“ musel být slyšet snad až na Palmovku. Nakonec chlapi nastoupili a dokončili jednoznačně nejlepší black metalový koncert co jsem měl kdy možnost slyšet (totéž platí i o zvuku Satyricon).
Slíbil jsem sice Gorovi, že neřeknu ani jeden zápor, ale poruším to a řeknu rovnou dva. Ten první byl, že mi nezahráli mou nejoblíbenější „The Dawn Of New Age“ (výkřik:„This is armaggedon“ a následující masakr bych mohl poslouchat stále). A ten druhý zápor je asi jasný každému kdo tam byl – fešná klávesanda se mohla alespoň trochu odhalit...
