A je to tu, po poměrně dlouhé pauze se vrací legendární Satyricon s nástupcem grammy alba Volcano – albem Now, Diabolical.
Nejsem velkým zastáncem ortodoxního black metalu, ale Satyricon vždy patřili mezi ty výjimky, které se mi moc líbily a proto i alba jako Dark Medieval Times, nebo Nemesis Divina patří v mé sbírce na čestné místo. Ovšem tvorba novější, myslím teď především Volcano se již ubírá směrem jiným a pro mě ještě zajímavějším. Volcano bylo a je bezesporu geniální dílo, uznávám, že pro ortodoxní black metalisty to asi tolik zajímavé není, ale pro našince je to hudební klenot. Now, Diabolical je album, které mě na první poslech trochu otrávilo, ale po dalších asi 10 musím říci, že opět smekám před geniální mašinérií Satyr&Frost. Celkově mi připadá, že se v jistém směru Satyricon vrátili k úplným počátkům black metalu, ale zabalili ho do nového hávu.
Hned titulní věc „Now, Diabolical“ je vlastně hudebně dost jednoduchá záležitost, ale ať to poslouchám jak chci, prostě mě to neomrzí. Následující K.I.N.G. vychází více z klasického black metalu a taktéž vás srazí do kolen svou geniální jednoduchostí. „The Pentagram Burns“ je snad ještě jednodušší omílání pár tónů dokola, ale o to větší je tu atmosféra.
Jedním z hlavních tahounů desky je bezesporu „nový nepřítel. „A New Enemy“ nijak zvláště nevybočuje ze stylu, který Satyricon nasadili pro toto album, ovšem hudební nápady úžasné. Za další „hitovku“ bych asi vybral „The Darkness Shall Be Eternal“, kde je dobře slyšet promyšlené riffování.
Ovšem jednoznačně nejlepší je předposlední kompozice nazvaná jednoduše „Delirium“. Až poslechnete, uvidíte sami, ovšem nedovedu si představit lepší hudební zpracování tohoto stavu. Opravdu dech beroucí hudební vyjádření pocitu. Při této skladbě se smazávají jakékoli mé výhrady proti jednoduché muzice a musím si přiznat, že technika zdaleka není vše co je v hudbě zajímavé. Závěrečná kompozice „To The Mountains“ má v sobě neuvěřitelnou sílu a já se díky Satyricon skutečně ocitám uprostřed norských hor s pocitem totálního zatracení.
Satyricon jsou jednoznačně součástí black metalového trůnu a tímto albem pozici jen a jen potvrdili. Zvukově je album totálně bezchybné, což kvituju s velkým povděkem (na rozdíl od navrátivšího se kultu Dark Throne, což mi přijde jako totální krok vedle). Pokud by měl nějak pokračovat původní black metal, tak myslím, že současná tvář Satyricon a Mayhem je přesně to, co si vždy rád poslechnu. Atmosféra je zde neopakovatelná a to je myslím to hlavní, co by měl člověk od Satyricon brát. Ovšem Volcano mi přesto připadá o dva bodíky lepší a když bych dal Volcanu 9 (pouze Nemesis Divina má právo na 10), zde musím dát 7.
Čas: 44:54
Seznam skladeb:
- Now, Diabolical
- K.I.N.G.
- The Pentagram Burns
- A New Enemy
- The Rite Of War Cross
- The Darkness Shall Be Eternal
- Delirium
- To The Mountains
web: www.satyricon.no
