Kapela pochází ze Štýrského Hradce, druhého největšího města sousedního Rakouska. Čtveřice je aktivní s téměř nezměněnou sestavou od roku 2020, členové se však přidávali postupně, a pro hlavičku GUYOĐ používají zajímavé pseudonymy. Stopy jejich činnosti najdeme krom tohoto uskupení například v kapelách LEHM a THE AWEZOMBIES, či v neaktivních INHUMAN PERCEPTION, NECIFER, DARKFALL, SENILUM a DEATH CONSTRUCTION, s tím, že některé kapely měli společné. Můžeme tedy říct, že za sebou mají bohaté muzikantské zkušenosti a je otázka, jak moc se to projeví právě v GUYOÐ, což zjistíme dnes.
Prvním specifikem této bandy je rozhodně silná fascinace oceánem, kterým se nechávají donekonečna inspirovat, jak uvedli i v rozhovoru pro Fobia zine z roku 2024. Posedlostí velkou vodou je známá například i legendární funeral doommetalová kapela AHAB pocházející z Německa. A myslím si, že je to vlastně ideální metalové téma, které není kýčovité, má stále co nabídnout, a přesto nabízí notnou dávku hrůzy, když zapojíme představivost a dovolíme si naslouchat strachu z neznáma, pro lidstvo přirozeného. A kde je velká voda, tam to trošku zavání i díly Howarda P. Lovecrafta, což prostě nelze odmítnout. Kapela tedy s touto fascinací potřebovala výstižný název, čímž GUYOĐ bezpochyby je. V původní podobě „guyot“ se jedná o vyhaslou podmořskou sopku, kterou příliv a odliv srovnal s mořskou horou. Pak už ho stačilo pouze zkrášlit.
Zde máme před sebou EP „Death Throes of a Drowning God“ s téměř půlhodinovou stopáží. Co se týče hudby samotné, je těžké tvorbu jednoduše zaškatulkovat. Na webu Metallum je uveden death/doom metal, ale klidně bych jim přišila nálepku progresivního black metalu. Na toto chladné řemeslo mají rozhodně atmosféry dostatek. V celé délce nahrávky jsem se nemohla ubránit dojmu, že slyším modernější éru MAYHEM, kdyby neztratili cit pro plynulé a zapamatovatelné skladby. Moc musím pochválit i zvuk nahrávky, který je dostatečně čitelný na to, aby vylezly technické zdatnosti všech muzikantů, ale zároveň je dosti přirozený, aby lahodil uchu a vtáhl posluchače do děje. Věřím, že vymyslet tento mix nebylo snadné.
Že se nás EP bude snažit zhltnout do svého kosmu, nám značí už ponurý artwork, na němž se řítíme do vlnami krmené propasti. Snad nejsem jediná, kdo ve středu toho všeho vidí obličej. Na seznamu skladeb lze vidět osm položek, ale z toho jsou čtyři noise/ambientní vsuvky nazvané „Signal“. Nenudí, nejsou přehnaně dlouhé a perfektně dokreslují atmosféru, kdy v kombinaci s artworkem a názvy skladeb mi představivost kreslí temné oceánské hlubiny plné neznámého zla. Texty nejsou dle rozhovoru záměrně otištěné, aby si posluchači v příbězích hledali své, ale jinak kapela nemá problém je zaslat těm, kteří mají zájem. Máme tu tedy čtyři skladby, které se nutně nedrží typického sledu à la sloka-refrén, ale působí spíše jako divadelní hra, avšak smysluplná.
První skladba „A Thousand Invisible Eyes“ nás uvítá pomalým valivým rozjezdem do všech těch jedovatých kytarových disonancí a pakordů. I zde se už seznamujeme s variabilními vokály, kdy můžeme slyšet hluboké krakenské growly, ale i halekání či blackmetalový ječák, podle toho, co si zrovna příběh žádá, a že se s klaustrofobií nešetří. Skladbu uzavírá chór a šeptání.
Ve druhé písni „Behind Walls of Ice“ opět vzpomínám na MAYHEM, protože slyším promluvy Maniaca z éry alba „Grand Declaration of War“. Velmi mě baví basa, která svým burácením připomíná dopad kotvy na prohnilé oceánské dno, to však v rámci celého EP. Podobnou lze slyšet například u amerického blackmetalového projektu LEVIATHAN, kde taktéž často vystupuje mimo kytarové melodie a dodává zážitku další vrstvu. Kapela nám zde však předvádí i své doommetalové koření a nebojí se pomalých hutných jednoduchých kytarových riffů.
Ačkoli celá nahrávka disponuje úžasnými bicími, obzvlášť mě zaujaly ve skladbě „Vortex of Infinite Despair“, kde mě zavanuly do progresivnějších časů DEATH. Za bubenické kreace dávám palec nahoru, stejně tak i za příjemný organický zvuk a vyváženost s ostatními nástroji. Kytary opět straší s disonancemi, ale nebojí se chvilku zpomalit a nechat znít hluboké temné akordy, kterými náladou zmaru navazují na spolky jako PORTAL či IMPETUOUS RITUAL.
Závěrečná skladba „Hestia Drowning“ nás vítá působivým intrem s klávesami a ničivou basou. Znepokojivě se zintenzivňuje, čímž připomíná hororové soundtracky a značí číhající neznámou hrozbu. Cítím, že se mi před očima maluje podvodní úzkost. Před závěrem nás dorazí doomový breakdown a naše těla jsou odnesena vodou postupně gradujícího outra.
Jak jste asi pochopili, GUYOĐ si mě zvládli omotat okolo prstu. Nedivím se, že se jim podařilo získat si místa na festivalech. Opravdu znějí profi a osobitě, zajímavostí je, že mají své dva zvukaře. Myslím si, že mají potenciál zaujmout jak posluchače modernějších stylů, tak i těch oldschoolovějších. EP mě chytlo už na první poslech, ale čím více poslechů tomu dáte, tím více kvete. Nemám jim co vytknout, snad jen to, že by se nemuseli bát u některých motivů a riffů setrvat déle. Přesto vidím, že před sebou máme velmi ambiciózní kapelu, které ten úspěch naprosto přeji.
Seznam skladeb:
- Signal 00347
- A Thousand Invisible Eyes
- Signal 05575
- Behind Walls of Ice
- Signal 14721
- Vortex of Infinite Despair
- Hestia Drowning
- Signal 79357
Čas: 28:55
Sestava:
- Rehoboth – drums
- Dohrn – guitars, vocals (backing)
- Ōjin – vocals
- Daikakuji – bass
https://www.guyod.net/
Bandcamp
Facebook
Instagram
