FO3 – Pohádky bratří Grimmů

„Ještě nikdy jsem nerecenzoval dad and roll.“
„Jednou s tím začít musíš.“

To není komunikace mezi mnou a kapelou, ale mezi mnou a mnou. (úsměv) Druhou větu jsem si pravda vypůjčil od náčelníka Karla Němce, který pomocnému učiteli Václavu Poustkovi totéž odpověděl, když učitel odmítal zatápět hudebním nástrojem (Cimrman, Smoljak, Svěrák: Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem). Tím nechci říci, že by členové skupiny FO3 měli své nástroje zpopelnit. Tak špatná jejich „pohádková“ deska není. 

V první řadě je to deska veselá a odlehčená. Sami muzikanti ji charakterizují slovy „dvanáct punkovo-rokenrolových písní o slastech a strastech rodičovské úlohy“. S rodičovstvím souvisí i název kapely FO3 („FO3 je seskupení tří hudebníků, které spojuje záliba v rokenrolové hudbě, smysl pro recesi a prostý fakt, že jsou již všichni otcové.“), naopak logo mate, protože je hodně podobné staršímu logu F.O.B. (viz www.fob.cz). Hudebně jsou ale kapely hodně daleko od sebe… 

FO3 hrají spíše bigbít než punk nebo rock´n´roll. A těžko říci, pro koho. Pro děti to nejspíš nebude, protože v textech to není jen o „Pohádkách bratří Grimmů“ v dětské rovině, ale objevují se v nich slova, které dětskému publiku do uší nepatří. Hned v titulní skladbě „sedm trpaslíků v jednom domě touží po nekončící sodomě, než Sněhurku do rakve uloží, doufají, že si s ní za…“ Nutno podotknout, že celé slovo nezazní, ale ani refrén není zrovna vhodný k uspávání drobotě: „Stíny v každém koutě, dneska obejmou tě, ve svém náručí tě zardousí. Prostě nyní zhasnem na tvé cestě za snem, monstra si už své zuby brousí“. Muzika k tomu hraje, jak už jsem uvedl, spíše bigbítovitá než punková nebo rock´n´rollová, je to takový ten jednoduchý model, riffy z učebnice, melodie, k tomu se střídá rapování a zpěv v refrénu, kde je Fríďův projev melodický a vlastně docela příjemný. Zařazena je i část Červené Karkulky odříkaná ženským hlasem, takže celkem pestrá záležitost.

Druhá písnička „Bílý koníček“ je ostřejší, nechybí v ní zemité riffy a dusot kopáků metalového střihu, ale ani rapování, sborové halekání a melodický refrén. Text je napsaný v jinotajích, ale jestli správně slova dešifruju, tak jsou o užívání návykových látek, v tomto případě tech s vysokým obsahem cukru, jak naznačuje klip. Doteď jsem se s texty dokázal popasovat, ale „Pořádný koule“ jsou vážně kravina. Bědování nad otcovskou rolí je podobně pitomé, jako když nějaká matka a zároveň např. hudebnice, výtvarnice... dává na odiv rodičovství a jak je těžké spojit rodinu a koníčky nebo práci. Děti má skoro každý a stíhá při tom všechno možné… tady je to navíc napsané dost humpolácky. Vtipnější je „Swingers party“, což může být ze života. (úsměv) I „Hugo, všech fotrů etalon“ pobaví, nejspíš to bude oslavná óda na bicmena, který je prostě dokonalý. (úsměv) V hudební rovině se kromě rockových partů objevují i drobné odbočky, zklidnění, ve kterém brumlá baskytara a muzika nabírá až alternativní ráz. To „El Níňo“ je stadionová věc, kdyby tedy trio na stadionech vystupovalo. (úsměv) Našlapaná věc, nejen v refrénu. 

„Rýma“, smrtelná choroba na čtyři. Přesně o tom je začátek druhé strany, umírajícím fotrovi, který má rýmu a 37,1 °C. Sloky jsou dost tupé, zabrzděné, rapování už začínám mít dost, refrén song zachraňuje, klukům nelze upřít, že dokáží napsat chytlavý part, tady podbarvený melodickou linkou. „Jestli se rozzlobíme, budeme zlí“ není o italské komedii z roku 1974, ale o ranním vstávání a vypravování dětí do školky. Zatímco „Koule“ mi přišly spíš trapné než vtipné, tady se dokážu s otcovským láteřením srovnat mnohem lépe, protože něco podobného zažil každý, kdo ráno budil, nutil do oblékání, snídání, mytí… děcko zhruba pětileté. Co sloka, to pravda pravdoucí a rýmy jsou vážně vtipné, refrén je slabší. Podobné je to s hudebně odvážnější věcičkou „Na hřišti“, kde už slovník nepatří mezi slušně vychované, ale dění na hřišti opět patří mezi noční můry dozorů; já jsem to vyřešil tak, že jsem s vnukem chodil do lesa, kde žádné bitvy o kyblíčky a písek v očích nehrozil. (úsměv)

Až „Žeru tajně cukroví“ se dá označit jako rock´n´roll, je to svižná skladba o idylických předvánočních časech, které nejspíš skončí tragédií, až manželka zjistí, že pán domu sežral dětem všechno cukroví, včetně toho nenamazaného. A jako na houpačce, další text je volovina o manželském sexu, poslední píseň pak chápu jako podobenství o těžké roli chlapů v dnešní době. Nic nového pod sluncem, tak texty shrnu: nejdůležitější je, aby se vše rýmovalo a působilo vtipně; někdy se to daří, někdy méně, někdy to působí přihlouple. 

„Pohádky bratří Grimmů“ vyšly na gramodesce s odfláknutým obalem. Tvrdý verdikt, ale když už sakra vydávám vinyl, tak ho nějak vypravím. Ne že ho strčím do kapsy a finito. FO3 černou placku do kapsy strčili a tím to zhaslo. Žádná příloha s texty nebo fotkami, jen vrchní přebal s vlkem, názvem alba a logem, které taky nelze označit za grafický skvost. Lepší je to se zvukem, kluci vyrazili do Hellsoundu a deska hraje moc hezky, všechny nástroje jsou krásně slyšet, bicí mají fajnový zvuk, žádná plechařina.

Když se vrátím z nezodpovězené otázce, pro koho že tahle deska je, tak bych řekl, že pro kamarády a lidi z okruhu kapely. Žádné větší ambice v muzicírování nebudou, jen radost ze společně tráveného času a sem tam koncertu. Na něm návštěvníci potkají kapelu, která sází na jednoduchou snadno poslouchatelnou muziku, do které se tři mušketýři snaží vpašovat nějaká ta zpestření, odbočky nebo změny temp.

P.S. Kapela kromě muzicírování podporuje dobré věci a prostřednictvím sbírky vybrala peníze na podporu potřebných.

Přesné hodnocení: 5,5/10

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Pohádky bratří Grimmů
2. Bílý koníček 
3. Pořádný koule
4. Swingers party
5. Hugo, všech fotrů etalon
6. El Níňo

• Strana B

1. Rýma
2. Jestli se rozzlobíme, budeme zlí
3. Na hřišti
4. Žeru tajně cukroví
5. V hlavě maminy
6. Krize

Čas: cca 35 min.

Sestava:

• Fríďa – zpěv, kytara
• Hugo – bicí 
• Zip – baskytara, sbory

Facebook
Bandcamp