Sakis Tolis – Everything Comes to an End

Sakis Tolis podruhé. A proč nenapsat recenzi i na „dvojku“, když mi už při prvním letmém poslechu přišla nahrávka sympatická. Jen drobná korekce na úvod: nejde vlastně o druhé, ale už o třetí album. Debut „Among the Fires of Hell“ z roku 2022 totiž vyšel o rok později ještě jednou v podobě „Piano Version“. Nechci hodnotit, zda to bylo, či nebylo zbytečné – Sakis Tolis to tak zkrátka chtěl. A přiznávám, slyšel jsem tuto verzi jen jednou.

Debut „Among the Fires of Hell" otevírá honosně „My Salvation“ a obdobně je tomu i na aktuální desce „Everything Comes to an End“. Rozjezd „Orkizome“ je sice kytarově (heavymetalově) pozvolný, ale už během třiceti sekund začne song pěkně pelášit. Rychlý kvapík ke konci skladby ubere na tempu a v kytarovém módu, za doprovodu bicích a s Tolisovou citací o „přesvědčení, že není kam jít“, dostává dramaticko-epický nádech. Ostatně dramaticky působí i řecká vsuvka mimo samotnou skladbu: „Přísahám na věčný život… Přísahám na věčnou duši…“ Už v předchozí recenzi jsem zmiňoval texty, protože chytlavé refrény a vypravěčské vsuvky mi přišly opravdu povedené. Dá se říct, že jde o jeden z poznávacích znaků alba. Právě díky tomu se některé nové songy tváří, jako by klidně mohly pocházet už z debutu – typickým příkladem je hned dvojka „In Youth We Learn, in Age We Understand“. Možná v tom ale hraje roli i fakt, že singlovky jsem měl naposlouchané ještě před vydáním alba. Tahle razantní skladba má navzdory silnému (hrubšímu) vokálu vzletný charakter a jasně spirituální duši. Víceméně podobně vystavěná, se silným hudebním motivem, je i „One Voice, One Flame". Tentokrát působí hutněji, méně emotivně a svou přímočarostí přesně odpovídá názvu skladby.

S následnou „Hail Thy Mighty Rock n' Roll“ se mění hudební mustr a dalo by se říct, že skladba přesně kopíruje svůj název. Je snadno rozklíčovatelná, zapamatovatelná a přímočará. Okázale parádní, lakonicky smysluplná a hlavně poctivě šlapavá rokenrolová záležitost. Přesně takhle si představuji to, co se zrodilo v roce 1954. Staré časy mám rád – a ty „nové“ jako punk, hardcore, heavy metal nebo black metal jakbysmet. Tohle mě jednoduše baví. To samé v zásadě platí i pro „Welcome My Nightmare“. Je to boj se sebou samým, s touhou, životem a svobodou. Paradoxně to nezní jako noční můra, spíš naopak – skladba působí velmi sympaticky. Rychlejší tempo, nahuštěná melodika a doprovodné vokály „I die - I live - I come - I leave“ jen potvrzují, že i dnes lze napsat zdánlivě obyčejnou metalovou skladbu, která nepůsobí povrchně. „Welcome to My Party“ by se klidně mohla jmenovat „Live for the Day“. Rytmicky šlapavá píseň, party bez hříchu, bez viny, bez modliteb. Čistě rocková vizáž a jízda na plný plyn – další rokenrolový večírek v nejlepším slova smyslu. Sakis Tolis si tímhle znovu získává mé sympatie. Krátký, výstižný kousek a já jsem pořád naladěn na správné vlně.

Vše je osobní Tolisovou zpovědí a sám si také myslím, že hrdost je lepší než falešný ráj. Skladba má energii a švih, je zároveň hutná i zpěvná. V závěru se rozjede kytara, z níž až zamrazí. Pěkná práce – a dokážu si živě představit, že „Imagination" bych si na koncertě užil opravdu hodně. Všechno jednou končí, a tak s poslední písní končí i tato recenze. U titulní „Everything Comes to an End" jsem na samotném konci. Paradoxně se touto skladbou vracím tak trochu na začátek, protože má vizáž těch prvních „honosnějších“, stavbou silných skladeb z úvodu alba. V závěrečné dramatické fázi se objevuje ženský vokál, který by – alespoň podle mého soudu – mohl patřit Evi nebo Marii Stergiou z DAEMONIA NYMPHE (hostovali zde již dříve).

Třicet minut rozvržených do osmi písniček. Nahrávka „Everything Comes to an End“ má ideální stopáž – neomrzí se a prostě baví. I tak se ale myšlenkami vracím na začátek desky a pomyslně znovu přesouvám jehlu, případně si ani neuvědomím, že „CD“, tedy druhý plnohodnotný Tolisův zářez, spouštím od začátku. Album má menší vypravěčský potenciál než debut. Chybí tu prology a epilogy u jednotlivých skladeb, což ale vůbec nevadí a nic zásadního nechybí. Jak už jsem zmínil dříve, songy jsou tentokrát variabilnější. Možná celkově méně chytlavé, ale o to fortelnější a stále fungující na první dobrou. Deska mě hodně baví, a proto neslevuji – u osmi bodů zůstávám.

Závěrem ještě doplním, že mi na albu trochu chybí dva singly, které vyšly na začátku loňského roku – temně naladěné skladby „Sera - (The Dance of War)“ a „The Fall of the Tyrants“. Třeba se jich dočkáme někdy jindy… A když už jsem v předchozím odstavci zmínil fyzický nosič, sluší se dodat, že CD vyjde už v únoru tohoto roku a o měsíc později je v plánu i vinylová deska. A jen pro pořádek: v těchto dnech vychází také už patnáctá „řadovka“, znovu nahrané „Aealo“, od ROTTING CHRIST. Ať žije rock 'n roll…

Seznam skladeb:

1. Orkizome
2. In Youth We Learn, in Age We Understand
3. One Voice, One Flame
4. Hail Thy Mighty Rock n' Roll
5. Welcome My Nightmare
6. Welcome to My Party
7. Imagination
8. Everything Comes to an End

Čas: 31:03

Sestava:

• Sakis Tolis - kytara, basa, klávesy, zpěv, texty, hudba

Hosté:

• Fotis Benardo - bicí, mix, mastering
• Giorgos Kalavrezos - kytara
• Aggelos Karatzas, Kostas Cheliotis, Thodoris Pappadopoulos - sbory

Recorded, Mixed, mastered - Deva Sounds Studios Athens 

Bandcamp Sakis Tolis
Facebook Sakis Tolis