Les, kostel a mezinárodní družba
Cestou na letošní Soulbönding jsem vlastně ani neočekával nic extra jiného než předchozí ročníky. Festival temnějších alternativnějších hudebních žánrů a umění odehrávající se uprostřed lesů v horách na pomezí ČR a Polska v blízkosti vernéřovické studánky. Jezdím už několik let, většinou se i nějakým způsobem podílím na programu. Stejně tomu bylo i letos. Kromě účinkování v kapele OLAF OLAFSONN & THE BIG BAD TRIP jsem si měl střihnout ještě odbornou přednášku o svojí desetileté práci v hudební produkci, jmenovitě na Brutal Assaultu, plus bookingu domácích kapel v zahraničí. Na místě jsem tedy čekal známé tváře, známé prostředí a minimálně povědomou dramaturgii. To ale byla pravda jenom zčásti.
Překvapilo mě, jak festival vyrostl vizuálně. Dekorovaný „areál“ je zase ještě o velký kus atmosféričtější než předchozí ročníky, ať už v kostele nebo v prostoru kolem něj. Další věc, která mě zaujala, byl poměrně mladý věkový průměr publika a celkově obměna lidí. Zdá se, že generace Z má po okrajových žánrech stejný hlad jako mileniálové. Nová krev ale samozřejmě cirkulovala i v programu, k čemuž se ještě dostanu. Svěží vzduch (a to nejen ten fyzický po příjezdu k úpětí Adršpachu) jsem ale opravdu zaznamenal hned po výstupu z auta.
Hudební dramaturgie letos kromě prověřených jmen a stálic festivalu nabídla i spoustu už zmíněné čerstvé krve. Slovenský Viktor Ori, který přivezl svou letošní desku „LEPSIE NEBOLO NIKDY DOBRE NEBUDE“, svým vystoupením pravděpodobně programu vévodil, minimálně za tu mladší část, rakouská kapela SAVANAH přivezla našlapaný progresivní stoner rock, MANCY SONO zase uhranuli svým dynamickým sonickým post-rockem a ambientními plochami, KSANAX & THE SPICY LORDS se pro změnu svým chytlavým groovy psychedelic rockem postarali o jeden z nejpřekvapivějších momentů festivalu. NADNÁRODNÍ OBROZENÍ, které před dvěma lety na SBT odehrálo svůj koncertní debut, se letos vrátilo ve formě a s novou desku „F. L. Vztek“. Silnými momenty byly samozřejmě návrat polských BÖN, kteří opět vytvořili hypnoticky mystickou atmosféru, tak jako to umí jen oni a pak set s průřezem diskografií „domácích“ OLAF OLAFSONN & THE BIG BAD TRIP. Plus samozřejmě jejich společný jamový set, jenž se stal už tradičním symbolem česko-polské hudební spolupráce a přátelství, na nichž Soulbönding Trip stojí od svých začátků.
Vedle hudby hrál jako vždy obrovskou roli vizuál. Interiér i exteriér Soulkostela proměnil kolektiv Weird Visuals, jejichž liquid light show vyprávěla každý večer jiný příběh. Výtvarný rozměr podtrhla i velkoformátová dekorace, kterou přivezl rakouský umělec Alexandr Trinkl (Irrwisch), a masky Terezy Frindové, absolventky AVU, dodaly celé scéně snový a surreální charakter.
Důležitým pilířem festivalu byla i série přednášek a workshopů, které rozšířily hudební program o mezioborový dialog. Mgr. Oldřich Poděbradský, Ph.D. zkoumal spojení extrémní hudby s extrémními místy, Janusz Kruszelnicki (Johnny Yul, leader kapely BÖN) zdůraznil význam česko-polské výměny a já (jak už bylo řečeno) jsem ze své pozice dlouholetého pracovníka Brutalu přiblížil možnosti českých kapel proniknout na zahraniční festivaly. František Binka zabrousil do světa slovanského folkloru a sudetských legend, zatímco Antonín Srp představil workshop kyanotypie a pohled do vizuální tvorby evropské psychedelické scény. Vlastní blok rozšířil i zmíněný Alexandr Trinkl, který tak doplnil výpadek za bohužel nepřítomného Františka Štorma.
Soulbönding Trip 2025 tak nebyl jen festivalem, ale především jako vždy místem setkávání – hudebníků, výtvarníků, publika i lidí z různých koutů Evropy. Atmosféra komunitního sdílení byla hmatatelná nejen při koncertech, ale i během diskusí, workshopů a večerního povídání u ohně. Akce znovu potvrdila, že i menší festival v horách může mít velký mezinárodní přesah: představit okrajové žánry, propojit generace a posílit kulturní spolupráci napříč hranicemi. Budu se těšit na příští ročník!
Autor: CNT FML
