Nebudeme si nic nalhávat, drtivá většina z nás si dobře uvědomuje, že nechvalně proslulá havárie Černobylské jaderné elektrárny, respektive jaderné katastrofy obecně jsou obrovskými tragédiemi s nedozírnými následky pro životní prostředí a lidské osudy. Přesto, mám-li hovořit čistě za sebe (s přesvědčením, že v tom nejsem sám), si člověk nemůže pomoci, hltá každý dokument, knihu či seriál, od kterých očekává, že ho přiblíží k odpovědím na otázky kdy, jak a proč. CYTOTOXIN (látka s toxickým účinkem na buňky) se těmito tématy nechali pohltit ještě o něco víc a svou vášeň pro hudbu s nimi úzce svázali.
Letošní rok se pro německé bardy nese ve znamení čísla pět. Letopočet je jasně dán, k tomu přihoďme patnáct let od založení kapely a fakt, že „Biographyte“ vychází pět let od svého předchůdce a je pátým albem v pořadí.
Když už jsem v předchozím odstavci naťuknul předchozí album, rád zmíním, že právě „Nuklearth“ považuju za dosavadní vrchol diskografie CYTOTOXIN, kde mně dodnes padá brada z toho, jak zdánlivě jednoduché se může zdát propojení technické dokonalosti a brutálního tahu na bránu. Proto jsem po jeho úspěšném tažení nepředpokládal, že by tomu mělo být s novou deskou jinak. Chyba lávky. Ne, nebojte, náš radioaktivní vlak nemění trasu ani oblíbenou osádku (až na tlučmistra), jen připojil jídelák a spací vůz, kterými se snaží rozšířit sortiment služeb. Co přesně tím má ozářený pisálek na mysli? Především nově vkloubený vliv deathcoru. Tím by pro mne, jako starou konzervu, měli západní sousedé v podstatě skončit, neb, ať proti tomuto stylu nemám osobně nic, s nastavením vkusu se zrovna neprotíná. Jenomže nemůžu a nechci, protože mi to nejenže nevadí, ale nacházím v tomto čerstvém větru dokonce zalíbení.
Je brutální zpomalení v úvodní písni tisíckrát vymlácené klišé? Je mi to fuk, protože je to tak dokonalý přednes hrubé intenzivní síly, že leckterá zběsilá sypačka lapne po dechu a tiše závidí. Ne, nemusíte mít strach. Rychlé, nebo spíš ultra rychlé pasáže nevymizely. Naopak, jsou více, či méně zastoupeny v každé (s výjimkou instrumentální „Deadzone Desert“) na albu obsažených písní. Všudypřítomná je i trylkující kytara, jež svým způsobem odlehčuje agresivní nářez a k dokonalému navození atmosféry nemalou měrou vypomohou i vsuvky typu chřestících dozimetrů a chlapíka těžce lapajícího po dechu. Jak už jsem psal v souvislosti s předchůdcem, CYTOTOXIN jsou obdařeni schopnostmi nadávkovat všechny ingredience svého snažení tak, že ani v tak štědré porci času, jako bezmála padesát minut zcela určitě je, neztrácím nit a v pohodě se orientuju napříč všemi jedenácti kusy. Rád bych ještě vyzdvihl vzletné melodie podkreslující refrény v „Behind Armored Doors“, tísnivou atmosféru závěrečné „From Bitter Rivers“ a v neposlední řadě výkon zpěváka Sebastiana Grihma (Grimo).
Obálka nepřekvapivě poplatná středu zájmu, jen si nejsem jistý, jestli biorobot nese elektrárnu na svém hřbetě, nebo je k ní řetězem připoután.
CYTOTOXIN celkem nečekaně provětrali svou produkci deathcoreovým větříkem, ale děje se tak ku prospěchu věci. Nezbývá než vstřebat nálož radioaktivity a těšit se, až nám dozimetry oznámí další řadovku či koncert v okolí domova.
Seznam skladeb:
- Hope Terminator
- Condemnesia
- Behind Armored Doors
- Biographyte
- Deadzone Desert
- The Everslave
- Eventless Horizon
- Bulloverdozed
- Transition Of The Staring Dead
- Revelation
- From Bitter Rivers
Čas: 47:45
Sestava:
- V.T. – bass
- Fonzo – guitars
- Grimo – vocals
- Jason – guitars
- Maximilian Panzer – drums
