Kniha s podtitulem „kruté střety orientálního křížence s českou realitou“ vypráví někdy až těžko uvěřitelné příběhy Samira Hausera, hlavní postavy skupiny VANESSA, která je považována za průkopníky EBM (electronic body music) u nás. Kapelu nakopli v roce 1990 Samir Hauser (r. n. 1970) a Dan Rodný. Původní záměr byla tvorba soundtracků k porno filmům brazilské pornostar Vanessy Del Rio. Později přichází rapperka Daphne Youree a spolu s ní Karel Jarůšek. VANESSA v minulosti spolupracovala s významnými personami elektronické scény jako Alexander Hacke (EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN), John Fryer (producent DEPECHE MODE, NINE INCH NAILS, COCTEAU TWINS) nebo Jürgen Engler (DIE KRUPPS). Hauser realizuje své alter ego také ve vedlejším projektu BRUNO FERRARI, který vznikl jako součást kabaretu Zlatá kozačka.
Geneze Hauserova výskytu v tehdejším Československu je jako vystřižená z manuálu StB. Samir se narodil dvěma komunistickým agentům. Matka vstoupila do státní rozvědky v roce 1968 a po výcviku na zámku Štiřín (tehdejší školicí centrum bolševických špionů) byla poslána do Bagdádu, kde poznala Samirova otce coby arabského komunistu, kterého se české rozvědce povedlo naverbovat. Na udání české vojenské rozvědky (státní a vojenská rozvědka odjakživa vedly mezi sebou válku) ji zavřeli do lochu, nakonec ji finančně odškodnili a poslali zpátky do komunistického Československa. A tak se malý Samir, tehdy ještě příjmením Fakhri, v 7 letech ocitá v srdci Evropy. Někdy na začátku 80. let si Samirova matka našla autobusáka Hausera, který Samira adoptoval.
O míře kontroverze všeho, co se kolem VANESSY dělo, utváří náhled úvodní intro, kde autor popisuje, jak byli jako kapela pozváni do TV v Brně a v přímém přenosu jede Samir na Bibli precizně vypiglovanou lajnu kvalitního koksu. Samirovo pojetí svobody vždy zahrnovalo přirozeně braní drog a často se přesvědčil, že ve stínu tvrzení Johna Lennona „Drogy sice otevírají okna, ale zavírají dveře“ není úplně jednoduché žít. V knize se dozvíme o nectnostech veřejně známých postav včetně olympijského vítěze v kanoistice Lukáše Pollerta, bývalého marketéra šéfa hnutí ANO Marka Prchala nebo herce a režiséra Milana Šteindlera.
VANESSA si v roce 1991 zahrála na tu dobu netypickém místě v mužské věznici ve Valdicích, kde je na chodbě přivítala figurína se zabodnutým nožem politá kečupem a cedulkou Štěpán na krku (M. Štěpán byl vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze, během sametové revoluce byl jedním ze symbolů normalizačního režimu). Druhý den se přesunuli do dámské věznice v Pardubicích, kde je kotel nadrženejch vražedkyň a vyžraných cikánek doslova tahal za koule.
V jedné z kapitol, kterých je v knize okolo 50, Samir popisuje, jak společně s Řezníkem (občanským jménem Martin Pohl) hledá k realizaci projektu třetího do party, který stejně jako oni rád posouvá hranice dekadentní zábavy. Původně navrhovaný Necrocock (bývalý člen MASTER´S HAMMER a solitér české hudební scény Tomáš Kohout) odmítá a osloven byl nakonec František Štorm (MASTER´S HAMMER, AIRBRUSHER), a tak vzniká MORTAL CABINET. Součástí knihy je rozhovor s podtitulem „zbejvá už jen nukleární holokaust“ který se Samirem vede Luděk Staněk (v 90. letech pracoval v časopise Rock & Pop). V závěru dostává prostor část scénáře z několika obrazů připravovaného povídkového filmu pojmenovaného podle nejznámější skladby skupiny VANESSA „Prokopat se ven“. Film, jehož děj se odehrává v 90. letech, pojednává o svobodě, se kterou si ti, kteří byli dlouho nesvobodní, tak trochu neví rady, by měl režírovat právě Řezník. Knihu uzavírají Samirovy texty skladeb jak kapely VANESSA, tak projektů BRUNO FERRARI nebo MORTAL CABINET.
Hauser bez farizejství a jako svědek výjimečné doby popisuje období volně dostupných drog a nabízené možnosti svobody, která v sobě měla výrazný prvek urvanosti ze řetězu. Pro nás, co jsme tu dobu naplno vnímali, vylíčené historky zas až tak překvapivé nejsou a věřit, že se všechny ty věci a události staly, není zas takový problém. Kniha v měkké vazbě je doplněna fotografiemi ze Samirova soukromého archivu. Design obálky a koláže vytvořil Pavel Veselý (aka Pablo de Sax).
256 stran
