Nebývá zvykem, aby v zástavbě centra města, natož v jednosměrné užší ulici, parkoval velký tourbus. V plzeňské Kollárově tomu tak bylo minulou neděli, kdy do klubu Parlament zavítala australská smečka DESTRÖYER 666, která zde završila evropské turné Never Surrender. Ale na speciální vystoupení pro 110 takřka místních fans s nimi již nepřijeli nizozemští BODYFARM a HELLERUIN, ale Parlamentem křtěná PANYCHIDA a nováčci na scéně MURMUR.
MURMUR s úvodní skladbou „Democracy“ rozjeli pořádný buldozer, a ač nic závratného nečekajíc, musel jsem kvitovat, že jím to pořádně šlape. On do toho řádně šlapal bubeník Jakub Bayer, kterého jsem v poslední době měl čest poznat víckrát a musím uznat, že pěkně zapadne do jakéhokoliv rockového či metalového žánru. MURMUR toho za sebou moc nemají, vystoupení v Parlamentu bylo jejich první. Těžkotonážní koktejl byl připraven ještě ze skladeb „Egoist“, „The End“ a „Restart“. A díky slušné odezvě již pěkně zaplněného klubu hodili pánové ještě jednou úvodní skladbu „Democracy“, která byla odehrána bez počátečních nešvarů, které můžou být vždy úvodu, než se doladí příslušná zvuková hladina.
Jako druzí v pořadí měli vystoupit blackovější SEKHMET, ale kvůli nemoci kapely, se této úlohy na poslední chvíli zhostila PANYCHIDA. „Bludné ohně na stráních Hirschensteinských“ navodily tu správnou atmosféru před bouřlivou skladbou „Abele“, za kterou v závěsu se nesla šumavská běsnota „Bílý Samum“, kde se ve střední pasáže na povrch prodrala basa. Kytarové rotyky a vypalovaček jsme si užili nejen z posledního výborného alba „Gabreta Aeterna“, ale i starších klenotů, dávno časem prověřených kusů, jakými je „Prokletí Christlova dvora“ anebo flétnou obdarovaný a nepochybně oblíbený „Ryhope“.
DESTRÖYER 666 si dali trochu na čas, ale nebylo to zase dlouhé a nikterak to nevadilo. Po vlkodlačím intru se rozjela čtveřice Australanů jak divá zvěř utržená z řetězů a ihned titulním odsýpajícím a snadno zapamatovatelným songem „Never Surrender“ ze stejnojmenného loňského alba nakopla celý Parlament. Vepředu u pódia se roztřepaly hlavy, uprostřed hrozící dav rukou. O nakopávaky nebyla nouze, protože i druhý song byl thrashově-motörheadský nášleh. Opět se jednalo o titulní skladbu, a to z předchozího alba „Wildfire“. Běsnící a pekelná divočina byla po celou dobu jejich vystoupení. Takové odpočinkové zpomalení přinesl střednětempý song „Trialed by Fire“, který má kytarovou vybrnkávanou pasáž, ale o to víc je oděn do černějšího hávu. V rázném speedmetalovém tempu Australané koncert ukončili skladbami „Lone Wolf Winter“ a „Satanic Speed Metal“. Takřka hodinový set utekl jako voda, k údivu všech se nepřidávalo, ale ani to nevadilo. DESTRÖYER 666 jsem měl možnost vidět poprvé. Podle nahrávek jsem tušil, že koncert těchto řezníků (a to doslova) bude dobrý, ale až tak... Vystoupení bylo speciální a možná tak i zasloužená pocta pro samotný klub.
Foto poskytl Luděk Blovský, děkuji.
