Cesta do klubu proběhla standardně jako při posledních akcích na BOHEMYST a PANYCHIDU se zástavkou na Doubravce pro kamaráda Petra a kolem půl sedmé večerní jsme naštelováni před barem v plzeňském klubu Parlament. V plánu jsem měl ke konci března a dubna víc akcí, ale co mě postihnul průduškový moribundus, tak jsem vynechal UMBRTKU s MORTIFILIÍ, FLESHLESS s PAČESSEM a dokonce jsem raději vynechal koncert INSANIE, která hrála v Plzni o den dřív než STÍNY PLAMENŮ.
Stylovou různorodost dnešního večera otevřeli pražští BAJONET, kteří se s tím vůbec nemazali a předvedli surovou na dřeň ohlodanou jízdu. Většina repertoáru se opírala o skladby z debutu „Báltdres“ včetně titulní, s kterou BAJONET svůj set odpálili. Krátké, úderné skladby odsýpaly v pěkně rychlém tempu a hned v úvodu si nešlo nepovšimnout hutného zvuku basy, která dominovala celému setu. BAJONET jsem viděl poprvé někdy před deseti lety na festivalu Winter Metal Attack, kde se objevily, tak jako dnes, minutové vypalovačky „Jako šváb skrz hovno" nebo „Vyser se nebo táhni z mísy". Nezůstalo jen u starých štychů a v půli setu se objevily „Píči kyseliny" z ne tak dávné placky „Kult kurev". Škoda, že se z toho období neobjevilo více zářezů. Druhá řadovka ukončila tuto skvělou jízdu, a to kombinací dvou písní „Sirota" a „Johanka z Reichu". Za mě skvělé vystoupení, čímž můžu již dopředu říct, že výlet za kulturou měl smysl. (úsměv)
Chorobný death metal ze Saarbrückenu se jmenuje NECROBLASPHEMY. A chorobné, v dobrém slova smyslu, tady bylo vše, ale hlavně vokál basáka Patricka, který byl tak chrchlavě hrdelní, až jsem měl pocit, že jsme doopravdy uprostřed nějakého nekroblasfemického obřadu a z nějaké krypty se po nás začne sápat hnijící pařát. Pánové mají na kontě pouze dvě demonahrávky, které jsem vlastně popsal v předešlé větě, a tak, dle mého tušení, prakticky ve své třičtvrtěhodině odehráli vše morbidní, co se na těchto nahrávkách nachází. Kromě vokalisty, který si nás zotročil hnilobou „Enslave", nás s Petrem upoutal bicmen Daniel, který to valil jedna báseň, a o přechody nebyla nouze po celou dobu opět pěkného vystoupení.
Ač se mi projekty Lorda Morbivoda líbí, tak moje návštěvnost koncertů pokulhává. A tak si s každým koncertem říkám, že jsem něco málo napravil. (úsměv) STÍNY PLAMENŮ jsem viděl naposled na Žižkově vraždícím palcátě v Táboře, což je taky už delší doba (po vydání alba „Šum v pološerech"). Čtveřice čistírenských vypravěčů, lordi Morbivod, Egon, Opat a Sheafraidh a samotní účastníci výprav do kanalizačních stok, se zhostili převyprávět již dvaadvacetiletou cestu stokou plnou potkanů a boje o ovládnutí plzeňských sběračů a zvradel. Úvod obstaraly „Dějiny krve" z již zmiňovaného alba. Z deseti řadových alb zazněl průřez bohaté kariéry. Netroufám si odhadnout, zda z nějakého alba bylo něco vynecháno, ale v každém případě, i kdybych něco postrádal, tak bych nenašel v playlistu žádnou mezeru. Letitý „Ústřední hřbitov" si nikterak nezadal se skladbou „Šachtové pole" z aktuální fošny „Jediný poskvrněný přítok". Nejvíc mě potěšila zábavná a skočná „Flexibilní stoka", která velmi dobře sekundovala době mně nedávno blízké, která takřka útočila na mě:
„Každý jed sežerou, co člověk nastražil
Ty zmetky vyvraždit, smrt lidem ve městě
Záplava potkanů, těch milých pohledů
Plošná ratizace Plzně"
Koncert mistrů kanalizačních poklopů, i s dvěma přídavky, uběhl velmi rychle. A nastala otázka: buď mě to tak šíleně bavilo, nebo toho bylo málo. U předešlých kapel jsem vypichl basu, bicí, tak zde chválím komplexně celkovou sehranost (tím nechci vůbec snížit výkon prvních protagonistů) a taky Opatovou ďábelskou mimiku a warpaint. (úsměv) K závěru reportu bych chtěl pochválit masivní, ale za to přehledný a čitelný zvuk (u všech), který u černočerných STÍNŮ PLAMENŮ s variabilní barevnou hudbou je potřebný. A zvlášť je fajn, že bylo rozumět textům, které jsou zábavné. A my jsme se dobře bavili. Opět díky za super akci.
