FUNERAL FOR A FRIEND, tj. pět mladých kluků z Velsu, kteří jsou EMO. Zda opravdu emotivní nebo ne, nechávám na každém z vás. Někoho rajcuje extrémní gore grind core, někoho např. nu-metal, že ano? Není emo jako emo! Každý z nás cítí po svém a proti gustu žádný dišputát. Pokud nahlídneme na emo jako na hudební žánr, který se dnes stal jistým fenoménem hlavně za oceánem, zjistíme, že kapel hrajících hudbu omezenou těmito mantinely je nepřeberné množství a úspěch si nemusí vždy zasloužit ta "nejlepší" kapela, ale často se stává, že pozlátko slízne interpret, který je nejvíce hype´ován přes svůj label, potažmo přes média. Nebojte se šáhnout po "Hours". Je to poctivá deska, i když jsem si vědom toho, že mi toto tvrzení někdo pořádně obije o hlavu. Starší EP´s mně oslovily a zaúkolovaly do budoucna. Když se v roce 2003 objevila debutní "Casually Dressed And Deep In Conversation", přesvědčila mně o správnosti mého zaujetí kapelou. Přitom vlastně o nic nejde. Na "Hours" najdete snad všechny podoby emo music. Emo-core, emo-metal, emo-rock... Začátek vás hezky nakopne, ale neodradí Ty z vás, kteří zrovna nemusí metalové bubáky. Metalové riffy, které vycházejí z komunikace mezi prsty a strunami dvou kytaristů Krise Robertse a Darrena Smithe se neomezují pouze na své působení, ale implantují pro naplnění svého chtíče, být v dnešní době zajímavým i tvrdě rockové postupy, kterými nás obdařovali "velcí" Creed, Incubus apod. FUNERAL FOR A FRIEND znějí jako Iron Maiden, které bych mohl mít rád mnohem víc, pokud bych byl pravověrný metalový fanda. Naštěstí jím nejsem a přes metláckou minulost vlastně nikdy ani nebyl, protože si nelze nevšímat tuny kvalitní mimo-metalové hudby. Stejně jako Iron Maiden "využili" svých muzikálních předchůdců, tak i FFaF těží z tvorby odrostlejších tatínků. Nechme Iron´y Maiden´ama, protože kromě několika zaranžovaných metalových riffů, které můžou navodit atmosféru skladeb IM nemám další důvody, proč tyto legendy jmenovat v souvislosti s FFaF. Iron Maiden pro emaře??? Paradoksně ANO!!! Kouzlo tohoto spojení nevězí ve vykrádání, ale v prolnutí mainstreamového heavy metalu (zmiňovaní Ironi) a dnes trochu trendového emo utrpeníčka, které poskytuje naléhavý a procítěný vokál Mata Daviese. Pro kompletnost sestavy je třeba zmínit i ostatní dva členy ? basáka Garetha Daviese a bubeníka Randyho Richardse. Už chápete, proč je vydává major? FFaF se totiž objevili v pravý čas na pravém místě s pravým zbožím, které je setsakramentsky kvalitní a pouze undergroundový zarputilec bude tvrdit opak. Pro první podzimní dny, deska jako vyšitá do Vašeho přehrávače. Jeden z velmi dobrých hudebních publicistů, kterého si vážím ? Jindřich Göth k FFaF poznamenal,: "metalová kapela, kterou přestalo bavit strašit". A já pouze doplním: "..., protože se zalekla archaického zaseknutí v dobách dávno minulých".
Čas: 43 min 13 s
Seznam skladeb:
- All The Rage
- Streetcar
- Roses For The Dead
- Hospitality
- Drive
- Monsters
- History
- Recovery
- The End Of Nothing
- Alvarez
- Sonny
band: http://www.ffaf.co.uk/
